Pod hvězdným nebem... znovu se sejdem...

Dívám se na hvězdy zamyšlen. Jsou tak malé a vzdálené. Krásné, malé, zářivé tečky plné ohně. Je jich tak mnoho… A my jsme jen malý, maličký svět, který ani nestojí za řeč.
Přemýšlím, jestli se na ně taky díval a přemýšlel o nich. Jestli jsme si tak podobní. Podobní? Ne, já nejsem jako on.
Ale jsi… Tichý hlásek v mé hlavě mi nahlodává svědomí.
Ne, nejsem jako on, já nevyvraždil svůj vlastní klan. Nezabil jsem svou matku, otce, své přátelé… Já svému bratru nezničil život.
Proto odcházím…
Sakuro, příště mlč a nech mě být. Jsi opravdu otravná… Klidně si mě nenáviď, když mě nechápeš. Klidně mě můžete nenávidět všichni. Odcházím, a už se nevrátím. Chci zničit svého bratra. Chci sílu, kterou mi poskytne ten slizký had. Nevím, jestli je to chytré, ale co mi zbývá? Nejsem dost silný…
Nejsem pořádný Uchiha…
Odcházím, protože nenávist sžírá mé srdce. Protože tu nemám stání. Nemůžu jen postávat, když po světě běhá můj bratr.
Naruto, ty jsi hlupák. Já jsem taky hlupák. Všichni jsme hlupáci. Život promrháme jedním dechem, a pak zemřeme. Nevíme kdy, ale jednou ano. Chci zlomit prokletí smrti. Nechci zemřít.
Chci něco znamenat. V tomto malém světě, který nestojí za řeč. Chci, aby i ty hvězdy na nebi znaly mé jméno.
Jméno mstitele.
Uchiha Sasuke.
To je mé jméno. Jméno, které musím nést se ctí a s nenávistí v srdci.
Proto dělám další krok a vycházím z vesnice… Z vesnice, kde všechno začalo a jednou to tu i skončí.
Uchiho Itachi…
…
Dívám se na hvězdy zamyšlen. Jsou tak malé a vzdálené. Krásné, malé, zářivé tečky plné ohně. Je jich tak mnoho… A my jsme jen malý, maličký svět, který ani nestojí za řeč.
Můj malý, ubohý bratříčku…
Omlouvám se…
Nechtěl jsem ti ublížit, ale musel jsem. Pro dobro vesnice. Dokázal jsem zabít všechny… jen tebe ne.
Můj malý ubohý bratříčku… ubohý Sasuke.
Jak se asi cítíš? Nenávidíš mě? Nenávidíš mě tak jako já sebe?
Nenávidím se za to, že jsem ti zničil život. Nenávidím se za to, že se musíš každý den budit s bolestí v srdci. Nenávidím se za to, že jsem tě nakonec nenaučil tu shurikenovou techniku…
Nenávidím se za to, že musíš žít v mém stínu.
Protože tě miluji. Miluji tě více než svůj vlastní život. Miluji tě víc než cokoliv na světě. Můj bratříčku… Sasuke…
Ty jsi silnější než já… ale musím tě chránit. Jsi ještě malý a nezralý.
Dívám se na hvězdy… Vím, že se na ně díváš i ty. Ty jsi pravá krev Uchihů.
Kéž bych tě mohl ještě jednou šťouchnout do čela. Jednou ti to všechno řeknu.
Odprostil jsem se od všech citů? Ne, asi ne… protože teď pláču. Pláču do deště. Pláču pro tebe Sasuke…
Ze stromu se ulomí list. List… Listová…
Vesnice, kde všechno začalo a jednou i vše skončí…
…
Ještě to stihnu… Blížím se k němu, je vyděšený. Natahuji ruku.
Stihl jsem to...
Tak jsem tě nakonec opravdu šťouchl.
Můj malý milovaný bratříčku…
Odpusť mi všechno, prosím…
Nakonec jsi mě porazil…
Uchiho Sasuke…
...
Dívám se na hvězdy zamyšlen. Jsou tak malé a vzdálené. Krásné, malé, zářivé tečky plné ohně. Je jich tak mnoho… A my jsme jen malý, maličký svět, který ani nestojí za řeč. Možná ani není skutečný…
Já a můj bratr...
Jsme rodina...
Jsme Uchihové...
Máme v sobě stejnou krev...
Přesto jsme si tak odlišní...
Brzy se znovu setkáme na onom světě…
Budeme stát pod širým nebem…
A budeme se spolu dívat na hvězdy…