Příběhy kunoichi Nasuke - Díl druhý: Cesta

Sotva to Kakashi dořekl, ten kluk s démonem v těle vystartoval, jako když plnou silou hodíte kunai… Nasuke ho jen se zájmem pozorovala, ovšem hluboko v mysli pořád myslela na svého manžela Mizuneho, když v tom jí najednou z myšlení vytrhl Kakashi, když ji rukou chytil za rameno, aby ji zastavil.
Když na něj pohlédla, aby zjistila co se děje, zjistila, že ji ukazováčkem naznačuje, aby byla potichu. Nechápavě na něj dál zírala, když v tom si uvědomila, že cítí kouř a hlasitý smích, okamžitě ji napadlo, že to musí být ninjové, protože zaslechla něco o Jutsu.
Když se rozhlédla kolem sebe, zjistila, že tam stojí sama s Kakashim.

Kde asi jsou ty děti? Pomyslela si Nasuke.

Okamžitě ji ale odpověď přišla sama… vedle ní doskočili tři Geninové (Naruto, Sakura, Sasuke) a začali Kakashimu a Nasuke líčit co zjistili na průzkumu…

„Kakashi-sensei, třech hodinách zhruba padesát metrů od nás sedí kolem ohně čtyři ninjové pravděpodobně ze Zvučné, nevypadají ale nijak nebezpečně“. Zahlásila Sakura.

„Dobrá pokud nezaútočí, necháme to tak.“ Řekl Kakashi po chvilce.

Tak Nasuke a její eskorta pokračovali dál směrem k hranicím Země Ohně, byli na cestě už asi čtyři hodiny, když začala pociťovat únavu nohou, a tak řekla Kakashimu že by se hodila menší pauza. Ten to vyhodnotil tak že by jim menší pauza jen prospěla, a tak na chvíli zastavili. Zničehonic se Nasuke zachtělo na malou, tak oznámila, že si musí odskočit a popošla kousek dál za křoví, kde chtěla vykonat svou potřebu. Jakmile se zvedla, aby se připojila ke zbytku týmu, proletěl jí nad hlavou kunai a zapíchl se za ní do stromu, hned se otočila, aby se na něj podívala.
Když spatřila kunai všimla si, že na něm visí dopis, opatrně ho vytáhla ze stromu a rozevřela dopis, aby ho přečetla. V dopise stálo:

„Milá Nasuke, co má znamenat tvůj doprovod? Doufám, že je to jen eskorta, která nic neví. Velmi neradi bychom je pozabíjeli, připomínáme ti, že nikdo o naší spolupráci nesmí vědět, jinak tvůj mužíček zhebne! Když už jsme u tvého mužíčka pěkně nám zavařil ta jeho technika páry nám dala zabrat a stála nás pár popálenin na rukou, než se nám ho podařilo opět dostat pod kontrolu, teď už je zase v bezvědomí, ale neboj, dokud plníš naše úkoly bude naživu.“

„Hurá je naživu a snaží se utéct.“ zaradovala se Nasuke trochu hlasitěji než jen chtěla.

Hned v tu chvíli se objevil Kakashi aby zjistil, co Nasuke zdrželo a zda je v pořádku. Jakmile mu Nasuke řekla, že je v pohodě znepokojil jí jeho pohled za ní.
„Určitě si toho všiml, té stopy po zapíchnutém kunaii. Jak jen to vysvětlím?“ Brblala si pro sebe Nasuke.

Naštěstí si mohla oddechnout, Kakashi to asi vyhodnotil jinak, protože zavelel, že budou pokračovat dál v cestě.
Zbývalo už asi jen dvě hodiny cesty ke hranicím, když jednomu z Geninů proletěl nad hlavou kunai s výbušným lístkem.

„Dopr…!“ Vykřikl Naruto.

Už to ovšem nestihl doříct, protože ho přehlušil výbuch onoho lístku, který jen tak tak minul svůj cíl a explodoval jen pár metrů od nich. Kakashi okamžitě sundal svou čelenku ze svého levého oka, a jak si Nasuke všimla už dřív, opět používal svůj Sharingan. A taky že ano, Kakashi během několika sekund vykryl útok několika shurikenů které mířily na Sakuru.
Nebyl ovšem jediný, kdo okamžitě zareagoval. Sasuke a Naruto zrovna v okamžiku kdy se na ně Nasuke podívala, provedli pečetě, a během několika vteřin před ní stálo sto klonů Naruta, a z další strany se na nepřátele řítila veliká ohnivá koule, kterou na ně poslal Sasuke. Nikdo si však nevšiml jednoho nepřítele, který se vynořil za Sasukem.

Tak fajn, tenhle je můj. Pomyslela si Nasuke.

Provedla pečetě a zaměřila se na nepřítele, který nic netušil a dál se plížil k Sasukemu. Po dokončení pečetí se Nasuke ocitla v mysli nepřítele a byla šokována tím množstvím vražedných myšlenek.

Pěkně se připlížím zezadu, a podříznu toho černovlasého haranta. Pomyslel si nepřítel za Sasukem s Nasuke v hlavě.

Nasuke mu okamžitě změnila myšlenky na takové, aby se zničehonic zapíchl sám a ukončila techniku, ještě než se vrátila do svého těla, nepřítelovo tělo už padalo k zemi, a když se Nasuke podívala jeho směrem, viděla už jen, jak bezvládné tělo dopadá na zem.
V tu chvíli Kakashiho Chidori projelo srdcem posledního nepřítele. Nasuke byla v šoku.
Poslala je snad ona záhadná společnost, která unesla jejího manžela? Zamyslela se Nasuke.

„Byli to jen chuuninové ze Zvučné.“ Pronesl ledabyle Kakashi, když upřeně koukal na mrtvá těla.

Když došli na hranice Země Ohně, podívala se Nasuke na Kakashiho, ten jí pohled opětoval, ovšem opět jen jedním okem, to druhé oko se sharinganem bylo zase zakryté.

„Tak a jsme v cíli Nasuke. Tady naše mise končí.“ Pronesl kakashi.

„Já vím Kakashi, a jsem ráda, že jsem neodmítla vaší eskortu, sama bych se těm ninjům neubránila.“ Odpověděla Nasuke Kakashimu.

Rozloučili se, a každý zamířil jinam Tým Sedm zpět do Konohy, a Nasuke směrem ke Skrýté Písečné.
Byly to dva dny cesty od hranic, naštěstí si nasuke vzala dostatek zásob na cestu. Když došla k menší hůrce z kamení, spatřila jeskyni.
Tady bych mohla přenocovat. Pomyslela si a vydala se k ní.
Když jeskyni prozkoumala, zjistila, že je prázdná a ne příliš veliká. Jen tak tak se tam natáhne. Ovšem jako úkryt k přenocování to je vyhovující. Po dlouhém přemýšlení se rozhodla, že oheň pro jistotu nebude rozdělávat, přeci jen není moc daleko od Země Ohně, co kdyby tam byli další ninjové.
Z batohu vytáhla láhev s vodou a něco k snědku a dala se do jídla. Když dojedla, během několika chvilek ji přemohla únava z toho všeho shonu. Nasuke se zdálo té noci snad padesát snů, o jejím manželovi, o chlápkovi v hostinci, o vybuchujících lístcích, no prostě o všem možném. Zdálo se jí že spí sotva pár minut když jí začalo hřát na tváři slunce, které vycházelo za obzorem a svítilo přímo do jeskyně.

„No dobrá vždyť už vstávám!“ Ohradila se proti slunci Nasuke a vyhrabala se ze spacáku.

Když nasuke sbalila všechnu svou výbavu, kterou v noci použila, vydala se opět směrem k Písečné. Rozhodla se, že od teď už to do písečné zvládne na jeden zátah, že už nebude spát, jen aby co nejdřív byla ve vesnici u své tety.
Uběhl celý den a půl noci cesty, když nasuke spatřila na obzoru skály, které chrání Písečnou vesnici. Oddechla si a vydala se k průsmyku mezi skálami. Když tam došla, všimla si několika ninjů, kteří hlídkovali u vstupu. Jeden z ninjů si okamžitě Nasuke všiml a okamžitě proti ní vyběhl.

„Udej své jméno a důvod návštěvy!“ Vykřikl na ní strážce.

„Nasuke Tuzaki. Jdu navštívit svou tetičku.“ Odpověděla mu vstřícně.

„Dobrá, můžeš pokračovat.“ Pronesl strážce a dál si Nasuke měřil pohledem.

Nasuke vykročila dál směrem do centra vesnice, a když procházela noční písečnou vesnicí, zdála se jí jako město duchů. Zhruba po deseti minutách chůze Nasuke odbočila z hlavní cesty a vydala se směrem k domu své tety. Když došla k domu, všimla si, že tetička nespí, a svítí se u ní. Přišla ke dveřím, a třikrát zabušila pěstí na dveře. Když jí tetička otevřela, nevěřila svým očím, kdo to u ní takhle pozdě v noci stojí. Nasuke se ihned vrhla tetičce kolem krku, a s úsměvem na tváři ji pozdravila. Tetička jí pozdrav laskavě oplatila, a dala se do výslechu.

„Nasuke copak tady děláš? Tak dlouho jsem tě neviděla.“

„Rozhodla jsem se tě navštívit, protože tady mám nějakou práci, tetičko. Nemohu ti říct ale, o co jde.“ Odpověděla ji smutně Nasuke.

Tetička jí nabídla místo u stolu a postavila před Nasuke teplu polévku, kterou Nasuke s radostí přijala. Když dojedla, dala se do vyprávění co všechno se za ta dlouhá léta co se neviděly, změnilo. Nasuke dovyprávěla a tetička si všimla, že jí padají oči, a přikázala ji proto okamžitě jít nahoru a dospat svou cestu.
Nasuke rozhodně nehodlala odporovat, protože věděla, že tetička má pravdu. Vydala se nahoru po schodech, a když vešla do dveří napravo od schodiště, uviděla svou postel, na které spávala vždy, když tetičku navštívila. Vešla do koupelny, kde se opláchla a převlíkla, a zamířila si to do postele.