Nic nepokazí tento den..

Jaký to přenádherný den byl v Konoze. Slunce svítilo a dalo by se říct, že je polovina léta. Všude probíhaly přípravy na oslavu Dne Dětí, který se konal další den. Pro děti, to ale mělo být překvapení. Žádné to nesmělo vědět. Pochopitelně jim bylo divné, proč je všude takový ruch, ale každé z nich mělo lepší věci na práci. Dokonce i Konohamaru, který se ze zvláštních důvodů neotravoval Naruta, trávil čas se svým týmem u vody a zrovna se smál, že pstruh plesknul Udona přes nos.
Naruto měl hodně práce s přípravami. Chtěl, aby se jeho překvapení dětem líbilo. Pokoušel se postavit velkou chakrovou kouli z papíru, která byla naplněná rámenem. Sakura připravovala různé moučníky, které budou podávat jako občerstvení. Tým 8 pomáhal s dekorací vesnice a po chvíli se k nim připojil Shikamaru. Za ním šla Ino s náručí řezaných květin a Chouji s náručí plnou bramůrků. Asi byl pevně rozhodnutý se podělit. Tsunade na všechno mlčky přihlížela. Byla ráda, že všechno klape.
Nastal večer a děti pomalu šly spát, což byl signál, že ostatní mohou připravit dárky, atrakce a vylepšit dekoraci. Sakura zrovna odnášela jahodový dort, když ji přepadl Naruto. „Sakuro! Sakuro! Můžu ochutnat?!“ ječel a už natahoval ruku po růžové polevě. Sakuře se jen zablýsklo v očích a hravě Naruta zpacifikovala, než stihl nějak dort poničit. „Ten dort je pro děti! Nemůžeš snít vše na co- ..“ začala se po něm ohánět zrovna když dort zmerčil i Chouji. „Dortíček! Mmmm..“ zavrněl a pomalu se přibližoval. Sakuře jen naskočila malá žilka na čele a hned se u kuchyně ozvala rána. „SHANNARO~!“ a obláčky dýmu vzlétly. Sakura pobrala asi šest dortů a naštvaně opustila kuchyň, kde se váleli dva již zmiňovaní Naruto a Choji.
„Všechno je připravené. Konečně se můžeme jít trochu prospat!“ zajásala Ino a doaranžovala poslední květinu. „Yo Akamaru! Jdeme chrupat, ať jsme zítra ti nejlepší!“ pobídl Kiba Akamarua a už pádili oba domů. „To teda ne Kibo! Já budu lepší!“ ječel Naruto a vydal se opačným směrem od svého domova, aniž by o tom věděl. Po půl hodince co se Naruto vrátil domů si sedl na postel. Zasmál se a pak jeho úsměv zmizel. ‚Doufám, že se všechny děti budou bavit. Co když nějaké bude samo jako já kdysi.. to nedovolím!‘ pomyslel si a lehnul si. Světlo měsíce se prodíralo oknem do jeho pokoje. Obloha byla jasná, plná hvězd. Mléčná dráha byla jasně vidět jen západ trochu překrývaly mraky. Naruto to nějak neřešil. Ani trochu ho nenapadlo, jak moc nebezpečný takový malý mráček může být.
„Prší? J-jak to myslíš že prší?!“ zhrozila se Sakura když se koukla na Naruta, který se neznámo jak dostal do jejího pokoje. „Tak se podívej z okna! Všechny děti jsou v zahradách. Začalo pršet před chvílí a ty si tady v klidu spíš!“ Sakura se rychle vyhrabala z postele a doběhla k oknu. Odhrnula závěs a venku byla doslova průtrž. „Ale co děti?“ zeptala se opatrně. „Všechny jsou v parku. Schovali se do altánů.“ Odpověděl Naruto. „Musíme tam. Oblékni se a dožeň mě!“ pípnul Naruto, otevřel okno a za chvíli zmizel Sakuře z dohledu. „Proč musí pršet dnes..“ povzdechla Saku a převlékla se.
„Brácho Naruto! Co budeme dělat? Všechno je mokré!“ Konohamaru zrovna tahal Naruta za rukáv a pokoušel se z něj dostat jediné slůvko. Naruto byl ale zaujatý jeho zničeným dárkem. Tolik se na ten den těšil. Možná se chtěl zapojit s dětmi a užít si den. Z přemýšlení ha vytrhl dětský pláč. Otočil se a viděl jak malé děvčátko pláče v náruči své maminky. Mlčky se na to díval a bylo mu jasné, že to tak nemůže skončit. „Dali jsme si s tím hodně práce, že?“ najednou se ozval a přitom se koukal do země. Dav utichl. „Nikdy jsem nad dnem dětí nepřemýšlel, protože jsem se nikdy nezapojoval.“ Naruto pokračoval a všichni ho pomalu začali poslouchat. „Tehdy jsem byl malý a nechápal jsem, proč dětem i dospělým vadilo tolik, že se to někdy nepovedlo. Teď chápu… “ pomalu zvednul hlavu a položil ruku na Konohamarovo rameno. „Neboj! Mám to pod kontrolou! Nějaký hloupý déšť mě přece nezastaví!“ vykřiknul Naruto a vyběhnul ven z altánu. Konohamaru, Udon i Moegi jej následovali. „Naruto! Ty blázne! Vždyť všechny děti nastydn- ..!“ Shikamaru nestihnul doříct větu, protože se kolem něj prořítilo několik dětí. Všechny běžely za Narutem a začali si hrát v dešti. „Naruto! Ty..“ Kiba se už chystal něco říct, ale Sakura ho zastavila. „Nech ho. Děti jsou šťastné a to jsme chtěli, ne?“ usmála se a podívala se na Naruta, který byl právě povalen hordou dětí. ‚Zachránil jsi to, Naruto!‘ pomyslela si a vběhla do deště také. Spolu s ní šlo spoustu dalších. "Ty jsi vážně něco, Naruto.." ucechtla se Tsunade a dojídala první dort.