Zrození legendy I: 9. Jinchuuriki vs. jinchuuriki

Zrození legendy I: 9. Jinchuuriki vs. jinchuuriki

Bylo mírně zatažené odpoledne. V Konoze se konal poslední souboj chuuninské zkoušky. V aréně proti sobě stáli dva ninjové. Jeden z nich byl rudovlasý ninja ze Skryté Písečně a druhý blonďatý ninja ze Skryté Listové. Oba dva si byly tak podobní. Byly to syni dvou kágů, jinchuuriki, obdařeni obrovskou mocí, nenáviděni svým okolím. Ovšem měli něco rozdílného. Jeden bojoval pro sebe, zato druhý pro své přátele. Jeden byl ovládán svým démonem, druhý byl uznáván svým démonem.

V aréně bylo ticho. Oba protivníci si dívali přímo do očí. A vzpomínali na svůj minulý souboj v Lese Smrti.

„Proč mě nezabiješ.“
„Proč bych měl.“
„Já bych tě zabil.“
„No vidíš, já ne. Jsme si hodně podobní, ale přesto tak rozdílní.“
„Jak to myslíš?“
„Třeba teď. Ty bys mě zabil ihned, já ne.“
„Hm.“
„Měli jsme stejné dětství. Lidé nás nenáviděli, brali nás jako zbraně, démony. Ty ses uzavřel do sebe…“
„Bojovat za sebe to má smysl.“
„To se mýlíš. Bojovat za ty, na kterých ti záleží, to má smysl.“
„Až se příště utkáme, tak tě zabiju. Uzumaki Naruto.
„Uvidíme. Sabaku no Gaaro.“ Dořekl blonďák a zmizel ve zlatém záblesku.

Oba se vrátily do reality. Blonďák překontroloval Miaka s Reibim a poté se usmál na Nagata a jeho společníky.
„Dneska jsi skončil. Naruto Uzumaki.“
„Uvidíme.“
„Tak jste připravení?“ Optal se rozhodčí.
„Jo.“
„Pojďme na to.“
„Tak začněte!“
„Suna shuriken.“ Gaara na nic nečekal. Na blonďáka letělo deset shurikenů. Ten se jim v pohodě vyhnul. Gaara se jenom pousmál.

„Suna Bunshin no Jutsu.“ Shurikeny za Narutem se začaly formovat do písečného klonu. Blonďák chvíli vykrýval útoky, po chvíli přeseknul klon vejpůl. Ovšem jakmile rozpůlil klon, písek se omotal kolem jeho pravé ruky a pravé nohy.

„Tak to bylo hodně jednoduché. Uzumaki Naruto. Sabaku Sousou.“ Zakřičel Gaara a písek co obaloval část blonďákova těla, se stlačil. Jenže blonďáček se proměnil v obláček dýmu. Celá aréna a samozřejmě Gaara nechápaly, kdy to stihnul. Jenže Rudovlásek neměl čas přemýšlet, vedle něj se mihla žlutá šmouha. V ten samý okamžik pocítil úder do páteře a letěl několik metrů a v tom další úder do solaru a další a další a další. Rudovlásek lítal z jedné strany arény na druhou jak míček při tenise. Jeho písek se nestačil dostatečně rychle pohybovat, abys ochránil. Po několika minutách, pro Gaaru to spíše byly hodiny, se rudovlásek zastavil uprostřed arény. Z celého jeho těla odpadával písek.

„Vypadá to, že tvé písečné brnění není zase tak nerozbitné.“ Prohlásil blonďák.
„V Lese Smrti jsem tě podcenil, ale to se teď nestane! Sabaku Fuyuu.“ Celá země kolem Naruta se začala pohybovat a stahovat ke Gaarovi.
„Vím, jak funguje to tvé jutsu, tomuto jen tak neunikneš!“ Zakřičel rudovlásek a pod ním se začala formovat obrovská lavina. Rudovlásek klečel na vrcholku. Lavina už byla větší než zdi samotné arény. Mohla mít tak minimálně třicet metrů. Všichni se zděsili nad velikostí.

„Hej Naruto, tohle nevypadá dobře.“
„No jo máme tu menší lavinu.“
„No hlavně, že máš pořád smysl pro humor.“
„Neříkal jsi náhodou, že Ichibi je nejslabší.“
„Jo říkal.“
„Tohle moc slabě nevypadá.“
„Pro vás lidi, je to možná velké a pro nás démony to je nic.“
„No, to jsem rád, že je to pro tebe nic.“
„Ty lidi okolo, už jsou tak dost vystrašení, ale zároveň aj rádi, protože si myslí, že to nepřežiješ.“
„Tak je vyděsíme ještě trošku víc. Co ty na to?“
„Tak to se mi líbí.“ Ukončil debatu Kyuubi a blonďák se vrátil zpět do reality.
„Ryuusa Bakuryuu.“ Obrovská lavina mířila na Naruta, nebyla možnost se jí vyhnout. Blonďák jen stál a sledoval lavinu.
„Tak pojď.“ Řekl si potichu pro sebe. Náraz. Lavina zasáhla svůj cíl a celou arénu zahalil písek. Pomalu se začal ozývat potlesk. Jenže rudovlásek neskončil. Zabořil ruce do země.

„Sabaku Taisou.“ Všechen písek v aréně se stlačil a rozdrtil vše, co bylo v něm a pod ním. Teď už propukl plný potlesk a jásot.
„Vítězem se stává Sabaku no ….“ Zkoušející nedořekl větu, protože se začalo z písku kouřit. Všichni přítomní v aréně se ptali sami sebe, co to je. Když v tom nastal obrovský výbuch. Přímo uprostřed arény, tam kde stál blonďák. Všichni najednou pocítili nárůst čakry. Byla to strašlivá a krvelačná čakra. Kouř pomalu ustupoval, když v tom zněj, vyletělo devět oranžových ocasů a kolem blonďáka, který stál uprostřed, se pohybovala oranžová čakra.

„Co to ksakru je, Hokage.“
„Ten spratek se kyuubiho jinchuuriki.“
„Cože, to jste mi měl říci dříve.“ Prohodil naštvaný Kazekage.

„Vypadá to, že ovládá Kyuubiho. Zajímavé, že Nagato.“
„To máš pravdu, Obito.“
„Nagato podívej ta čakra kolem něj. Tvaruje se, vypadá to jako ruka.“
„Ty Itachi spíše to vypadá jako tvoje Susanoo, akorát z Kyuubiho čakry.“
„Jo Obito má pravdu.“
Čakra kolem blonďáka začala nabírat tvaru ruky, ocasy mihotaly kolem dokola, ale to nebylo vše. Nad Narutem, se začala formovat další oranžová čakra, tentokrát to tvaru hlavy lišky, která najednou zařvala směrem ke Gaarovi. Tlaková vlna, která vznikla řevem, smetla vše, co jí stálo v cestě i Gaaru, který letěl vzduchem.

Z ničeho nic oranžová čakra zmizela. Stejně tak rychle jako se objevila. Všichni to sledovali s otevřenou pusou. Blonďákovi se začala v ruce rotovat modrá koule, pak jen zbyl žlutý záblesk.
„Rasengan.“ Legendární jutsu zasáhlo svůj cíl přímo do břich. Gaara, který byl v době zásahu ještě ve vzduchu navíc tvrdě dopadl na zem. Vykašlal několik doušků krve.
„Já tě zabiju, ty parchante!“ Začal křičet, jakmile vstal. Písek jej začal obalovat. Pomalu se mu objevoval i ocas.
„Sakra tohle není dobré.“ Pomyslel si blonďák, protože už to nebyl Gaara. Před ním stála zmenšená verze Ichibiho, ale to už taky nebyla pravda. Protože celou arénu zahalil kouř. Když pomalu ustoupil, stál tam Ichibi v plné velikosti. Z hlavy mu vylezl Gaara.

„Tanuki Neiri no Jutsu.“ Jutsu začalo zabírat Gaara usnul a zabořil se do písečného démona.
„Rychle vztyčte bariéru.“ Přikázal Hokage a kolem bojové části arény se zvedala modrá kopule.

„Vypadá to, že tě všichni opustily, skrčku.“
„Ne všichni, ne. Já nikdy nebojuji sám, Ichibi.“
„Hej Kuramo, musíme to použít.“
„Když jsi tohle použil posledně, málem jsi přitom zemřel.“
„Já vím, ale jinak to nepůjde.“
„No dobrá, jsem s tebou. Naruto.“ Blonďáček se jen pousmál a pomalu otevřel oči. Zhluboka se nadechl a začal tvořit pečetě, Udělal jich zhruba osm.
„Tak jo teď nebo nikdy. Ukaž co v tobě je, Ichibi.“ Zakřičel blonďák. Jeho pravou půlku těla pokryla rudá čakra. To ta čakra byla jiná než před tím. Svoji ruku nasměroval směrem k Ichibimu. Začal mu tam hořet oheň, který se roztočil jako rasengan a pokryla jej černá čakra. Poté se kolem té černé ohnivé koule se začal objevovat větrný shuriken a nakonec se na úplně vepředu, vytvořila blesková špice.

„Ty Naruto, nad čím přemýšlíš?“
„Nad novým jutsu.“
„Nad jakým.“
„No chci si vytvořit svoje vlastní. Spojením tvé a mé čakry.“
„Jak to myslíš?“
„No přemýšlel jsem, co by to mělo obsahovat a napadlo mě spojit tvůj Katon a bijjudamu a spolu s mým Fuutonem a Raitonem.“
„Takže tři elementy a bijjudamu. To zní jako silná kombinace. A jak bys to chtěl poskládat.“
„No jako základ bych dal oheň s tvojí bijjudamou. Poté bych kolem toho roztočil vítr a nakonec bych na hrot vytvořil bleskovou špici.“
„No to je dobré. Blesková špice jako hlavní část k proražení nepřítelovy obrany, a jak mile se to povede tak bijjudama posliněná katonem a navíc ještě fuutonem, zničí nepřítele ze vnitř. Dokonalé útočné jutsu.“
„Jo to bude.“
„A jak jej pojmenuješ.“
„To ještě nevím.“

Justu v blonďákově ruce bylo roztočené na plné obrátky. V okruhu deseti metrů kolem blonďáka, zmizela všechna hlína. Prostě se vypařila. Justu bylo tak silné, že jej Naruto stěží udržel. Ruka se začala třepat.
„Musíme to ukončit, dlouho to neudržím.“
„Tak miř na srdce, tam bude ten jeho jinchuuriki.“
„Dobrá.“ Mezitím Ichibi vytvořil bijuudamu. Blonďák se rozběhl. Jediné co uvidělo obecenstvo, byl pás prachu, který se objevoval za blonďákovým jutsu. Obě jutsu se k sobě přibližovala. Byly už jen pár milimetrů od sebe. Nastal obrovský výbuch. Modrá bariéra začala praskat. Ninjové ji stěží mohli udržet. Bariéra neunesla takový nápor a rozbila se. Dým zahalil celé hlediště. Zhruba po patnácti minutách začal dým ustupovat. Nikdo v aréně se nezranil, protože bariéra hlavní část výbuchu udržela. Všichni upřely své oči do arény, to co uviděli, je naprosto šokovalo. Celá horní levá část Ichibiho a jeho levá polovina hlavy bal pryč, celá krajina za ním byla zdemolovaná. V místě kde měl mít Ichibi srdce stál blonďák a jeho ruka protínala Gaarovo rameno. Blonďák pomalu vytáhl ruku z rudovláskova ramena. Zbytek Ichibiho těla, se začal rozpadat v kousíčky písku, které rozfoukával vítr. Blonďák odskočil od Gaary a jakmile dopadl na zem, chytl se za pravou ruku. Už jej neobalovala rudá čakra a jeho ruka byla celá zkrvavená. Jakmile zmizely kousky Ichibiho těla, rudovlásek dopadl na zem. Blonďáček vstal a popošel k němu.

„Byl jsi dobrý soupeř, příteli.“ Dodal blonďáček s úsměvem.
„Příteli?“ Řekl si pro sebe Gaara a mírně se pousmál, poté upadl do bezvědomí.
„Doufám, že se ještě někdy potkáme, Gaaro.“ Řekl blonďák a upadl vedle rudovláska. Byl v bezvědomí.

Blonďáček se pomalu probouzel. Bolelo ho celé tělo. Poté si vzpomněl, že bojoval proti Gaarovy a pak nastala tma. Začal se rozhlížet po tmavé místnosti. Bylo tu sice okno, jenže venku bylo zataženo a pršelo. Tak v místnosti moc světla nebylo. Nepoznával to, jako jeho byt to zrovna nevypadalo a jako nemocnice už vůbec ne.

„Miako, Reibi.“ Řekl blonďák, jakmile si uvědomil, že tu nejsou. Vyšel ven z domu. Rozhlížel se kolem sebe. Nevypadalo to jako Konoha. Uviděl nejvyšší budovu, tak rozhodl jít nejdříve tam. Všichni lidé, kteří procházeli kolem něj, se na něj mile usmívaly. Tahle pohledy vůbec neznal. Šel a díval se po lidech, že si vůbec neuvědomil, že je před ním kámen a zakopl o něj. Jenže nedopadl na zem. Někdo jej zachytil.

„Konečně jsi se, probudil.“
„Uchiho?“
„Jo jsem to já.“
„Co tady dělám a co tady děláš ty.“
„Mě sem dovedly spolu s tebou.“
„Kdo?“
„Itachi a ostatní.“
„Aha. A Miako a Reibi.“
„Ti jsou v pořádku. Hele Nagato ti to vysvětlí.“
„No dobrá.“ Spolu došli k té nejvyšší budově. Vyšli až nahoru.
„Proč jsi ho sem tahal. Vždyť by neměl ještě chodit.“
„Já ho potkal venku, jak šel sem, Konan.“
„Pojď, sedni si.“ Nabídla Konan svoji židli blonďákovi.
„Naruto!“ Zakřičely najedenou dva hlasy a vrhli se na blonďáčka.
„Hele, takhle mě udusíte. Co se vůbec stalo.“
„Přeci jsem ti slíbil, že tě dostanu z Konohy.“ Promluvil vůdčí hlas. Který se objevil ve dveřích. Z nich vyšel i zbytek Akatsuki.
„Nagato. Rád tě vidím.“
„No představovat tě nemusím, když tě už všichni znají.“
„Jak jste mě sem vůbec dostali a co bude dál.“
„V klidu Naruto, nejdřív pěkně všechno popořadě.“