Když pláčeš písek 01 - Kapky zmaru
Stál u okna a zíral na zamračenou oblohu, ze které se proudem řinul prudký déšť. I když miloval pohled na mraky, jemně povytáhl obočí při představě, že za chvíli bude muset opustit útulné teplo svého domova a vydat se vstříc tomuto nečasu. K jeho velkému překvapení mu to ale vlastně ani nevadilo. Netrápil se vidinou podivného chladu, který tak nečekaně zasáhl vesnici v jinak parném létě. Ani ho neodrazoval silný vítr, který předčasně shazoval listí ze stromů. Jistě, za normálních okolností by mu byť jen pomyšlení na to, že půjde v takovém počasí ven, přišlo přinejmenším otravné, ale ne dnes. Dnes má skutečný důvod. Dnes půjde za ženou, která získala to, co nevěřil, že by jakákoliv bytost tohoto problematického pohlaví kdy mohla. Ano, ona získala jeho srdce. A jak už bylo v její povaze to, co získala, nehodlala pustit. A i za to ji miloval.
Obrátil se zpět do místnosti a lehce se pousmál. Vzpomněl si, jak mu dal před nedávnem otec přednášku na téma Silné ženy a jejich útlak. Už předtím věděl, jak otravné a příšerné to s nimi může být. Viděl to po celý svůj život každý den doma a musel si přiznat, že už měl s ženskou umíněností a panovačností i vlastní nemilé zkušenosti. Ale jak otci řekl, osudem muže je milovat nesnesitelnou ženu a za tím si stál. Už za pár minut vyjde z tohoto pokoje a vloží svůj život do jejích rukou a ona se na oplátku oddá jemu. Nic méně otravného si nedokázal představit.
Zablesklo se a při dunění hromu se dveře rozlétly dokořán. Chvíli nechápal, co se stalo. Napolo čekal, že v nich uvidí Choujiho nebo svého otce s dalšími věcnými radami do života. Dokonce by ho ani nepřekvapilo, kdyby vešla jeho matka, která byla v posledních dnech nezvykle na měkko a už mu tím lehce lezla na nervy. Ale tohoto návštěvníka skutečně nečekal. Byly to roky, co ji naposled spatřil a v první chvíli ji téměř nepoznal.
„Vy? Co tady dělá…“ Nestihl doříct.
Stála u okna a sledovala liduprázdnou ulici pod sebou. Kapky deště nemilosrdně bičovaly chodníky a ona se do nich vpíjela očima. Déšť ji fascinoval. Jako dítě jej téměř nespatřila. Žila ve vesnici, kde byl vzácností a požehnáním a i když už ho zde zažila několikrát, pořád ze sebe nedokázala dostat ten pocit výjimečnosti, když se na něj mohla dívat. Právě déšť byl jedním z důvodů proč nakonec souhlasila, že se přestěhuje. Dlouho o tom nechtěla ani slyšet. Představa toho, že opustí svou vesnici, která byla jejím domovem, byť nehostinným a ponurým, ji naplňovala úzkostí. I teď se lehce zamračila, když si uvědomila, že za pár minut bude nazývat svým domovem úplně jinou vesnici. Měla pocit zrady vůči svému lidu i rodině. Za žádnou cenu nechtěla opustit své jediné příbuzné, své bratry. Ale nedávno se jí zahleděl do očí a zašeptal, že on bude také její rodina a bylo rozhodnuto. Tehdy si uvědomila, že jakkoliv se to zdá těžké, nebude toho litovat.
Lehce se zachvěla. Byla zvyklá na teplejší podnebí a i když zde pobývala v poslední době často, stejně si ještě na zdejší chlad nezvykla. Její budoucí tchán s oblibou říkával, že ženu by měla hřát láska k jejímu muži. Celkově jí otec jejího vyvoleného připadal tak trochu divný. Moc toho nenapovídal, ale když už něco řekl, necítila se v jeho přítomnosti nejlíp. Ovšem oproti budoucí tchýni si ho, dá se říct, zamilovala. Ta ženská byla přímo příšerná. Někoho tak umanutého a panovačného ještě nikdy neviděla. Pokud nebylo po jejím, byl oheň na střeše. Často přemýšlela, jak to s ní její manžel dokáže vydržet a pak si uvědomila, že ani on asi není tak úplně normální. Byla si ale jistá, že oba musí být blahem bez sebe, že si jejich syn dovedl domů zrovna ji. Konožské ženy jsou, podle jejího mínění, jedním slovem hrozné. Třeba jako ta holka z jeho starého týmu, kterou jí dal na krk. Prý že jí pomůže s oblékáním a krášlením na svatbu, když je to holka. Ano, holka to skutečně je, ale jediné s čím jí dokázala pomoct bylo vyvolání bolesti hlavy. V jednu chvíli ji tím svým věčným brebentěním tak vytočila, že měla téměř neodolatelnou chuť odfouknout ji svým vějířem. Naštěstí musela odběhnout pro květiny a tak byla zachráněna.
Blesk ozářil její tvář a v dunění hromu málem zaniklo tiché zaklepání.
„Dále.“
Dveře se pomalu otevřely a v nich se rýsovala silueta mladého muže v dlouhém bílém rouchu. Pomalým a rozvážným krokem vešel dovnitř a zavřel za sebou.
„Gaaro,“ vydechla potěšeně a s úlevou, protože se bála, že se Ino vrátila tak brzy.
Muž jen neznatelně pokývl hlavou a dál se tvářil nepřístupně s lehkým smutkem v očích.
„Stalo se něco?“ Zeptala se v mírných obavách.
Dal si načas než odpověděl: „Jsi si jistá? Opravdu jistá?“
Usmála se. Dojímalo ji, jak velký strach má o ni její nejmladší bratr. A hřálo ji u srdce, že se jí nechce vzdát. Už dávno spolu vedli podobný rozhovor a tehdy pochopila, že vlastně nemá výhrady vůči muži, kterého si vybrala, ale vůči tomu, že ho opustí. Ať už ctěný Kazekage působil jakkoli samotářským a odtažitým dojmem, dvě osoby mu byly opravdu blízké a on se nejvíc bál toho, že teď o jednu z nich přijde.
„Mám tě ráda, bratříčku, na to nikdy nezapomeň,“ zašeptala, protože se bála, že by se jí mohl zlomit hlas.
Přistoupila k němu blíž a lehce ho objala. Na kratičký okamžik její obětí opětoval, ale rychle svěsil ruce zase podél těla. Ale to jí nevadilo, byl to mnohem větší projev citů než od něj mohla očekávat. Odtáhla se od něj a ušklíbla se, aby zamaskovala zamlžené oči.
„Mohl bys jít napřed? Za chvíli tě doženu, jen se ještě trochu doupravím.“
Kývl a se stejným výrazem s jakým přišel i odcházel. Když otevíral dveře srazil se s pohledným mužem, jehož ruka visela ve vzduchu jako by chtěla zaklepat.
„Kankurou,“ pronesla na oko podrážděně, „na nějaké citové výlevy nemám náladu. Ještě pořád mě zdejší ženské nenakazily svojí měkotou. Takže si klidně dej odchod, uvidíme se za chvíli.“
Čekala, že ho to pobaví, že se ušklíbne a odvětí jí něco stejně kousavého jako vždycky. Byla to taková jejich hra, při níž ale vždy vyplynulo, jak jim na sobě záleží. On však nehnul ani brvou a tvářil se neobvykle vážně.
„Vy dva jste se rozhodli, že se mě pokusíte vykolejit? Ale to se vám nepovede, pánové. Já se…“
„Je pryč.“ Přerušil ji silným hlasem.
Užasle zamrkala a se stále ještě otevřenou pusou od toho, jak jí skočil do řeči, na něj nechápavě zírala.
„Odešel, zmizel. Asi zdrhnul,“ a po chvíli tiše dodal, „Je mi to líto.“
V místnosti se rozhostilo neúnosné zlověstné ticho, které protnulo až zavrčení nejmladšího ze sourozenců za doprovodu dalšího ohlušujícího hromu: „Zabiju ho!“
I když jsem se tomu všemožně bránila, napadl mě další příběh a já nemohla jinak než se s vámi o něj podělit
Je sice pravda, že začíná svatebním dnem, ale jak už jste nejspíš z konce poznali, až taková romantika to nebude…
Doufám, že se vám bude líbit i tato má série
- Pro možnost psaní komentářů se přihlašte nebo zaregistrujte.
Mise L: Docela by mě zajímalo, jestli ta neznámá příchozí Šikamarua svedla nebo unesla. Jo a moc se mi líbí tvůj styl psaní. To už jsem věděla, ale teď, když jsem si kvůli misi přečetla několik náhodně vybraných povídek (a většinu z nich po půlce kapitoly zavrhla), tak ho oceňuji ještě více. Oceňuji, jak dovedeš trefně vystihnout myšlenky a pocity postav. A jak barvitě dovedeš vylíčit i to, že se někdo kouká z okna. Prostě je to hezké
Pravidla a rady ohledně vkládání obrázků najdete na stránkách Jak přidat obrázek a Pravidla vkládání FA.
Jinak pořád na Konoze funguje hra Útok na Konohu, kde si můžete pořádně zmasakrovat pár „padouchů“.
Jsem moc ráda, že povídka se ti čte dobře, nicméně tě musím zklamat – série je nedokončená, ani do půlky příběhu jsem se s ní nedostala. Čas od času si pohrávám s myšlenkou, že ji dopíšu nebo spíš rovnou přepíšu, ale ještě jsem se k tomu nedostala. Nicméně odpověď na svou otázku v úvodu si myslím, že během těch osmi kapitol dostaneš, tak aspoň něco
Život je legrace! Pokud ovšem sdílíte jeho smysl pro humor.
FF
Nevadí
Pravidla a rady ohledně vkládání obrázků najdete na stránkách Jak přidat obrázek a Pravidla vkládání FA.
Jinak pořád na Konoze funguje hra Útok na Konohu, kde si můžete pořádně zmasakrovat pár „padouchů“.
A chcem a chcem a chcem!!! Ďalšiu časť... Leboje to fakt skvelý začiatok zaujímavej série... *thumbs up, päť hviezdičiek k tomu*
My authentic japanese name is 鈴木 Suzuki (bell tree) 千秋 Chiaki (very fine in autumn).Take your real japanese name generator! today!Created with Rum and Monkey's Name Generator Generator.
Jop, už to tak bude Dai je členka KMYaY. A je na to hrdá...
jakto odesel?shikamaru,co to delas?jinak wow pises uzasne=D
moc hezký. těším se na další díl.
Mina: Děkuji, to mě těší
Chinatsu: Shikamaru se nezdá, co? Děkuji.
Život je legrace! Pokud ovšem sdílíte jeho smysl pro humor.
FF
toto sa ti podarilo ....taze Shika zdrhol, coo??? ..sviniar .....mas 5 hviezdiciek
Maroš Kufa
,,You say you love rain, but you use an umbrella to walk under it. You say you love sun, but you seek shade when it's shining. You say you love wind, but when it comes you close your window. So that's why I'm scared when you say you love me."
Bob Marley
Kurňáááááá! Ľudia, ak by ste videli moje staré trápne komentáre kde píšem jak prihamaná (idem hlavne o Gaarove obrázky =_=" ) tak si ich láskavo nevšímajte, viete, 10 rokov som asi mala ^^" *facepalm*... asi ma urve...
http://media.tumblr.com/76337834a94504d2e03291b5fcf60533/tumblr_inline_m...
vypadá to, že i tahle série se mně bude líbit (už mám tip na onu ženu a co se mezi nima "semlelo" )
we all make mistakes, let's move on
nikdo neměl dost
jeremi: Takže se nemusím bát, že by mi tvé tipování mohlo chybět?
cibo91: Uvidíme, jak velký sviniar to nakonec bude... Děkuji
Život je legrace! Pokud ovšem sdílíte jeho smysl pro humor.
FF
moc pěkný
Úžasný! Konečně můžu číst další sérii z tvojí sbírky! Doufám, že další díl bude brzo! moc hezký
Mitsuko: Doufám, že tahle se ti bude líbit podobně jako ta předchozí. Děkuji
AntiSasuke-FAN: Moc děkuji
Život je legrace! Pokud ovšem sdílíte jeho smysl pro humor.
FF
Tak to jsem zvědavá, kdo byla ta žena, která přiměla geniálního lenochoda odejít...
Pišpišpiš...
Ha, jsem hrdou členkou Spolku Žroutů knih! Naše závislost na knížkách a jejich rychlé čtení je přímo legendární. Přesto se nemusíte obávat, že jste o nás ještě neslyšeli... Spolek založen 12.3.2009 Kdo fandí knížkám, ať se přidá! Aktuální seznam členů a přihlášky u naší předsedkyně Akumakirei :)
Hej, mazéééc, Tohle se dalo od tebe očekávat, když ty tu romantiku zrovna dvakrát nemusíš, ale jsem ráda, že nová série je tady a rozhodně se vyplatí číst dále...
„Nepodceňujte sílu četnáře.“ Matthew Reilly
FF stránka moje a Nildona!!!
FC pro mě od nellynuska
Ebisu tým, to jsme my
jsme tu rádi na Zemi.
Šmírování každý den,
tisíc koček za týden.
Strommmmmm... :P
Jsem hrdou členkou Spolku žroutů knih (Itadakimasu!! ). Naše závislost na knížkách a jejich rychlé čtení je přímo legendární.
Náš největší vzor sice zemřel, o tom se hádat nebudu, ale předtím stihl vyučit pár lidí, kteří se rozutekli do celého světa. Nyní se spojujeme opět dohromady, abychom bojovali proti uctívačům Kiry, našeho i eLova největšího nepřítele.
Žáci, kteří se nám zatím podařilo sehnat:
2. Yuki Kaze-san (ta, která jí s tím pomáhá)
3. Shaman-werewolf-sama
4. ivy
5. Neal-X
6. Eros 3in1
7. Kairi.Ratten
8. Shadow-dono
9. Elys
10. M-san
11. MadYoko
12. Buuublinka
13. akai
14. Liss Ryuzaki
15. Enkidu
16. Barbara_Uchiha
17. Sayge
18. June
19. Vurhor
20. uchiha777
21. limetka
22. adabo
23. Nikirin-chan
24. Otaku-chan
25. SuZuKi_ShiHouiN™
26. lacca
27. luccca
28. Ookami-Kyuu
29. Alexx-sama
30. Neko_Hachi
31. Aryen-nyan
32. SASUKE5478
33. cibo91
34. Ayame-Senpai
35. Blue-misty
pro vlastní bezpečnost uvádíme pouze přezdívky a místo fotografií různé obrázky, ovšem ani ty nevedou k naší identitě…
…pokud patříte k nám žákům a následovníkům a odmítáte vše Kirovské můžete se přihlásit, jistě, že pod svou přezdívkou, aby vás Kira nemohl zabít, u mě, nebo TsuchiKim
A den, kdy se nám podaří sehnat všechny eLovy žáky, se stane i černým dnem pro Kirovi příznivce, protože ten den se uskuteční závěrečná bitva, kterou vyhrajeme.
Yuki Kaze-san: Tak ne že bych romantiku zrovna dvakrát nemusela, ale řekněme, že to není můj denní chleba. A děkuji
Yamata no Orochi: Pokud to ovšem bylo tak, jak to vypadá... A neboj, psát budu.
Život je legrace! Pokud ovšem sdílíte jeho smysl pro humor.
FF