Oheň, popel a svatba

Lístky opadajících sakur měnily v západu slunce barvu z jemně narůžovělé na oranžovou.
Sasuke ji objal jednou rukou kolem pasu a přivinul blíže k tělu. Krásnější moment si nemohl přát. Poklekl nesměle na jedno koleno a vzal do ruky Hinatinu drobnou ručku. Zčervenala, ale přesto nevytušila záměr jeho chování.
„Hin, vezmi si mě,“ zašeptal. Pohlédl jí zpříma do očí. Červenala se. Tak moc ji miloval.
„A-ano,“ byla její odpověď. Jeho tvář se rozjasnila úsměvem. Vstal, objal ji a políbil.
„Miluju tě,“ řekl jí a koutky jejích rtů se zvedly k úsměvu.
„Miluji tě…“

Ještě toho večera se vydal z jejich domova v sídle Uchiha klanu koupit do květinářství rudé růže pro Hinatu. Zaplatil a vracel se domů, k dívce jeho srdce. Vzal za kliku, zul si boty a pomalu vcházel do kuchyně.
„Hin!“ zavolal, ale nikdo neodpovídal, jen tichá ozvěna jeho hlasu. Položil květiny na stůl a šel prohledat sídlo. Nikde nikdo. Vrátil se zpět do kuchyně, kde mezi talíři připravenými k večeři objevil lístek. Znovu a znovu si ho pročítal, protože tomu nemohl uvěřit.
On se má stát… Otcem?

Sasuke, vyměním tvé tělo za snoubenku i její nenarozené dítě.

Podepsán: Tvůj Oro.

Zatnul ruce v pěst, čímž zmačkal řádky, které na papírek vepsal Orochimaru. Po tváři mu steklo pár slz, zahodil zmačkaný lístek a běžel za Hokage.
Když vrazil do dveří, Tsunade a Shizune překvapeně zvedly hlavy od práce.
„Sasuke-kun?“ Pomocnice se narovnala.
„Orochimaru unesl Hinatu,“ řekl jim. Hokage na něj upřela pohled. Na chvíli se zamyšleně zahleděla na poznámky na stole před sebou, ale pak promluvila.
„Je mi líto, ale všichni jouninové jsou na misích. Bez nich nikoho za Orochimarem nepustím,“ pořád upírala pohled na papíry na stole.
„Tak půjdu sám!“ navrhoval.
„To nemohu dovolit,“ odporovala mu Pátá.
„Hinata čaká dítě…“ zašeptal, „…Moje dítě.“ V jeho hlase zněla naléhavost. Tsunade zpozorněla a Sasuke pokračoval.
„Chtěli jsme se vzít…“ Po té větě se mu zamlžil zrak slzami. Hokage mlčela.
„Jsem ochoten pro ni zemřít,“ řekl a Páté a té nezbylo nic jiného, než souhlasit.

Doma sbalil jen to nejnutnější. Když procházel kolem fotky s Hinatou, jak se usmívá, pocítil bolest.
„Zachráním tě, Hin,“ slíbil obrázku a vydal se na cestu.

Sasuke dorazil do úkrytu ve skryté Zvučné za dva dny. Semkl rty a pořádně se nadechl nosem. Pak vstoupil a šel chodbou pořád dál, až se před ním objevil sám Orochimaru. Katana se mu s varovným zařinčením ocitla v ruce.
„Kde je Hin?“ ječel. Oro se zamyšleně olízl rty.
„Bez ní neodejdu,“ varoval ho Sasuke. Když se stále nedočkával odpovědi, jednoduše se to rozhodl vyřešit bojem. Jelikož byl Orochimaru oslaben, protože se potřeboval převtělit, zabil ho poměrně jednoduše.
Pokračoval chodbou dál. Konečně narazil na první dveře, které prudce otevřel. Ocitl se v laboratoři, ale místnost byla prázdná. Vydal se hledat dál. Za rohem byly další dveře, ze kterých se ozýval slabý nářek.
Svitla mu naděje. Rychle tedy vtrhl dovnitř.
Hinata seděla svázaná na zemi.
„Hin!“ vydechl úlevou a vrhlo se k ní, aby ji objal a políbil. Zřejmě to byla past, protože dveře se s bouchnutím zavřely ještě než k ní stihl doběhnout. V místnosti nebyli sami, objevil se tam Orochimaru. Sasuke na něj zmateně pohlédl, takže začal s vysvětlováním.
„Zabil jsi můj klon,“ řekl mu. „A padl jsi do mé dokonalé léčky.“
Z Hinaty se rázem stal Kabuto. S jeho pánem se na sebe usmáli a chystali se ho svázat. Sasuke použil svoje chidori, čímž se s nimi částečně vypořádal, pak použil katanu, která dokonala zbytek.
Běhal po úkrytu, ale svoji lásku nikde nemohl najít. Byl to předposlední pokoj, do kterého se podíval. Opatrně nahlédl dovnitř. Seděla schoulená v rohu, samozřejmě svázaná.
„Hin!“ běžel za ní Sasuke a doufal, že to není klon, nebo co hůř, Oro.
Ona se zmohla jen na tiché: „Sasuke…“ A on už věděl, že je to jeho milovaná Hinata. Byla hodně vysílená.
„Už jsi v bezpečí,“ konejšil ji, když rozvazoval utažené provazy. Podal jí ruku, aby mohla vstát. Pevně ji objal a důkladně políbil. Po tváři se mu koulely slzy radosti a štěstí.
„Bál jsem se, že už tě neuvidím,“ řekl.
„Já také,“ odpověděla. Usmál se a odnesl si ji domů.

Dny, které následovaly, byly ty nejšťastnější, jaké kdy Sasuke zažil. Hinata strávila nějaký čas v nemocnici, kde je ujistili, že ona i dítě jsou v pořádku.
Asi za měsíc se konala svatba, kterou dychtivě očekávala celá Konoha.
Obřad se konal pod stromy v parku.
Sasuke na sobě měl černé kimono, oproti Hinatě, která měla přijít v bílém. Natěšené družičky v pomněnkové postávaly před uličkou a o něčem nadšeně diskutovaly.
Hinata stála opodál a zhluboka dýchala. Tenten jí upravila bílé kimono a povzbudivě se na ni usmála. Pak se seřadila na své místo a všechny družičky- Ino, Sakura a Tenten- se vydaly na spanilý pochod uličkou.
Hinata zrudla, protože přišel čas, aby šla k oltáři. Naposledy se zhluboka nadechla a vyrazila.
Sasuke na ni civěl v němém úžasu. Těch pár kroků jim oběma připadalo jako věčnost. Konečně je překonala a najednou před sebou stáli tváří v tvář. Oba si uvědomili, jak jeden druhého milují.
Kakashi si zdvořile odkašlal a tím přerušil jejich rozjímání.
„Myslím, ža jsme všichni pro, abych takříkajíc zkrátil nudný svatební projev o manželství a vzájemné lásce na tu část, kterou všichni očekávají,“ řekl, a než stačil někdo cokoli namítnout, pokračoval.
„Uchiho Sasuke, berete si zde přítomnou Hinatu za svou zákonitou manželku?“
„Ano,“ usmál se a Hinata se začervenala.
„Hyuugo Hinato, berete si zde přítomného Sasukeho za svého zákonitého manžela?“ zeptal se Kakashi.
„A-ano,“ řekla.
„Dokud vás smrt nerozdělí?“ jeho oko pokukovalo z jednoho na druhého a zase zpátky. Oba kývli.
„Věřte mi, ještě si to můžete rozmyslet,“ nevzdával to.
„Kakashi, urychlete to,“ sykl Sasuke.
„Dobře, dobře,“ uklidňoval ho, „vyměňte si prstýnky a polibte se.“
Na to čekali oba. Chytil ji kolem pasu a dlouze políbil. Obecenstvo nadšeně tleskalo, pár lidí jako Hinatina matka si utíralo slzy, Hiashi se usmíval, Neji neznatelně kývl a zbytek klanu pouze tleskal.
Naruto nadšeně mával a když k němu Sasuke přišel, pořádně ho poplácal po zádech. Hinata sklízela obdiv, ale i zášť a závist.

Ten večer, když spolu soukromě slavili, se na něj Hinata podívala. Nějakým způsobem se dovtípila, že ho něco trápí.
„Sasuke, co se děje?“ zeptala se ho klidně. Váhal, nevěděl, jestli by se měl svěřit. Po chvíli mlčení se osmělil.
„Bojím se, že nebudu dobrým otcem pro naše dítě,“ řekl nakonec. Políbila ho na tvář a pevně stiskla jeho ruku.
„Budeš vynikající otec,“ konejšila ho. Chabě se na ni usmál.

O pár let později…
Nad hladinou klidného jezera zářila koule ohně. Sasuke pochvalně kývl.
„Jsi syn svého otce,“ řekl synovi. Fuu pochvalu přijal též kývnutím. Byl čas k večeři, takže se vydali k jídlu.
Sasuke políbil svou milovanou ženu a oba se na sebe usmáli, protože jejich syn prohledával svým byakuganem od dveří hrnce, aby zjistil, co bude dnes k večeři.
Hrdý otec chytil Hinatu za pas a společně se dmuli pýchou.