Ano Ko no Inochi - kap. 02: Halucinace
Seděl ve svém pokoji. Otřásl se při zaslechnutí hlasu té záhadné bytosti a zdráhal se otočit.
„Ty mě snad neslyšíš?“ pronesl opět onen tajemný návštěvník se špetkou smutku.
Slyším… slyším, slyším. Ale jak je to možný? Mám halucinace? Neměl bych jí slyšet. Co když se otočím a nebude to ona? Co když tam nikdo nebude? Co když je to jen sen? Dokud ji slyším, stačí to… i když je to docela děsivý.
„Suke-cchi!“ vykřikla a nabubřele si dupla nožičkou.
Sasuke v tu chvíli téměř nadskočil a začal se konečně pomalu otáčet.
„Sashiburi*, Suke-cchi,“ rudý povlak se náhle změnil v obyčejné oči barvy sakurových lístků a zářivě se na mladíka usmála.
Cože? Vidím ji… Mám opravdu halucinace nebo je to duch? Spím snad? A proč se tím tak zabývám, když ji konečně zase vidím?
„Yū,“ vydechl, načež se začal zvedat ze země.
Chci se jí dotknout… obejmout jí a říct, jak nám všem chybí.
Sasuke udělal ještě pár potřebných kroků k její osobě a začal zdráhavě natahovat ruku, zatímco ona stála na jednom místě jako přikovaná a stále se culila. Alespoň do doby než ji položil ruku na rameno. Tehdy na něj pohlédla, zatímco on jen vykulil oči a zíral na svou ruku jako na zjevení.
Cítím ji. Jak je to vůbec možný? Neměl bych ji spíš prosáhnout? Co se to teda děje? Vidím snad ve své mámě Yū? Nebo tu přede mnou opravdu stojí? Oživil ji snad někdo? Anebo… nezemřela? Vůbec tomu nerozumím.
„Suke-cchi?“ tázala se dívka s černými vlasy a propalovala jej starostlivým pohledem.
„He? Nic… to nic,“ odpověděl spěšně.
„Jak to, že tě vidím? Jak to, že jsi tu?“ opáčil poté.
Černovláska sklopila zamyšleně zrak k zemi, „To netuším, ale jsem za tuhle příležitost ráda,“ řekla a ke konci výkladu se na něj opět usmála.
Zase ten úsměv… Ale počkat. Je nějaká vyšší a vyspělejší než byla v době smrti. Co to jako znamená?
„Ale ty jsi přece…“ nakousl Sasu větu, ale poté se raději odmlčel. Yū chvíli čekala, zda odpoví.
„Mrtvá? To si chtěl říct?“ dodala za něj.
Co? Řekla to tak smířeně, normálně.
„Nevím sice proč mě vidíš, ale asi to má nějaký důvod. Asi tu mám nějakou práci. Vždycky jsme věřili v další život, znovuzrození. Už jen proto, protože zvládáme ninjutsu a to je svým způsobem nadpřirozené oproti schopnostem obyčejných vesničanů. Věřili jsme, že ti, co zemřou, jdou do nebe a dohlíží na nás. A když neodejdou, má to svůj důvod. Třeba proto jsem tu… protože jsem věřila.
Podle toho, jak seš vysokej, hádám, že jsem umřela před pěknou dobou, co? Takže moje znovuzrození bude za dlouho… Kdybych se narodila znova jako člověk, asi bych už nemohla být s vámi. Byli byste totiž daleko přede mnou.“
Když o tom tak přemýšlím, tak je to fakt… Věřila v další život. Věřila, že všechno má svůj důvod. Takže teď jen přijít na to, kvůli čemu tu je.
„Tak… proč si tedy tady?“ tázal se po chvíli.
„To nevím. Mám jen pocit, že nějaký úkol mám… že se to taky týká tebe, protože jsem měla největší nutkání jít za tebou. A hlavně mě vidíš, takže to tak asi i bude.“
„Nutkání jít za mnou?“
„Jo… Normálně bych asi šla za Ai-tanem, nemyslíš?... No, nevím, možná jsem vážně tebe chtěla vidět jako prvního anebo jsem tu jednoduše kvůli tobě. Vážně nemám ponětí… Je to jako nějaký tajný poslání i pro mě samotnou,“ opáčila a hlasitě se zasmála. Kvůli tomu Sasukemu po chvíli cukl koutek do miniaturního úsměvu.
Jako vždycky je i teď ukecaná. Je stejná jako předtím… musí to teda být ona. Nebude to ničí vtip, ale asi můj mozek. Nevím, jestli je skutečně tady anebo mám halucinace, ale každopádně nechci, aby tenhle mžik jentak skončil. Mám konečně možnost jí říct to, co jsem chtěl, ale nedostal jsem předtím šanci… Jenže co když tu je kvůli tomu a potom teda zmizí? Nechci, aby odešla hned, co přišla… Ale pokud je tu vážně proto a bez toho nebude mít ten klid, tak co bych měl udělat? Zatím se tím asi nebudu zabejvat, páč pokud tu skutečně je, nezmizí bezdůvodně a jestli je to moje halucinace, tak by taky neměla. Tak to prozatím nechám bejt a budu se věnovat tomu, že jí vidím, slyším a i cítím… to je víc, než bych kdy chtěl.
„Sasuke?“ vytrhl jej z myšlenek bratrův hlas, vycházející snad z chodby.
Sasuke se otřásl a rychle odpověděl, „Co? Už seš zpátky?“ řekl spěšně.
„Jo,“ vrátil mu a poté už vtrhl do pokoje. Sasu v tu chvíli sebou cukl a důkladně se zadíval před sebe. Stála tam pořád.
„Co děláš?“ tázal se Itachi zmateně, když koukal, jak jeho bráška stojí naproti zdi a má ruku ve vzduchu.
On ji nevidí? Je vážně teda jenom v mojí hlavě? Nebo je to doopravdy duch? Ne, to je celkem nesmysl… Tady je možný kdeco, ale duchové? To je moc velká pitomost… Já se prostě jen zbláznil.
Po chvíli civění do prázdna, zakroutil hlavou, což Itachiho vůbec neuklidnilo.
Ach, je sním vážně něco v nepořádku. Je chvíli ticho a pak kroutí hlavou? Chápu, že se zamyslel, ale tohle je prostě divný. A co ta ruka? A proč stojí zrovna na tomhle místě u zdi? Proč to… asi bych měl přestat nad tím přemýšlet a říct Ayano, že se sejdeme jindy. Měl bych tu spíš zůstat a vyslechnout Sasukeho. Zkusit zjistit důvod jeho chování.
„Sasuke, měl jsem mít sice rande, ale odvolám to a promluvíme si, jo? Mám o tebe vážně starost,“ pronesl starší z bratrů a v okamžiku byl pryč z pokoje.
Má o mě starost? Znamená to, že jsem se fakt z toho všeho už psychicky zhroutil? Jo, to je jediný smysluplný vysvětlení, ale… proč to přišlo tedy až po sedmi letech? Člověk by řekl, že jeho mentalita bude časem sílit, ale u mě je to opačně? Proč o tom vlastně přemýšlím? A proč si neustále kladu nějaké otázky?
Znenadání se Sasuke rychle chytil za hlavu a klekl si na zem se zavřenýma očima.
Vážně jsem se zbláznil!
„Suke-cchi?“ pronikl k němu starostlivý tón dívčího hlasu.
Otevřel oči a pohlédl vzhůru. Dívala se na něj starostlivým pohledem a natahovala ruku k jeho hlavě. Chtěla jej snad pohladit. Když si však uvědomila, že na ní kouká, odtáhla se a začala otevírat ústa a koukat po celém pokoji sem a tam.
Heh, ona fakt ví, co udělat, abych přišel na jiný myšlenky, i když o tom nejspíš ani neví.
„Co je?“ opáčil mile a na tváři se mu na důkaz toho tónu rozlil mírný úsměv. V tutéž chvíli se i zvedl ze země a koukal na ní tedy ve stoje.
„Já jen… jen jsem chtěla… Promiň,“ utnula svůj zmatený proslov.
„Nemáš se proč omlouvat,“ řekl se stejně milým výrazem.
„Tak… jsem tu!“ vběhl do pokoje Itachi, lapaje po dechu.
Yū sebou vylekáním trhla a otočila hlavu směrem k návštěvníkovi. V tutéž chvíli zbystřil i Sasuke a věnoval mu jeden ze svých pohledů. Poté se ještě podíval zpátky na dívku, aby se ujistil, zda tam stále je, načež se vydal směrem k Itachimu.
„Tys běžel, anebo máš tak mizernou kondičku?“ rýpl si mladší při chůzi.
„Seš nějak plnej humoru, ne? A přesně! Běžel jsem. Ale už jsem zpátky, tak si můžeme promluvit,“ opáčil Itachi.
„Nejspíš… i když nechápu, o čem chceš mluvit, ale můžem. Proč si jinak myslíš, že jsem k tobě přišel?“ tázal se celkem posměvačně Sasuke, když stanul po boku svého bratra.
„Abys mi zabouchl před nosem,“ vypadlo z něj rychle jako chytrá poznámka, „Ale co… tak si půjdeme dolu sednout?“
„Jo.“
Následně se oba sebrali a po schodech dolu zamířili do obýváku.
Yū zůstala s úsměvem stát na stejném místě, kde se předtím zjevila. Poté jen povzdychla a zavřela spokojeně oči.
Doufám, že ho k tomu přiměju…
____________________
* Dlouho jsme se neviděli
Tak týden utekl, tak posílám další díl ^^
V tomhle dílku nám přibyly myšlenky už třetí osoby a zároveň se ukázalo, že ta tajemná osoba z předchozího dílu je teda Yū, což asi stejně většina čekala 
ale pořád se tam nic moc nestalo xD Ta pravá akce začíná až v dílech, co jsem nedávno dopsala a píšu... a myslím, že to bude ještě dost zajímavý a hoodně tajemný V jiných serií jsem vždycky všechno, nebo alespoň většinu, práskla v kapčách předem, že jsem moc čtenáře nenapínala, ale tady to bude jiné Občas nějaký věci samozřejmě vyjdou najevo hned, ale to hlavní až za dlooouho Takže doufám, že budete ve čtení pokračovat 
Ah, konecne na dalsim dile, moc se omlouvam, ze komentuji tak pozde a pro tentokrat budu muset byt kratka ja (horecka si se mnou pohrava) takze jeste jednou gomen. Dilek byl hezkeeej ^^ nevedela jsem, ze je tam i Ayano, nejak mi to vypadlo, ale je to super
az mi bude lip, tak zkouknu i ostatni dilky, kdyz ti to tak jde 
opet neco skveleho z tveho repertoatu 
opet mohu pouze dodat, jen tak dal... 
Moje FC - trapás, taky jsem se k tomu donutila :DD
FC nejbestovějšího borce = Ría ^^
Anime is my LIFE!
Narodil ses jako originál, nezemři jako kopie..
Ah, konecne na dalsim dile, moc se omlouvam, ze komentuji tak pozde a pro tentokrat budu muset byt kratka ja (horecka si se mnou pohrava) takze jeste jednou gomen. Dilek byl hezkeeej ^^ nevedela jsem, ze je tam i Ayano, nejak mi to vypadlo, ale je to super
az mi bude lip, tak zkouknu i ostatni dilky, kdyz ti to tak jde 
opet neco skveleho z tveho repertoatu 
opet mohu pouze dodat, jen tak dal... 
Moje FC - trapás, taky jsem se k tomu donutila :DD
FC nejbestovějšího borce = Ría ^^
Anime is my LIFE!
Narodil ses jako originál, nezemři jako kopie..
Děkují brouku ^^ Vážně mě moc těší, že si sem tam najdeš časík i na tuhle sérii :3 A tak Ay je jasná xD Ta bude vždycky všude, i když třeba jen na štěk, ale bude tam
Holt nikomu Itíka nedá a aby byl sám? To nepůjde! 
Prostě ItaAya jede! 
Doufám, že ti bude brzo líp 
A určitě, nenuť se
paráda přečetla sem oba díly naráz je to dokonalé jen tak dál
6.9.2016 se narodil můj synoveček je to nejlepší den na světě
Ríí!
Přátelé jsou jako brambory, když je sníte, tak zemřou...
Ne všichni, kdo bloudí, jsou ztraceni.
Hloupost a pýcha na jednom dřevě rostou..
A jinak jop, Ano Hana je právě jedno z nejúžasnějších anime a já bulela téměř u skoro každý díl, takže ten poslední skoro celej
Vážně jsem strašně ráda, že sis to přečetla ^^ A Sasu je jinej, to je jasný... když byl malinkej, tak byl takovej ťutík dokud mu moje láska nezabila rodiče, to pak se změnil v arogantního sexy blbečka
A partička... no vidíš, to už jsem taky dlouho neviděla
Dobře ty, líbí se mi to
Tak to mě těší ^^ díky
Je to... chvíle napětí... úžasné! Fakt! Hrozně se mi tolíbí, akorát ta poslední věta v světle modré nejde moc vidět
A zase je tam Ayano 
Ona bez Itachiho nemůže žít? Nebo spíš ty bez něj nemůžeš žít? 
Ale mám ji ráda. Ani nevím proč 
Je to vážně obdivuhodné, že se mi líbí vymyšlená postava nebo, že ji mám ráda, protože já vymyšlené postyvy celkem nesnáším 
Ale ta tvoje je prostě jinýá, lepší 
Takže doufám. že taková bude i Yū. 
Fakt je to... Sakra, už se opakuju! Ale když ono to jinak nejde.
A Sasu je tam úplně jiný... Normálně souhlasím s Kami-chan! V této povídce mi neleze na nervy.
Totálně se těším na další díl a myslím, ž to čekání nevydržím... Tak snad se z toho čekání nescvoknu a ty si tu zase za šest dní přečteš můj nesmylu plný koment, který bude naprosto o ničem stejně jako tenhle
Těším se na další dí!
P.S: Já na ty dva nepřišla taky! Ne, nejde to! A to jsem se snažila, chjo... Nechceš to náhodou říct? Resp. napsat? Kdo jsou ty dvě postavy? Mě to hrozně zajímá a nemůžu na to přijít
trollbunnies.blogspot.cz
Děkujůůů
A vůbec ten koment není o ničem, náhodou je pro mě naprosto úžasnej a zvedá mi tak náladu, že budu za šest dní jen s velkou radostí čekat na další 
Teda jen v případě, že díl nezklame 
Ayano.. to né, že bych bez ní nebo bez Itíka nemohla žít... ale vlastně jo, nemohla bych bez něj žít 
Ale jde prostě o to, že ona je hlavní OC a kde je Ití, tak musí být i ona... Jen ukazuju, jak ItaAya žeru 
A protože je Ití moje jednička, tak je jasný, že chci, aby byl s mým alter-egem 
ale zároveň nechci, aby byl pokaždý s někým jiným, takže proto všude cpu Ay 
Jako třeba moje další OC je Sunai a ta má Gaaru... žádnýho Itachiho 
prostě jedna OC má jednoho kluka a to nic nezmění 
Prostě to mě opravdu moc těší, protože to je hlavní postava v příběhu, takže nevím jaké by to bylo, kdyby se vám nelíbil, no 
Takže opravdu děkujůů mnohokráte ^^ :3
Tak jako tak Yū nebude nějak extra myslet jako třeba Sasu, takže myslím, že to nebude zase tak hrozný si sem tam jeden řádek trochu zvýraznit 
Ale právě všechny barvy už jsou téměř zabrané, takže nevím jakou jinou bych jí měla dát 
Jinak mě vážně těší, že se vám můj Sasu, bez traumatu ohledně vyvraždění rodiny, páčí
A barva... mno, každý má jiný monitor, takže vážně nevím, jak to vidíte vy, ale u mě to právě přečíst jde, proto jsem to vybrala
Tý jo, to je nádherný.... Ryhle prosím další dílek! Strašně se mi zamlouvá tento příběh, jsem zvědavá, jak se to vyvine
Mockrát děkuju
Jsem ráda, že to má čtenáře ^^ Další dílek přijde jen co bude moct vyjít 
Tak.. to si mi s mojím napätím veľmi nepomohla.. xD Ako sa ja teším na ďalší diel je neskutočné..
Zatiaľ sa mi poviedka páči 
~FC for mestekova~
Moje FanFiction
Wow, tak, co říct? Nádherný dílek.
Tady je milej a na obrázku vypadá děsně sexy, což je další důvod zůstat u tvé povídky 
nevím, ale přijde mi, že tvá postava je i v anime, tak už se mi to všechno motá, máš to až moc dobře promyšlený a hezký 
Strašně moc se mi líbíš ty a Itachi dohromady 
jsem cvok že? 
Skutečně, díky tvým povídkám, se mi Sasuke neskutečně líbí a začínám ho zbožňovat
Itachi je zlatíčko a nevím proč, ale jsem ráda, žes tam napsala, že by s tvou postavou měl mít rande
Ksakru, proč jsem ale tak natvrdlá, že netuším kdo je Nuzakin!?
A Ai-tan je tvá postava, nebo zase nějaká tajnůstka?
Tak, zase kecy na všechny strany, rozhodně se těším na další díly, když je to jako vždy s ninja schopnostmi, má to u mě plus, takže na akci se těším
Kakashi&Kami
"Láska je jako vězení, taky nevíte jak se dostat pryč." - Ikusei Kusachi
"Jediný azyl, vždy a všude otevřený pro všechny trpící, je příroda." - Suzume Kusachi
"Vše co kvete jednoho dne uvadne." -Orochimaru
Ne, zlato... Ai-tan a Nuzakin jsou normálně z anime/mangy xD Jediná vymyšlená postava je Yū a moje Ay
Ay je prostě moje hlavní OC, takže ta bude všude, co kdy napíšu 
Má svůj příběh, takže jí vsazuju jen do ostatních povídek jako vedlejší postavu 
A Itachi prostě vždy bude jenom s ní 
Takže proto tam je... páč takhle ukazuju, že ItaAya je prostě to moje, ať už vymyslím postav kolik chci a povídek taky, tak Aya bude vždy ta, co bude s Itachim 
A Ití je moje jednička, takže Aya je zase jednička mezi OC 
To je pro mě vážně velká pocta a děsně moc mě to těší ^^ že to nemůžu ani slovy vyjádřit, takže prostě díky 
A teď sem se rozkecala, no neva
Takže nejsi cvok... mě to spíš děsně těší, že je tu další člověk, co prostě bere ItaAya jako "samozřejmost" a že se mu to líbí
Jinak jsem moc ráda, že se Sasánek líbí
V téhle povídce je jinej, no, takže jsem ráda, že to vyhovuje ^^ A že zůstaneš u téhle série mě těší ještě víc 
Ach, vážně mě vždycky tak potěšíš, že už nevím co jinýho psát než ti milionkrát děkovat 
Takže děkuju, děkuju, děkuju ^^ :3