Přízrak je Stín? Úplně jinak – díl 34.

Sakumovi lidé nepředstavovali pro Narutovu bandu žádné soupeře, v poměrně krátkém čase byli všichni zabiti.
Teď se kolem jejich hlavního střediska válela spousta mrtvých, čas pro Sanada, Sasoriho a Kabuta, aby je odstranili a pak možno dále využili na další výzkumy.
Loutko-rapa se kolem všem motala pod nohy, čichala k mrtvolám, které pro ni „voněly“ tak známě…
(…)
Temari, Yahiko, Sanado, Yamato, Haku, Kabuto, Sasori, Maxim, nyní už probuzená Mio a čtyři poslední Shiovi ninjové zaměřili své pohledy na boj těch tří, vlastně čtyř. Nestačili se divit.
Viděli, jak Nagato probodává Sakuma, Itachi, snažíc se krýt před neviditelným nepřítelem a cosi, co tam ani být nemělo… tedy lépe řečeno, co tam mělo být, ale nebylo. Mrtvé tělo Hatake Sakumy. Prostě zmizelo!
Chtěli se k nim dostat blíže, ale nešlo to, vzduchová bariéra jim bránila, dokonce ani Yamatův Mokuton se tam nedostal.
„Co budeme dělat?“ strachoval se Maxim.
„Zřejmě nic, když nefunguje, ani můj Mokuton, jsme bezbranní a musíme čekat, až to přejde.“ Zkonstatoval logicky Yamato.
„Nemůžeme je tam takhle nechat!“ vykřikla Temari.
Podobné úvahy a roztržky byly zastaveny náhlým výbuchem vzduchu. Síla je všechny odmrštila několik metrů. Když se prach a vítr konečně uklidnily, měli možnost se podívat na omdlelého Itachiho, mrtvolně bledého Naruta a sípajícího Nagata.
Jako první na nohou byl Sanado, který se vrhl k Narutovi. Podle tepu poznal, že žije, ovšem nemusel by dlouho, jeho tep slábl. „Rychle, doneste mi mou brašnu. Silně krvácí, honem!“ zařval na ně Sanado.
Dovolil si spěšný pohled na Itachiho, který pravidelně dýchal, poté na Shia, ten jen svíral svůj kunai, nepřítomně hleděl do země a celý se třásl, jako by mu byla zima.
Kabuto mezitím donesl Sanadovu brašnu s toliko potřebným náčiním.
Sasori jen vložil do Itachiho část své chakry, za chvíli se začal probouzet. Mio poklekla k Shiovi. Ten sebou cukl, jako kdyby dostal elektrický šok.
„Co se vám stalo?“ zkusila to Mio tichým hlasem. Shi jen dál mlčel a zíral do země.
Sanado se snažil vyléčit přítelovu hlubokou ránu. Nebyl čas na sterilitu, překryl ho zdravotnickým pláštěm s otvorem. Vydezinfikoval si ruce, které vzaly skalpel.
Po otevření mohl vidět tu spoušť. O kousek níž a mohl mít nepřítelův kunai v srdci! O to hůř se mu pracovalo, protože Narutova aorta byla zasažena. Tudíž stále krvácel, Sasori mu již pomáhal odsávat přebytečnou krev.
„Kabuto-san, budu zde potřebovat tvoji schopnost.“ Obrátil se na experta přes tyhle zranění. Sanado byl spíše vědec na vše možné choroby, než kardiochirurg.
„Dobře,“ víc neřekl a dal se do svého vrcholného díla. Ani ne za půl hodiny požádal Loutkáře o zašití. „Hotovo. Je sice oslabený nedostatkem krve, proto jsem mu dal svojí pilulku na doplnění krve. Počkal bych dvě hodiny, pak ho s co největší opatrností přenesl do sídla.“ Pronesl Kabuto celý od krve svého přítele.
„Díky, to je dobrá zpráva. Itachi je už také při smyslech, ale nic nechce říct, dokonce ani Shi-sama. Vůbec se mi to nelíbí. Oba mají jen nepřítomné pohledy. Zdali to nesouvisí s tím, co se tady stalo.“ Vysvětlila Mio, která sebou trhla, když její bratr zaslechl oslovení „Shi-sama“.
„O Nagatovi si ještě promluvíme. Máš malér, sestřičko!“ schválně použil tohle slovo, protože to Mio nesnášela.
„Nech si toho! Jsem dospělá a mohu si dělat cokoliv chci!“
Kabuto se jen taktak držel, aby jí jednu nevrazil.
„Uklidněte se! Itachi se snaží něco říct!“ okřikl je Maxim, kterému se taktéž nelíbilo, jak se jeho kamarád chová.
„Havrane, copak se stalo?“ zeptal se Maxim. „Musíte na něj takhle, jinak vůbec nereaguje,“ dodal Maxim.
„C-h… m-m… j-j…“ pak Uchiha opět utichl.
„Co Shi?“ zajímal se Sanado, který právě skončil s odstraňováním opravdu poslední mrtvoly. Odběhl tohle vykonat, když nechal Kabuta operovat, přeci jen se šel přesvědčit, zdali ještě někdo nezbyl.
„Zbláznil ses? Je to nepřítel!“ nesouhlasil Yahiko.
„Ne, není!“ zaznělo současně, jak od Mio, tak od jeho lidí.
„Mýlíte se, náš vůdce je možná zbrklý, temný, zamlklý, někdy krutý, ale víme, že jen špatné okolnosti ho změnily!“ bránil svého vůdce Jun.
„To mohu potvrdit, choval se ke mně slušně, nikdy mi neublížil.“ Srdnatě hájila svého „šéfa“.
„Tohle musí počkat, musíme vyřešit jiné problémy. Vyhlašuji dočasný mír, nejste vězni. Jen se pohybujte, kde vám řekneme.“ Zavelel Yamato.
Ještě několikrát se pokusili Itachiho přimět, aby mluvil. Na desátý pokus se jim to povedlo!
„Kde je můj syn?“ první slova.
„Cože? Ty žádného nemáš.“ Namítl Haku.
„Proč jsem zase tak mladý?“ dále se Itachi ptal na zvláštní otázky.
„Jaké je datum?“ zkusil to Maxim.
„Čtvrtý rok vlády Sedmého Hokage, šestý měsíc a dvacátý den.“ Konečně správná otázka.
„Kolik ti je?“
„Letos mi bylo pětadvacet.“ Správné číslo.
„Jsi schopen nám říct, co se stalo?“ otázka padla od Yahiko.
„Nejsem si jist, zdali jsem byl na správném místě. Jakmile se kunaie těch dvou dotkly, uvolnila se ohromná bouře chakry. Snažil jsem se chránit, nešlo to. Pak jako by mě něco uspalo. Myslí jsem se probudil v budoucnosti, kde jsem žil v Konoze po boku Sakury, čekajíc mého syna. Bylo to zvláštní. Kolik času zde uplynulo?“ přerušil Itachi svůj proslov.
„Něco málo přes dvě hodiny, což mi připomíná, abychom Naruta odnesli,“ náhle si Yamato vzpomněl na Kabutovu radu.
„Prožil jsem tam snad třicet let spokojeného života. Po Nejim titul získal Sasukeho syn, ze kterého se stala živoucí legenda. Narutova dcera se později za něj provdala. Bylo to neskutečné. Naše skupina byla hlavní spojka mezi všemi vesnicemi. Uznávali nás, dokonce jsme převzali problémovější týmy, měli talent, ale kašlali na všechno.“
Itachi vyprávěl svůj zážitek, když ostatní brali Naruta do sídla, aby ho více ošetřili. Shiovi lidé podpírali svého šéfa, šli pomalu a nejistě za Narutovými lidmi.
„Páni, a co Shi-sama?“ osmělila se Mio.
„Vrátil se do své vesnice, kde se s tebou oženil. Kabuto, nedívej se na mě tak. Říkám jen, co jsem v té své budoucnosti zažil. I když si myslím, že to byl vedlejší účinek té techniky, která nějakým způsobem nevyšla tak, jak měla.“
„Proč si to myslíš?“ Sasori nechápal.
„Z jednoho prostého důvodu.“
„Řekneš nám to, nebo ne?“ Sanado se postaral o Narutovo lůžko, kde již ležel, nyní se k nim přidal.
„Nejdříve, chci ty kunaie, prosím,“ Sho mu podal zbraň svého vůdce a Temari zase Narutův. „Vidíte?“ před nimi spojil kunaie tak, jak je viděl, když je drželi Shi a Přízrak.
„Už ano.“ Postupně všichni docházeli na to, co jim Itachi ukazoval.
„Takže nemusím zdůrazňovat, že slova jejich otce byla pravdivá. Tyhle kunaie jsou jiné. Chakrové, ovšem pouze s jednou půlkou. Když je spojí správní majitelé něco se stane. Zde mám podezření, že Minato chtěl, aby byli skuteční bratři. Proto jim jejich nevraživé emoce zabránily uvolnit celý potenciál těchto zbraní. Toť vše.“ Položil obě zbraně na stůl, kde vypadaly tak neškodně.
„Možná máš pravdu, ale co teď?“ důležitá otázka od Haka.
„Počkat, až se oba dají do kopy, pak učinit druhý pokus. Zdá se, že tyto kunaie mají v sobě ještě hodně chakry.“
„Co když se z toho tak brzo nedostanou?“ pípl Jun, prozatím vůdce Shiových lidí.
„Zkoušet všechno možný, abychom je dostali k nám. Pokud já jsem byl v budoucnosti, kde asi byli oni? Nebo jsou stále?“
To nikdo nevěděl. Jedny pohledy se zasekly na pokoji, kde spal Naruto a druhé na svého stále nepřítomného vůdce. Ještě, že třes už ustal.

„Není to směšný?“ ohradil se osmiletý Naruto.
„Není, protože je to můj dar!“ čertil se starší bratr.
„Otec to nebude mít rád,“ shazoval svého bratra.
„Bude a just, že jo!“ vyplázl na něj jazyk Nagato.
Tento den měl mít jejich otec kulaté narozeniny. Jenže jim posel od otce sdělil, kam mají přijít. Nagato položil dárek na stůl, kde bude ležet ještě hodně dlouho.
(…)
„Je nám líto, ale váš otec zemřel, když chránil svůj doprovod ze zkoušek v Suně.“ Sděloval to mluvčí Rady.
„To je lež! Otec je silný ninja!“ Nagato nechtěl plakat, ale slzy si nacházely cestu ven.
„Nii-san má pravdu, je přeci Hokage, přežil i souboj s Kuramou, který je ve mně! Otec by tohle nedopustil! Odmítám tomu uvěřit!“ Protože byl Naruto mladší, rozplakal se snadněji.
„Berte to jako fakt! Vaše matka byla informována, ale dokud neviděla tělo svého manžela, neuvěřila. Jen běžte taky!“
Na nic nečekali a rozeběhli se do nemocnice…
(…)
„Néééééé!“ znělo chodbou, kde se bratři ocitli.
„Maminko!“ Naruto objal svou matku, která byla v slzách, jakmile ho vzala do náruče, zamotala se jí hlava. Společně s Narutem v náručí upadla. Nic se nestalo nebýt toho, že jejich matka musela být hospitalizována pro podezření infarktu.
Za necelé dva dny její smutkem zarmoucené srdce vypovědělo službu, i přes snahu doktorů a hlavní medičky Tsunade, se jim nepodařilo ji zachránit.
(…)
O týden později se konal pohřeb manželů. Sešla se celá Konoha, dokonce i samotní Kagové z ostatních vesnic přišli vzdát poslední hold.
Oba dva bratři se najednou začali chovat, jako by ani nebyl pohřeb. Pořád se hádali o každou maličkost.
(…)
Sedm let na to se mezi nimi rozhořela válka, kdo získá jejich dům. Právo bylo na Nagatově straně, ale v testamentu stálo, že dům je napsán na Naruta.
Nagato tohle nechtěl přijmout, proto se začal chovat jako vyvrhel a rebel! Kdežto Naruto si začínal plnit svůj sen. Stát se Hokagem, Hinata ho v tu dobu hodně podržela. Zamilovali se do sebe. Další důvod svého mladšího bratra nenávidět!
(…)
Rok na to se z Nagata stal Nukenin třídy S. Z Naruta zas Hokage, pak přišel ten osudný mor…
Narutovy zničil vše, co miloval, Nagatovi zas vrátil víru, že boží mlýny melou pomalu, ale jistě…

„Už jsou to dva dny, kdy Naruto je v bezvědomí se skoro zdravou ránou. Nagato jen stále kouká do prázdna. Ani jeden nic nejedl. Tohle je už sakra vážný.“ Yamato nebyl sám, komu se tohle nelíbilo.
„Co máme dělat? Viděl si, že ani v tomhle stavu kunaie v jejich rukách nezabrali!“ obořila se na něj Mio.
„To je ono!“ Itachi vyskočil ze židle, jako kdyby se tam z ničeho nic objevily špendlíky. „Nezkusili jsme však kunaie v jejich rukách při jejich dotyku!“
„Se mi nechce věřit, že by to bylo tak snadné. Nebo ano?“ přidal se Sanado.
„Vyzkoušíme a uvidíme.“

Jun a Sho pomohli Shiovi na nohy, přivedli ho k Narutově posteli, posadili ho na ni, pak jim byli dány kunaie do rukou.
„Tak, kdo nechce zažít to, co já, ať jde pryč!“ varoval je Itachi, který držel Narutovu ruku.
„Já zůstanu!“ automaticky se nabídla Mio.
„Nehodlám riskovat tvůj život!“ nesouhlasil Kabuto.
„Budu v pohodě, jen mi kryj záda, jasný?“
Itachi a Mio počkali, až budou v uctivé vzdálenosti, pak spojili oba kunaie. Zpočátku se nic nedělo.
Pak to přišlo! Jako zemětřesení!