„Kabuto, hoď ho stroje!“

Temný hvozd, nový pokus, jedna skrýš,
nenašla by ji ani jedna myš.
Orochimaru to tu řídí, on je tu hlavoun,
i přesto dokáže být pěkný bručoun!
-
Nedaří se a nedaří se zvládnout jeden prvek,
řádí jim tam šotek!
Oba dva vědci neví si už rady,
jak zbavit experiment vady!
Vše už dávno zkontrolovali,
snad posté opravovali.
Stále neví, kde je kámen úrazu,
náhle diví se svému úžasu.
-
Papírek se rychle plní vzorci,
aby to nezapomněli páni vědci.
Orochimaru velí: „Kabuto, hoď ho stroje!“
Vzácná chvíle, strojit se do válečné zbroje!
Kabuto rychlostí blesku data zadává,
zbývá už jen jedna číslice řadová.
-
Nemohou dělat nic víc, jen čekat a čekat,
až jim začne výsledky ukazovat.
Úsměvy letí na všechny strany. „To je ono!
Zvládl jste to, sire Oro!“
-
Experiment je nyní kompletní,
oslavy o to více opulentní.
Radost naruší proudu výpadek,
prší hromada nadávek.
-
Kabuto hlásí: „Vypadly jen pojistky!“
Orochimaru netváří se optimisticky.
Žádná slova, pouze odezva ticha,
rušené kručením břicha!
„Děje se něco, pane?“
„Ano, tobě se brzy něco stane!“
„Co by se mělo stát?“
„Měl by ses mě už teď bát!“
„Stále nechápu, něco je špatně?“
„Podívej se pořádně.“
Už to vidí,
hlavou kroutí.
Vniveč přišla celá práce,
Kabuto raději mizí v dálce.
Orochimaru za ním křičí:
„Pěkně se ti to cvičí?
Moje celoživotní dřina je totálně v tahu,
stejně tak sen, projet se ve výtahu!“