Kakashiho poslední nádech

Zítra čeká Konohu den nádherný,
však nikdo netuší, že bude jeho poslední.
Den, kdy naposledy vydechne,
kdy naposled své knížky se dotkne.

Naposled vzhlédne na nebe,
myslejíc nejen na sebe.
S ostatními se pořád jen smát,
však nevěděl, že tolik ho to bude stát.

Tak nastal ten den osudný,
kdy život měl být ztracen.
V boji jemu posledním,
zásah byl mu vrácen.

On padl k zemi, slzy v očích,
už nikdy neuvidí tváře druhých.
Jedním zásahem život byl zpečetěn,
den byl rázem celičký probrečen.

Všichni doufali že znovu oči své otevře,
že na svou vesnici přece jen tak nezanevře.
Jenže tohle není pohádka a zázraky se nedějí,
přesto nikdo neztrácí svou naději.

Naději na to, že oči své otevře,
že vzduchu čerstvého znovu se nadechne.
Ta chvíle ale nepřichází,
vesničané pomalu naději ztrácí.

Vzpomínka na muže co neznal slovo prohra,
"Prosím, vrať se!!" prosili všichni Boha.
"Kéž by šel vrátit čas,
chceme tě zpět zas!!"

Jak zbavit se pocitu prázdnoty,
když všichni padají do temnoty.
Temnoty smutku a bolesti.
"No tak, zvládneš to!! Zatni pěsti!!"

Ozval se velice známý hlas,
člověka který pořád věřil.
V tu chvíli on nadechl se zas,
jim zastavil se dech na pár vteřin.

Údivem všichni strnuli,
když došlo jim že bude žít.
Po chvilce štěstím se k němu hrnuli,
zas můžou spolu všichni být.