Chápe mě vůbec někdo?

Nemohla jsem uvěřit, že je tady opravdu tak hezký výhled. Nikdy jsem tady předtím nebyla, ale již nyní, mi je jasné, že tady nejsem naposledy. Je neuvěřitelné, jak se zde těžké myšlenky stávají lehčími, než doopravdy jsou. Je to uklidňující, ale zároveň děsivé. Pořádně jsem se rozhlédla po celé Konoze v pozadí se západem slunce. Seděla jsem na hlavě třetího Hokageho a pohladila jsem ho po hlavě. To mi přišlo docela vtipné, hladit tak důležitou osobnost. Setřela jsem si poslední stopy slz...
Sasuke-kun.. Ovšem ani tohle místo nedokáže zahnat úplně všechny myšlenky. Jak může být tak necitlivý? Jen co jsem zažehnala předchozí slzy, tak ty prohnané kapky slané vody z mých očí vtryskly znovu.. Celá Konoha se proměnila v rozmazanou šmouhu v barvách růžové a oranžové. Moc veselé barvy na mou náladu. Působily sice uklidňujícím způsobem, ovšem dělaly také s člověkem neskutečné divy.
Zjevoval se mi často ve snech... Nebyly to takové ty noční můry. Byly to krásné sny. Možná až moc hezké. Poté jsem se probudila a většinou začala plakat. Chtěla jsem se tam vrátit. Navždy. Jenže, jak to tak bývá, nestalo se tak a já musela žít v kruté realitě.
Ninja prý má mít otupělé city, neměl by nic cítit. Já to ale potlačit neumím. A pouze já, já hloupá, se musím zamilovat do Sasukeho. Nemiluji ho pouze kvůli jeho vzhledu. Já vím, že určitě by chtěl spoustu věcí říct, ale on to neumí. A tak se to stalo. Já mu to řekla. Řekla jsem mu, co k němu cítím. On se mi vysmál. Řekl mi, že ať hodně rychle zapomenu, že jsem k němu vůbec kdy něco takového cítila. Začal mě urážet, co že to jsem za couru.. Za pár dnů, byly zdi Konohy posprejovány různými nápisy. Urážlivými nápisy, ve kterých jsem já hrála hlavní roli.
Vítr vál. Lehký vánek zavál listí ze stromů ulicemi, kterými jsem ráda procházela. Postavila jsem se a prohlížela si Akademii. Tohle moje životní rozhodnutí přišlo z čista jasna. Spousta dětí, kteří již jdou domů a těší se na rodinnou večeři, pobíhaly kolem.
Vítr se nadpřirozeně zvedl a moje paty a postupně špičky se odlepily od hlavy Třetího Hokageho. Vítr si příjemně pohrával s mými vlasy. Vítr pronikal do mých rukávů. Nechystala jsem se bezpečně přistát. Konečně jsem byla svobodná.
Z dálky byl slyšet Sasukeho zděšený výkřik ...