Kishimoto Masashi... ninja z Konohy 07

Jak dny plynou, jsem stále šťastnější a šťastnější. Kdo by nebyl šťastný, kdyby prožíval svůj sen? Protože být v Konoze je snem mnoha lidí v našem světě a jen já, ten kdo Konohu vymyslel jej mohu prožívat.
Po oslavě se život zařadil do starých kolejí pro ostatní, pro mě je ovšem každý den novou výzvou a novým překvapením. Jeden den mi Sai ukazoval své malby a já se hodně naučil, druhý den mi Sakura dala lekci z léčivých bylin, třetí den mě vzali Gai s Leem na výlet a další den jsme s Narutem špehovali Jiraiyu, jak špehuje jiné ženy. Vypadá to, že se všichni ze všech sil snaží, abych si zde připadal vítaný. Přijde mi to trochu zvláštní.
„Kishi, ty se nesoustředíš!”
„Eh, jo jasně, promiň TenTen,” omluvil jsem se hned, ale ona si to už rázuje ke mně a povytahuje mi ruku s kunaiem výš.
„Musíš mířit mnohem pečlivěji. Raději si vše rozmysli, než vystřelíš! Zkus to!”
Házím kunai a ten se zabodne do stromu vedle terče a TenTen si povzdechne. Vytáhne jehlici a s přehledem se trefí do středu.
„Zkus to takhle: Až budeš připraven, nadechni se a vystřel při výdechu. Pomáhá to, opravdu. Znovu!”
Učí mě tady už skoro dvě hodiny, ale já pořád nepřišel na to, jak střílet přesně s kunaiem. Shurikeny a jehlice už jsem pod jejím dohledem překonal, ale kunaie jsou oříškem.
„Dobře…”
Pečlivě mířím kunaiem na terč. Pomalu se nadechuji a soustředím se jen na cíl.
Tři… dva… jedna…
Vydechuji a střílím. Kunai zasahuje terč přesně do středu. TenTen se usměje.
„Říkala jsem ti to. Tak… a znova!”
Povzdechnu si, ale mé srdce se směje. Myslím, že lepšího trenéra už asi nenajdu.
…
„Kishi! Kishi! Kishi!”
„Prosím tě, Naruto! Klid, co se děje?”
Nikdy jsem nečekal, že Naruto málem zničí Ichiraku rámen svým radostným poskakováním.
„Kakashi-sensei se mnou trénuje novou super úžasnou ultimátní techniku, kterou překonám Sasukeho a budu ji umět jen já! Dělám na tom s ním a s Yamatem!”
Stojím jako opařený. To ne…
„Hej Kishi? Jsi v pohodě? Promiň, chtěl jsem ti to říct dřív, ale nebyl na to čas, ” mává mi Naruto před obličejem. Probírám se z omámení.
„Jo jasně. To je skvělý, ne? Přímo úžasný!” Snažím se tvářit nadšeně, ale vnitřnosti se mi svíjejí a kroutí. Naruto si podle všeho ničeho nevšiml. Kývne na mě a zase odbíhá. Zírám na svoji nedojedenou porci rámenu, pokládám peníze na stůl a mizím pryč. Nakonec se dávám do běhu, běžím a běžím, až se zastavuji u malého rybníčku. Sedám si na molo a přemýšlím.
Nemusí to být přece podle příběhu, nemusí…
Ale vím, že ano. Vím, že když Naruto začne trénovat, vtrhnou do země Akatsuki, vyplení Chrám Ohně, Konoha vyšle jednotky, aby je sledovaly, Asumův tým na ně natrefí, budou spolu bojovat a…
„Ino… máš silnou vůli, jsi spolehlivá a zodpovědná. Chouji a Shikamaru jsou totální flákači. Dohlédni na ně. A nenech se porazit od Sakury jak v ninjutsu tak v lásce.
Chouji, jsi hodný kluk, který dbá o své kamarády. Proto se z tebe stane shinobi silnější než kdokoliv jiný! Víc si věř! A možná… trochu zhubni.
A Shikamaru… jsi moc chytrý a máš smysly pravého shinobiho. Určitě by ses mohl stát Hokagem. Jenže… jsi moc líný, asi bys to nenáviděl. Nikdy jsem tě ani jednou neporazil v shogi. Ach ano… pamatuješ si naší debatu o králi?”
Proč jsem sem musel přijít zrovna teď? Tohle nechci, nechci vidět jak se budou vracet s Asumovým tělem. Nechci být na jeho pohřbu. Ale asi budu muset, je to nejspíš něco jako platba.
Počkat… já tenhle svět vymyslel! Můžu přece ovlivnit běh událostí! Můžu říct Asumovi, aby tam nechodil, nebo Shikamarovi, jaké jsou schopnosti Hidana a Kakuza! Můžu jim pomoct nebo můžu Narutovi ukázat, jak zvládnout rychleji Fuuton: Rasen Shuriken, aby jim mohl vyrazit na pomoc. Můžu… můžu…
Nemůžu. Nevěřili by mi potom. Jak bych mohl vědět o schopnostech Akatsuki? Jak bych mohl zvládnout techniku třídy S Narutova kalibru. Tomu by neuvěřili. Mysleli by si, že jsem je podvedl, když bych ukázal své skutečné schopnosti.
Mé skutečné schopnosti? Jaké jsou mé skutečné schopnosti? Vždyť jsem se nedávno naučil chodit po vodě a TenTen mě ještě dneska učila střílet. Zvládl jsem několik základních technik a… a co vlastně?
Mé obrovské plus jsou znalosti. Schopnosti mých protivníků pro mě nejsou záhadou a to je přesně to, co budou Asuma s Shikamarem potřebovat. Mohl bych zachránit lidský život.
Jenže příběh se musí držet mé linie. Jak jsem to vymyslel, tak to taky přece musí zůstat! Kdyby Asuma nezemřel, možná by Shikamaru nezabil Hidana a Naruto Kakuza.
Jenže jen možná! Opravdu chci zabít Asumu, aby se linie příběhu nezměnila? Opravdu chci, aby Tým 10 trpěl?
Dávám si hlavu do dlaní a chvíli jen tiše sedím. Mám čas ještě jeden nebo dva dny, musím si to pořádně promyslet.
Už je skoro noc a já se odsud ještě nehnul. Stále tu sedím a hlavou se mi míhá vše, co vím o Asumovi. To jak zachránil Shikamara při útoku na Konohu, jak trénoval Choujiho, aby byl silnější, to jak bojoval po boku Kurenai a Kakashiho s Itachim a Kisamem. To jak pomáhal Narutovi přijít na kloub Fuutonu. To jak řešil se Shikamarem otázku "krále."
To jak zemřel Shikamarovi v náručí.
Ale přiznejme si, že to tolik důležitá postava není.
Stejně jako Neji. Stejně jako spoustu těch bezvýznamných ninjů, které jsem nechal zemřít ve válce.
Zvedám hlavu k obloze, když vidím míhající se hvězdu. Měl bych si něco přát?
„Ať vše dopadne co nejlépe.”
Ano, to je dobré přání. Vstávám a jdu do svého bytu.
…
Spánek se mi oklikou vyhýbá. Snad poprvé od té doby co jsem tady, nedokážu klidně spát a peřina mě dusí.
To že Asuma není tolik důležitou postavou ještě neznamená, že ho mohu nechat znovu zemřít. Pořád je to živý člověk, nejen má postava. Člověk, který je zamilovaný, zasnoubený…
Beru si do ruky blok a tužku. Snad se uklidním, když něco nakreslím. Se zármutkem ovšem zjišťuji, že nedokážu kreslit nic jiného než Asumu. Ale kreslím i tak.
Asumu s Týmem 10 na večeři.
Asumu jak hraje shogi s Shikamarem.
Asumu jak objímá Kurenai.
Asumu s Gaiem a Kakashim, jak se opírají o zábradlí.
Ne, nekreslím jen Asumu, ale taky květ vlčího máku vedle památníku.
Asuma byl… tedy je válečníkem a taky strážcem. On šel po cestě válečníka už od té doby, co se narodil. Jedno z japonských přísloví říká:
„Co je cestou válečníka? Cestou válečníka je smrt.“
A já pořád nevím, jak se rozhodnu.
…
Sedím na louce a pozoruji mraky. Je to klidná činnost a přitom zajímavá. Vtom slyším hlasy.
„Kishimoto! Kde jsi? Potřebujem tě tady!”
Rychle vstávám a vybíhám za hlasy. Když vyběhnu na kopeček, uvidím všechny rookies týmy, jak sedí na velké dece uprostřed květin. Nejspíš na mě volal Naruto, protože jediný stojí. Všichni se něčemu smějí. Vybíhám směrem k nim.
„Co se děje?” ptám se, když vidím, že se Asuma netváří zrovna nejšťastněji.
„Snažíme se Asumu přimět přestat kouřit. Pomož nám, protože nás vůbec neposlouchá!” Směje se Kurenai a na prstu se jí leskne prsten. Ušklíbnu se.
„Já nevím, co bych mu měl říct, prostě to škodí zdraví.”
„To jsem mu říkal už milionkrát, ale po miliontý prvý už mu to neřeknu. Je to otravný,” povzdechne si Shikamaru. Ino se usměje.
„Děláme si z něj jen legraci…” obrátí se na Sakuru, „hej Vysoký čelo! Zkus mu to vymluvit z lékařského hlediska!”
„Přestaň mi tak říkat, Ino-prasečino!” Ohradí se Sakura.
„Nemyslete si, že jsme to s Gaiem už taky nezkoušeli,” usmívá se Kakashi a Gai kývá. TenTen jen protočí panenky.
„Stejně mu to nikdo nevymluvíte,” řekne a zakousne se do jablka.
Kiba s Akamarem se snaží honit Shinovy berušky a tak raději neposlouchají. Asuma se pomalu nadechne, sáhne po zapalovači a cigaretách a zapálí si.
„Omlouvám se, už to ke mě prostě patří. A tak to taky zůstane.”
Vsadím se, že by si chtěl zapálit, i když by umíral,” směje se Naruto a všichni se dají do smíchu.
…
Pomalu otvírám oči, ale stále slyším Narutovu poslední větu a ten smích. Zvolna se protahuji, asi jsem musel při kreslení usnout, protože se kolem mě válí kreslící potřeby.
Taky bych se vsadil. Já bych totiž výsledek sázky už dávno znal.
Rozhoduji se, že budu až do odpoledne kreslit. Alespoň si tak urovnám myšlenky. Papír mi pomáhá rozmyslet se a uvolnit.
Než se naději, je odpoledne.
Urovnávám si všechny věci, převlékám se a jdu ven. Měl bych se podívat za Narutem. Sice vím, jak to bude probíhat, ale to nevadí.
Zajímalo by mě, kolik času zbývá do té doby než sem vtrhnou Akatsuki. Snad mám ještě chvíli času.
Ani nevím, že mě nohy donesly až k jednomu altánku a tam sedí…
„Šach mat.”
„Zase jsem prohrál!” Vzdychá Asuma a dává si hlavu do dlaní. Shikamaru se jen potutelně usmívá.
„Až budeme slavit další úspěšnou misi, účet je na vás, sensei.”
Schovávám se za jedním stromem, aby mě neviděli.
„Ok.”
Asuma se netváří moc šťastně. Aby ne, když bude muset platit za celý tým.
„Mistře Asumo! Hej, vy tam!”
Naruto? Co ten tu dělá? Aha… potřebuje od Asumy nějaké rady pro zvládnutí větrného elementu.
„Ah, ahoj Naruto.”
„Co tě sem přivádí?” ptají se a oba vstávají od shogi.
„No… na něco jsem se vás chtěl zeptat.” říká udýchaně Naruto a v rychlosti jim popisuje svůj trénink.
„Rady jak pracovat s větrným elementem co..?”
„Ano!” Odpovídá netrpělivě Naruto.
„Snažíš se pracovat s větrnou čakrou?” ptá se Shikamaru s rukamav kapsách. Usmívám se, protože Naruto je čím dál netrpělivější.
„Ano!”
„Na to ale potřebuješ talent. Jsi si jistý, že to zvládneš?”
„Proto jsem přišel za Asumou-senseiem pro radu.”
„To že je Narutova čakra větrná…”
Odcházím, stejně vím, co se stane. Asuma s Narutem hodí jeho boxery naostřené čakrou do stromu a Asumův boxer se zarazí až o skálu za ním. Za chvíli se Narutův klon rozplyne a v tu chvíli někde jinde bude Tsunade mluvit s mnichem, který přináší tu strašlivou zprávu z Chrámu Ohně.
A zítra Tsunade ninjy svolá, aby po nich pátrali.
Nějak už nemám náladu sledovat Narutův trénink. Raději půjdu zase zpátky do svého bytu kreslit dokud nenastane ta chvíle, kdy Tým Asuma vyrazí na průzkum. Měl bych je vyprovodit. Nebo zastavit, ještě nevím.
…
Pokreslil jsem toho celkem dost za celou noc. Ani jsem nespal, protože jsem celou dobu přemýšlel. A už jsem se rozhodl, půjdu se s nimi rozloučit a zastavit je. Řeknu jim proč tam nechodit a přemluvím Tsunade k jinému plánu. I kdyby mi neměli věřit, nedovolím Asumovi, aby se pustil do boje s dvěma skoro nesmrtelnými členy Akatsuki.
S tímhle nakonec opravdu usínám, ale za chvíli mi někdo klepe na dveře. Je to Sakura a ptá se mě, jestli se nepůjdu podívat na Narutův trénink.
„Eh… promiň Sakuro, ještě musím něco vyřešit. Možná odpoledne,” omlouvám se s úsměvem. Ona tedy krčí rameny, zdraví mě a odchází. Je to zvláštní…
Ona by totiž měla poznat falešný úsměv.
A tak se toulám Konohou jako bez duše a bez zapálení. Možná bych měl alespoň trénovat a ne se pořád frustrovat. Ano, trénink mě zaměstná.
A tak si nacházím louku trochu dál od vesnice a přemýšlím, co bych mohl dělat. Vzpomínám si, že jsem si od Naruta něco vzal a tak sahám do svého batohu, který nosím všude sebou.
Balónek naplněný vodou. Ano, první krok pro zvládnutí Rasenganu. Stačí ho jen prasknout. Beru ho do ruky a pořádně si ho prohlížím. Vodu bych měl stočit doprava, protože mé vlasy se stáčí vpravo a má chakra tedy také.
Soustředím se, velice pečlivě se soustředím a snažím se koncentrovat energii.
Balónek se ani nezatřese. Fajn, tak znovu…
Zkouším to takhle dost dlouho a ten balónek se začal chvět. Dobře, opravdu to odvedlo mé myšlenky pryč a cítím se mnohem líp.
Ale za chvíli budou vyrážet, měl bych si pospíšit.
A tak běžím celou Konohou až k bytu Kurenai, Asuma se s ní totiž půjde "rozloučit," tady budou spolehlivě.
Vyskakuji na jednu ze střech, až je vidím, Asuma opravdu kouká Kurenai do bytu se zvláštním výrazem ve tváři.
„Asuma-sensei!” Volám na něj a všichni se na mě otáčejí.
„Kishimoto, co ty tady?” ptá se Shikamaru. Izumo s Kotetsuem si potěžkají zbraně na zádech. Usmějí se.
„Máme misi, Kishi. Řekneš to Asumovi později?”
„Co potřebuješ, Kishimoto?” ptá se Asuma s vážným výrazem ve tváři.
A pak se stane něco podivného.
Myslí mi projedou útržky z jeho života.
Úsměv Sarutobiho Hiruzena, jeho otce.
Šerpa Dvanácti strážných ninjů.
První představení Týmu 10 a jejich kašlání.
Boxery naostřené chakrou.
Zapálená cigareta.
A padající květ vlčího máku.
A pak je po všem. Zhluboka se nadechuji.
„Chtěl jsem vám jen popřát hodně štěstí.”
Můj příběh musí pokračovat.
Asuma se usměje.
„Děkujeme, snad ho nebudeme potřebovat.”
„Zatím, Kishimoto,” mávne Shikamaru a všichni vyrazí na cestu.
Vytahuji svoji peněženku a dívám se na peníze. Měl bych se stavit v nějakém obchodě.
Nemám totiž ještě žádný černý oblek.