Přízrak je Stín? Klid před bouří – díl 30.

Z Narutovy základny se stal pro všechny přechodný domov, měli zde kompletní vybavení. Své pokoje, které udržoval Sanado a kdysi na chvíli Mio.
Pokoje jejich mrtvých přátel zely prázdnotou, jako by čekaly na nového obyvatele. Dokonce i Maxim tu měl své místo.
Než zasedli ke společné debatě ke konečnému střetu museli nejdříve zjistit o Shiho možnostech. Nebylo to veselé.
Hrstka nejlepších proti hordě. Bude to tuhý boj.
„Pokud zvolíme dobrou strategii, máme napůl vyhráno.“ Zhodnotila Temari.
„A od toho tu jsi ty. Bylo by dobré, kdybys o tom promluvila s Narem,“ navrhl Itachi.
„Budu muset, už tak mě podezřívá, že dělám pro Naruta. Od té doby, cos ho potkal. Tehdy než byl Raion zabit, mu to neustále vrtá v hlavě,“ řekla Temari.
„Vím, i Neji mi to říkal. Ještě před dalšími postupy, je tu něco, co musíte vědět. Za prvé o mé existenci ví i Hanabi.“ Zašumělo to a ostatní pochopili, jak do toho záznamu ve svitku spadá ona. „A za druhé, od Shia jsem na své misi získal svitek, který věští jak budoucnost, tak opravdová přání majitele. Já chtěl vidět budoucnost, ale nevěřím tomu, proto jsem ten svitek spálil. Včera večer.“
„Cože? To říkáš, až teď? Orochimaru bude zuřit, že mu ten svitek nedonesu,“ vykřikl Itachi.
„Je mi líto, budeš si holt něco vymyslet,“ jeho hlas nezněl kajícně.
„Když už to z tebe takhle upřímně leze, my ten svitek četli. Nejdřív jsme mysleli, že to je Shiův plán, jak nás zabít. Ale díky tobě víme, jakým způsobem zemřeme,“ pronesl vážně Kabuto.
„Ne, četl jsem i Shiovu budoucnost, kde vy přežijete a já zemřu.“
„Nechme toho, a věnujme se našemu úkolu.“ Sasori udělal tečku nad svitkem.
„Souhlasím,“ Naruto se obrátil na Maxima. „Co tvé výsledky?“
„No, když nepočítám tu buzeraci při vstupu. Můžu říct, že Shi je organizovanější než byl Madara. Ten jen spoléhal na sílu. Shi zase na množství, tím oslabuje celou jeho malou armádu. Ovšem nepodceňoval bych ho, když už i Mio mu pomáhá,“ tady se zarazil a podíval se na Kabuta.
„Jen pokračuj,“ vyzval ho Doktor.
„Zdá se, že za i tak krátkou dobu Mio začala obdivovat Shi. Z jakého důvodu nevím, ale jedno je jisté. Kdybych zůstal déle, nebýt jednoho člověka,“ jeho pohled směřoval pro změnu na Itachiho. „Možná bych zjistil, že ho Mio začíná brát jako muže, ne jako vůdce a už vůbec ne jako stvůru. Vrátím se s dovolením k Hanabi, jak se má? Už šest let jsem ji neviděl.“ Otázka k Narutovi.
„Má se dobře, stále mě miluje, tak jsem jí dal lekci.“
„Cože? Jí to nepřešlo? Páni, čekal bych, že z toho vyroste.“ Hvízdl si pro sebe Maxim.
„Ne, tvoje bývalá týmová kolegyně je pořád stejná. Tedy, až na její věk a postavu.“ Z ničeho nic se Naruto začervenal. Vzpomenul si jeho „lekci“.
„Chápu. Teď vážně. Shi tě teď nenávidí, až za hrob. Do toho si staví nějakou základnu, kam se má Mio a jiní vědci uchýlit, až dojde na boj. O struktuře a pravém významu nevěděl, ani Kazuya, třetí nejvýše postavený muž. “ gestem ruky naznačil, že víc neví.
„Zajímavé, moje sestra si zahrává s ohněm. Ať si nezahrává se mnou. Až ji potkám, já jí nařežu!“ sliboval Kabuto.
„Já bych to teď nehrotil. Aspoň víme o jejím relativním bezpečí,“ upozornil Yamato.
„Ano, větší starost nám dělá tady Přízrakův brácha.“ Poukázal Haku.
„Já bych se rozdělil na jednu větší skupinu, která by odlákala jeho pozornost, a druhá menší by Shiovu armádu semkla do kleští,“ načrtl plán Yahiko.
„To by šlo. Ale něco mi tam nesedí,“ ozval se Itachi.
„Co prosím tě?“ durdil se Yahiko.
„Příliš okaté. Příliš snadné. Tohle bude očekávat,“ vmísila se do hovoru Temari.
„Na podobnou akci by nás muselo být víc.“ Haku jen vyslovil svoje myšlenky.
„Chce to takovou strategii, kterou Shi nebude očekávat.“ Yamato se blížil k vyřešení problému.
„Hromadná past, která chytí vše!“ vyhrkl ze sebe Soijiro.
„To je ono! Použijeme Nagatovy medicíny proti němu.“ Přidal se Sanado.
„A já vím jak. Chce to jen moje umění, Yamatovo dřevo, Narutův Rasenshuriken, Itachiho ohýnek. Plus jako třešničku na dortu Hakovy zrcadla.“ Sasori se musel usmívat.
„A co moje destruktivní síla?“ přidal se Maxim.
„Promiň, ty jen uděláš kráter, vytvoříš svoji iluzi a ihned se připojíš ke druhé skupině,“ znělo to jako hotový plán.
„Už vím kam míříš.“ Řekl spokojeně Kabuto.
„A co zbytek?“ zajímal se Soijiro. Byl hrdý, že jeho návrh pomohl.
„Přece na to, aby kleště klaply!“ Sasoriho ruce naznačily klapnutí pasti doprovázené hlasitým „klap“.
„Nechtěla bych být váš nepřítel,“ plácla Temari.
„Jako proč?“ zvědavost Narutovi nedala.
„Jde z vás strach, už jen z toku vašich myšlenek.“
„Tos nás ještě všechny neviděla v akci.“ Byla to pravda. Mrkl na ni Yahiko. Temari nejvíce znala Naruta, Itachiho a mrtvé kolegy Experta a Raiona.
„Sasori, prosím tě, vysvětli nám svůj plán,“ požádal Sanado.
„S radostí,“ takový opravdový úsměv u něho nikdy neviděli.

Mio už přes tři dny neviděla Shia.
„Zítra se kamsi stěhujeme. Nikdo nám nic nechce říct, ani vědcům. Tady se děje něco víc. Pravděpodobně střet našeho vůdce s jeho věčným rivalem Přízrakem.“ Jediný Kazuya se svěřoval Mio.
„Asi, záležitosti ostatních jsou mi docela ukradené.“ Řekla suše Mio.
„Vskutku jsi divná. Možná proto tě Shi přijal. Přijde mi, jako by jste byli podobní. Tváříte se tak, ale myslíte úplně jinak.“ Trefil se Kazuya.
„Nekecej tu kraviny a radši zabal opatrně tyhle přístroje.“ Přikázala Mio. Jenže měl pravdu. Během udělování rozkazů byla navenek chladná, ale uvnitř se bála o Shia, ještě více o svého bratra. Věděla o jeho spojení s Přízrakem. Taky jednu dobu bydlela s nimi. Bylo ji jasné proč se stěhují. Kvůli něčemu, co Shi potřebuje, aby oni dokončili včas.
Na stěhování, umístění přístrojů mají jen čtyřicet osm hodin. Pak se musí věnovat své práci. V téhle části mají také určený čas dvaasedmdesáti hodin.

Shi ležel vyčerpaně na posteli. Události posledních dní ho přesvědčily a utvrdily v jednom. Mio na něho má zvláštní moc. Když byl s ní, cítil se jinak. Klidnější. Bez ní byl jako hladové zvíře.
Ničemu už nerozuměl! Mysl se ztrácela, aby se zase objevovala.
Nejdříve Přízrak, pak Mio.
Cítil, že nemá na nic právo. Jen mít právo na pomstu. Zdali má při ní zemřít, vezme co nejvíce jeho přátel. Ať trpí, jako nikdy!
Usnul neklidným spánkem. Zdál se mu prorocký sen, který naposled měl, jako sedmiletý chlapec… tento sen nebyl o budoucí nenávisti dvou bratrů, ale byl o úplně někom jiném.

„Já nebo ty. Jeden z nás musí zemřít,“ říkal Naruto.
„Máš pravdu. Jeden z nás musí naše rodiče připravit na smrt toho druhého.“
„Ať už bude jakýkoli výsledek. Věz, žes byl mým rovnocenným nepřítelem,“ sdělil Naruto.
„Ty také.“
Přestali mluvit a boj stíhala jedna technika za druhou. Nagato netušil, zdali mají diváky. Bylo mu to jedno.
Z ničeho nic uslyšel ženský křik. Tolik známý.
Dovolil si otočit se. Uviděl Mio, jak něco křičí a běží za nimi.
Pak už jen stačil postřehnout něčí tělo. Velký náraz, pravděpodobně toho těla a krev! Zvedl hlavu výše, aby si zapamatoval jak život někoho vyprchává. Náhle ucítil teplo. Podíval se na ruce, krev byla všude. A nebyla jeho! Patřila Mio…

Probudil se celý zpocený. Považoval to za varování. Jenže čeho? Nebo to bylo úplně jinak? Nebyl to strach z toho, že se Mio něco stane? Z jakého důvodu?
Vždyť tu holku sotva znal! Nebyla pro něj ničím. Další holka, co pro něj pracuje.
Tolik se mýlil.

Sakura zašla za Nejim s papíry, které dostala od Gaary než odešla.
„Vítej, jak bylo?“ Přivítal ji Neji.
„ANBU Suny se potřebuje ještě hodně učit, ale zlepšují se každým dnem. Hlavně jeden chlapec Soijiro, se ukázal jako velice nadějný ANBU medik. Zde máš ty papíry, cos chtěl po Kazekagem,“ řekla Sakura.
„Výborně, už jsem pro tebe chtěl poslat. Navíc potřebuju pomoct s Hanabi. Zažívá trauma z toho, že dostala kopačky. Nemůžeš jí, prosím, nějak poradit? Dokonce ani Tenten s ní nedokázala hnout. Dneska ráno se vrátila z mise v ještě horším stavu.“ Požádal Neji.
„Pokud to bude v mých silách. Nic neslibuju.“
„Díky. Jsem tvým dlužníkem.“ Bylo vidět, jak se mu ulevilo.

Sakura jako by náhodou potkala Hanabi, která vysedávala na jedné z laviček.
„Ahoj,“ začala zvesela Sakura, přestože jí z hlavy nešel Itachi.
„Ahoj,“ Hanabi to pronesla tak tiše, že ji Sakura skoro neslyšela.
„Copak? Proč jsi smutná v tak slunečný den?“
„Poslal tě on? Aby zjistil, jak jeho chování ke mně bylo úspěšné?“ zostra zaútočila Hanabi.
„On? Ne, nikdo mě neposlal. Shisui spí, je zrovna u Ino a já se vydala na procházku,“ Sakura hovořila pravdu. Skoro.
„Na to ti neskočím! Nikomu už nevěřím!“ nanovo brečela nad bezmocí cokoliv změnit.
„Nepřeháněj, kopačky od kluka ještě nikoho nezabily.“
„Jak to víš? Vykecal ti to Neji?“ Hanabi díky vzteku skoro zapomněla brečet.
„Ne, byla jsem taky taková, co z naší vesnice odešel Sasuke,“ vrátila se do těch dob.
„Ale pak sis ho vzala, ne?“ odtušila Hanabi.
„Ne, já si Sasukeho nevzala, tedy ne oficiálně, zemřel dřív, než jsme mohli být oddáni. Ovšem pro dobro našeho syna mi Naruto zajistil papíry. Pak jsem zůstala sama se synem. Nebýt Narutovy pomoci, nevím, co bych dělala,“ vyznala se upřímně Sakura.
„To nedává smysl! Kde máš ty kopačky?“ nechápala Hanabi.
„Už jen tím, že Sasuke odešel mi odpověděl na mou otázku, zdali bychom spolu nemohli chodit,“ Sakura se rozhodla, že v téhle fázi řekne pravdu.
„Tím se to nevysvětluje!“ rozohnila se Hanabi.
„Ale ano. Jen to nevidíš. Ten první rok, kdy se Sasuke vrátil, dokazujíc svoji věrnost Konoze jsem se rozhodla pro jistý krok, který už nešlo vrátit. Oddala jsem se mu. Vzápětí jsem pochopila správnost svého kroku. Potvrdila jsem si jeho city ke mně.“
„Bylo to nepříjemné?“ Hanabi začala vyzvídat.
„No, nedá se říct nepříjemné. Poprvé je to strašně zvláštní pocit, kdy tě na chvilku obestře bolest následovaná slastí. Podruhé si už jen vychutnáváš kouzlo,“ Sakura měl v živé paměti dotyky Sasukeho. Na to nikdy nezapomene.
„Kouzlo?“ podivila se Hanabi.
„Ano, s Hinatou jsme o tom nikdy otevřeně nemluvily, ale naše pohledy řekly vše. Asi bych ti to neměla říkat. Hinata tehdy měla strach, aby jí otec neprovdal za někoho koho nechtěla. Tak svedla Naruta, aby se později mohla označit za ‚použité zboží‘. Tudíž Hiashi neměl moc na vybranou. Zuřil, to ano. Na druhou stranu se časem smířil s tím koho si Hinata vybrala.“
Na to Hanabi nemohla říct nic. Jen tupě hleděla, dokonce nyní cítila přítomnost Hinaty v každém Narutově gestu, které konal.
Tehdy se rozhodla, že stín Hinaty ji nebude stát v cestě. Bude to ona, kdo bude milovat a chránit milovanou osobu. I za Hinatu, přeci jen sesterské pouto je silné.
„Posloucháš mě?“ Sakura mávala rukou, aby zaujala Hanabinu pozornost.
„Ano, ne. Díky tobě vím, jak se se vším vypořádat. Také ti řeknu důvod mého chování. Zamilovala jsem se už dávno do Naruta. Jenže jsem vše musela tajit. Naruto by mě nechtěl a nechtěla jsem zranit Hinatu. Stáhla jsem se a dívala se jak jim vztah klape, až do moru a Narutovi smrti. V té době jsem se díky mým týmovým kolegům nezhroutila. Jeden mi ho připomněl. Možná proto jsem se tvářila, že spolu něco máme. Na dva roky odešel řešit jisté záležitosti. Z ničeho nic se objevil, chce, abych s ním spala. Odmítla jsem, naštval se a ukázal mi své jiné já. Proto jsem byla tak podrážděná. Nyní už vím, co mám dělat! Díky a omlouvám se za svoji hrubost.“
Sakura ji nepřerušovala. Muselo to z ní ven. Zamilovanost do Naruta Sakurou silně otřásl. Na zbytek pronesla: „Budu ti držet palce. Pokud si nebudeš vědět rady, přijď.“ Těmito slovy se Sakura rozloučila.
„Díky!“ zakřičela Hanabi.

„Mise splněna.“ Prosté oznámení Nejimu do dveří.
„Tak rychle?“ Nejimu div nevypadl nově namočený brk z ruky.
„Ano, stačilo jen vytáhnout můj příběh a zbytek už byl jen otázkou času.“ Usmála se poněkud nevesele Haruno.
„Nevím, jak ti mám poděkovat.“
„Na chvíli mi nedávat mise. Mám osobní záležitost, co nesnese odkladu,“ šla s pravdou ven.
„Dělej si co chceš. Prozatím tě nepotřebuji.“