Naruto - Buraddishadou III. :Souboj

Zaujala jsem bojový postoj.
„Byakugan!“ Nejimu se kolem očí objevily žíly. Rozběhl se proti mně a já se obratně vyhýbala jeho útokům.
„Kuchiyose no jutsu!“ Všude kolem byly vrány, které zastínili slunce a já je poslala přímo na něj. Složila jsem pečeť.
„Kage bunshin no jutsu.“ Stačil pouze jeden. Hned na to jsem použila techniku problesknutí a ukryla se před svým protivníkem. Prvně se podíváme, jak je schopný. Uvolnila jsem techniku přivolání. Neji se rozběhl proti mému klonu.
Konečně, začal používat vznešenou pěst. Jeho útoky nabíraly na rychlosti. Já tasila katanu a při přímém úderu, který mi chtěl zasadit jsem mu v tom, zabránila mečem. Musím uznat, že už teď si myslím, že to nebude tak lehké. Měla bych se spoléhat na to, že mám víc chakry než on. Znám jediné slepé místo Byakuganu. Jsem připravena v okamžiku vyrazit, z úkrytu ale chci se ještě chvíli dívat čeho všeho je schopen.
„ Hakke Rokujuuyonshou.“ Než mě stihne zasáhnout, zruším svůj klon a vytvořím další, který začne skládat pečeť pro Suiton.
„Suiton: Mizu rappa“ Pošlu, proti němu vlnu která ho samozřejmě nezasáhne díky vnímavosti a Byakuganu. Však hned za vlnou běží můj klon s katanou připravenou k útoku. Neji se začne znovu soustředit na boj s mým klonem a já sleduju jak moc dobře má vytrénované oči.
Můj dvojník odskočí co nejdál od Nejiho který zrovna udělal výpad. Sáhnu do brašny a vyšlu čtyři malé shurikeny a hned po nich dva kunaie.
„Hakkeshou Kaiten!“ Na tohle jsem čekala, odrazil můj útok a hned co skončil, s technikou rozběhl se můj klon přímo na něj. Za běhu, hodil dva kunaie s výbušnými lístky. V ten samý moment sem já běžela ve slepém místě jeho očí. Můj protivník zničil klon, ale mě si nevšiml. Meč se ocitl na jeho krku a já doufala, že to vzdá a vítězství, bude mé. On ale použil obyčejné Taijutsu. Podařilo se mu vyprostit tak že sem ho nebyla schopná ani škrábnou. S tím sem ale počítala, protože i tohle byl jen klon.
„Kuchiyose no jutsu!“ Znovu jsem přivolala vrány stejně jako na začátku souboje. Vzlétly a zamířily na Nejiho aby mu zabránili v používání Byakuganu. Můj pokus o zásah katanou byl v mžiku odražen.
„Hakke Kuushou!“ Odhodil můj klon a všechny vrány, odletěly. Přiznávám, že jsem ho podcenila, ale myslím, že i on mě. Uznávám, začínám se dost bavit, proto je pravá chvíle to ukončit. Vyběhnu z úkrytu přímo v jeho slepém místě přesně tak jako předtím můj klon.
„Katon: Haisekishou!“ Vydechnu popel, ale neodpálím ho. Srazím ho k zemi a přiložím mu Katanu ke krku, druhou rukou připíchnu kunaie za jeho oblečení k zemi. Meč jsem schovala do pouzdra na zádech a přes masku byl vidět můj usměv. Přiložila jsem prsty ke rtům.
„Kai.“ Uvolnila jsem svou iluzi, kterou jsem na Nejiho použila, abych ho zmátla. Potom jsem mu vytáhla Kunaie s oblečení a pomohla mu vstát.

Odešli jsme za Tsunade a ostatními co stáli o podál a sledovali souboj. Nespustili ze mě oči a Naruto vypadal hodně udiveně.
„Dobrá práce, si opravdu šikovná. Musím uznat Kakashi že má velké nadání, a umí u boje přemýšlet.“ Usmívala se Hokage ale její hlas zněl stále přísně. „Nestává se to často, ale přiděluji tě do týmu 7. Zítra půjdete na první společnou misi.“ Všichni až na moje nové spolubojovníky odešli. Naruto ale moc nadšený nebyl.
„Kakashi Sensei! Já odmítám mít někoho nového v týmu!“
„Ano mistře, proč musíme mít někoho dalšího? Není nás už dost?“ Trošku ostýchavě řekla dívka a prohlédla si mě co nejdůkladněji.
„Sakuro, já sám jsem si to přál a požádal o to Tsunade.“ Konečně vím, jak se jmenuje. Chápu jejich reakce na mě doufám, že se to ale časem zlepší. Tým, který není, schopný spolupráce se dá lehko porazit.
„Rád tě poznávám. Jsem Sai.“ Usmál se na mě bledý kluk, který jediný nevypadal naštvaně z mého příchodu.
„Těší mě. Já jsem Musume Enjeru.“ Naruto zamumlal naštvaně mé jméno a uraženě odešel.
„Omluv ho, nemá rád nové lidi na místě Sasukeho. Časem si zvykne.“ Chladně jsem se na ni podívala a beze známky pocitu jsem jí odpověděla.
„Není jediný komu na Sasukem záleží a už vůbec ne jediný kdo chce, aby se vrátil do Skryté listové vesnice.“ Sakura na mě jen zaraženě zírala a já se otočila na patě k odchodu.

Když sem chtěla, zajít zpátky do ubytovny zastavil mě Neji.
„Si opravdu dobrá, musím říct, že jsem tě hodně podcenil. Často tohle nedělám, ale myslím, že si to zasloužíš.“
„Přiznám se, že jsem tě taky podcenila.“ Vešla jsem do hotelu a zamířila do pokoje.