Akatsuki v ohrožení I

Dve temné postavy sa nocou zakrádaly k ústiu jaskyně. Už na pohled to byli silní shinobi. Vyhýbal se jim každý, komu byl život drahý. Prví sa zapotácal a v tichu sa zrazu ozval príliv nadávok adresovaných zle položenému kameňu. Druhá postava domnívajíc se, že kámen je další nebezpečná nástraha, jej rychle a bezbolestně zneškodnil.
"Je to preč? Je to mŕtve? Čo to bolo?" vykríkol a zaujal bojový postoj.
"Zdá se, že kolem sídla je mnoho nástrah. Kameny, plevel, dokonce jsem viděla i nějakou zmutovanou můru. Musíme se mít na pozoru," objasnila druhá postava a tiše zneškodnila veverku, která se chystala zaútočit.
"Už chápem prečo sú Akatsuki taký obávaný. Každý tu čaká jamy s bodcami alebo nášlapné míny, ale také nočné motíle ti pripadajů nevinné až kým nieje neskoro," rozvíjala sa ďalej konšpiračná teória o nebezpečenstve v okolí Akatsuki.
Obě postavy se nepozorovaně proplížily kolem dost podezřelého klacku a když byly z jeho dosahu, oddychly si. Avšak zrazu ničeo veľké zakrylo mesiac a blížilo se to k nim zo vzduchu. Obě postavy sledovaly oblohu s hrůzou v očích.
Z tieňa nad nimi sa ozval naštvaný výkrik: "Už nikdy ma nedonutíš letieť! Nikdy!"
"Co se to děje? Proboha to je Armagedon?" zabědovala jedna postava a nespouštěla oči z oblohy.
"Prišiel súdny deň, váááá!" hysáčil jeho druh.
"To bude všemohoucí, ach sakra Bože! Já tu veverku nechtěla zabít, byla to nehoda! I ten kámen! To bylo v sebeobraně!" zavřískl jeden a sepjal ruce nad hlavou. Jeho modlenie prerušil deivčenský tenor druhého ninju. Druhý se už hodlal k opernímu zpěvu také přidat, ale zastavil je hlas, jež se ozýval z nebe nad nimi.
"Čo do pekla sú títo zač?" Z tieňa na nich hľadel niekto v Akatsuki rovnošate.
"Je to on? To je vážně ON?!" zaječela jedna postava a vřískot doprovázel šílený ječák druhé osoby.
"Je to Jashin!" Jeho jakot sa menil v chrčanie.
"Jashine, klaním se ti!" vykřikl druhý.
"Danna," zašepkal druhý Akatsuki stále sediac na ílovom vtákovy, "Nebudú to nejaký Hidanovy známi?"
"Hidan má známe kteří žijí? Každý kdo ho potkal náhle zemřel," zamumlal zamyšleně jmenovaný.
"A čo inak by tu robili takýto dvaja magori? Tým myslím, ako by sa takýto dvaja blbci sami dostali okolo všetkých tých kameňou ktoré som nastražil?" snažil sa oponovať.
"To je pravda. Všechny ty strategicky rozmístěné kameny, můry a klacky... Musíme se mít na pozoru, nejspíše budou silní," poznamenal ostražitě.
Ich dvoch silných protivníkov chytil záchvat kašľa z jačania a hlasného modlenia k Jashinovi.
"Co s nima uděláme?" zeptal se Deidara, přičemž si ty dva měřil ostražitým pohledem.
"Nerád nechávám ľudí čakať," vyhlásil Sasori a jednou ranou zozadu do hlavy ich zložil do bezvedomia.
"Jistě. Myslím že přesně tohohle se nemohli dočkat," zafrkal Deidara výsměššně.
"Oni možno nie, ale mne ten ich rev pílil uši," odfrkol si pán nedočkavý a nechal Deidaru premýšlať nad jeho ušami a fráze o pílení.
"Co s nima teď?" zeptal se blonďák a nedůvěřivě si prohlížel dvě ležící postavy.
"Ak to sú špehovia bude ich chcieť vidieť šéf. Ak je to Edo tensei Hidanových známych bude ich tiež chcieť vidieť šéf. Tak čo asi?" ironicky odfrkával Sasori, ktorí mu eště neodpustil ten hrozný let.
"Zabijeme je!" vyjekl vítězoslavně Deidara. Sasori si začal trieskať do hlavy na čo Dei skríkol že niekto klopal.
"Prečo ja mám v týme takýchto mutantov? Najskor zoofilný Orosliz a teraz bloncka zo štyrmi ústami. Prečo?"
"Bloncka? Čtyři ústa? Séééégra!" zaječel Deidara a začal se zuřivě rozhlížet. Farba Sasoriho tváre začínala splívať z jeho vlasmi.
"Sasori danna, vy se dusíte? Dýchejte!" zvolal a co nejsilněji partnera udeřil do zad. Ozvalo se pištivé: "Kyáááááááá!" keď si blonďák zlomil zápastie, následované jeho dalším výkřikem. Nyní to schytalo žebro.
Dvaja shinobi sa začali zbierať zo zeme. Jeden z nich si všimol Sasoriho masakru a tak vykríkol: "Stop týraniu žien!"
"Sasori, ten debil si myslí že jste holka," zakroutil hlavou nevěřícně Deidara a na chvíli zapomněl na zlomené žebro a zápěstí. Sasori nevedel keďže koho zmlátiť prvého, vyvolal svojich sto loutek a chystal sa zmasakrovať zlatovlásku a dva neznáme.
"Věděl jsem to. Přeci jen je zabijeme," pokýval hlavou Deidara a dva vetřelce přejel vážným pohledem. Ten však zmizol keď mu došlo, že niektoré loutky mieria naňho. Rozbehol sa smerom ku skrýši, kde se tesne vyhol niečomu s kosou na chrbte a na jeho blonďatú hlavu sa zniesla vlna nadávok. Deidara po chvíli myslel, že se na jeho hlavu kromě nadávek snese i nabroušená kosa, ale pred tým ho paradoxne zachránil Sasori, keď sa jeho drevené zlatíčka zapichli do Jashinistu a ten začal revať niečo o bolesti.
Deidarovi se zaleskly oči slzami dojetí. "Věděl jsem že mě zachráníte, danna!"
V tom sa do jaskyně vovalili aj naši dvaja neznámi a snažili sa schovať za Deidaru. Ten im až prekvapivo duchaplne vykrútil zápastie a zreval:" Mám ich danna, teraz ich možeme zabiť, muhaha!"
Sasori, naprosto na dně z Deidarovy blbosti se silou vůle uklidnil.
"Deidara," hovoril pokojným tónom aký sa používa pri malých deťoch, duševne chorých a členoch Akatsuki, "nikoho zabíjať nebudeme. Odnesieme ich k šéfovi," povedal, ale keď videl Deiov sklamaný výraz dodal: "A ten ti ich možno dovolí zabiť." Jeho natvrdlý partner sa rozžiaril ako slničeko.
Sasori šťatsný, že Deidara je alespoň chvíli ticho, si dva návštěvníky konečně prohlédl. Tí sa pred ním triasli ako ratlíky, ale už sa nedovážili pišťať. Sasori si všiml, že to jsou dívky. To vysvětľovalo tie vysoké hlásky.
Musel uznat, že jejich zpěv byl o dost lepší než to co se ozývalo z Itachiho pokoje každé ráno. Nebyl si jistý, zda to Itachi zpívá nebo tam právě vraždí nějakou kočku, ale zjišťovat to nechtěl. Niekedy dokonca trošilinku ľutoval Kisameho, ale to ho vačšinou rýchlo prešlo. Většinou v okamžiku, kdy mu rybí muž přišel na oči. Jeden pohled a zase měl zkažený den. Párkrát dokonca premýšlal nad výrobou sushi, ale keďže ako bábka nejedol, nemohol by si svoje víťazstvo poriadne vychutnať. V tom případě tento plán zavrhl, ale svého snu, že jednou Kisame bude v akatsukijském akvárku plavat břichem nahoru, se vzdát nehodlal.
Dievčatá sa snažili skrčiť za Deim, ale vykrútené ruky im to nedovolili. Zostali napospas maniackej loutke a výbušnej, pribrzdenej blondíne. Celkem se dívky obávaly, aby z Deidarovy společnosti nechytily stejný blondýnovský syndrom. Aj keď jedna z nich bola blondína, stále dúfala, že až tak zle na tom nieje.
"Takže, vzhůru s nima k šéfovi! Holky, chcete vědět co je to umění?" vyhrkl Deidara stále zářící nadějí, že je možná bude smět zabít.
"Nie! Ale aký šampón používaš?" výskla blondínka a jej spoločníčka len prevrátila oči.
Deidara na ni hodil nadřazený pohled plný znecucení. "Fructis s vůní jablka, potom používám kondicionér, to je důležitá součást! Poté ještě kondicionér ve spreji na dobré rozčesávání blasů. Když už jsme u toho, nesmíš zapomenout na kvalitní žehličku od Rowenty."
"Ha! Ja som ti vravela že si žehlí vlasy!" pišťala bloncka ktorej sa vrátil las.
"Práve nás idú predhodiť Peinovi a ty riešiš kondicionér? Prečo som len brala blondínu?" pýtalo sa druhé dievča neveriacky.
"Viem ako sa cítiš," súcítil s ňou Sasori.
"Když toho máme tolik společného," nadhodila dívka, "mohl by jsi nás pustit?"
"Samozrejme, já vás pustím a šéf so mnou v zime prikúri. Vďaka, na to mám svoje drevo príliš rád," odfrkol a prešiel prstami po líci, ako prvotriedna herečka z reklamy na krém proti vráskam. V Sasoriho prípadě proti letokruhom.
Devčata si na hlas povzdychla a nechala se odvést do sídla, k peinovi.
Zastavili se pred dverami ktoré neboli ničím výnimočné, až an to že každý vedel tak nejak sám od seba, že sú výnimočné. Takýmto sposobom o sebe dávali aj nedoležité vyzerajúce dvere vedieť, že sú doležité lebo za nimi sedí veľký boss.