Blázinec v Konoze II.: Platonická láska

Vítám Vás, milí budoucí kolegové, u druhého záznamu. Vaše řady sice po první demonstraci poněkud prořídly, nicméně děkuji za přízeň a nezapomeňte si dělat poznámky.

Minule jsem Vás provedla záznamem s Uchihou Sasukem, jehož případem jsem se nadále nemohla zabývat. S osobních "nesobeckých" důvodů (doslovná citace) musel svůj zájem obrátit jiným směrem. Naštěstí pro Vás (a hlavně pro mě, odněkud peníze na provoz brát musím) je tady spoustu dalších méně či více narušených jedinců.
Není tomu tak dávno, co se za mnou stavila jistá růžovovlasá slečna. Chvíli se nerozhodně ošívala a když jsem se konečně otočila od papírů, nakrčila nos a lehce třískla do stolu.
"Jmenuji se Haruno Sakura! Mám problém!"
Než jsem stačila cokoli říct, stůl se rozpadl na dva kusy, což mne zrovna nepotěšilo ( zrovna jsem ty papíry urovnala!). Aby jsem si uchovala alespoň trochu důstojnosti a dekora specialisty, přesunuly jsme se na pohovku.
"Zdravím tě, jsem zde samozřejmě pro tebe. Proto prosím, popiš svůj problém."
Zhluboka se nadechla a pokračovala: "Nechci být zamilovaná! Víš, můj ..hehe.. problém je právě v tom. Miluji ho! Pořád jsem mu to říkala a než odešel... a já... jenže kdyby jsi viděla ty jeho oči! Ty vlasy, dokonalý účes!" zasněně se zahryzla do rtu, poté prudce vyskočila. " Je to tady ZASE!"
Co na to říci, byla jsem v mírném šoku, " Sakuro klid, na lásce nic špatného nevidím, pro začátek se posaď a přesně mi popiš, v čem je tvůj problém, své pocity a stanovisko druhé osoby."
"Dobře, nevím jestli ti něco říká jméno Uchiha Sasuke," v tu ránu jsem málem odpadla.
"Je dost vysoký, černé vlasy, no prostě nejhezčí kluk ve vesnici. Tedy býval jím, teda je jím stále, ale už nejspíš na celém světě. Kdysi dávno jsme byli na stejné akademii, poté ve stejném týmu a po celou tu dobu jsem jej milovala. Několikrát jsem se mu to pokusila naznačit, nemyslím, že to byly jasné náznaky, ale snažila jsem se."
"Sakuro, nikdy jsi mu naplno neřekla, že jej miluješ?"
"Nejdříve v dopisech, ale snažila jsem se být nenápadná. Použila jsem růžový papír - to aby jej když tak napadlo, že růžová je má oblíbená barva. Dala jsem si pozor na písmo, použila jsem část Narutovy indštiny, kterou se snaží vydávat za japonštinu, do toho trochu Inina květnatého písma a navrch trochu mého. Podepsala jsem se velkým S, což jej mohlo dovést ke mě, ale mohl to být kdokoli jiný. O dopisu se poté nemluvilo, možná jej ani nedostal. Každopádně jsem se po pár tajných lokách sake odhodlala na vyšší level! Vzala jsem růžovou fixu a spáchala pěkně ohavný zločin."
"Nějaký rebelský čin? Jako vzpoura proti mladé lásce?"
"Ano, jsi chápavá. Jeho nádherný plakát NEJLEPŠÍ STUDENT ROČNÍKU jsem celý ozdobila koťátky, přidala pár srdíček a možná ještě něco, to nevím. Probudila jsem se u popelnic."
"Dobře, v rámci tohoto dokazování jsi tedy neuspěla, ale to se občas stává. Spousta mladých děvčat trápí tyto dětské lásky, nebo-li platonické lásky."
Sakura důvěrně přikývla.
"Víš, myslím že právě tu platonickou lásku mám. Všimla jsem si, jak je to vážné, až jsem byla navštívit Leeho doma. Opravdu, potřebuji se téhle lásky zbavit."
"Co tě u Leeho tak vyděsilo?" toto mne opravdu zaujalo. Možná v příštích sezeních představím rozhovor mezi mnou a Leeho senseiem. Velmi originální člověk. Sakura se přiblížila a téměř šeptem se pustila do vypravování.
"Je blázen! Gaiovy fotky má všude! Jeho deníček, je popsaný milostnými vzkazy! K takovému neatraktivnímu dědovi! Má podepsané činky, obě ty svoje uniformy z latexu, mimochodem ty mě děsí ve snech do dnes. Oblečené to vypadá, blbě, ale jak to tam tak viselo v té skříni, jako nějaké monstrum z bažin. Má slipy s Gaiovým obličejem vepředu. Vzadu je jen šňůrka. Víš, co je vrchol? Obrovský plakát Gaie nad Leeho postelí. Gai tam leží nahý, tedy přikrytý kožešinou. Kožešina se vine někde ze zadní strany, pokračuje pod rukou a končí ovinutá okolo nohy. Nemohla jsem od toho odtrhnout oči, asi jako když sleduješ horor. Pak mi to doplo! To NENÍ kožešina!" Sakura se pomalu, ale jistě kácela k zemi. Podepřela jsem ji a dala chvíli času na vzpamatování.
"Dobře, ale to je Lee, ne ty."
"Můj deníček je to samé, plakáty mám také, pořád na něj myslím a vím, jak jsi byla posedlá jeho bratrem! Musíš mi říct, jak jsi se té posedlosti zbavila!"
Spadly mi brýle, " Co to... co to má být?"
"Ale no tak! Našla jsem tě na Shinoogle.com, pochod za Itachiho svobodu a tak. Vždyť víš!"
Urychleně jsem se domotala k půlce stolu a uklidnila ruce.
"Sakuro, je mi líto. Hodina je pryč, musíme ukončit sezení." s přáním hezkého dne jsem ji dostrkala ke dveřím a zabouchla. Otevřela jsem si flašku sake a rozhodla se, že ten chlupatý černý deník s sharingan očima, ukrytý v mém stole, bude v brzké době zničen.