Šest slov, tak málo a přitom tak moc

Blonďatý mladík se sehnul k mrtvému tělu, k mrtvé loutce, zhroucené v ruinách jejich dočasné skrýše. Viděl před sebou to takzvané nehynoucí, věčné umění, to umění jež nemá nikdy zemřít, ale teď tu před ním leželo bez života a bez duše. Naprosto mrtvé, bez krásy, beze všeho. Loutka jež měla dříve takovou hodnotu se nyní zdála prázdná, jako kus dřeva který můžete jen tak odhodit aniž by vám jí bylo líto, kus dřeva k němuž vás nevážou žádná pouta vzpomínek. Nic, čeho by se byla škoda vzdát. Nyní pouhá nádoba, zbytky čehosi, co dříve bylo živé. Ač dříve tvrdil že loutky jsou umění pro které tok času neznamená nic co by jim mohlo ubrat na kráse, ač to tvrdil sebečastěji, nyní před umělcem stála čisto čistá pravda v plné své kráse a hořkosti.

Mrtvola, žádné umění. Uměním to bylo za života, umění bez jakékoliv chybičky. Nyní to ale je minulostí. Umělec se otáčí a vychází z ruin s tíhou na srdci a prázdnotou v hlavě. Vychází ven, až jej oslepí slunce. Naposledy se otáčí aby viděl to, co zbylo z toho, co měl rád. Přál si vidět za sebou dannu živého, ale nyní ve zbořeništi nebylo života.

Blonďák vyčkává na finále, jež ho vždy tak táhlo. Poslední pohled do těch bezbranných očí, do těch černých očí v nichž plane sharingan a které nyní zračí hrůza a bezmoc. Krásný okamžik zastiňuje pouze vědomí nadcházející smrti.
Pohled černovlasého zračí zděšení, čirou hrůzu a také bezradnost. To teď zemře? Rukou tohoto šílence?

Danna, nikdy jste mi to neřekl. Neuslyším to ani ve chvíli své smrti. Už neuzřím nic na tomto světě a stejně chci poslední odpověď na nikdy nevyřčenou otázku... Tak proč jste mě neměl rád?

"Moje umění je výbuch, KATSU!!"
Krajinu zaplavil obrovský výbuch, kde stály stromy nyní nebylo nic. Ve zničené krajině doznívala němá otázka srdce drásající, jež nebyla nikdy vyřčena i když po odpovědi mladík toužit nepřestal ani ve chvíli kdy se měl odebrat do náruče smrti.
Otázka, jež byla za život mnohokrát pokládána, otázka, jež nabyla hodnoty až s posledním výdechem osoby která jako jediná mohla odpovědět.
Otázka, poslední na co pomyslel mladý muž, jehož život byl příliš krátký na to, aby si sám uvědomil odpověď.
Otázka, na kterou nikdy nebude odpovězeno, otázka, jež nikdy nebude vyřčena . Otázka, šest slov a otazník, tak málo a přitom tak moc.
Poslední zůstalo nezodpovězeno, poslední přání nesplněno, poslední chvíle zatížena otázkou na niž už nebylo odpovědi.