Kruh moci, prolog

Nakyslý zápach stoky jí doslova vháněl slzy do očí a místy se jí chtělo dokonce i zvracet, ale nakonec se ovládla a pokračovala dál. Pokud se chtěla nepozorovaně dostat až na trh, nezbývalo jí nic jiného. Od doby, co se město rozdělilo na tři nezávislé části, soupeřící jedna s druhou, se ulice mimo jednotlivé zóny změnily prakticky v otevřené bojiště. Každý šel po každém, všichni chtěli něco, čím by mohli zaplatit za jídlo či výbavu na trhu.

Trh. Jediné místo v celé Konoze, kde platila nepsaná úmluva o příměří mezi všemi. Kdo toto pravidlo porušil, směl být okamžitě zabit, bez jakýchkoliv následků pro vykonavatele spravedlnosti.
Spravedlnost. Pojem, který si každý v poslední době vykládal po svém. Nejčastěji však platilo, že silnější bude jíst, bude pít pitnou vodu, přežije. Alespoň na chvíli. Protože ti nejsilnější byli vždy terčem těch slabých. Odstraň nejsilnějšího a budou se tě bát. Budou se tě bát, budeš mít lepší možnost získat vše co potřebuješ. Získaš co potřebuješ, půjdou po tobě. Začarovaný kruh. Jakmile ses do něj jednou dostal, těžko se z něj vracelo zpět.
Každá část města měla vlastní pravidla a všude platilo jedno. Členové jednotlivých zón by se neměli zabíjet mezi sebou. Ano. Neměli. Avšak občas se tomu hold nedalo vyhnout. A neměli přece neznamená nesmí. Ovšem v porovnání s otevřenými ulicemi byly jednotlivé zóny, pakliže jste do nich patřili, opravdu bezpečné místo.

Krok za krokem šla Tori dál. Skrze mříže, nacházející se ve stropě, zde pronikalo chabé denní světlo, takže nepotřebovala pochoděň. Stoky byly sice klidnější místo, ale i zde jste se mohli setkat s někým, kdo by vás mohl, v tom lepším případě, chtít zabít a proto byla neustále ve střehu.

Zvláštní, jak rychle se dokázal svět Shinobi změnit k nepoznání. Jedna nezastavitelná epidemie, tisíce mrtvých, tisíce agresivních nakažených, lačnících pouze po vašem mase, jen aby ukojili hlad a hrstky přeživších, snažících se v tomhle pekle přežít.
Systém. Řád. To vše zmizelo stejně rychle, jak rychle lidé umírali. Hokage? Nejsilnější klany? Nejlepší ninjové? Prostí lidé? Najednou si byli všichni rovni. Žádné výjimky. Nezávisle na síle si nákaza vybírala své oběti. A pak zkuste organizovat celé město, když se během pár vteřin může i samotný Hokage změnit v běsnící monstrum. Komu pak máte věřit? Najednou nevěří nikdo nikomu. Avšak skupina je vždy silnější než jednotlivec a tak po nějaké době vznikly zóny. Vlastní správní celky, jež se daly řídit lépe, než jedno velké město.
Tori si už ani nepamatovala, kdy se rozpoutala válka mezi jednotlivými zónami, ale určitě to bylo v době neúrody, kdy začalo docházet jídlo.

Zavrtěla hlavou. Nesměla se rozptylovat těmihle myšlenkami. Trh byl ještě poměrně daleko a nechtěla si špinit ruce v nějakém náhodném konfliktu. Pravda. Jako shinobi měla výhodu oproti obyčejným lidem, ale ne všichni byli obyčejní lidé. Proti nakaženým, schopným absorbovat chakru svých obětí, se mnohdy i zkušený ninja bránil těžko.
Došla až na křižovatku, kde se sbíhaly tři nezávislé proudy, pokračujíc dál v jednom větším. Zde byl zápach ještě mnohem silnější a proto se ihned vydala užší chodbou napravo, proti proudu směrem k trhu. Díky hučící vodě přeslechla zvuk kroků, vycházející ze třetí úzké stoky. Ušla pár desítek metrů a zastavila. Ve vodě před ní leželo nehybné tělo, které tu muselo být jen krátkou chvíli, protože ho zatím evidentně krysy ještě nenašly. Pro jistotu si vytáhla z pouzdra na stehně jeden kunai a pomalu se přiblížila. Nohou obrátila mrtvolu na záda a na krátký okamžik musela uhnout pohledem stranou. Nebožtíkovi chybělo téměř celé hrdlo a celá spodní čelist. Jako by mu ji někdo utrhnul. Zatřásla se, ale téměř ihned se vzchopila a začala mrtvého muže prohledávat. Tohle nebyla práce lidí, ne těch obyčejných, takže byla velká pravděpodobnost, že najde něco, co by mohla na trhu prodat. Koneckonců byla sběrač a tohle byla taky její obživa. Upravila si modrou škrabošku s bílými pruhy, která ji zakrývala oči a dala se do toho.
Jen co začala volnou rukou hledat kapsy, uslyšela známý zvuk. Reflexivně uskočila stranou a přitiskla se zády ke stěně. O zlomek vteřiny později proletěl místem, kde měla předtím hlavu, shuriken. Ten neškodně skončil ve vodě o kus dál. Bleskově prolétla celou chodbu pohledem, svírajíc kunai pevně v ruce. Hrůzou se jí postavily vlasy v zátylku. Chodbou k ní pomalu mířila osoba oděná celá v černém s bílou kočičí maskou na hlavě.
To nemůže být pravda. ANBU tady dole? Tak blbý den přece mít nemůžu. Pomyslela si.
„Co tu chceš?“ křikla Tori po neznámém. „Tuhle mrtvolu jsem našla první, je moje!“
„To neznamená, že tu za chvíli nemůžou být dvě!“
Neznámý se rychle rozběhnul proti dívce a z pod pláště tasil své wakizashi, tradiční krátký meč příslušníků ANBU. Ihned sekem zaútočil Tori na krk. Ta bleskově kunaiem vykryla čepel a uskočila opět stranou, tentokrát více do prostoru. Pokud chtěla mít alespoň nějakou šanci, rozhodně nesměla stát opřená o stěnu. Odrazila dalších pár výpadů a systematicky couvala vzad, zatímco se snažila vymyslet plán, jak se z této situace dostat.
Proč sakra nepoužívá žádné ninjutsu? To si mě jen zkouší, nebo co? Na tyhle kraviny nemám čas.
„Varuju tě! Pokud okamžitě nepřestaneš, skončíš stejně jako ten chudák na zemi.“
Maskovaný se pouze zlověstně zasmál a pokračoval dál v útoku. Seky začal kombinovat s dalšími technikami. V jedné chvíli jí podklouzla noha a odměnou jí byl tvrdý kop do břicha. Odletěla pár metrů a skončila na zádech ve špinavé vodě. Kunai ji přitom vylétl z ruky.
Tak a dost. Teď budu smrdět jako prase a to mi na trhu nepřidá. Pokud je to opravdu člen ANBU, tak jsem mrtvá tak či tak.
Tori se postavila na nohy. Narovnala se a zhluboka se nadechla. Sledovala, jak se k ní postava blíží. Zavřela oči a sundala si škrabošku, kterou si opatrně schovala v kapse. Pramínek temně modrých vlasů ji spadl do tváře.
Jsi připravený na mé malé tajemství?
Podle zvuku kroků ve šplouchající vodě odhadovala vzdálenost. Uslyšela další uchechtnutí a pak, jak se proti ní rozběhl. Vzduchem zasvištěla čepel.
Otevřela oči.
„BYAKUGAN!“
Bleskově udělala krok vpřed a chytila útočící ruku s mečem za předloktí. Zatím, co ji kroutila směrem dolů a od sebe, pravačkou prudce udeřila maskovaného do hrudi a vyrazila mu dech. Okolí lehce ozářil výboj uvolněné chakry. Loktem odrazila jeho chabý výpad a dalším tvrdým úderem jej zasáhla do krku. Ozvalo se tlumené prasknutí. Levačkou sjela z předloktí až k zápěstí a prudkým pohybem mu vytrhla wakizashi z překroucené ruky. Udělala půlotočku, při níž se sklonila a vyhnula se tak zoufalému úderu svého protivníka, načež mu zabodla zbraň do břicha. Trhla silně vzhůru a zastavila se až o žebra. Poté meč prudce vytrhla. Krev vystříkla až na stěnu stoky. Muž se sesunul bezválně k zemi.
Tak tenhle k ANBU rozhodně nepatřil. Kde pak, ale, vzal k sakru ty věci? Přemýšlela. Pokud je našel na mrtvole, tak co ji potom zabilo? Členové ANBU nejsou snadný oříšek ani pro větší skupinu nakažených. Tohle není dobré.
V rychlosti prošacovala obě těla. U prvního našla pár drobných a rozmočený potravinový lístek. To byl příjemný nález. Jinak nic, co by ji nějak více zajímalo. Druhé tělo toho mělo u sebe podstatně více. Kromě wakizashi, které se dalo dost dobře prodat, také pár kunaiů a shurikenů, ocelové lanka, dva výbušné lístky a další potravinový lístek. Všechny věci si pečlivě uložila do malé torny, kterou měla připevněnou na zádech.
Až na ty promočené hadry, je to dneska celkem dobrý úlovek. A to ještě nejsem ani na trhu.
Nasadila si zpět svou škrabošku a otočila se k odchodu. Na malou chvíli zaváhala a pak se ještě sehnula pro kočičí masku. Celá bíla se dvěma červenými trojúhelníky, jdoucími shora přes oči.
Odstraň nejsilnějšího a budou se tě bát. Budou se tě bát, budeš mít lepší možnost získat vše, co potřebuješ. Ale pak po tobě půjdou. Půjdou po tobě, aby odstranili nejsilnějšího. Aby uzavřeli kruh moci a začli tak nanovo.
Ta myšlenka, že by se mohla stát součástí celého toho koloběhu ji děsila a zároveň jakýmsi záhadným způsobem přitahovala. Pousmála se a přidala masku k ostatním věcem do torny. Pak se konečně vydala dál na cestu. Pokud se chtěla dnes ještě najíst, musela tam dojít včas, než všechny denní příděly dojdou. Hlad totiž rozhodně nepatřil k přednostem těch silnějších.