Mrzí mě, když se trápíš

Mladá dívka postupně šla až k tomu okraji. Pomalými kroky se blížila ke koci cesty a ke své smrti. Už cítila tu slanou vůni a v srdci žal. Dnes byl ten smutný den, který ukončil život její lásky. Pořád vzpomínala na jeho úsměv, na jeho tvář a na jeho schopnosti. I když byl pro spoustu lidí podivný, pro ni byl výjimečný. Už došla až na okraj, přestávala pod sebou cítit pevnou zem a pomalu se blížila k smrti.
„Ino!!!“ Dívka náhle uslyšela, jak za ní někdo volá jejím jménem, ale přesto se neotočila a rozhodla se jít dál. Najednou však ucítila na své ruce ruku někoho jiného. Ten člověk ji pevně chytil a odtáhl dál od útesu, ze kterého se odhodlala skočit. Podívala se na něj. Jeho černé vlasy vlály kolem jeho hlavy a levandulové oči na ní se soucitem hleděli.
„On… umřel… Neji… Sai je…“ Nával pláče přerušil její slova. Neji jenom lehce Ino objal.
„Já vím… už jsem to slyšel, ale takhle to nemůžeš řešit Ino. Sai odešel… je to pro spoustu lidí velká rána, ale myslíš si, že kdybys umřela ještě ty, že by nám bylo lépe?“ Neji chápal, jak se cítí, ale z nějakého důvodu cítil potřebu ji ochraňovat a v žádném případě jí nechtěl nechat truchlit a už vůbec ne takhle. Ino se k němu přitiskla blíž. Ucítil vůni jejích vlasů, slyšel její dech a srdce mu najednou bušilo, že se bál, aby to Ino neslyšela. Chvíli tam takhle stáli, ale najednou se Ino začala odsouvat. Ačkoliv by si Neji přál, aby jí měl ještě chvíli v náruči, nebránil ji.
„Mys… myslím, že bychom měli už jít… Tenten tě bude určitě hledat.“ Řekla potichu Ino.
„Půjdeme, ale slíbíš mi, že sem už sama nepůjdeš.“ Ino jenom lehce kývla. Neji se na ni povzbudivě usmál a společně vykročili k vesnici. Cestou si povídali. Povídali si o všem možném. Ino ani Neji by to nikdy nepřiznali, ale připadali si tak podobní, tak stejně založení. Oba byli najednou s někým, s kým by chtěli být až do konce života. Idylka se rozplynula ve chvíli, kdy dorazili k bráně Konohy, kde už byla Tenten. Jakmile uviděla Nejiho, šťastně se mu ovinula kolem krku a políbila ho. Neji stál jako tvrdé Y a Ino se na Tenten dívala se zklamaným pohledem. Potom se rychle omluvila, že musí ještě něco zařídit a odešla. Ino doběhla až do květinářství, kde si sedla a rozplakala se. Neustále na něj myslela. Na jeho oči, vlasy, jeho povahu. To vše jí přišlo nádherné a impozantní zároveň. Chtěla ho, přála si, aby byl teď tady s ní, ale zároveň věděla, že to nemá smysl. Nemělo smysl chtít, aby se vzdal Tenten, protože to byla ta, kterou miloval a ne Ino. Ino se jen dívala na květiny plné vůně, které sloužily, jako úžasné uklidňující sérum. Sedla si na židli a přemýšlela. Když v tom k ní do květinářství jako velká voda vtrhl Naruto. Normálně by na něj zaječela, ale byla tak smutná ze Saiovy smrti a stejně tak z polibku Tenten a Nejiho, že se zmohla jenom na pouhé ahoj.
„Ahoj Ino. Prosím tě, promiň, že jsem sem tak vtrhl, ale Hinata má dneska narozeniny a rád bych jí dal kytku.“
„Jo… hned, počkej chvíli.“ Řekla a odešla vázat kytici. Za chvíli se vrátila s překrásným pugetem a podávala jej Narutovi. Ten jej s radostí přijal, ale když podával Ino peníze, vypadla mu peněženka. Ani si toho nevšiml a už běžel pryč. Ino ji okamžitě zvedla a chtěla původně za Narutem pospíchat, ale nakonec si to rozmyslela, protože v koutku duše doufala, že když mu peněženku donese až domu, uvidí tam toho, koho by si tolik přála znovu vidět. Naruto mezitím doběhl až k domu Hinaty. Zaklepal a Hinata mu šla otevřít. Už ve dveřích jí vlepil letmý polibek a podával jí kytici. Hinata jí s radostí přijala a zářivě se usmála. Pozvala Naruta dál. Uvnitř byl ještě Neji, který blbě hleděl na zeď a Hanabi, která pozorovala Nejiho, kdy toho už nechá. Hinata se lehce začervenala.
„Promiň, ale Neji je dneska nějaký smutný a už hodinu nic nedělá. Můžeme někam zajít… jen se dojdu převléct.“ Hinata popadla Hanabi za ruku a odtáhla ji do pokoje. Mezitím si Naruto sedl k Nejimu.
„Co se děje? Vypadáš, jakoby ses zamiloval.“
„Hmmm… asi… možná.“
„Páni a do koho? Ty už nejsi s Tenten?“
„Jo… jsem, ale… už to není jako dřív... přestává mě zajímat, ale nechci ji ublížit.“
„A koho miluješ?“ Zeptal se Naruto, ale v tu chvíli už slyšel Hinatu s Hanabi a běžel za nimi. Neji si povzdechl a posadil se do křesla. Před očima stále viděl blondýnku s modrýma očima, jak váže kytice, jak se usmívá a jak mu pláče v náručí. A jak tak snil, ani nevnímal, že někdo klepe na dveře. Teprve až při třetím nebo čtvrtém se zvedl a šel otevřít. Ve dveřích stála ta, o niž snil. „Já jsem jenom, Naruto si u mě zapomněl peněženku.“ „Jo, jasně, pojď dál. Nechceš něco k pití? Nebo k jídlu? Hinata s Narutem šli někam pryč tak tady můžeš počkat.“ Usmála se a přikývla na šálek čaje. Neji zašel do kuchyně a Ino se mezitím posadila na pohovku. Urovnala si svou sukni bleděmodré barvy a ruce složila do klína. Neji se za okamžik vrátil a posadil se vedle ní. Ani jeden nepromluvil. Oba jen po očku koukali na toho druhého nebo zabořovali oči do zeleného koberečku.
„Ten koberec je nový, že?“ Začala pozvolna Ino.
„Ano, asi, Tenten si sem začala nakupovat nějaké věci.“ Ihned si uvědomil, že řekl něco, co nechtěl a hned zmlknul. Ino to trochu vyvedlo z rovnováhy, ale nedala na sobě nic znát. Pak ale uviděla malbu na zdi, kterou dostal Neji darem od Saie a to ji rozplakalo. Neji si ji k sobě přivinul a nos jí zabořil do vlasů. Vůně jejích vlasů ho rozvášňovala, přál si to udržet na uzdě, ale nevydržel to a Ino políbil na rty. Ino to překvapilo, sice si nic jiného v tuhle chvíli nepřála, ale moc dobře věděla, že to nemůže Tenten udělat a hlavně si sama nebyla jistá jestli to není pouze chvilková slabost ovlivněná smrtí nejbližší osoby. Proto od sebe Nejiho odstrčila a s omluvným a zároveň prosebným pohledem se na něj podívala.
„Mrzí mě to, Neji. Ale nemůžu. Tenten je moje kamarádka a pak, když odejde někdo, kdo pro někoho znamená tolik, jako pro mě Sai je možné, že může podléhat chvilkovým slabostem. Kdybych ti ublížila, nikdy bych si to neodpustila. Dej tu peněženku Narutovi, už musím jít.“ Rychle Nejimu vložila peněženku do ruky a už vyběhla ze dveří. V očích měla plno slz, nevěděla, co přesně chce a co cítí. Na jednu stranu si stále před očima představovala Nejiho, ale na druhou jí bylo pořád za těžko, mluvit o Saiovi nebo se dívat s naprostým klidem na jeho obrazy či fotografie. Doběhla až do květinářství a sedla si na židli. Do ruky si vzala Saiův obraz, který pro ni namaloval. Mezitím za Nejim přišla Tenten. Chtěla se mu ovinout kolem krku a políbit ho, ale odstrčil ji. Tázavě se na něj podívala.
„Promiň, Tenten, ale nemůžu. Víš, já, potkal jsem někoho, do koho jsem se zamiloval. A chci být s ní.“ Tenten se zhluboka nadechla a vrazila Nejimu facku. Poté vstala a s pláčem utekla pryč. Cestou se srazila s Ino, která si potřebovala provětrat hlavu a srovnat si myšlenky.
„Tenten, co se děje?“
„Neji! Řekl mi, že se zamiloval do někoho jiného. Chápeš? Chtěl se se mnou rozejít. Je to tak ponižující.“ Tenten se schoulila do dřepu a Ino ji objala.
„Třeba k sobě ještě najdete cestu a jestli ne, třeba jste pro sebe nebyli vhodní.“
„Už mluvíš jako on. Ty to s ním táhneš, že jo? No jistě a to si říkáš kamarádka? Nech mě na pokoji.“
„Ale, Tenten!“ Volala Ino za brunetkou, ale ta už utekla pryč. Do srdce Ino se tak dostala další těžká rána. Z nějakého důvodu potřebovala vidět Nejiho. Došla k nim domů a pověděla mu o konfrontaci s Tenten. Mlčel a díval se do země. Teprve až když domluvila podíval se na ní. Možná to bylo v důsledku ztráty kluka a kamarádky, ale Ino už věděla, že Neji je člověk, kterého rozhodně ztratit nechce a z jeho pohledu cítila stejnou něhu jako tenkrát, když chodila se Saiem. Konečně pochopila, že k Nejimu cítí něco víc než jen vděčnost ze záchrany života nebo kamarádství a proto zvedla ruku a pohladila Nejiho po vlasech. Usmál se a vzal její tváře do dlaní a políbil ji. Jako páru jim to spolu velmi slušelo a každý jim to přál. Jen Tenten nemohla Ino zapomenout, že jí sebrala kluka. Nedokázala se s tím smířit a nevěděla, co s tím má dělat. Ino i Nejiho to trápilo. Jednou však šla Tenten ven a v tom jí něco podrazilo nohy. Byl to Akamaru a za ním se jako splašený hnal Kiba.
„Promiň, Tenten. Akamaru se zbláznil. Není ti nic?“
„Ne, v pořádku.“ Řekla a pohladila Akamara po srsti. Jen slastně zavyl a Kiba se usmál a pomohl Tenten na nohy.
„Byl si teď na misi, že jo?“
„Jo, teď jsme se vrátili, slyšel jsem o tom, že jste se s Nejim rozešli a že je teď s Ino.“ Tenten posmutněla.
„Jo, jsou spolu. Ale moc toho o jejich vztahu nevím. Víš, nebyla jsem k nim zrovna dvakrát příjemná. Ale cítila jsem se zklamaná a zrazená, i když vím, že Ino a Neji ke mně byli ihned upřímní a nedělali nic za mými zády. Chovala jsem se strašně a teď mě to mrzí.“
„To znám, když se Hinata dala dohromady s Narutem, byl jsem na tom úplně stejně.“ „A jak si to dokázal překonat?“ Kiba jen pokrčil rameny.
„Omluvil jsem se jim. A už jsme v pohodě.“ Usmál se a chtěl ještě něco říct, ale to už Tenten odběhla. Běžela do květinářství, kde byla Ino i Neji. Tenten tam vešla a sklopila hlavu.
„Omlouvám se vám. Chovala jsem se k vám nespravedlivě, ale už to vím a přeju vám štěstí.“ Ino se usmála a Tenten objala. A tak zase žili všichni spokojeně.

Poznámky: 

Trochu hodně optimistická povídka
Věnováno

MayaGaara

Dlouho jsem ti nic nevěnovala