Čtyři blesky - 5

V minulém díle jste viděli...

Konečně se Orochimaru pohnul. Pozvedl klepající se ruku a vytáhl z pouzdra na levé noze injekci. Píchl si jí do nohy a neznámou tekutinu se vpravil do těla. Po chvíli se zvedl podíval se na Itachiho a otočil se.
„Nehledejte mě. Zbytečně zemřete.“
To byla jeho poslední slova. V tom zmizel. Po jeho zmizení se Itachi snad ještě čtvrt hodiny nepohnul. Až pak se také otočil a ve stanu po hodině usnul.

Ráno:
Jako první se probudil Minato. Vstal a začal připravovat svému týmu snídani.
„Dobré ráno“ řekl Minato Narutovy kterému se od pusy hrnula slina. Nedá se říct jestli následkem vůně snídaně nebo jeho snu.
„Ahoj“ odpověděl a sedl si vedle svého otce.
„Itachi ješ-!“ v tom se zarazil.
„Kde jsou všechny ty potvory? A jak to že sem proniká sluneční světlo?“ začal se ptát zmatený Naruto.
„Ty o tom něco víš Itachi“ pronesl Minato k právě vstávajícímu Itachimu.
„Ne.“ řekl Itachi ač měl tušení že s tím má jistě něco společného Orochimaru.
Po snídani sbalili věci a vyrazili na cestu. Les se opravdu velmi změnil. Byl téměř normální. Jediná nenormální věc zde byli kosti lidí a zvířat které ležely všude kolem. Všude byli stopy jejich včerejších pronásledovatelů. A jelikož již nepotřebovali neustále odrážet nečekané útoky jejich pohyb se velmi zrychlil.
„Stát“ řekl Itachi.
Před naší skupinou stál domek, ovšem s výborným zabezpečením. Okolo stáli čtyři kůly s hřeby směřujícími do středu. Všude byli ostnaté dráty a mnoho skrytých pastí, které ovšem naše zkušená trojce odhalila. Zajímavé bylo, že nikde nebylo jediné okno a dveře byli potaženy řetězy a silnými zámky.
„Jdeme“
Během pár minut stáli všichni tři přede dveřmi.
„Naruto můžeš?“
Naruto se již rasenganem pokoušel vyrazit dveře. Ovšem dveře byli silnější než vypadali. Naruto se musel dost snažit, aby klasickým rasenganem na první ránu dveře rozrazil.
„Zas tak pevný ty dveře nebyli.“ řekl Naruto a dal si ruce za hlavu.
Itachi s Minatem se jen usmáli. Chodba kterou právě zbavili dveří byla dosti temná. Nebylo v ní vůbec nic vidět.
„Vezměte si každý tento kunai.“ podal svým parťákům Minato kunaie s jeho pečetí.
Itachi s Narutem jen přikývli. Minato ještě v rychlosti přilepil jednu pečeť na vchod a již se vydali vstříc černočerné temnotě. A byla to sakra černá tma. I s Narutovo módem bylo vidět maximálně na dva metry.
„Zdá se že se tu něco stalo.“ řekl Minato při pohledu na stěny, na nichž byli znatelné škrábance a hlavně hodně krve. Chodba byla dlouhá a po každých několika metrech byl na každé straně pokoj. Všechny vypadali stejně. Postel, židle, stůl a jedna skříň. Ovšem vše bylo rozmláceno a umazáno od krve. Právě krev byla všude – na stěnách, na podlaze, ale i na stropě.
„To musel být masakr“ řekl Minato při prohlídce jednoho pokoje kde by jste nepoznali jestli je na zdi krev nebo jestli je na červeno jen namalovaná.
Po nějaké chvíli se konečně naše skupinka dostala až na konec.
„Schody do podzemí... zajímalo by mě co tam bude.“ řekl Naruto trochu zamyšleně.
„Tak to jdi první.“ usmál se na něj Minato.
„Co? No... ono mě to zase až tak moc nezajímá..“ snažil se vykroutit Naruto ale Minato s Itachim ho již tlačili před sebou dolů po schodech.
Na konci schodiště byli dveře. Téměř normální až na to že byli již klasicky zmalované krví.
Itachi chytil za klidu a podíval se na Minata. Ten jen přikývl. Pomalu začal otevírat dveře.
„Hele vypínač.“ šeptl Naruto na Minata které měl opravdu po pravé ruce vypínač.
Letmím pohybem jeho ruky ozářili okolí světelné paprsky ze žárovek na stropě. Když vstoupili do místnosti objevila se před mini místnost plná zkumavek a lékařského vybavení.
„Asi nějaká laboratoř.“ řekl Itachi a začal se věnovat prohlížení si papírů zmáčené krví.
„Koukejte na tohle.“ v tom se Minato s Itachim otočili směrem k Narutovi.
Před ním stála klec asi deset krát deset metrů ze skla potažená kovovou mříží. Ale to co všechny zarazilo byla díra přímo ve středu klece. Bylo jasné že něco z té klece uteklo. A asi se to nemělo dostat ven.
„Bůh ví co se tu stalo.“
*křup
Všichni najednou zpozorněli. Za nimi na zemi byli dveře z nichž se ozývali ony zvuky.
Itachi opatrně chytil za kliku a zvedl poklop.
„Cítíte to?“ řekl Naruto a při těchto slovech mu z úst tekla další slina.
„Rýže.“ řekl tiše Itachi.
„Jdeme“
Všichni tři skočili dolů. V místnosti se svítilo a krásně to tam vonělo.
„Kdo jste?“ řekl hlas za nimi.
Všichni se rázem otočili. Před naší skupinkou stál muž okolo pětadvaceti let v lékařském plášti, s nožem v ruce který byl znatelně politý nějakou tekutinou.
„Jsme ninjové z Listové. Kdo jste vy?“ pronesl Minato.
„Úff to jsem si oddychl. Už jsem myslel že jsem přišel někdo z cizí vesnice. Já jsem Taroi“
„Z cizí? To znamená že patříte ke Konoze? Ale já o žádné tajné laboratoři v tomto lese nevím.“ Podivil se Minato. Jejich skupina měla přístup ke všem informacím ve vesnici, ale o nečem takovém se nikde nedočetl.
„No jistě. Orochimaru – sama nás přijal jako členy vesnice.“
„Orochimaru? Tak počkat začněme pěkně od začátku. Řekněte nám jak jste se sem dostal, jak jste se setkal s Orochimarem a co se tady stalo.“
„Dobře povyprávím vám to celé.“
Všichni čtyři si sedli vedle svíčky jejíž plamen ozařoval místnost.
„Takže... Stalo se to za doby kdy jsem byl ještě sloužil Oblačné. Pracoval jsem jako vědec na vývoji steroidů pro naše ninji. Ovšem jednoho dne nás někdo přepadl. Jediný muž pronikl přes naší přísnou ostrahu bez jediného zranění. Byl to Orochimaru – sama. Nabídl nám práci pro Listovou. Řekl nám že buď nás ihned zabije a vezme si sebou náš pokus a nebo se můžeme přidat na stranu Listové. Všichni jsme se přidali. Odvedl nás sem a předložil nám úkol. Když jsem viděl jaký je to génius v této oblasti a jak je to silný shinobi ani jsem se nechtěl přidat zpět k Oblačné. Orochimaru – sama nám řekl že vedení vesnice o tom ví a mi pracujeme oficiálně po Listovou. Jenže pak vznikli komplikace. Náš pokus se vymkl kontrole. Už jen očekávám kdy se vrátí Orochimaru – sama a zachrání mě.“
„Zajímavý příběh, ale zajímá mě co je vlastně zač ten váš experiment.“ řekl Itachi.
„Ah ano, Orochimaru – sama požadoval abychom stvořili křížence. Chtěl spojit několik zvířecích a lidských vlastností a vytvořit něco schopné boje ve válce. Říkal že tento pokus by mohl pomoct vyhrát válku.“
„A co se tedy stalo že jste jediný naživu?“
„Stvořili jsme toho křížence. Měl být fyzicky zdatný, poslušný a inteligentní. Vše toto splňoval. Byl fyzicky velmi silný, dokonce víc než jsme chtěli. Dokázal řešit různé hlavolamy. Ale jeho agresivita byla příliš vysoká. Nevěděli jsme co s tím. Doufali jsme že ho bezpečnostní zařízení udrží v kleci, ale s rostoucí agresivitou se zvedla i jeho síla a odolnost.“
„Takže vám tu teď pobíhá vraždící mašina. Mohl by jste nám jí trochu popsat?“
„Jistě. Je to asi dva metry vysoká tvor s vlčí tlamou. Dokáže chodit po dvou i po čtyřech. Má silné drápy s jedem. Nebude lehké ho zabít, je velmi odolný a vytrvalí.“
„Není to náhodou to co se kolem nás motalo v lese?“ vložil se do diskuze dosud jen přihlížející Naruto.
„Jo něco takového jsme potkaly, ale bylo jich mnohem víc.“
„Toho jsem se obával. Původní pokus měl být samec, ale když byl tak agresivní pokusili jsme se vytvořit i samici, u které jsme doufali že nebude tak agresivní. Zdá se že se rozmnožili. Oni sami se od suď nedostanou. Bezpečnostní zařízení jim to neumožní. Ale jejich mláďata nejsou tak velká a zřejmě se dostala ven.“
„Takže je to jasný. Zabijeme ty potvory, dostaneme vás z tohohle místa do vesnice a budeme pokračovat v pátrání.“ řekl vítězoslavně Naruto.
„Koho hledáte?“
„Orochimara.“
„Bylo mi divné že se tak dlouho neukázal. Ovšem ty věci nedokážete zabít. Něco takové dokáže zabít jen někdo na úrovni Orochimara – sama.“
„Myslím že to zvládneme.“ usmál se Minato.
*křup
„Nechali jste otev-.“ Minato rychle rukou zarazil Taroiho.
Všichni slyšeli že nahoře v blízkosti dveří někdo chodí. Bylo slyšet hlasité funění.
„To bude v pohodě, nic se mi přece nemůže stát, přece mě nezabije nějakej čokl ne?“ snažil se Naruto zahnat svoje obavy. Důvěřoval své síle a svým kolegům, ale před protivníkem kterého nikdy neviděl... a který hlavně není člověk si byl docela nejistý.
V tom dveřmi skočil do místnosti skočil temný stín.
„VRRRR!!“ ozvalo se směrem k naší skupince.
V tom se zničeho nic ono zvíře vrhlo na naší skupinku. Bylo neuvěřitelně rychlé. Tedy pro normálního ninju.
Všichni se bez potíží vyhnuli jeho útoku.
„Naruto?“ Ozvalo se uvnitř Narutovy hlavy. Byl to hlas Kurami.
„Co je?“
„Převezmu vedení. Budu s tím bojovat. Ostatní ať jdou pryč, doženeme je.“
„Kurama s ním chce bojovat. Máte vypadnout.“ řekl Naruto.
„Jasně. Pak nás dožeň.“ řekl Minato a ve žluté záři zmizel i s Itachim a doktorem.
Naruto byl sice nejmladší a tudíž i nejméně zkušený, ale pořád to byl elitní ninja, profesionál a byl na něj spoleh. Proto se Minato o svého syna nikdy nebál.
„VRRRR!“ zavrčelo zvíře stojící teď již před Kuramou. Tedy spíš Narutem ovládaného Kuramou.

Jaká šelma vyhraje? Jak dopadne boj dvou unikátních stvoření? Najde se nakonec Orochimaru?