Vše začalo pouhým snem

Za všechno může pouhý sen, sen, který se stal skutečností.
Nacházím se v temnotě. Snažím se běžet, ale nevím kam.
"Haló, je tu někdo?!" Křičím, ale jediný zvuk, který se ozývá je tlukot mého srdce.
"To jsem mrtvý? Co se tady děje?" Ptám se sám sebe. Otáčím se dokola a v tu chvíli vidím na konci světlo. Je tak slabé, ale přesto se k němu rozebíhám. Běžím a běžím, ale světlo je pořád stejně vzdálené.
"Počkej!" Křičím za tím světlem, jako by mohlo být živé. Konečně se zdá, že se k němu přibližuji. Světlo se zvětšuje a připadám si náhle jako v tunelu. Světlo se ještě více zvětšilo a já si všímám, že za světlem stojí postava. Postava měla dlouhé tmavé vlasy, které jí splývají po zádech. Její oči byly světlé a hřejivé a na sobě měla krásné bílé šaty a celá zářila, jako by byla anděl.
"Ty jsi anděl? Takže jsem opravdu mrtvý?" Promluvil jsem na tu postavu a stále stál v temnotě.
"Nejsem anděl a ty nejsi mrtvý." Usmála se na mě dívka. Její hlas byl tak něžný a milý, až z toho člověka hřálo u srdce.
"Tak kdo jsi?" Ptám se dál, protože mi připadá, jako bych tu dívku znal, ale vůbec si ji nepamatuji.
"To není důležité. Důležité je, co ty nejsi." Odpověděla a přistoupila blíže k temnotě, ale přesto od ní byla vzdálená.
"Co nejsem?" Nechápu její větu, protože až teď si uvědomuji, že pořádně nevím, co jsem zač.
"Přesně, ty nejsi ten démon, kterého v tobě všichni vidí. Ty jsi milý, hodný a veselý. Ať si lidi říkají, co chtějí, ale ty jsi jiný. Oni tě vůbec neznají, tak prosím pojď se mnou." Natáhla ta dívka ruce, jako by mě chtěla obejmout, ale stále se držela dál od temnoty. Ale když jsem udělal první krok, tak se vedle mě objevila další postava. Postava odpovídala mužským rysům. Měla krátké tmavé vlasy a černé chladné oči. Na sobě měla černé tříčtvrteční kalhoty a černou košili. Okolo postavy se rýsovala temná a chladná aura. Byla přesným opakem dívky, která stála na druhé straně. Když si dívka všimla nově příchozí postavy, tak s leknutím poodstoupila.
"Neposlouchej jí." Řekl mladík a upřel na mě svůj pohled.
"Proč?" Ptám se ho, protože vůbec nechápu, co se to tu děje.
"Protože to co ti řekla je lež. Ona je jediná kdo v tobě nevidí zrůdu." Řekne s úsměvem znovu. Jako by ho těšilo, že tím dívku znervózňuje.
"Jenom ona? Ale proč?" Otáčím se k němu a nechávám dívku dívkou.
"Všichni tví přátele někde uvnitř v tobě vidí démona." Mluví pomalu kluk, kterého bavilo mě napínat.
"Všichni? I Sakura-chan?" Ptám se ho, protože jsem si vzpomněl na růžovovlasou dívku. Při vysloven jejího jména posmutněla dívka, která pořád stála na světlé straně.
"I Sakura, všichni byli vychováni, tak aby se s tebou nebavili. Měli se tě stranit, abys jim neublížil." Prozradil mi další věc a zase mlčel.
"A ona je kdo?" Ukážu na dívku, která celou dobu mlčí.
"Jediná, kdo v tobě neviděl démona. Jediná která tě neustále sledovala. Ona je přece Hinata." Usměje se kluk a já se otočím na Hinatu.
"Hinato?" Ptám se jí, protože jsem si vzpomněl i na ní.
"Ano, a támhle je tvůj kamarád Sasuke." Řekne takovým naštvaným hlasem a vrhne na Sasukeho vražedný pohled.
"Sasuke? Co se tady děje?" Otáčím se na svého bývalého kamaráda.
"To je jedno, ale když v tobě vesničané vidí zrůdy, tak se chovej tak chovej. Chtějí z tebe zrůdu, tak se staň zrůdou." Dořekl mi to Sasuke a já na něj koukal s otevřenou pusou. Po dlouhé době ticha jsem se rozešel směrem k Hinatě, ale když jsem chtěl vstoupit na světlou půlku, tak jsem se nemohl hnout.
"Nejde to!" Začínám panikařit, ale v tom mě chytne Sasuke kolem ramen a já se na něj otáčím.
"Nemůžeš projít, protože v duchu cítíš, že mám pravdu." Řekl mi Sasuke a já se s ním vydal do temnoty.

V tomto momentu jsem se probudil.
"To byl, ale divný sen." Řeknu si sám pro sebe a vylézám z postele. K snídani jsem si dal svůj oblíbený ramen a jdu do vesnice. Potřebuji si koupit pár věcí a trochu si zatrénovat. Když jsem šel ulicí Konohy, tak jsem si všímal vesničanů. Jejich pohledy říkaly, abych se od nich držel co nejdál. Čím více jsem potkával vesničanů, tak tím více jsem začínal věřit svému snu.
"Co když měl Sasuke pravdu?" Zašeptám si jen tak pro sebe a jdu si koupit pár věcí. Kupuji si ramen, rýži a pár dalších věcí. Venku před obchodem vytvořím jeden kage bunshin, který odnáší nákup domů a vydávám se na trénink. Začínám házením shurikenů na terč a pak s taijutsu, když v tom vidím přicházet Sakuru.
"Ahoj Sakura-chan." Běžím k Sakuře, ale v tom si všímám jejího pohledu. Pohledu, který mi říká, jak mě Sakura nenávidí.
"Ahoj." Říká mi jako by se nic nedělo, ale já na ni začnu křičet.
"Proč! Proč i ty! Co jsem vám provedl? Myslíte si, že já za to můžu? Že jsem chtěl být takový?" Rozebíhám se pryč a za sebou nechávám stát zmatenou Sakuru.
"Co to mělo znamenat?" Zeptá se Sakura do prázdna a rozejde se do lesa.

Jsem zase u sebe v pokoji, ale v tom se propadám do své mysli. Stojím před velkou klecí, u které jsem kdysi jako malý prosil o sílu. Nad touhle myšlenkou se usměji a přistoupím blíže ke kleci.
"Hej Kyuubi, pojď sem!" Křiknu do klece a za ní se ihned objeví velká liška, která má devět ocasů. Z lišky vyzařuje temná aura, stejně jako ze Sasukeho.
"Zase jdeš prosit o sílu?" Uchechtl se liščí démon.
"Ne mám pro tebe nabídku." Usměju se pro změnu já, protože vím, že kyuubi bude souhlasit.
"A jakou?" začíná se zajímat Kyuubi, protože si všiml, že jsem jiný než dříve.
"Já ti dám svobodu, ale ty mě budeš poslouchat. Co ty na to?" Řeknu svůj návrh a čekám na jeho odpověď.
"Proč bych tě měl poslouchat? Já jsem Kyuubi no Youkou!" Zařve na m Kyuubi a myslí si, že se vzdám, ale já se přece nikdy nevzdávám.
"Protože máme stejné zájmy." Zkouším se ho dál přesvědčit.
"A jaký? Co si pamatuji, tak ty chceš Konohu chránit, ale já ji chci zničit." Cení na mě zuby Kyuubi a já jsem rád, že je přeci jen za klecí.
"Ale já chci taky zničit Konohu." Řeknu a vyrazím tím Kyuubimu dech.
"Já si říkal, že z tebe vyzařuje temnota." Usmál se Kyuubi.
"Takže já tě pustím a ty mě budeš poslouchat. Nadále budeš zůstávat v mém těle, ale když budeš chtít, tak se můžeš zvětšit a jít ničit. Ale Konohu zničíme společně." Navrhnu znovu Kyuubimu.
"Tak dobře, ale nejdřív si tady musím něco zařídit." Souhlasí Kyuubi.
"Jak myslíš." Usměji se a strhávám pečeť, která drží Kyuubiho zavřeného v kleci a Kyuubi mi mizí před očima.

Když znovu otevírám oči, tak je venku šero. Rozhodnu se, že se vyspím a zítra provedu svůj plán. Když usnu, tak se znovu propadám do snu.
Znovu stojím v temnotě, ale tentokrát tu nejsem sám. Vedle mě jde Kyuubi a Sasuke.
"Kde to jsme?" Ptám se, protože jdeme k nějaké řece.
"Na návštěvě v říši mrtvých." Odpoví mi Sasuke a pokračuje v cestě.
"Aha, tak to je v pořádku." Usměju se a jdu dál. Když docházíme k řece, tak si všímám, že na druhé straně je spousta duší. Mám pocit, že jsem všechny tyto duše znal. Všechny se na mě dívají nenávistným pohledem a něco říkají, ale já jim nerozumím. Platíme převozníkovi a ten nás veze na druhý břeh. Mám pocit, že to trvá věčnost, ale konečně jsme na druhé straně a my se vydáváme na cestu.
"Kam jdeme?" Ptám se Sasuke, který jde jako vůdce v předu.
"Podívat se na naše bývalé kamarády." Usměje se Sasuke a mě je to úplně jedno.
"To ty jsi nás zabil! Jsi démon bez duše!" Křičí na mě mrtvé duše. "Jaká to ironie, že?" Říkám jedné z nich a jdu dál, ale v tom vidím šedovlasého muže, který má masku přes obličej.
"Vy jste mrtvý, Kakashi-sensei?" Zastavuji se před ním a Sasuke se zastaví taky.
"To ty jsi nás zabil. Ty jsi ten démon, který nás zabil!" Rozkřičí se na mě a já mu automaticky useknu hlavu, která kupodivu zůstává na krku.
"Já už mrtvý jsem! A to tvojí vinou!" Křičí dál a mě tím více a více štve.
"Kdyby jste se ke mě nechovali jako k odpadu, tak bych to možná neudělal!" Rozkřičím se na něj, přesto že vůbec nevím, co jsem udělal.
"Tak já ti povím, co jsi udělal." Říká mi Hinata, ale v tom se svět změnil.

Stojím uprostřed Konohy, která hoří a já vidím Kyuubiho, jak ničí domy. Já se směju, protože to já jsem řekl Kyuubimu, aby zničil Konohu.
"Proč to děláš?" Ptá se mě růžovovlasá dívka, kterou nenávidím víc a víc.
"Proč? Protože ve mně všichni vidí démona, tak jsem se stal démonem." Usměju se na ni a dál si užívám ničení Konohy.
"Máš pravdu, ty jsi démon!" Křikne na mě Sakura a já ji usekávám hlavu. Užívám si strach a zoufalství, které proudí Konohou.

V tom se probouzím.
"Hej Kyuubi, už jsi zpátky?" Ptám se a přede mnou se objeví zmenšená forma Kyuubiho.
"Jo a máš skvělé sny." Usměje se Kyuubi.
"Hm. Takže jdeme na věc?" Ptám se Kyuubiho.
"Jo." Říká Kyuubi a oba se přemisťujeme doprostřed Konohy. V tom se Kyuubi zvětší a já se mu usídlím na hlavě.
"Nič, jak chceš. Ať nikdo nepřežije." Začnu se šíleně smát a Kyuubi se rozebíhá. Tlapou rozmáčkne Ninja Akademii a Konohou se rozléhá křik.
"Něco silnějšího nemáš?" Ptám se Kyuubiho.
"Nepodceňuj mě." Ušklíbne se Kyuubi a okolo něj začíná být modrá a červená chakra, která se mu spojuje před tlamou. Když Kyuubi vytvoří bijuu dama, tak jí poslal na budovu Hokage, která vybuchla.
"Co kdyby jsi pomohl?" Ptá se mě Kyuubi, zatím co ničí Konohu.
"No jo." Řeknu skrz zaťaté zuby a vytvořil jsem tři klony a začal jsem vytvářet Fuuton: Rasen Shuriken, který jsem hodil na nerozbité domy Konohy.

Když jsme zabili posledního obyvatele Konohy, tak se Kyuubi schoval do zpátky do mě. Naposledy jsem se ohlédl za sebe a rozbitou bránou Konohy jsem opustil Konohu. Ale v tom jsem se objevil ve své mysli u nějaké skály a pod tou skálou leželi dvě polomrtvé osoby.
"Proč, Naruto? Proč?" Řekla červenovlasá žena a blonďatý muž a oba zemřeli.
"Mami? Tati?" Zeptal jsem se, ale už to bylo jedno. To oni mohli za to, že ve mně lidi viděli démona.