Drabble maraton; 4. kolo

Príde mi to ako včera. Keď o seba stále narážali čepele kunaiov a ja som iba stála. Bez pohybu som pozerala na tú spúšť, ktorú vytvárali. Ako sa všetko, čo sme vybudovali, rútilo. No potom to prišlo, ten nádherný pokoj a tá neuveriteľná úľava. My sme vyhrali nad najsilnejším nepriateľom v dejinách. Mier sa rozľahol v našich dušiach. Mohli sme si začať stavať krajšiu a ružovejšiu budúcnosť. Vďaka novým spojenectvám sa nám bude žiť oveľa ľahšie. Aj ja sama sa môžem zamerať na svoju budúcnosť, o ktorej tak dlho snívam. Dúfam, že aj on ju bude chcieť prežiť so mnou.

Při každém kroku, při každém nadechnutí; já tě vidím.
Prosklená vzducholoď na modré obloze.
Děti tlačící se u obchodu s nejnovějšími počítači, jekot a prsty matlající vyleštěné sklo.
Nově nainstalovaná kamera na oprýskané lampě.
Když přecházel po ulici směrem ke stánku s udonem, cítil, jak po něm lhostejný nezúčastněný pohled maličkého oka přejel. Studilo to jako nůž na krku; skoro na ten pocit z mladí zapomněl. Bylo tomu dávno.
Zaplatil za misku nudlí, které už stejně nepokouše, a pomalu se šoural zpět.
Další vteřina oceli. Genma zvedl hlavu a podíval se té nablýskané bestii do tváře.
Pro větší bezpečí obyvatel. Protože válka skončila. A budoucnost...
Mír musí trvat věčně.

. • Seznam FF, Poslední FF: Šampioni těžké váhy | Na kočku a na myš | Rozkaz zněl jasně | Bohům padají z talířů drobky
. • V noci jsou všechny kočky černé.
. ♪ Some days, some nights...

...

. .a 340. Hell yeah!
. .Aku začíná chápat a dřímat...
...„Ale proč chtějí všechny OC pomáhat s výběrem šatů zrovna Hinatě?“ (Kakari)
. .„Žádný Hatake není veselý...“ (Sayoko)
.
. .Hrdá členka a se Sayoko spoluzakladatelka Spolku Žroutů knih! Naši závislost na knihách nelze ovládnout. Založeno 12. 3. 2009; Kdo fandí knihám, ať se přidá. Žrouti všech žroutů, spojte se! A hlavně rádi čtěte ^^

Členové: Sayoko, Akumakirei, K.Iwi, Leiko, Dantuška, nettiex, sajo-nara, Minata, Memphisto, hAnko, Ayame-sama, kushina-hime, Mirek93, Rein, Yamata no Orochi, Adam Švorc z Nemanic, TsuchiKim, ni.kola, Kameko-sama, výtlems.kissa, -_-Aya-_-, Kitsumo, elficek, himiTsume, Buuublinka, DeiDei girl-uchiha, lacca, nellynuska, Yuki Kaze-san, Kaia-chan, Faith, zrůda-SaNaSu, Namika, l.i.ch., Oneran, Juubi, Conner Uzumaki, Anegiri, Joanne, Miky-chan, sannin Naruto, Otaku-chan, narutorolo321, Killer_Bee, Hinata-Hyuuga-chibi, Adel-san, Gloria Uzumaki, Nightmare moon, Yamako, Hyuuga_Shikamaru

Pro přihlášené: Nemusíte si kopírovat seznam členů, mění se, a proto aktuální najdete vždycky u mě. A do podpisu si nic dávat nemusíte, nebo si můžete vymyslet jinou (originálnější) poznámku než tu nahoře, je to jen na vás :)
_____________...
Členka Klubu gazdovské parenice: Klub je hrdým podporovatelem a spřízněncem Kultu pána Pomela, aneb NAJLEPŠÍ PRODUKT A NAJLEPŠIE OVOCIE SA OFICIÁLNE UZNALI A SPRIAZNILI! NECH ŽIJE PARENICA A POMELO! Klub gazdovské parenice je hrdým podporovatelem a spřízněncem klubu gangsterů. Zaplétáme se do nelegálních obchodů, aneb postupně ovládáme podsvětí..., rovněž je podporovatelem a spřízněncem klubu za ovce (aneb bez nich bychom neměli co opěvovat); a KPP (kultu pracího prášku), bez nich by naše "uniformy" nebyly tak zářivě bíle.

Otogakure no Sato

„To už je mier?“ opýtal sa sklamane Suigetsu a precvičoval si kĺby. Zjavne bol počas Mugen Tsukuyomi zavesený na strome v nepohodlnej polohe. „Toto bolo celé?“
„Neboj sa, budúcnosť ešte môže priniesť kadečo.“ hlaholil ho Orochimaru. „Aké máte plány?“
„Sasukééé!“ skríkla Karin a rozbehla sa v pyžame naprieč bojiskom.
„Zbierať a deliť.“ odvetil Suigetsu tajomne a rozbehol sa za Karin.
„A ty Juugo? Chceš niečo dosiahnuť, získať, alebo sa niečo dozvedieť?“
„Hmm, jedna vec by ma zaujímala.“ zamyslel sa Juugo. „Prečo práve Skrytá zvučná?“
„Je to jednoduché.“ usmial sa Orochimaru. „Každý o tej dedine počul, ale nikto ju ešte nevidel.“

Hodnotenie:

Nie, nezabudol som sa prihlásiť na misiu, len ešte váham, či obetujem hodnosť Shinigamiho za tých 11 bodov

Přemítání o míru v jarním vánku.

„Mír je pěkné slovo a ještě krásnější skutečnost.“ přemýšlel Itachi. „Pro některé lidi je to vidina budoucnosti a honba za lepším životem. Ano, život v míru by byl pěkný, ale stejně jako světlo a tma jdou ruku v ruce, není i mír součástí válek? Nebýt válek, nevěděli bychom co je to mír. Byla by jen jedna nudná realita. Neměnná a pro všechny tak trpce stejná, až by se vytratil její význam. Proto opravdu musí ostatní lidé, a někdy i my trpět v bolestech, abychom si všichni nakonec potřásli rukou a řekli, že konečně je mezi námi zase mír a klid.“

Itachiho sen
Procházím vesnicí a všude je mír a klid, ale něco je přece jen jiné. Jsem to vůbec já, ale asi jsem a tohle je opravdu budoucnost? Blížím se ke čtvrti mého klanu a najedou vidím mého bratra, který mi jde naproti, právě odchází na misi. Procházím kolem něj a dívám se na skálu, kde vidím podobiznu současného čtvrtého hokageho. Je tady tak krásně. Procházím ulicí a slyším jak někdo volá mé jméno: Itahi, okairi. Najednou slyším něčí hlas, který mě budí. Hmm… Kisame, co se děje? On to byl jen sen? Zvedám se a odcházím a přemýšlím, co je mír.

Co je to mír?

„Víte, co je to mír?“ zeptal se blonďatý mladík osazenstva stolu, u kterého zrovna večeřeli.
„Když je mír, tak spolu nikdo nebojuje a lidé jsou schopní žít spolu v souladu,“ odpověděla dívka s vlasy barvy třešňových květů.
„Míru lze dosáhnout díky síle mládí! Říkal to mistr Gai,“ přidal se mladý muž oděný v zeleném elastickém oblečku.
„Sakura má pravdu,“ pípla tiše dědička byakuganu, „a věřím, že v budoucnosti míru dosáhneme.“
Podívala se na blonďatého mladíka a začervenala se.
„Blbost!“ zvolal blonďatý a nacpal si do pusy vařené vejce. Pozvedl svou misku s polévkou jako nějakou svátost. „Rámen! To je mír!“

Malý spratek. Se mnou uvnitř nemůže dosáhnout míru. Pche. Jako by to vůbec někdo mohl dokázat, ale zrovna on prostě nemá šanci. Pokud se bude dál upínat na moji sílu, za chvíli nebude mít ani on, ani tento svět růžovou budoucnost. Dokud existuju já, dosažení míru je nemožné. Ano jsem si jistý, naprosto jistý, protože já jsem hlavní překážka. Přezdívejte mě jak chcete, pro někoho jsem Kyuubi, pro někoho démon, pro někoho přírodní katastrofa, ale ať mě pojmenujete jak chcete, pravdou zůstává, že budu narušovat rovnováhu tohoto světa. Já, Kurama, budu vždy velkou překážkou ke splnění tvého poslání a snu!

Narutovi představy

Mír? Mír? Někdo se domnívá že mír neexistuje a existovat nebude.. já věřím v pravý opak, že mír opravdu existuje a stačí pro to jen něco udělat a věřit tomu že mír opravdu nastane. Naše generace musí v mír věřit, pokuď v mír nedokážem věřit všichni společně, bude zle.. Stačí mír znovu vytvořit jako byl dříve a nová generace která nastoupí po nás, ten mír udrží a bude se udržovat v další generaci a takhle to půjde pořád dokola a dokola. Takhle si představuju naši krásnou budoucnost která by měla existovat. "Řekl neutrálním přízvukem a neutrálním pohledem Naruto svým blízkým."

Noc na zemi

Nepamatoval si, jak se sem dostal - stál před otevřeným vchodem domu, obklopeného přízračným vlněním decibelů a již notně podroušenou budoucností národa. V náručí držel hlasitě křičící Mirai a v ruce šálek od kafe, plný vykouřených cigaret. Náramkové hodinky ukazovaly čtvrt na čtyři. Otřásla jím myšlenka, že má Kurenai-san tohle peklo každý den.
Omámeně přivřel oči a vstoupil. Pár lidí se ohlédlo, většina se však dál vlnila v opojném rytmu hudby. Nikdo si nevšiml, jak Shikamaru vytvořil pečeť, načež se po podlaze rozběhly stíny.
Všichni přítomní na okamžik ztuhli a pak udělali přesně to, co Shikamaru sám. Usnul.
A zavládl mír.

FF

Jak dál?
Koukal jsem se na Listovou a v duchu jsem si přemítal všechny události, které se za poslední dobu udály. Jak jste asi zjistili, tak právě žijeme v míru. Jenže ví vůbec někdo jaký to bude mít dopad na naší budoucnost? Doufám, že vše bude dobré a že už žádná válka nebude.
"Hej, přestaň tam jen tak stát a čumět do blba." řekl otravný hlas ve kterém byla slyšet špetka pobavení. Usmál jsem se a podíval jsem se na dotyčnou osobu. Kupodivu mi oplatil úsměv a já poprvé v životě cítil, že je vše tak jak má být a něco víc.

Mír, mír, mír prosím! Křičel jsem na Naruta. Mysli na to co se stane když mě zabiješ. On se ti pomstí. Ne Dedidarko. On už nemá šanci. Dlouho jsem se chtěl pomstít zato že jsi unesl a málem zabil Gaaru a dnes je ten den kdy z tebe udělám deset malých. Křikl Naruto. Prosím ne, mysli na budoucnost mysli na to co ti provedou když mě zabiješ. Chci jenom mír nic jiného. Celému světu chceme nastolit mír. Akatsuki už dávno nejsou zabijáci i my chceme porazit Madaru utéct. Když jsem to dořekl Naruto ihned přestal a zmizel. Všichni chceme mír!

Převrat? Co takhle mír??

Seděl jsem a obouval si boty, když došel otec.
„Itachi, už jsi velký a tvůj sharingan je skvělý. Musíš nám za týden pomoct s převratem.“
„Kde je Sasuke?!“ zareagoval jsem, protože jsem se bál, že to slyšel.
„Neměj strach, Sasuke je na misi. Dnes určitě přijdi na poradu, musíme se připravit.“
„Ano,“ řekl jsem, i když jsem nechtěl.
Vydal jsem se na cestu a stále přemýšlel.
Proč převrat? Co takhle mír? Kdyby byl mír, nechodil bych na mise a mohl se věnovat Sasukemu. Myslí ti lidi na budoucnost? Jak bude vypadat, když nebude mír? Budeme jenom válčit? Nemá to cenu...

Není součást drabble!!
Je to narychlo dělané.Inspiraci jsem našla v současných filerech,tak snad se bude líbit

Jsem kluk z Písečné. Láskou pojmenovaný. Všichni mě znali a odsuzovali. Nenáviděli mě a mezi sebe nepřímali. Otec mě proklínal a odmítal, abych žil s nimi v míru, a tak požádal o mou hlavu. A Strýček, kterého jsem miloval, by akorát chtěl stát nad mým náhrobkem. Bolest. Zoufalství. Vztek mě pohltil a mou mysl zatemnil. Vraždil jsem jen z potěšení nebo snad z utišení? V očích jinchuuriki spatřil jsem pochopení. Stal jsem se hlavou Suny a o svého bijuu přišel. To ty členové Akatsuki mě do pasti chytili a o budoucnost div nepřipravili. Kvůli svému bláhovýmu cílu,nastolit trochu míru.

Co je vlastně umění?

„Umění je výbuch!“ křikl Deidara.
„Umění jsou loutky!“ křikl Sasori.
„Nechcete se jít hádat jinam, jste s tím otravní,“ řekl Pain otráveně.
V tu samou chvíli přišla Konan a chvíli pozorovala hašteřící se duo, poté v klidu řekla: „Já vás rozsoudím, umění je nastolit mír a udržet ho.“ V tu chvíli na ni všichni koukali jak na blázna a Itachi se přidal se slovy: „Konan má pravdu, nebo umění je změnit svět pro lepší budoucnost všech.“ To bylo moc i na Hidana, který je znechuceně pozoroval, řekl mír i budoucnost jsou na h...o a odešel. Nikdo si ho dál nevšímal.

PS: Arigato za tuhle misi bude se mi po ní stýskat,snad je to bez chyb s s plným 100 slov mise mě bavili a doufám že v brzký budoucnosti tu zas něco takového bude Arigato

Když potkáš lásku, cítíš mír.
Když nalezneš přítele, tvoříš mír.
Když stojíš na skále a vidíš široké jasné modré nebe a toužíš stát se jeho součástí a vzlétnout. Je to vesmír? Ne, i tohle je obyčejný prostý mír.
Stvořil jsem místo na zemi, kde chci mít přátele a chci být přítelem. Chci dávat lásku a potkávat ji. Chci snít o modré obloze a létat. Tak proč ostatní říkají "Mírni se."?
Proč s vysokým postem přichází samota, a přátelé si šeptají "Už přetekla míra!"?
Proč vždy přijde i zloba, závist, chtíč, umírání?
Jaká je budoucnost místa, které ztratí víru v lásku?

Jak porodit a nezbláznit se

Z bytu byla kůlnička na dříví. O stěnu se roztříštila starožitná miska na rýži. Naštěstí uhnul včas. Vždy bývala náladová, násilnická a malicherná, ale splašené hormony z ní udělaly běsnící fúrii.
„Říkala jsem rýžové koláčky!“ vřískla a mrštila po něm dango knedlíčky, které jí přinesl.
Však je to skoro totéž, ne?
„Hej,“ špitl smrtelně bledý blonďák na parapetní římse, „vyber si.“ Rozevřel tašku plnou pochutin.
„Hinata?“ optal se soustrastně, když vylovil koláček. V roztřesené ruce s ním opatrně přistupoval k dračici.
„Mír, drahá...?“ Sasuke si setřel ledový pot z čela. Jaké strasti ještě bude muset podstoupit pro budoucnost svého klanu?