Gentleman

Je krásný. Je šarmantní. Je chytrý. Je odvážný. Je tajemný. Je silný. Je prostě…dokonalý. Ano, je to tak, mluvím o legendě jménem Sasuke Uchiha. Legendě, kterou já, Sakura Haruno, mohu titulovat přezdívkou ´moje drahá polovička´. Těžko bych na něm hledala chybu, ostatní jich však vyjmenují dostatek. Až nadbytek, řekla bych. Já však nevidím na svém milovaném jedinou chybičku. Každé jeho společensky nepřijatelné chování má naprosto logické vysvětlení.
Spousta lidí, včetně mých přátel, se diví, jak s ním můžu vůbec vydržet. Ale jak se říká, stará láska nerezaví. Ta má k němu skutečně nepodlehla ani maličké korozi, i po tom všem, čím jsme si prošli. Stačilo věřit, být věrná a můj sen se stal skutečností. Je mi ctí být mu nablízku a i když nedává své city moc najevo, já ho znám. Pro ostatní je to krutý hrubián, pro mne galantní gentleman.

Řeči jako důkaz ale nestačí. Nezbývá mi nic jiného, než svěřit se s různými momenty, kdy jsem byla skálopevně přesvědčena, že chci jen jeho a nikoho jiného. Samozřejmě, před tím mě naštval. A dost. Je to právě ale jeho unikátní chování, kterým si to vždy vyžehlí a náš vztah rozpory a hádky ustojí bez jakýchkoli šrámů. Možná také pro to, že já mluvím a on mlčí. Poslouchá. Nechci se vytahovat, ale zmapovala jsem perfektně jeho řeč těla a odhalila, jaký výraz znamená co.
Stálo mě to spoustu úsilí a slz, než jsem objevila, že Sasuke má vlastní, specifické a neobvyklé cesty, jak mi projevit lásku. Možná napíšu encyklopedii chování Uchihů a trhnu na tom pěkný balík. Možná. Teď je na čase přenést se do minulosti a užít si tu nejlepší stránku mstitele, nukennina a nového sannina, Sasukeho Uchihy.

Nepamatuji den, kdy mi bylo hůř. Stalo se to před dvěma roky, těsně po válce. Po válce, během které Sasuke naprosto znenadání proměnil strany a vrátil se zpět domů. V tu dobu jsem nemohla být šťastnější. Předvedla jsem se před láskou svého života v boji, přesvědčila ho, že jsem se stala hodna jeho pozornosti a jsem mu aspoň trošku rovnocenným soupeřem.
Drobný znak zdobil mé vysoké čelo a já na něj byla tak pyšná, že jsem si začala pramínky splývající podél tváře uchycovat pinetkami na týlu hlavy, aby značka mé síly vynikla. Sasukeho jsem tehdy viděla poprvé v životě se omlouvat a děkovat. Mně. Klekl si a objal mne kolem pasu, poprosil mne a odpuštění.
Existovala jen jediná, kladná odpověď. Od té doby jsme spolu, ale to není pointa příběhu. O dva týdny později jsme se vrátili do zničené Konohy. Od základů vypálené domy, popadané stromy. Stovky zmařených, nevinných životů. Rozbořené hradby, mosty zcela zdevastovány a řeka naplněná uhelným prachem. Při pohledu na tu zkázu se mi nahnaly slzy do očí. Neměla jsem chuť ani sílu promluvit, pohnout se. Všechny dívky kolem mne se uchýlily do chlapeckého náručí, jen já zůstala sama stát. Sasuke neudělal nic. Nehnul ani brvou. To mi nahnalo slzy do očí ještě víc, protože ode dne, kdy mne poprosil o odpuštění a druhou šanci jsme se skoro nedotkli.
Náš nejintimnější kontakt byl, když jsem mu léčila rány. Stála jsem sama na blátivé zemi, obklopena šťastnými páry navzájem se uklidňujících po boku muže, který se upřeně koukal do nedalekých lesů, které jako zázrakem byly ušetřeny zničení. Nevěnoval se mi ani koutkem svého oka a mne to zabolelo.

Do stanů, které jsme si postavili na ruinách Konohy, jsem ulehla v depresi. Všechna místa, která jsem po roky vídávala a milovala, jsou zničena. Pryč. Tolik vzpomínek spojených s Akademií, sídlem Hokage nebo nemocnicí si už nikdy neoživím. Škoda je slabé slovo, jedná se o citovou tragédii. Tragédii, kterou jsem byla nucena snášet sama, jelikož můj potencionální přítel se někam vypařil. Neměla jsem ale sílu strachovat se ještě o něj, tak jsem pod obrovským tlakem upadla do bezesného spánku.

Probudil mne až studený dotek cizích rukou. Někde mne držel v náručí. Já byla až příliš rozespalá, než abych únosci věnovala facku, tak jsem se jen nesouhlasně zavrtěla. Když se mé oči konečně rozlepily, ve svitu měsíce jsme uviděla Sasukeho tvář. Byli jsme sami na jakési planině uprostřed lesa. A hádejte co, na kraji byly do země přibité tři dřevěné kůly, ořezané z opravdu silného kmene.
Vzpomínky mne zavalily ihned. Nostalgie. Ten nádherný pocit, že můžu zavzpomínat na staré časy a nebát se následného ´píchnutí´ smutku. Jako jedna z mála věcí v mém životě obsahují minulost, tahle nebyla zničena. Pořád je tu stejně zelená tráva, kůly zůstaly téměř neporušené. Žádné bahno, žádná krev ani popel.

Pohlédla jsme opět do očí člověku, který mne na ono krásné místo donesl v náručí.
"Je ti lépe?" zeptal se starostlivě a věnoval mi letmý, opravdu drobounký, úsměv. Pro mne byl ale v tu chvíli darem z noční oblohy vzácnější než hvězdy.
"Rozhodně, děkuju ti." Nemusela jsem mu skákat do náruče, protože už jsem se v ní nacházela. Držel mne ochranitelsky, bráníc mou maličkost před zlem okolního světa.
"To jsem rád." Z jeho tváře radost rozhodně nevyzařovala, umím však číst v jeho očích.
Odhodlala jsem se a využila perfektního momentu k novému, nezapomenutelnému zážitku. Položila jsme svou dlaň na jeho alabastrovou tvář a nakláněla se. On pochopil, co co mi jde, a kupodivu neucukl. Sen každé dívky je mít dokonalou romantiku pod hvězdami. A mně se povedlo to zažít s člověkem, který byl mezi ostatními známý jako ledová kostka. Pro mne bude ale ochranitelským ohněm, živlem, který ovládá nejlépe. A první polibek nebyl o nic méně dokonalý než ty následující…

A takových chvilek bylo nespočetně. Momenty, kdy mi zvedl náladu, otřel slzy z očí, potěšil mne. Ale vždy to dělal jen ve společném soukromí. Pro to ostatní nedokáží ocenit jeho pozornou stránku osobnosti, kterou dává najevo jen a jen přede mnou. Je to pro mne pocta a každým dnem mě to nutí milovat Sasukeho víc a víc. Nevím, čím jsem si zasloužila jeho přízeň.
Snad mi dopomohla věrnost a obdiv, který k němu celá léta chovám. Ať si ostatní myslí svoje, my jsme spolu šťastní. Ochrání mne před každým nebezpečím, zažene všechny zlé chmury. Postará se, když jsem nemocná. Pomůže, pokud se v naší společné domácnosti něco pokazí. A každý den mi stydlivě dokazuje, že moje láska je konečně po letech opětována. Nikdo ho nezná tak dobře jako já. Je to princ z pohádky.
On, Sasuke Uchiha, je opravdový gentleman.