Ano Ko no Inochi - kap. 15: Počátky závěrečného boje

POZOR! Spoiler!

Sasuke
Yū
Lee

Nastal střet. Yū akorát přeběhla místo, kde předtím Sasuke stál. Zastavila se pár metrů dále a větrné brnění pomalu začalo mizet. Ze špičky kunaie, jenž svírala v pevném sevření ve své dlani, odkapávala kapka krve. Udělala pouhý jeden krok k tomu, aby koutkem oka viděla za sebe.
„Tch!“ zatnula protestantně a nabručeně zuby.
V místě, kde měl být původně její cíl, teď byla jakási díra, která se ještě díky rozpraskané cestičce od její chůze stále zvětšovala. Následně se otočila čelem úplně a bez jediného mrknutí probodávala dvojici před sebou.
„Jsi v pohodě, Sasuke-kun?“ roznesl se vzduchem po chvíli mužský hlas.
„Lee?“ vysoukal ze sebe zmatený Uchiha, zíraje na svého zachránce, jenž jej strhl z cesty bůhví kdy.
„Co se sakra stalo?“ pronesl po chvíli Lee, zatímco se otáčel do všech stran, vyhledávaje snad příčinu, „Je něco snad v podzemí?“ tázal se poté, jakmile jeho pohled zavadil o roztříštěnou zem.
„Díky za záchranu,“ dodal Sasuke opožděně a posledním Leeho slovům podle všeho ani nevěnoval pozornost.
Těžko. Myslím, že za to může Yū… Tak jde už i po mě, jo? Kde teď asi je? Začal se rozhlížet do všech stran. Támhle to skončilo. Tam se určitě zastavila. Ale kam šla potom? Může být absolutně kdekoliv… klidně i přímo vedle mě.
„Děje se něco, Sasuke-kun?“ přehlušil ticho Lee, když nějakou dobu sledoval mladíkovo počínání.
„Ne, nic,“ zpozorněl Sasuke, načež se počal zvedat ze země, kde doteď dřepěl, neboť jej tam před nedávnem strčil onen chlapec s huňatým obočím.
„No dobře,“ odpověděl dodatečně Lee, než si i on stoupl. Oba se posléze začali rozhlížet sem a tam – Sasuke opětovně vyhledával útočníka, zatímco Lee jen následoval Uchihova příkladu, aniž by vlastně sám tušil, co hledá.

„Héj!“ šlo slyšet tlumeně odkudsi. Po chvíli dalšího rozhlížení si Sasuke volající osoby konečně všiml.
„Shinra?“ řekl tak nějak k sobě.
Za krátký okamžik u nich onen mladík stanul. Udýchaně se ještě popadl za kolena a zhluboka se pokusil nadechnout.
„Co se tady děje? Slyšel jsem strašnou ránu… Co to bylo?“ tázal se, jakmile se jeho krevní tlak znormalizoval.
„Něco na Sasukeho zaútočilo. Ta rána byla od toho, když jsem se ho pokoušel zachránit. Něco do mě totiž narazilo, nebo spíš do mé Konohy Senpū. Ta díra támhle,“ ukázal prstem kousek nalevo od jejich současné pozice, „je od toho. Vůbec netuším, do čeho jsem to vlastně kopnul a co mě při tom řízlo do nohy, ale tak jako tak, to bylo nejspíš tohle,“ vysvětlil oběma tlustoobočnatec.
„To‘s mi toho teda řekl. Takže ve zkratce vlastně taky nevíš, co se tady stalo, co?“ rýpl si mladý Nara. Lee se jen nevinně zaculil.

„Tch!“ zaťala Yū opět zuby, když tak pozorovala scénu před sebou.
Proč vůbec čekám? Nesmím Sasukeho nechat byť jen promluvit. Určitě o mně ví. Takže promiň, ale…
„Odteď se budu věnovat jen svému vnitřnímu pomstychtivému hlasu. Všechno ostatní budu ignorovat, takže to asi znamená sbohem…“ opáčila, i když si byla vědoma faktu, že jí nikdo další neslyší.
Poté jen rozhodně kývla a ještě pevněji stiskla svůj kunai, než se proti tříčlenné skupince rozeběhla.

„Já vím, o co jde,“ řekl po chvíli Sasuke. Oba mladíci mu věnovali vyzvídavý pohled.
Promiň, Yū… teď už je to fakt vážný. Musejí o tobě vědět. Pro Shinru to asi nebude vůbec lehké, ale i tak to musím říct. Ohrožuješ všechny… Kéž by ses nikdy nevracela! Musím tě prostě za každou cenu zastavit, i když vlastně zatím nevím jak…
„To Yū…“ bylo jediné, co stihl říci, než zničehonic heknul a k tomu mu ještě po bradě začal stékat pramínek karmínové krve.
Zaskočeně a s vykuleným výrazem na tváři se podíval na své břicho. Triko se v těch místech začalo propíjet krví.
„Sa-?“ načal zmateně Lee, než ho cosi odhodilo několik metrů do dáli, kde se zastavil až o nedalekou kamennou zídku, jež ohraničovala jeden z domků. Shikamaru začal vyjeveně zírat z jednoho na druhého, i když to znamenalo kroutit hlavou vždycky o sto osmdesát stupňů.
„Co se tady krucinál najednou děje? Děláte si ze mě pr*el?“ vykřikl hystericky.
Sasuke tomu nevěnoval pozornost a pokusil se natočit hlavu tak, aby koutkem oka viděl za své záda, zatímco se mu tělo klepalo v následcích ztráty krve.
„Yū,“ vydechl ztrhaně, když jeho oči spočinuly na známé tváři s psychopatickým výrazem a zářícíma rudýma očima.
„Ty…“ snažil se ještě něco říct, ale hlas ho po zranění zrazoval. Následovalo tedy jen zakašlání a vyprsknutí dalších několika kapek krve.
„Ó, neříkej, že mě zase vidíš… To je panečku něco. Ale trochu pozdě, nezdá se ti?“ ušklíbla se, než mu ze zad vytáhla zaražený kunai, jehož špička právě vycházela Sasukemu z břicha, „Ale buď rád… nebudeš ve stejném stavu jako ti dva, co jsem propíchla vlastní rukou,“ dodala, když si zasněně prohlížela kunai ve svém držení. Jakmile to dořekla, dala si špičku svého nástroje ke rtům, kde z něj olízla trochu čerstvé krve. Poté polka a ústa se jí rozšířily do dalšího ďábelského šklebu. Sasuke se mezitím před ní skácel k zemi.
Ležel na břichu, neschopný dalšího pohybu a díval se levým směrem. Tikal očima a snažil se byť jen nadechnout.
Jak se to mohlo takhle všechno zvrtnout?
„Hej? Hej?! Co ti je? Hej! Říkal si předtím Yū? Co to má sakra znamenat?! Hej!“ klekl si k němu zmatený Shikamaru a počal se cloumat nemohoucím tělem, aby jej snad udržel při vědomí.
„Jdi… odsud!“ vysoukal ze sebe Uchiha po době přemáhání. Následně ještě věnoval jeden zdrcený pohled směrem k Yū, která se akorát začala sklánět nad mladým Narou. V očích měla stále ďábelský a krvežíznivý pohled.
„Zmiz! D-Dělej!“ vykřikl, dokud mu hlas ještě sloužil.
„Co to říkáš? Nemůžu tě tu přece nechat!“ protestoval.
Sakra, tak poslouchej mě!
„A jo, jasně! Chceš, abych přivedl pomoc, viď? Hned!“ zbystřil náhle Shika a vzápětí si rychlostí světla stoupl.
„Au!“ vykřikla Yū, když udělala pár nečekaných kroků vzad, držíc se k tomu všemu za dolní čelist.
Tak to se povedlo. Uchiha se musel trochu pousmát, jak jen mu to jeho nehybné tělo a situace dovolila.
Ty hajzle! Parchante! Já tě fakt zabiju! Chtěla jsem si s tebou a tvou pomalou hlavičkou hrát, ale po tomhle to nečekej! Bude to sice rychlé, ale zato hodně bolestivé! Po chvíli házení vražedných pohledů na Shikamarovu adresu si začala nahazovat zraněnou čelist, kterou ji vyhodila právě hlava mladíka, když se nečekaně zvednul.
„Hned jsem zpět!“ zahlásil Shikamaru, načež se rozeběhl směrem pryč. Yū to po chvíli zaregistrovala.
„Tch!“ odfrkla opět nasupeně, zírajíc na vzdalující se záda svého nynějšího hlavního cíle. Příště tě dostanu.

Poté následovalo hrobové ticho, skoro jakoby ani jeden z nich nevěděl, co má teď udělat. Když v tom se náhle přímo naproti Sasukemu, a po Yūině levici, začaly sesouvat kameny z rozbité zdi.
„Au,“ nechal se slyšet Lee, když se snažil vyhrabat ze sutin oné kamenné zídky, která mu v jeho minulém letu zabránila.
Co se sakra stalo? Fíha… bolí mě solidně hlava! No, kdo by taky čekal leháro, když palicí rozbije zeď, že jo? Když se konečně postavil na nohy, porozhlédl se kolem. Pohledem zavadil o nedalekou skvrnu na zemi.
„Huh?“ zamžoural očima, aby zaostřil. Sasuke!
„Sakra! Co se ti stalo?!“ rozkřičel se a dal se do běhu jeho směrem.
Jednoho se zbavím a ukáže se další… Teď už nemůžu ani mluvit, abych ho varoval. A on je taky pořádně blbej, aby mu současná situace docvakla. Kam sem se to jen dostal? …A vůbec, neměl bych spíš panikařit? Však ještě chvíli a vykrvácím tu. No, ale je fakt, že to vůbec nebolí. Proč? Ta neschopnost sebemenšího pohybu bude nějak spjata s tím jejím kunaiem… anebo protože je duch? Ne, není duch. Ona mi všechno o Yūině situaci řekla a dává mi to smysl… Nebo jen chci, aby to tak bylo? Ne, to teď nesmím řešit, takže zpět k důvodu… Může to být i tím, že za tím vším stojí Orochimaru-sensei?
Ale vůbec, jak mohl takhle zneuctít tělo jeho mrtvé studentky? Co se to s ním proboha jen stalo…
„Ježiš, už mě vytáčí,“ utrousila po chvíli ticha černovláska, čímž na sebe upoutala i Sasukeho pozornost, zatímco zírala na blížícího se Leeho, na jehož tváři se rýsoval starostlivý pohled.
Tohohle maníka Yū zná evidentně jen od pohledu. Po tom střetu ale vím, že je pěkně silnej… měla bych se ho zbavit rychle. Má dobrý instinkty a tak je, i přestože mě nevidí, pro mě velikou hrozbou.
Pohlédla ještě koutkem oka na nehybného Uchihu, ze kterého pořád vytékala spousta krve, a opět odfrkla.
Ten se nemůže určitě teď ani pohnout, ale můžu na to spoléhat a nechat ho tu? Zatím ho zabít nechci, tak co mám teda udělat? Ne, musím si věřit! Dokážu tamtoho odstranit a Sasana uhlídat!
Po chvíli rozmýšlení se dala do pohybu a zastavila se až před Sasukem, kde vyčkávala, až se k ní Lee dobelhá.
To jako vážně? Je tak strašně pomalej! To snad ani není nutný se ho zbavovat, když je v tomhle sta…
„Sakra!“ vřískla, když se pokusila vyhnout Leeho kopu, který se před ní zjevil zničehonic. V poslední chvíli se stihla skrčit.
Jak to? To mě vidí? Ještě se zamyslela, než se mu v pokleku pokusila podkopnout nohu, na které stál, zatímco druhou držel stále ve vzdušném prázdnu nedaleko její hlavy.
Sasuke se po jejím výkřiku ještě pokusil pohnout hlavou tak, aby na celé dění viděl.