Příběhy kunoichi Nasuke - Díl první: Únos

Je krásné slunečné ráno, zdá se, že v Konoze je den jako každý jiný, jenže to není pravda… Když se toho dne ráno probrala mladá kunoichi jménem Nasuke z neklidného spánku, všimla si že v posteli vedle ní je volné místo. Zamyslela se a řekla si, že její manžel je asi už vzhůru, tak vstala, aby se po něm podívala, ale hned jakmile vstoupila do kuchyně něco ji nesedělo… V kuchyni byly stopy po boji, na zemi ležel kunai od krve.
Proboha co se to tu stalo? Pomyslela si Nasuke.
Vždyť v noci neslyšela žádný hluk který by připomínal souboj přímo u nich v bytě. Když se probírala tím nepořádkem, najednou si toho všimla… na lednici visel vzkaz, zdá se, že byl napsaný krví, strhla ho a dala se do čtení…

„Máme tvého přítele, a pokud ho chceš živého zpět, budeš muset pro nás něco udělat. Předem ti říkáme, že snažit se nás vystopovat je zbytečné… Tak a teď k věci, unesli jsme tvého muže, protože víme o tvém Kekkei Genkai, víme, že se umíš dostat do cizí mysli a pohrávat si s myšlenkama, a jediné co po tobě potřebujeme, je abys navštívila Skrytou Písečnou vesnici a promluvila si tam s chlapkem jménem Kazuro. Najdeš ho v hostinci hned naproti vstupu do budovy, kde sídlí Kazekage. Kazuro ti dá informace jak postupovat dál. Stačí, když k němu přijdeš a ukážeš mu tenhle dopis. A varujeme tě, pokud se o téhle naší spolupráci někdo dozví, tvůj manžel bude během sekundy mrtvý, máme své lidi všude dokonce i teď tě sledujeme…“

Když Nasuke dopis dočetla, nemohla tomu uvěřit, sedla si na zem schoulila se a začala nad tím vším přemýšlet…
Proč zrovna my? Co jsme komu udělali?
A pak jí to docvaklo, jediná osoba, která by jí mohla pomoct je Pátá Hokage. Jenže pak si vzpomněla, že vlastně nesmí nikomu nic říct, jenže kdo říká, že by to Páté řekla ústně? Provedla pár pečetí, soustředěně se zamyslela na Pátou Hokage a už to bylo, byla v myšlenkách Páté, a že jich tam nebylo málo, a spustila svůj plán… Vložila jí do hlavy informaci, že její manžel byl unesen a že jí únosci vydírají, že chtějí, aby pro ně udělala nějaký nekalý zločin, a že nikomu o tom nesmí říct, že pokud to Pátá pochopí, ať na ní během příští navštěvy, až k ní Nasuke půjde pro povolení odcestovat do země Větru, kývne hlavou. Nasuke ukončila svou techniku a už opět byla ve své mysli, ve svém tělě. Rozhodla se, že nechá Páte chvíli čas a uklidí ten nepořádek v kuchyni.
Když Nasuke douklízela byly tři hodiny odpoledne, rozhodla se, že Páté už to muselo dávno dojít, a že jí teda navštíví. Oblékla si vestu, sbalila výstroj, nasadila svou Ninja čelenku se symbolem Konohy, a vyrazila do krásného slunečného odpoledne, navštívit Pátou Hokage a požádat ji o svolení odcestovat do Země Větru. Celou cestu nevnímala ostatní lidi, jen si v duchu pořád opakovala: Bože prosím, ať se mu nic nestane, ať je Mizuno vpořádku.

Když došla až k budově pod pěti obličeji ve skále, kde sídlí Hokage, prošla kolem strážců, kteří jí s úsměvem pozdravili, a vešla dovnitř, vyšla po schodech nahoru. Zde bylo několik dveří, ale jen jedny vedly k Hokage. Nasuke dobře věděla které to jsou a tak zaklepala na ty nejmasivnější a největší dveře.
„Dále!“
Ozvalo se z prostoru za dveřmi, a Nasuke tedy na povel vešla. Místnost byla prostorná, kruhovitého tvaru, hnad naproti dveří býl stůl, za ním židle a na ní seděla ona… Tsunade-hime, krásná blonďatá kunoichi, s obrovským dekoltem, vypadající na dvacet let, ve skutečnosti jí je přes padesát. Pátá zvedla hlavu, aby se podívala, kdo jí tentokrát otravuje, ale jakmile spatřila Nasuke hned se jí změnil výraz v její tváři… Věděla to, technika, kterou použila Nasuke zabrala.
Tsunade pomalu kývla hlavou aby Nasuke dala znamení, že o tom ví, potom se Hokage jakoby nic zeptala: „Vítej Nasuke, copak tě přivádí?“
Nasuke jí teda vysvětlila, že by ráda odcestovala do Země Větru, aby navštívila svou rodinu.
Jak příhodné že zrovna ve Skryté Písečné má tetu. Pomyslela si Nasuke. Hokage chvíli přemýšlela, potom vytáhla z prvního šuplíku formulář, vyplnila ho, orazítkovala, a podala ho Nasuke. Ta si ho od ní vzala a jen zběžně se na něj podívala.

Na formuláři stálo: Povolení k odcestování mimo vesnici. Nasuke se na Hokage ještě jednou podívala, zdvořile se uklonila a během úklonu pronesla: „Arigato Hokage-sama,“ a s úsměvem na tváři se otočila na patě a spěchala ke dveřím, když v tom se jí za zády ozval hlas Páté.
„Nasuke, počkej ještě. Cesta do země větru je teď nebezpečná doprovodí tě Kakashi se svým týmem Sedm.“ řekla Tsunade.
Nasuke už chtěla něco namítat ale v tom ji Tsunade zastavila…
„Samozřejmě jen na hranice, dál už budeš muset sama,“ pronesla Pátá Hokage.
Nasuke chvíli trvalo, než jí to došlo, ale bylo jí jasné že Hokage jí chce aspoň takhle pomoct. S úsměvem se ještě jednou uklonila a už vycházela ven, zpátky do sluncem zalíté Konohy. Jakmile došla k bráně, kde musela odevzdat formulář s povolením, připojil se k ní Kakashi se svým týmem Geninů ve kterém bylo i TO dítě, dítě jménem Uzumaki Naruto, dítě s démonem uvnitř. Opatrně si jej prohlédla a on jí také protože mu bylo nepříjemné, jak na něj ta ženská civí. Dále v týmu byla krásná mladá kunoichi, Haruno Sakura a vedle ní stál trochu bez zájmu jediný přeživší z klanu Uchiha, Uchiha Sasuke. To byl tým, který jí měl doprovodit na hranice Země Ohně a Země Větru. Nasuke se otočila čelem ke Kakashimu.
"Děkuji ti Kakashi za doprovod, jsem ráda, že to jsi zrovna ty.“
A usmála se na něj.
Kakashi jí úsměv opětoval a zavelel: „Nuže vyrazme, do večera musíme být u hranic.“

Pokračování za nějaký ten pátek až ho dopíšu