Ano Ko no Inochi - kap. 16: Život za život

POZOR! Spoiler!

Sasuke
Itachi
Yū
Lee

Jakmile se mu po chvíli povedlo uskutečnit onen pohyb, aby viděl před sebe, naskytl se mu pohled na Yū, jak se akorát pokouší Leemu podkopnout nohu.
Tomu nemá šanci uhnout. Neměl by ji vidět, nemá s ní nic spojeného. Krom toho stojí na jedné noze, takže i kdyby ji nějak záhadně vidět mohl, nestihl by to… Prostě bez šance.
„Dopr…“ stihl Lee ještě vydechnout, než mu cosi sebralo pevnou zemi pod nohama. Netrvalo však dlouho a okamžitě se mostem, následovaným saltem vzad tak, aby byl od současné Yūiny pozice co nejdál, přesunul zpět na nohy a zabral bojový postoj.
Jak je tohle možný? Chci se ho zeptat, jestli ji vidí… Ale nemůžu. Proč kruci neumím číst myšlenky? Teď by se to fakt hodilo.
„Tch,“ odfrkla Yū opět, jak to bylo poslední dobou jejím zvykem.
Něco tam je… Ta krev nemůže odkapávat odnikud. To něco to takhle prozrazuje. Co to ale je? Někdo neviditelný? Nevím, co bude následovat, ale snad tomu dokážu čelit jen s tím, že znám jeho současnou pozici. Po chvíli zírání do prázdna, zabruslil pohledem k Sasukemu. On asi ví, o co jde. Zeptal bych se ho, ale to bych nejspíš tomu prozradil, jak vím, kde je. Teď si to nejspíš neuvědomuje a myslí si, že i ta krev není vidět… To je moje jediná výhoda.
No jasně! Můžu se pokusit ho vtáhnout do Tsukuyomi a zeptat se ho tam! Doufám, že se mi to v tomhle stavu povede. Sasuke zavřel na malý okamžik oči. Sā, podívej se mi do očí! Posléze rychle víčka rozlepil a tím aktivoval svůj sharingan. Funguje to! Pořád mám chakru. A začal probodávat Leeho pohledem. Ten už však koukal zase jiným směrem.
„Čumí úplně jinam… ten mě rozhodně nevidí,“ konstatovala si Yū nahlas. „Nebo je to snad plán, jak mě zmást? Abych si myslela, že mě nevidí a nebyla tak ostražitá? Hej, Sasuke…“ rychle se poté otočila k ležícímu Sasukemu za jejími zády, „Ty tohohle vola znáš, je chytrej? Vymyslel by takovouhle pakáž?“
Uchiha zkusil zakroutit hlavou, již s deaktivovaným kekkei-genkai.
„Hm, fajn… stejně ti ale nemůžu věřit, jsi taky proti mě. Může to být další plán, kdy mi řekneš opak,“ pronesla, zatímco se otáčela zpět čelem k Leemu. Tak jako tak nemá proti mně šanci…
Pevně stiskla svůj kunai, ze kterého stále odkapávala čerstvá Sasukeho krev. Zamračila se a dala ruce do pečetě koně.
„Fuuton: Tatsumaki Kyoufu*!“ řekla si spíše pro sebe, načež vyfoukla ze svých úst rychle se točící tornádo, které však bylo vodorovně postavené. Následně udělala ještě pečetě vola a tygra.
„Suiton: Naku no Ryū*!“ dodala tiše, než se jí z úst začala řinout ještě voda, která se počala formovat do tvaru draka, jež následně do vytvořeného tornáda vletěl, aby nabral snad sílu a rychlost. Všechno se to událo tak rychle.
Drak si to nasměroval strašnou rychlostí k Leemu.
Brrr, je tu najednou nějaká zima. Po zádech mu přejel nepříjemný mráz. Něco přichází!
Stále sledoval krev, odkapávající ze vzdušného prázdna, že ani nezaregistroval, co se ve skutečnosti děje. Mezitím byl drak už přímo před ním a už otevíral tlamu k tomu, aby jej snad sežral. Lee v tom vykulil oči, načež se dal na útěk. Něco mě určitě pronásleduje… Kruci! Proč to nevidím? Všechno by bylo daleko snazší!

Kam to sakra běží? Ryū ho určitě dostihne, ale čím bude dál ode mě, tím bude slabší a pomalejší… Musím za ním! V tom se i Yū rozeběhla směrem za svou technikou, která naháněla uprchlého studenta zelené šelmy, nechaje ležet Sasukeho v osamění.

„Kocchi, kocchi!**“ zaslechl po chvíli známý hlas, Shikamaru, ale už své tělo přestal ovládat úplně, tudíž se nedokázal pohnout, aby se podíval, s kým to jeho přítel z dětství mluví.
„Panebože, Sasuke!“ vykřikl posléze dívčí hlas zhrozeně, „Co se ti proboha stalo?!“
Ayano.
„Hned tě vyléčím, tak vydrž!“ křikla, když si k němu klekala.

Již nějakou dobu se jej pokoušela vyléčit, ale na Sasukeho to nemělo téměř žádný efekt. Pořád se nedokázal pohnout o sebemenší píď a necítil žádnou změnu. Stále z něj vyprchával život, i když to ani pořádně necítil.
„Sakra, zlato, proč to tak dlouho trvá?!“ hysterčil tentokrát Itachi, který s nimi také přišel.
„Já nevím! Ještě to budu chvíli zkoušet a uvidíme,“ odpověděla mu.
Já věděl, že se něco stane!
„Kde je Lee?“ přidal se k hovoru ještě Shikamaru, který dvojici přivedl, zatímco se ohlížel do všech koutů světa.
„Rock Lee? Co ten s tím má společného?“ tázal se Itachi zmateně.
„Se Sasukeho stavem asi nic. Taky to pořádně schytal, ale byl tu… a teď není. Sasuke musí vědět, co se přesně stalo, tak ho musíte fakt zachránit!“ vysvětlil Nara, celý dychtivý po pravdě.
„To nebude ale tak snadný,“ pípla Ayano ihned poté.
„Co?!“ nechal se slyšet opět Itachi.
„Nejde ho vyléčit!“ křikla ztrhaně, „Na první pohled se to nezdá tak zlé, ale on umírá! Nevím, co to je, ale nejde to zpomalit, natož vyléčit!“
„Tak co budeme dělat?!“ panikařili oba dva.
Ayano k němu rychle zvedla hlavu a už se připravovala v této debatě pokračovat, když v tom jí něco blesklo hlavou.
„Mám nápad,“ řekla nakonec klidným tónem. Itachi jí věnoval vyzvídavý pohled s nádechem neutuchající paniky. A fakt, že poté vzala do rukou ještě kunai, mu na klidu vůbec nepřidával.
„Co se snažíš udělat?!“
Odpovědí mu bylo však jen to, že si fialovovláska rozřízla zápěstí, jejž poté nastavila rychle k Sasukeho ústům tak, aby veškerá krev stekla do jeho hrdla.
„Ayano!“ vykřikl starší Uchiha hystericky.
„Budu v pořádku,“ odpověděla mu s milým úsměvem, když nastavovala druhou ruku nad Sasukeho, aby zkusila další pokus o vyléčení jeho osoby.
Itachiho však její slova vůbec neuklidnila, ba naopak. Zvlášť když ihned poté se skácela z posedu k zemi. Stihl jen vykulit oči, než beznadějně dopadl na kolena. To ne… Proč? Takhle to nemělo dopadnout!
„Ehm, mám pocit, že tu vlastně nemám, co dělat,“ utrousil po době zírání Shikamaru, který stál opodál.

Poté následovalo ticho, které přerušovalo jen nedaleké bouchání, chrastění a ničení všehosi od jakého si boje. Tomu pozornost však věnoval opět jen mladý Nara.
Zanedlouho poté se ale Sasuke rozkašlal a rychle se posadil.
Sakra! Mám pocit, jako bych se právě udusil.
Ještě chvíli se držel za krk a snažil se pořádně nadechnout, než se poohlédl kolem sebe, aby si všiml, jak vedle něj leží úplně bledá Ayano a na druhé straně sedí Itachi bez známek života v očích.
„Itachi?“ pokusil se k němu promluvit. Zmíněný zvedl hlavu.
„Ah, Sasuke… Jsi v pořádku?“ opáčil suše.
„Seber se!“ okřikl ho mladší, zhruba si vědom celé situace, ve které se právě ocitl.
„Zabila se… Její krev ve větším množství léčila, dokázala zázraky. Ale protože trpěla zvláštní anémií, tak bylo potřeba sakra velké množství, ale to by také způsobilo, že v následcích nedostatku krve zemře. To teď udělala… Já bez ní nemůžu žít jako by se nic nestalo. Zažil si to. Taky si o někoho přišel. Měl bys teda vědět, jak mi asi je. Svět je najednou temnější, chudší… nezajímavý a i pořádně hnusný.“
„Právě, že to chápu! Krom toho Ayano je jiná. Sám si to řekl! Že má zvláštní typ anémie… Naše těla jsou úplně odlišná od obyčejných lidí.“
„To mi nemusíš říkat, vím to. Právě protože je jiná, zemřela!“
„Ne! Můžeme jí ještě zachránit! Tohle zase vím já.“
„Jak?“ řekl stále s tónem bez života, jako by jej opustil veškerý zájem o všechno dění na světě.
Sasuke ihned poté začal prohledávat Ayaninu brašničku, kde našel to, co hledal. „Pojď sem,“ pokynul ještě na bratra.
Itachi se neochotně zvedl, aby udělal pár kroků ke svému mladšímu bratrovi, vedle kterého se následně posadil.
„Tak, co teď?“ tázal se, načež mu Sasuke odpověděl pouhým gestem, kde nad Ayano nastavil onu věc, kterou dívce sebral z brašny. Měla tvar jakéhosi delšího tenčího kunaie, barvy stříbrné.
„Co se snažíš udělat?!“ zhrozil se starší a jal se chlapci bránit.
„Věř mi!“ vymanil se z jeho sevření, načež ji onen prazvláštní kunai vrazil přímo do srdce.
Následovalo hrobové ticho, jak oba napjatě vyčkávali na následky.
„No… další nápady?“
„No, hmm~… Nevím, jí zkus třeba políbit. V pohádkách to vždycky funguje,“ nechal se Sasuke slyšet.
„To jako vážně? Pohádky?“ v jeho hlase se nedal výsměšný tón zapřít.
„Za zkoušku nic nedáš!“ nedal se mladší.
„No, dobře…“ utrousil Itachi a ostýchavě dívku políbil.
Jakmile se od ní odtáhl, oba ještě chvíli čekali, jestli to nějak pomohlo. Když v tom dívce začaly bělat od kořínků vlasy a jakmile se ta náhlá vlna dostala až k jejím konečkům, dívka si rychlostí světla sedla a zhluboka se nadechla.
„Panebože,“ vydechl Itachi a okamžitě Ayano pevně objal. Ta zůstala ještě chvíli s vykuleným výrazem ve tváři zaraženě sedět. Ale jakmile se trochu uklidnila, chytla se za jeho ruce, které ji objímaly.
Sasuke na tu scénu zíral s mírným úsměvem ve tváři. Tak… o Itachiho jsem se postaral. Sice jsem nečekal, že se Ayano takhle změní, ale aspoň žije. Teď bych je teda měl nechat o samotě… A soustředit se pro změnu zase na sebe. Po chvíli se zvedl.
„Teď byste měli jít pryč. Děkuju vám za záchranu, takže je teď zase řada na mě. Musím Yū najít, než zničí celou Konohu a většinu pozabíjí. Lee ji odlákal pryč, jinak byste neměli čas mě uzdravit… Takže teď se odtud ztraťte. Jsem jedinej, kdo ji může zastavit, tak běžte prostě co nejdál,“ vysvětlil mladý Uchiha a dal se, bez čekání na jakoukoliv jejich reakci, na odchod. Shikamaru jej následoval.
„O čem to mluví?“ nechápala Ayano, když se jim dvojice ztrácela z dohledu.
„To je na dlouho,“ opáčil Itachi, načež dívku zvedl do náručí, aby ji odnesl pryč, neboť byla v současnosti trochu nemohoucí.

Sasuke a Shikamaru se pomalu blížili k místu, odkud rámus přicházel.
Všechno tu ničej! Ale docela by mě zajímalo, jak to asi vypadá, když Lee bojuje - v očích ostatních - úplně sám? Až to skončí, tak to bude asi všechno na něj, jelikož ona není vidět…
„Hej, Sasuke…“ opáčil po době ticha Shikamaru.
Když se na něj Sasuke zaměřil, viděl jen, jak Shika hledí vyjeveně před sebe a ukazuje tam i prstem. S vystrašeným pohledem se ihned poté podíval oním směrem i on.
Panebože… To snad není možný… Jak se to všechno mohlo za takovou krátkou dobu stát?!
Do zorného pole mu pronikl Lee, jak leží přišpendlený jedním velkým kamenem k druhému, zatímco jsou k tomu všemu nahozené spoustou krví. Poté zahlédl Yū, jak akorát vyskočila z kouřové clony nedaleko od jeho současné pozice, ze které ještě poté vyskočil Sai s pohledem bez sebemenšího soucitu a chtíče svou sestru snad zabít. Koutkem oka ještě zahlédl, jak se Ino krčí celá zmlácená před jedním zničeným domkem, jenž měl evidentně tu smůlu, že se nacházel poblíž, a něco si brblá pod nos. A nakonec, jakmile ona clona, ze které předtím sourozenci vylezli, zmizela, uviděl v dáli ležet další tělo bez života…

____________________
* Živel větru: Tornádo děsu
- Živel vody: Plačící drak
** Tudy, tudy!