Přízrak je Stín? Dva kunaie – díl 33.

„Miooo!“ s tímhle křikem se z Přízrakovy skrýše objevil Kabuto. Po něm zbytek party.
„Klid! Je v pořádku, jen trochu pochroumaná od mého úderu!“ zasmál se Maskovaný.
„Kdo seš k čertu zač?“ důležitá otázka byla položena od Itachiho.
„Já? Vám to tedy osvětlím, pokud mi dovolíte, abych vám v mém genjutsu ukázal, kdy a kde jsme se setkali a proč chci, abyste zemřeli!“
„Ne, je to past!“ hlásil Maxim.
„Nedělejte to! Může vás pak kdykoli dostat!“ přidala se Temari.
„Kdybych je chtěl, už teď mrtvé, dávno bych to udělal! A s radostí! Jenže nechci je zabít, aniž by nevěděli, kdo jsem!“ v tomhle Cizinec nelhal.
„Dobrá, pak oba, přistoupíme na podmínky boje! Chceš jen mě a Havrana, ne?“
„Máš pravdu, ale pokud mě budete nudit, neušetřím vaše přátelé, jasné?“ takový obrat se mu zamlouval.
Nagato na to nedokázal nic říct. Ani udělat, příliš ho šokoval fakt, že Naruto je schopen se takto obětovat…
„Stačí jen, když uděláte dva kroky a podíváte se mi do očí,“ nehledali v těch slovech rozkaz, spíše jen oznamovací význam.
Oba dva se dívali do Sharinganu! Itachiho! Pak se jejich prostředí změnilo a jim došlo, kde se to nachází.
Viděli sami sebe jak… *

„Co tady děláš?“ utrhl se Naruto na Černého, když ho zatáhl do bezpečné vzdálenosti.
„Co asi? Infiltraci!“ zazněla odpověď.
„A tos mi nemohl říct?“ obořil se na něj Naruto.
„Ne, a co ty tu? Že se ptám a řekni mi, žes nenastražil ty lístky?“ zeptal s nadějí v hlase.
„Jo, nastražil, a co jako?“
„Ty cvoku! Vevnitř je i kolega, kterého mi přidělil Neji-sama!“ Černý byl krajně rozčílen.
„Tak promiň, že si plním svou misi!“ utrhl se Naruto a byl pryč.

(…)

Scéna se převinula na konec, kde spatřili osamělou postavu, jak se klepe strachy, ale oči žhnuly pomstou!
„Už víte?“ ptal se Cizinec, když „osaměli“ v jeho genjutsu.
„Ano, víme, tak proč si nic neřekl?“ obviňoval ho Itachi. Přece jen ho znal za doby jeho „smrti“.
„Mělo by to nějaký smysl? Vysvětlovat vám, že pro mě byli jako rodina, když se na mě Listová vykašlala a udělala ze mě odstrašující příklad?“ hněval se.
„Já tě chápu, ale tvůj syn zemřel při moru! Hergot, byl tvou pýchou a mým senseiem!“ rozzlobil se Naruto, až křičel!
„Ano, vím o tom. Nešťastná událost. Jen vedlejší oběť!“ ve skutečnosti ho smrt jeho syna zasáhla jako ostří kunaie lidské srdce.
„Nelži! Celá vesnice truchlila pro všechny mrtvé, dokonce i pro syna Bílého Tesáka! Tak nám tu nevykládej takový hemzy!“ I v Itachim se začala vařit krev!
Hatake Sakumo nemohl být šokovanější. Pro jeho syna byly prolity slzy?
„Lži, které tu říkáš jsou nesmysl. Do posledního dne se snažil odčinit tvé jednání vlastním trestáním, zajímalo ho jen jedno! Zdali byl pro tebe dobrým synem! I přesto, žes nafingoval smrt jako já, abys pak mohl utíkat před sebou samým! Mě se to nepovedlo a tobě?“ tím Naruto vyvolal v Sakumovi vlnu výčitek, bylo pozdě něco měnit. Jediná možnost, jak být znovu se svým synem, je zemřít!
„Od teď nečekejte, že na nás půjdu snadno, jsem přece Bílý Tesák a mistr iluzí. Nepotřebuji Sharingan, abych byl schopen kopírovat. Stačí jen se dobře dívat.“ Poslední věta zněla důrazněji. Tím jim naznačoval, jak ho mají zabít.

Po návratu z jeho genjutsu, bylo Itachimu a Narutovi jasné, proč chtěl jen je. Kvůli soukromí. Jenže v Sakumově plánu nebyl takový rozhovor!
„Přebíráme si ho, vy se jen držte v bezpečné vzdálenosti, kdo se nám připlete do cesty může být zabit!“ řekl ostřeji Naruto.
„Ale-,“ námitky byly umlčeny Itachim.
„Přízrak má pravdu, je to osobní!“
Zbytek party nechápal. Co se to stalo? Kdo je to?
„Ovšem, pokud si chcete trochu pohrát, mám tu své lidi.“ Dokonalá šance se jich zbavit.
„Uvidíme, kdy nám vrátíš moji sestru?“
„Už jsem si myslel, žes na ní zapomněl. Posloužila svému účelu. Tady ji máš,“ aby hrál svoji roli, až do konce, hodil s ní tak, aby ji Kabuto snadno zachytil.

Hanabi než zašla za svým bratrancem. Stavila se u hrobu své sestry. Bylo zataženo, Měla pocit, že začne každou chvíli pršet. Vzduch byl tak cítit.
„Ahoj, nee-san, jak se ti daří? Stará se tam strýček o tebe dobře? Mám i docela novinku. Pokud mi Neji dá souhlas, budu ochraňovat Naruta, jako si to dělala ty. Vím, že nejsem ty, ale chci mít konečně šanci být šťastná. Jako jsi byla ty. Slibuji ti, že se mnou bude Naruto šťastný. Přeci jen obě ho milujeme.“ Zapálila obětní svíčky, když se náhle nebe vyjasnilo a vykouklo sluníčko. Hřálo svými paprsky. Hanabi to brala jako znamení souhlasu.
„Děkuji, Hinata-nee-san.“ Usmála se mladší ze sester. Zbýval jen Neji, doufala ve stejný výsledek.

Podobné pocity měla Sakura. Zdál se jí sen o Sasukem, kde jí vyčítal nevěru. Jenže Sakura se tak kupodivu necítila. Bránila své city, až se Sasuke usmál, políbil ji na čelo.
„V pořádku, žij si svůj život, minulost je pryč. Nemysli už na mě.“ Viděla ho odcházet, pak spatřila druhou siluetu, která chytla Sasukeho za pas, měla dojem, že je to Hinata…
„Ničeho nelituj!“ pak už jen slyšela divoké zvonění budíku.
„Dobře, znamení shůry. Ničemu takovému nevěřím, ovšem bude mi stačit tento sen.“ Mluvila pro sebe.
Bylo s podivem, že vůbec neměla výčitky svědomí. Jen trpělivě čekala, až se jí Itachi vrátí.

„Neměli bychom najít nějaké řešení?“ ještě jednou to zkusil Naruto.
„Ne, už jsem se rozhodl. Stejně jsem pak plánoval smrt. Řečí bylo dost! Je čas na boj!“ tím nedal Narutovi ani Itachimu volnost se rozmyslet.
„Jak myslíš, pokud je to tvoje přání.“
„Je.“
Nic nebránilo střetu dvou mladých generací s tou starší. Sakumovi vůbec netrápil nesourodý počet, dva na jednoho. Vyhýbal se všem útokům, jako za svého vrcholného života shinobi. Když už se zdálo, že nemá slabinu, zasáhl jeho pravou ruku Narutův Rasengan.

„Co to tam vyvádí? Oni mu chtějí snad pomoct?“ divil se Maxim.
„Vypadá to tak,“ přidal se Haku. Něco na těch pohybech mu bylo povědomé. Stejně si připadali Yamato a Sasori. Jako by to už někde u někoho viděli!
„Mio, prober se!“ křísil Kabuto, stále mimo sebe, Mio.
„Tohle je celé divné,“ jako zkušenému stratégovi se Temari nelíbilo chování těch tří.
„Jdu za nimi!“ rozběhl se Nagato, aby se nemusel dívat na Mio. Jenže mu cestu zahradili lidé od Maskovaného.
„Bude boj?“ zeptal se jeden.
„Může být.“

„Konečně se rozhoupali. Bylo načase.“ Poznamenal Sakumo, než ho trefil Itachiho ohnivý shuriken.
„Nechme toho, nemáme důvod a chuť tě zabíjet!“ zvýšil hlas Naruto.
„Máte, to jsem byl já, kdo pomohl zdevastovat Konohu. Byla to částečná msta, ale i ukázka, co dokáže takový nepřítel, žel se mého výzkumu zmocnil Madara a využil to ve svůj prospěch!“
„I tak bychom tě nedokázali nenávidět. Co se stalo, bylo. Nyní je čas se ohlížet po budoucnosti.“ Itachi uměl slova správně používat.
„Když ne vy, tak já vás donutím!“ už se chystal k útoku, mířil svojí dýkou na Naruta, který držel otcův kunai…
Když v tom se pohyb Sakumy doslova zastavil. Pootočil hlavou, kde spatřil Nagata.
„Vidím, že jsem přišel včas,“ jehlo slova zanikla v dunivé explozi vzduchu. Nagato svým kunaiem probodl Sakumu, jenže Naruto byl připraven odrazit Sakumův útok, tehdy se oba kunaie dotkly svými ostřími.
Akce vyvolá reakci, jak Sakumo, tak Nagato spadli na Naruta. Zaskučel bolestí, jak se mu Hatakeho dýka zabodla do ramene.
„Děkuji za všechno,“ s lehkým srdcem zemřel Hatake Sakumo, Bílý Tesák.
Naruto neměl čas truchlit, zase cítil jakési podivné vibrování. I s Nagatem se děly podobné záchvěvy.
Pak to spatřili, ohromující chakru vycházející z obou kunaiů. Než Naruto ztratil vědomí přečetl si znaky na obou kunajích, které se objevily společně s chakrou.
„Kuchiyose no Jutsu.“ Nic už nebylo, jen temnota.