Trable u Akatsuki 03

Konan se párkrát dlouze nadechla.
„Víš, Peine, já..“
V tom ji přerušil hluk vycházející z koupelny ve druhém patře.
„Já už se na to vy..“
„Konan!“
„Co?! Já nevím, co sis myslel, Kisame, ale chtěla jsem říct vybodnu!“ urazila se.
Ozvalo se dupání po schodech. Do kuchyně se vřítil Deidara se Sasorim v patách.
„Pein-sama, máme problém!“ vzal si slovo blonďák.
„O co jde?“
„No byli jsme v koupelně.“ „
A to je problém?“ nechápal Pein.
„Ne! Nechte ho to doříct, šéfe!“ vmísil se do hovoru Sasori.
„Jak jsem říkal, byli jsme v koupelně. Já, Sasori, Hidan a Itachi. Mistr Sasori mi žehlil ofinu, jelikož jsem si čerstvě nalakoval nehty a můžu říct, že ten fialovej lak, co jsme používali předtím, byl lepší. Tenhle má tlustej štěteček, špatně se nanáší a dlouho schne, ale to jsem trošku odbočil. Takže kde jsem to skončil? Jo, už vím! No prostě jsme tam byli my čtyři. Pak se najednou rozlítly dveře a do koupelny vpadl naštvanej Kakuzu. Chňapl Hidana za límec a vybil si na něm vztek.“
„V čemž taky nevidím problém. Tohle je skoro na denním pořádku,“ přispěla Konan svým názorem.
„Jo to jo, jenže Kakuzu pak odešel a Hidan je teď na kousky,“ dokončil vyprávění Deidara. Pein na to nic neříkal.
„A co jako?“ zeptala se Konan vražedně. Opravdu nutně si potřebovala s Peinem promluvit o samotě.
„Jak se takhle můžeš ptát?!“ obořil se na ni Sasori, „radši nám řekni, kde je foťák! Tohle prostě musíme zvěčnit! Jo a pak si celá organizace může dopřát společně strávené odpoledne skládáním puzzlíků. Kakuzu se totiž opravdu vyřádil.“
Konan jim tedy pověděla, že foťák je v obýváku na poličce, Deidara se Sasorim zmizeli a ona si myslela, že si konečně s Peinem promluví. Jenže šéf organizace se začal zvedat ze židle.
„Kam jdeš?“ zeptala se zaskočeně.
„Podívat se na Hidana a trochu ho poškádlit. Kisame, ty nejdeš? Možná bychom si pak mohli zahrát bowling.“
„Bowling?“ zamračil se Kisame.
„Jasně. Jako kuželky poslouží Hidanovi končetiny a místo bowlingové koule máme Hidanovu hlavu.“
„To si nechám líbit,“ zaradoval se.
A tak Konan osaměla. Jelikož to byla klidná povaha, tak překonala chuť zabít veškerou mužskou část Akatsuki. Místo toho si dala Deli a šla se dívat na televizi. Na KT 1 (Konožská televize) zrovna běžel rozhovor s Jirayou. Ten perverzní dědek slintal nad krásnou reportérkou a málem ze sebe nevysoukal ani jednu smysluplnou větu. Konan televizi zase rychle vypnula. Ze shora se ozýval hysterický smích spolu s nadáváním.
„Ach ti chlapi,“ povzdechla si a šla vařit oběd.
Po pár desítkách minut se Kakuzu slitoval a uráčil se Hidana dát do kupy.
„Kua Kakuzu! Ty zatracenej **** já bych tě nejradši nakopal do tý tvý **** **** !“ řádil jashinista.
„Být tebou, tak se uklidním, nebo tě zas rozkouskuje,“ upozornil ho Deidara.
„Kua Deidaro! Drž tu svou **** hubu! Si myslíš, že se ho bojim nebo co?!“
„Deidara-senpai je tak úžasný! Má takovou starost o své přátele!“ rozplýval se Tobi.
„Nenamáhej se, Deidaro, nemá to smysl, protože on na tvoje rady nedá a radši se zase nechá nasekat,“ poradil Sasori.
„Škoda, že jsme si nezahráli ten bowling,“ litoval leader Akatsuki.
„Jo jo věčná škoda,“ souhlasil Kisame.
„Jakej bowling?“ nechápal Hidan.
„Nech to plavat,“ odbyl ho Pein.
„Hele, chlapi, nepřijde vám, že je Konan poslední dobou nějaká divná?“ zeptal se do ticha Zetsu.
„Zetsu! Neděs mě tak ty saláte! Kdys přišel?!“
„Deidaro, přišel jsem zároveň s Peinem a Kisamem.“
„Vážně? Ups, tak to promiň, ale nevšiml jsem si tě.“
„Je slepej,“ prohlásila bílá půlka.
„Nebo blbej,“ uvažovala černá půlka.
„Nebo obojí,“ připojil se Kakuzu.
„Hele hele! Nemáme se teď bavit o Konan?“ připomněl blonďák.
„No, protentokrát s váma musím kua souhlasit! Furt jí je špatně, i když z těch blafů, co jíme, by se udělalo blbě snad každýmu, pořád se cpe a je víc protivnější, než obvykle,“ vyjmenovával Hidan.
„No, možná to je z nedostatku spánku.“
„Kua Deidaro! Co to zas meleš?!“
„Víš, ona holka toho díky Peinovi v noci moc nenaspí. Přece jen to trochu trvá než, ehm, oblítá všechny sféry, viď šéfe?“
Peinův obličej získal nepříliš působivý červený nádech. Naštěstí nemusel odpovídat, jelikož je Konan volala k obědu.
„Tobi se nadlábl! Dneska je to moc dobrý, Konan-chan!“ pochvaloval si Tobi a hladil si břicho.
„Děkuji,“ usmála se modrovláska na maskovaného ninju.
„Už všichni dojedli?“
Pein rychle zhltnul poslední kousek palačinky.
„Dobře, nádobí dejte do dřezu, já to pak umyju, teď ještě chvilku vydržte tady, chci všem něco důležitého oznámit.“
Mužské osazenstvo se po sobě vyděšeně podívalo. Bylo nezvyklé, že by se Konan hrnula do umývání nádobí a ještě nezvyklejší bylo, aby k celé organizaci měla nějaký proslov.