Čtyři blesky - 4

Čtyři blesky – 4
V minulé díle jste viděli...
„Pane veliteli. Naši špehové objevili tým směřující k nepřátelské obranné základně.“
„Kolik lidí?“
„Čtyři.“
„Ať je zneškodní.“
„Ale pane jeden z nich je... Uchiha Itachi.“

O pár hodin později:
Náš malý tým právě zkontroloval a nařídil opravy v nedostatcích obrany. Celou cestu do tábora se nic nestalo. Když bylo vše vyřízeno Shikamaru, Ino a Chouji za doprovodu Itachiho vyrazili zpět do Konohy. Ale když byli asi v půli cesty, něco se stalo.
„Stát!“ Řekl Itachi.
„Děje se něco?“
Itachi se zadíval do černočerného temna lesů rozprostírajícího se po obou stranách cesty.
„ Ta chakra, vypadá jako od....“
„Ale nic, jdeme dál.“

O pár hodin v Konoze:
„Zdá se že zabezpečení je v pořádku Hokage-sama.“ Podal zprávu Shikamaru.
„Dobře můžete jít, Itachi s tebou si chci ještě promluvit.“
Když se zaklapli dveře Tsunade se podívala na Itachiho a spustila.
„Je pryč.“
„Kdo?“
„Člen vašeho předešlého komanda, Orochimaru.“
„Orochimaru? Myslíte že, odešel dobrovolně?“
„Asi ano. V této chvíli je téměř nemožné aby se někdo dostal do vesnice, zajmul elitního jouninna a nepozorovaně se vytratil.“
„Už ho někdo hledá?“
„Ano, poslala jsem tým specialistů, ale nikdo z nich se nevrátil.“
„Takže se už asi ani nevrátí.“
„Máš pravdu. Je naší prioritou, aby se o útěku Orochimara nikdo nedozvěděl a aby byl dopraven zpět do Konohy. Jeho tělo obsahuje soustu zásadních informací které, by mohl nepřítel použít proti nám. Itachi, ty jsi zřejmě jediný kdo ho dokáže přivést zpět.“
„Já? A co ti dva?“
„Oni toho o Orochimarovy neví tolik co ty a ty jsi pro takovýhle typ mise lepší.“
„A co když.... co když ho budu muset nakonec zabít?“
Tsunade čekala tu otázku. Věděl za posílat Itachiho, aby zabil svého parťáka je téměř zločin, ale neměla na vybranou.
„Tak ho zabiješ.“ Odpověděla Tsunade, ale již se nedívala Uchíhovy do očí.
Itachi jen mlčky odešel. Neměl k Orochimarovy bůh ví jaký vztah, ale byl to jeho parťák, spolubojovník který mu kryl záda. Ale věděl že jen on to může udělat. Odešel do tajného úkrytu a černými uličkami procházel přičemž přemýšlel co udělá. Nakonec dorazil ke dveřím. Spíš to byli vrata. Po tom co Itachi odemkl všechny zabezpečovací mechanizmy otevřel velká železná vrata. Vstoupil do kladu za který by se nestyděla kde jaká vesnice. Po tom co prošel dlouhou místností, došel až ke prachem pokryté truhle.
„Už je to dávno.“ Řekl Itachi když otevíral víko truhly.
Z ní vyndal uniformu ANBU a jeho katanu, kterou používal když byl ještě člen těchto legendárních jednotek. Za chvíli již stál před skrýší připraven.
„Takže ho jdeš hledat?“ Řekl hlas za ním.
„Takže už to víš... Minato.“ Odpověděl Uchiha, který se za známým hlasem ani nepootočil.
„Po tom co se naše skupina rozpadla mi bylo jasný že Orochimaru něco podnikne. A ty ho jdeš najít?“
„Hokage-sama mě požádala.“
„Jdu s tebou.“
„Ne. Tohle je moje mise.“
„Nemůžeš mi to zakázat.“ Řekl s úsměvem blonďák svírající v ruce batoh.
„Dobře, ale co Tsunade?“
„V pohodě, budeme zpátky dřív než si toho vůbec všimne. Tak pojď Naruto už na náš čeká u brány.“

U hlavní brány:
„Ok lidi vypadá to že až na Orochimara jsme tu všichni.“ Řekl usměvavý mladý shinoby stojící u brány.
„Neboj Naruto, za chvíli tu s námi bude i Orochimaru.“
„Stůjte!“ Křikl na skupinku ninjů někdo z dálky.
„To je Tsunade-baachan. Ty jsi nám tu misi nezařídil oficiálně tati?“
„Ehm no víš, na to misi má jít oficiálně jen Itachi.“
„Ok ok nechte to na mě Tsunade-baachan na mě jistě dá.“
„NÁRUTÓÓ!“
„No tak Tsunade-baachan já ti to vysvětlím.“
„Co mi na tomhle chceš vysvětlovat?! Chcete normálně zdrhnout spolu s Itahcim na záchranou misi Orochimara.“
„JO JO JO přesně tak to je!“
…..
„Jak dlouho jim ta hádka zabere?“ Řekl Itachi.
„Jak znám ty dva tak alespoň půlhodiny.“ Řekl s nikdy nemizícím úsměvem Minato.

Asi tak po hodině dohadování a okecávání se dala skupina na cestu. Tsunade ač velmi nerada podlehla Narutově kecům, slibům a tučným úplatkům.

„Kde začneme s hledáním Itachi.“
„Když jsem šel z mise na kontrolu obrany jednoho z táborů, cítil jsem charku velmi podobnou té Orochimarově akorát temnější.“
„Takže začneme hledat tam.“
„Přesně tak.“
„Itachi... co když se Orochimaru otočí proti nám?“
…..
„Chápu.“

Za chvíli se naše neúplná skupina dostala na místo, kde Itachi cítil Orochimarovu přítomnost.
„Ok jdeme.“
„Počkat! To jako chcete říct že půjdeme do toho lesa?“ Zeptal se nezvykle pobledlý Naruto.
„No jasně. Proč? Bojíš se snad?“
„Vůbec ne! Ale myslím že v zájmu taktiky bych měl jít uprostřed .“

Naše skupina se vydala do temného lesa. O tom lese se toho moc nevědělo. Málo kdo z těch co tam kdy vstoupili se vrátili.

*křup
„ÁÁ slyšeli jste to?“
„To byla určitě jen něčí páteř Naruto.“
„To není vtipný!“
„Naruto trochu odvahy.“
„Já mám dost odvahy, ale musíte uznat že tady je to trochu děsivý.“

I když Minato popichoval Naruta sám nedokázal plně potlačit strach. Věděl že i Itachi musí být trochu rozklepanej. Ani jeden to ale nedávali znát. Věděli že musí držet svůj i když nepatrný strach hluboko pod pokličkou. Hlavně kvůli Narutovy. Ale Naruto nebyl jediný důvod. Oba Itachi i Minato totiž něco o tomhle lese už věděli. V tomto lese se neschovávali jen šílení shinobi a divoká zvěř. Kdysi před tím než se Naruto narodil se tehdejší třetí Hokage rozhodl že půjde do tohoto lesa a zkusí zdokumentovat něco o tomto lese. Když se vrátil přinesl na háku zavěšenou hlavu. Byla to hlava něčeho co připomínalo vlka. Ale nebyl to vlk. Hokage to ani nedokázal moc dobře popsat. Když se dostal asi do jedné pětiny hloubi lesa začali na něj útočit moře nejrůznějších tvorů. V temnotě lesa ani nešlo poznat co to jo. Tohle ale Naruto nevěděl. A asi to tak bylo lepší.
Když se dostali asi do stejné části jako tenkrát Třetí Itachi zastavil.
„Co se děje?“ zeptal se již trochu klidnější Naruto.
„Naruto teď mě dobře poslouchej. Od této chvíle to začne být vážně nebezpečný. Drž se u skupiny a nikam nechoď. Snaž se ani neděl stínové klony, abych o tobě neztratili přehled. Je ti to jasný?“
„Jo ale proč mi to říkáš až te-“
V tom se ozvalo zaskřípání. Všichni se podívali směrem od něhož zvuk přicházel. Asi patnáct metrů od nich stálo zvíře. Stálo na dvou nohách, měli asi dva a půl metru a bylo porostlé srstí. I když bylo velmi špatně viděl, všichni jasně poznali že obličej má toto zvíře protáhlé do čumáku. A co bylo nejdůležitější... všichni ucítili krev.
„Je to tady! Dražte se u sebe v rozptylu maximálně pět metrů!“ Křikl Itachi.
Zvíře se rozeběhlo směrem k nim. Během běhu se sehnulo na všechny čtyři. Velkým skokem se vrhlo na Naruta.
„RASENGAN!“ Vykřikl Naruto když zasazoval jeden pěkný rasengan do těla této stvůry.
Když Naruto aktivoval Kyuubi-mód objevilo se to co bylo jejich očím skryto. Všude kolem nich postávali podobně vyhlížející potvory.
„Co to sakra je?“ Vykřikl Naruto zírající na stvůru který právě v pohodě vstává po zásahu rasenganem.
„Přežilo to rasengan. Itachi nějaký nápad jak to zabít?“ Otázal se Minato na Itachiho. I on byl krapet nervozní.
„Půjdeme dál. Zdá se že to zatím nebude útočit.“
Všichni postupovali dál. Naruto se neodvážil vypnout svůj mód a poskytnout tak okolní stvůrám skryt v temnotě. Sem tam nějaká ta potvora hupsal na naší skupinu, ale Naruto ji odrazil rasenganem.
Po několika hodinách:
„Kolik je hodin?“ Zeptal se Naruto. Snažil se to nedávat znát, ale z používání Kyuubi-módu byl již unaven.
„Je asi tak deset večer.“
„Co budeme dělat dál. Nemůžeme jít bez přestávky po stopě Orochimara. Krom toho jeho chakra zanechává celkem velké stopy. Zítra se po ní můžeme vydat.“
„Ok, přenocujeme tady.“
„CÓŽE? Přece tady nebudeme spát společně s tímhle!“ Vyjekl Naruto a ukázal na to “něco“ co se pořád motalo okolo nich.
„Co třeba tohle.“ Řekl Minato, složil několik pečetí a položil ruce na zem.
„Bariéra čtyř démoních sloupů.“
Kolem skupiny se vynořili čtyři asi pěti metrové sloupy s prapodivnými značkami.
„Dokáže je tahle technika udržet?“
„Jasně.“

Po rozdělání stanů musel Minato svojí techniku vyvýšit a zrušit horní stěnu, aby mohl kouř s ohně nad kterým se jim právě ohřívala večere unikat. Ale noc nebyla klidná. Okolní stvůry neustále útočili na bariéru i když jim dotyk s černou stěno nemálo ubližoval. Nikdo nemohl spát. Při pomyšlení na ty oči, které je celý den pronásledovali, kdo by taky usnul. Nakonec i již klidný Naruto odešel do země snů. Uprostřed noci se však Itachi probudil. Měl takový divný pocit. Vyšel ze svého stanu a v té chvíli... jen na okamžik... uviděl lidskou postavu. Stála daleko za řadami stvůr neustále obléhajících jejich tábor, ale stála tam. Itachi si nemohl pomoct, ale viděl v té postavě Orochimara. Postava ovšem ihned zmizela. Odběhla někam mezi stromy. Itachi věděl že teď vstát a jít ho hledat by nemělo smysl. V tom se mezi stromy opět mihla ta postava, tentokrát blíž. A stále se blížila. Itachi upřeně hleděl mezi stromy a sledoval rychlé pohyby onoho člověka nepochybě se k nim blížících. Než si to Itachi uvědomil postava byla již jen pár metrů od bariéry. V tom se všechny stvůry z okolí rychle rozprchly. Všude bylo ticho. Itachi slyšel jen svoje rychle bijící srdce. Po zádech mu stekla kapka potu. V tom se postava pomalým krokem začala přibližovat. Itachimu v hlavě běhali myšlenky typu: Mám vzbudit ostatní? Dokáže se dostat před Minatovu bariéru? Co je to vůbec zač? Ale na žádnou z těch otázek si nedovedl odpovědět. Postava před ním se neustále přibližovala. V tom se zastavila asi půl metru před stěnou. Osoba najednou začala zvedat svojí hlavu a její černé vlasy sjížděli z její dosud zakryté tváře.
„Přišli jste za mnou... Itachi?“ Řekl postava.
Itachi úplně zkameněl. Slyšel a viděl před sebou Orochimara, ale něco nebylo v pořádku. Cítil že se Orochimaru změnil. Itachi nemohl promluvit.
„O-Orochimaru, co se ti to stalo?“ Dostal ze sebe nakonec. Snažil se, aby to bylo řečeno co nejvíc klidně, ale věděl že to Orochimaru jistě poznal.
„Myslíš tohle? To je jen jede-.“ Nedořekl Orochimaru.
Chytil se za pravou ruku, padl na kolena a začal se klepat. Itachi něco cítil ve vzduchu. A večere to nebyla. Cítil čiré zlo.
„Co se to děje?“ Zeptal se opatrně. Celý byl z téhle situace zmatený. Už začínal mít nervy dost v kýblu. Co by v té situaci dal za to kdyby vedle něj stál Naruto nebo Minato.
„UÁÁÁÁ!“ Zařval Orochimaru. Bylo na něm znát že ho to ruka dost bolí.
Itachi se až trochu lekl. Orochimaru pozvedl svojí hlavu a začal řvát. Zdálo se že se s ním děje něco vážného. Začal sebou divně škubat a smýkat sebou na zemi. Itachi očekával že každou chvíli snad přijde někdo z jeho přátel, ale Naruto i Minato si pravděpodobně mysleli že tyto zvuky dělají příšery z okolí. V tom nastalo ticho. Orochimaru mlčel. Klečel na zemi a ani se nehnul. Itachi nevěděl co má dělat. Pot mu tekl po zdech snad v litrech. Každá vteřina mu přišla jako hodina. Konečně se Orochimaru pohnul. Pozvedl klepající se ruku a vytáhl z pouzdra na levé noze injekci. Píchl si jí do nohy a neznámou tekutinu se vpravil do těla. Po chvíli se zvedl podíval se na Itachiho a otočil se.
„Nehledejte mě. Zbytečně zemřete.“
To byla jeho poslední slova. V tom zmizel. Po jeho zmizení se Itachi snad ještě čtvrt hodiny nepohnul. Až pak se také otočil a ve stanu po hodině usnul.