Kishimoto Masashi… ninja z Konohy 10

„Naruto!” Vykřiknu a prudce se napřímím. Jsem dezorientovaný a rozhlížím se kolem. Ležím na zemi u sebe v pokoji. Auuu, moje hlava, zatraceně...
Co se stalo?
Pomalu vstávám a chytám se hrany stolu. Jsem u sebe doma. V pokoji. Vedle mě leží můj batoh. Už nejsem v Konoze, nejsem ve světě Naruta.
Jsem v našem světě.
Co se to stalo? Poslední, co jsem tam viděl byla hroutící se skála a poslední co jsem slyšel, byl Narutův výkřik. Mate mě to. Rychle se dívám, kolik je hodin.
Není… ani o minutu více, než když jsem zmizel do Naruto světa. Takže to celé byl jen sen? Nebo jsem upadl do bezvědomí?
Co se to děje? Takže to všechno, co jsem zažil to všechno, co jsem cítil…
… se nikdy nestalo? Chytám se za hlavu, neskutečně mě bolí. Musím se jít napít.
Jdu do kuchyně a vypiju tři sklenice vody, oplachuji si obličej a mezitím uvažuji, co se to sakra stalo.
Zdálo se mi, že jsem byl v Konoze? Byl to jen výplod mé fantazie? To pomyšlení mě rozesmutňuje. Prožil jsem tam tak úžasné věci…
… a teď jsem zase zpět v našem nudném, normálním světě. A zítra zase začne všechno nanovo. Kreslení, vydání, ohlasy, chvála, kritika…
Vzpomínám si na všechny ty úžasné okamžiky, když mi dali dárky k narozeninám, když jsem viděl noční Konohu, západy a východy slunce... Zápasy, lásku, radost, tu legraci, kterou jsem si tam užil. Ta víra, že můžu cokoliv, rozhovory se všemi… ten pocit když jsem si na hlavu přivázal čelenku Konohy.
Nic z toho se nestalo? To pomyšlení mě opravdu deprimuje. Teď budu mít problém si zase zvyknout na to normální.
Ale něco jsem si přece jen odnesl.
Rozhodně to dokončím s úsměvem na rtech, lidé si budou stěžovat vždycky, teď už nebudu pochybovat. Půjdu dál za svým snem, nebudu se vzdávat. Mám pár skvělých nápadů.
Rozhodně dám nějak ještě prostor některým postavám, které nebyly tolik představeny... možná bych mohl požádat o natočení něčeho speciálního a rozhodně musím přehodnotit spoustu věcí. A taky si dám ještě jednou rámen u Ichiraku. A musím nakreslit co nejvíce věcí, které si z toho pamatuji.
A co je nejdůležitější, nic z toho nezapomenout. Nikdy, co budu živ. Vzpomínám si na to, že jsem jednou málem přišel pozdě:
„Nejdu pozdě?”
„Ne-e, právě včas… Kishi.”
Usmívám se, protože jsem dostal skvělý nápad.
„Nejdu pozdě?”
„Ne-e, právě včas… tati.”
Jaká to irionie mě dostihla. Jsem v podstatě Narutův otec a taky blázen.
S povzdechem jdu ke stolu, když si všimnu, že jsem si do batohu nedal ještě pár věcí. Zvedám batoh jednou rukou, v druhé ležím sklenici a pokládám ho na stůl, když ztuhnu.
Sklenka padá na zem a tříští se.
Slyšel jsem dobře? V mém batohu něco cinklo?
Rychle ho otevírám, sahám až na dno a vytahuji cosi železného a látkového.
To není možné… Pouštím to a ustupuji. Přidržuji se stěny a zprudka oddechuji. Mám pocit, že dostanu infarkt.
T-to je…
… čelenka Konohy.
Modrá, co mi ji dala Tsunade-sama. A na ní se skví znak vesnice. Jdu k ní a zvedám ji. Držím ji v ruce jako kdyby to bylo mé dítě. Můj batoh! Pomyslím si náhle a vytahuji z něj všechny věci.
Oči se mi zamlží.
Obrázky, co mi nakreslili k narozeninám.
Jsou tu všechny. I se vzkazy.
Umíš moc hezky kreslit. A i když jsi divný, mám tě ráda. Třeba spolu budeme mít někdy misi. Ale jestli ještě něco vyvedeš… - Sakura
Nechápu tvý čmáranice. Ale běž si za svým snem! Všechno nejlepší, -ttebayo! Jsi skvělej kámoš a vlastně jsme skoro stejný! Ale největší přeborník v jedení rámenu jsem pořád já! - Naruto
Přeji hodně Síly mládí do dalších let! Rád s tebou zase potrénuji. Uvidíme, co se s tebou stane po několika letech zde v Konoze. Třeba nám vyrosteš v šelmu. A lotos v Listové kvete dvakrát, třeba také vykveteš. - Lee
Nevím, co ti mám napsat, ale příteli bych měl popřát vše nejlepší. - Sai
Je otravný to psát a kreslit, ale vše nejlepší, Kishi. - Shikamaru
Pokud bude ten obrázek trochu ušmudlaný, omlouvám se, snídal jsem. Všechno nejlepší, kamaráde. Jsi moc fajnovej kluk. - Chouji
Neumím kreslit. Ale ta květina je má oblíbená, pro tebe, Kishi. - Ino
Kreslíš nádherně. Jsem ráda, že jsi byl mým kamarádem a přeji ti hodně štěstí do života, Kishimoto-kun.” - Hinata
Kreslení je pro holky, ale ten hlupák Naruto mě přemluvil. A Akamaru, ten tě má rád. Rád bych si s tebou dal někdy souboj. Vše nej. - Kiba
I když moc nemluvím a nechválím, mám tě docela rád, jsi rozhodně zajímavá osoba. Vůbec nejsi jako otravný hmyz, i když jsem si to nejdříve myslel. Pomůžu ti, kdykoliv bude třeba… příteli. - Shino
Přátelství je něco, co si člověk musí zasloužit. Ty jsi prokázal, že si ho opravdu zasloužíš. Jsi opravdu skvělý přítel. Přátelství klanu Hyyuga nebo alespoň to mé máš zaručené. - Neji
I kdyby uplynulo mnoho let… i kdyby se mnohé změnilo… pro tebe vždy ráda zasáhnu terč jehlicí či kunaiem. Až se ti bude má přesnost hodit, jen zavolej a já přijdu. Přijdeme všichni! - TenTen
Jseš dost divnej, ale moje Oiroke no jutsu na tebe fungovalo! Taky celkem slušně kreslíš, ale stejně ti to k moc věcem není, ale hezký narozky ti přeju! Přeje ti to budoucí Hokage, buď rád! - Konohamaru Sarutobi
Naruto si k tobě vypěstoval silné pouto přátelství. Párkrát jsi dělal hlouposti, ale pořád jsi pomáhal přátelům. A ninjové, kteří porušují pravidla a předpisy jsou odpad, ale ti, kteří se nestarají o své přátele, jsou mnohem horší než odpad! Jsi silný ninja. Až budeš starší, třeba ti i půjčím Icha Icha. - Kakashi
Mladý, silný muži! Ty to dotáhneš daleko, ale ne dále než Lee! Snaž se a trénuj! Možná jednou budeš i malá šelmička. - Úžasná Zelená šelma z Listové
Když jsi se mnou mluvil, mluvil jsi s respektem a s jakousi vinou ve tváři. To vzbuzuji takový strach? Až budeš chtít pomoct s tréninkem, dej vědět. Párkrát ti třeba půjčím i boxery. - Sarutobi Asuma
Kdybys měl někdy zájem, můžu tě zaučit v pěstování květin. Moc tě neznám, ale ostatní tě mají rádi. Hodně štěstí, Kishimoto Masashi. - Yuuhi Kurenai
Rychle jsi pochopil, co je Ohnivá vůle vesnice. Rychle ses spřátelil. Rychle jsem si tě oblíbil, i když by učitel neměl mít oblíbence. Jsi zde krátce, ale přesto ti přeji vše nejlepší… studente. - Umino Iruka
Smůla, že nejsi starší… Ukázal bych ti fakt zajímavý věci a zajímavý místa. A dal bych ti přečíst pár knih. Obvykle nekreslím, ale Naruto… blbec jako ty mě přemluvil. A blbec jako já a to se cení. - Jiraiya
Když jsem kreslila něco naposled, šla jsem si pro flašku. Vlastně se napiju i teď. Ber to jako nadstandard, Naruto tohle celé zorganizoval, nezapomeň mu poděkovat a vítej v Konoze. - Godaime Hokage
Jestli se ti to nebude líbit, mohl bych tě trošku vystrašit. Ne, neboj, dělám si legraci. Vše nejlepší, ten papír je z Mokutonu, dal jsem si s tím práci, když už mě teda Naruto přemluvil. - Yamato
Na papír dopadají mokré kapky. Sakra, sakra! Rychle ho dávám na stranu a chytám se stolu, abych neupadl. Hlavou mi víří tolik vzpomínek…
„Docela slušně kreslíš.”
„Kishimoto na, vezmi si.”
„Hej, Kishi! Dáme si závod?”
Vítám tě v Konoze, Kishimoto. Kdybys měl někdy zájem, rád ti pomůžu s nějakou kočkou.”
„Jsem rád, že se přátelíš s Narutem.”
„To rád slyším... myslím, že brzy budeš jedním z nás, Kishimoto.”
„Kishimoto... když už takhle mluvíš o naší vesnici, nemusíš se strachovat, že bys do ní nepatřil, ale za pár dní to budeš vědět od Tsunade-sama a já věřím, i po tomto kratičkém setkání, že jsi ninja z Konohy. Jsem rád, že se přátelíš s Narutem.”
„Když se s tebou bavím, přijde mi... jako kdybych mluvila s ninjou z Konohy. S přítelem.”
„Tohle je pro tebe, Kishimoto Masashi… konožský gennine.”
„Překvapení!!!”
„Máme mezi sebou novýho ninju, dattebayo!”
„Jsem rád, že si to čteš, děti potřebují znát minulost.”
Přátelé, děkuji... nevíte ani jak moc jsem vděčný... a já už vám to nikdy neřeknu.
Ale tohle nebyl sen. To se opravdu stalo.
Opravdu jsem byl v Konoze. Opravdu jsem mluvil s Narutem a jeho přáteli. Opravdu jsem byl ve světě snů.
„Děkuji...ať už za to může kdokoliv, děkuji,” šeptám a jsem šťastný.
Mám nápad, protože to ze sebe musím dostat. Beru si čelenku na hlavu a jdu na balkon.
Tak jako jsem to udělal v Konoze, udělám to i teď. Na nebi svítí mnoho hvězd, které opravdu plní přání. Dávám si ruce k ústům a pln radosti křičím do celého světa.
„Jsem Kishimoto a už se nikdy nevzdám! Jsem Kishimoto Masashi… ninja z Konohy, dattebayo!”

Poznámky: 

Poslední, krátký, rozlučkový.
No... uteklo to celkem rychle a já nějak nevím, co k tomu ještě napsat... snad jen:

Něco k povídce

Chci začít tím, že tohle celé píšu pro Kishimota Masashiho. Je to slabé poděkování za úžasný svět, který nám všem daroval a vymyslel. Obdivuji ho v mnoha směrech a to, že mu dochází sem tam inspirace a že jeho příběh má trhliny mi zatím nijak moc nevadí.
Celá tahle povídka je napsaná pro ty, kteří se stále na Naruta dívají jednoduchým(snad i trošku dětským)pohledem. Píšu to pro ty, kteří stále věří v motta Naruta a nesou dál jeho heslo. Životní motto nevzdat se. Tohle celé píšu pro lidi, kteří v příběhu nehledají tak velké složitosti. Píšu to pro lidi, kteří příběh blonďatého chlapce dosledují až do konce.
Děkuji vám všem za vaši podporu.
Tuhle povídku tedy věnuji nejen Kishimotovi, ale i vám.