To, co k tobě cítím! 17

Potůček strasti

Na vyptávání nebyl čas. Hanabi s Narutem rychle popadli Hinatino tělo a zmizeli ve spletitých kanálech pod skrytou vesnicí. Využili toho krátkého okamžiku, kdy ho plně zaměstnával Konohamaru a skupinka mnichů ochotna podpořit chlapcovo snažení.
Urazili ještě mnoho kroků, než si konečně sedli a vydýchali se. Naruto odhadoval, že urazili zhruba půl míle různými zákruty a oklikami, ale že i přes to jsou od bojiště nanejvýš pár metrů, jelikož slyšeli halas a boj, jako by tam přímo byli.
Naruto přemýšlel, jak se sem vlastně dostal. Jeho poslední vzpomínka byla na den, kdy se mu poprvé po měsíci a půl pilného trénování podařilo teleportovat. To bylo to poslední, na co si vzpomněl a ač nerad, řekl to Hanabi. Tím potvrdil její nejhorší obavy. Naruto se zadíval do její tváře – mladistvé rysy vůbec neprozrazovaly, že by mohla být kunoichi. Pleť měla nádherně hebkou a její naprosto bezelstný výraz si zamiloval. Byla pro něj téměř jako dcera. Ale i přes to všechno je na svůj věk velmi silná a chytrá. Snad to bude talentem, který měla již od přírody, nebo snahou a pílí, kterou při cvičení s Narutem projevovala. Alespoň si to myslel. Ve skutečnosti za tím bylo něco ještě mnohem pozoruhodnějšího. Netušil totiž, že klan Hyuuga má vlastní tajnou techniku, která se předává s generace na generaci, a znají ji jen příslušníci hlavní větve klanu. Nejen tedy, že měla talent, byla snaživá, ale k tomu všemu bylo ještě nutno připočítat speciální jutsu založené na mnoha složitých pečetních technikách, kdy se z těch nejnižších vrstev klanu vybrali čtyři dobrovolníci a jejich čakra byla zapečetěna do Hanabiina těla. To samé měla mít jako prvorozená Hinata, ale Hanabi měla mnohem větší potenciál, než její o několik let starší sestra.
Hanabi o tom přirozeně netušila, vše se dělalo za přísného utajení. Ani ti čtyři dobrovolníci vlastně nevěděli, do čeho jdou. Bylo jim sděleno, že mají speciální misi, která je nanejvýš důležitá a že když misi splní, posune se jejich rodina v hierarchii klanu, čímž jejich rodiny a příbuzenstvo získaly více možností, jak zlepšit svůj život. Matky, otcové i sourozenci si za několik dnů od samotného vůdce vyslechli, že jejich potomek padl ve jménu klanu na misi a bylo jim jako „odškodné“ nabídnuto obydlí blíže k hlavnímu domu rodiny Hyuuga. Ti, se srdci plnými smutku, se i přes to velmi rádi přestěhovaly, aby vylepšili své sociální poměry. Hanabi se to dozví, až bude její čas.
Nikdo o tom nevěděl, jen otec, který techniku provedl. Ale díky tomu byla Hanabi v bezpečí a její zásoba čakry se téměř ztrojnásobila. A jak hned zjistila, všechny techniky díky většímu množství čakry ovládala lépe a sebejistěji. Kdyby ale věděla, co to klan a hlavně rodiny lidí, kteří se pro ni nevědomky obětovali, stálo, asi by nebyla tak nadšená.
Brzy se zlepšila již v tak dokonalém stylu taijutsu, který ovládala, rozšířila arzenál technik, kterýma disponovala a začala se učit genjutsu. Genjutsu nebylo v Hyuuga klanu moc rozšířené a zpravidla jej ovládali jen vůdci klanu a „vyvolení“, kteří už se s talentem pro tyto techniky narodili.
Naruto se pak přirozeně domníval. Že za rozvojem dívčina talentu sehrál hlavní roli, což byla do určité míry i pravda. A stejně tak to vnímala i Hanabi, díky čemuž si Naruta natolik oblíbila. Bylo mezi nimi zvláštní pouto, jaké vzniká mezi žákem a jeho mistrem. A zocelené společně prožitými chvílemi, ať už byli dobré či nikoli.
Hanabi se zadívala blonďatému učiteli do očí a pak sledovala jeho pohled, který se upíral do temného kanálu před nimi. Snažila se tam něco spatřit, ale za boha nemohla přijít na to, na co by to mělo být. Ještě jednou věnovala temnotě letmý pohled, když v tom uviděla nějaký pohyb. Bylo to jen nepatrné, ač neklamné znamení, že je někdo pozoruje. Za pár chvil, i přes třeskot zbraní mnichů a bojový ryk Kyuubiho k ní dolehli podivné zvuky, jako by někdo šoupal botami po drsném betonovém povrchu. Znovu se ohlédla směrem, kterým se Naruto doposud díval a nejspíš se snažil spatřit to, co v té tmě ani není. Pak ji neviditelné ruka chytla za límec a strhla ji do mělké vody protékající kanalizací. Nebylo ji to zrovna příjemné, ale došlo ji, že ta ruka, která ji doposud svírá, patří Narutovi a že se ji snaží opět vytáhnout a schovat za sebe. Vůbec netušila, proč to udělal, ale neptala se. Jistě pro to měl dobrý důvod. Pak se na ni ty hluboké modré oči otočili a pod nimi si tančil Narutův rozjařený úsměv.
„Promiň,“ zvesela prohodil Naruto. „Nectěl jsem tě namočit, ale myslel jsem…nevěděl jsem kdo to je.“ Pokračoval a při tom jednoduchým posunkem ukazoval za sebe. Pak ji pustil a rozběhl se směrem, kam před tím upíral svůj zrak. Hanabi se znovu ohlédla a spatřila tam hokage vesnice, jeho ženu a zhruba půl tuctu dalších lidí, kteří, jak podle oblečení poznala, také pracovali na úřadu, kde sídlil Hokage-sama.
Nechala Naruta, aby se přivítal se svým mistrem a sama se věnovala své polomrtvé sestře, která ztěžka oddechovala a z koutků úst, nosu i uší jí tekly pramínky krve jako následky zranění, která ji démon způsobil. Na chvíli, když spatřila Shizune, ji srdce zaplesalo radostí, že ji s Hinatou pomůže, ale když jí došlo, že i samotná Shizune bez pomoci nemůže chodit, natož aby se dokázala postarat o Hiantu. Bohužel mezi zachráněnými si nevšimla žádného medika. Naruto! Teď teprve ji došlo, že Naruto se chvíli učil léčitelství a mohl by s tím něco málo udělat. Otočila se, aby ho přivolala, ale než vůbec otevřela ústa, u Hinaty už stál Naruto i s Shizune, která mu slabým hlasem radila. Byla to vynikající doktorka a Naruto pod jejím vedením určitě dokáže Hinatu uzdravit.
Ano, zdálo se to nepravděpodobné, ale čím se zdálo pravděpodobnější, že její sestra zemře, tím zoufaleji se obracela k myšlence, že by mohla přežít.
Naruto si vrhnul rukávy a dal se do práce, zatímco umírající Shizune, i když se snažila nedat to na sobě znát, mu radila. Byla jí zima. Tak nesnesitelná zima, která jí otupěla mysl, zrovna když se to nejméně hodilo, tak hrozná mysl, která jí do mysli naháněla strach. Ta zima, kvůli které ji do očí vhrkly slzy zoufalství a beznaděje.
Věděla, že umírá a po chvíli, kdy statečně ukončila s Narutem krátký lékařský zákrok její bezvládné tělo kleslo ke dnu stroužky kalné vody, která byla všudypřítomná. Nikdo nic neříkal. Všichni jen tiše seděli nebo postávali okolo a smutně hleděli na mrtvou ženu šestého Hokage, který z podřepu padl do vody vedle bezvládného těla a nehnutý, s grimasou smíšených pocitů hleděl na strop jednoho z hlavních tunelů pod Konohou.
Naruto zkoumal jeho žalostný výraz – nesnesitelná bolest, vztek, strach a úzkost. Tak by popsal výraz, který se objevil Kakashimu na tváři. V obličeji byl celý bledý. Všichni smutně sklopily zrak a nikdo ani nedutal.
Hanabi tu ženu sice moc neznala, ale i tak cítila smutek, který zasáhl i její společníky, ale i přes to jí koutky úst pocukávaly. Hinata, její starší sestra nejspíš přežije a tak se musela alespoň v duchu radovat. Byla mladá, zdaleka neprožila tolik hrůz, jako ostatní přítomní, ale věděla, že smutek se sluší projevit. A to platí dvojnásob, zemře-li Hokageho žena.
Úskočným pohledem zavadila o Kakashiho tvář. Byl to jeden z idolů, které měla a doposud má ve svém srdci. Byl statečný a slavný, silný a chytrý. Ale tahle troska, která tu teď ležela ho ani v nejmenším nepřipomínala. A nebylo se čemu divit.
Slzy se Kakashimu hrnuly po tváři a stékaly, ukapávaly do proudu špinavé vody, v níž Kakashi ležel. Věděl, že jeho milá umírá, ale i přes to se na tu chvíli nedokázal připravit a když to přišlo, připadal si, jako by se mu celý svět zhroutil před očima.
V puse měl sucho, srdce mu svírala chladná ruka žalu a samoty a jeho myslí otřásal strach.
Ležel tak jen pár vteřin a pak, aniž by si byl vědom proč, vstal a vydal se k východu ze spletitého podzemního labyrintu. Cítil pohledy všech ostatních, jak se mu zavrtávají do zad a dívají se, jak odchází do tmy. Al jemu t bylo jedno. Shizune byla mrtvá, jejich dítě zahynulo s ní a on si v tuto chvíli nepřál nic jiného, než padnou mrtví vedle ní a připojit se k ní na posmrtné pouti. Naruto a další muž zvedly Hinatu a všichni se společně vydali za Kakashim. Nechali tu jen jednoho, který byl těžce raněný, aby tu zůstal s tělem mrtvé ženy. Skupinka se snažila dostihnout Kakashiho, aby jej zastavila, ale než se k němu dostali, už lezl po žebříku ven z chodby na ulici.
„Kakashi!“ Vykřikl Naruto, ale jeho bývalý mistr mu nevěnoval pozornost. Kakashimu zmizel z očí a tak si Naruto stoupl přímo pod žebřík a obličej mu zakryl padající plášť kageho. Rychle jej strhnul z hlavy a zakřičel na ostatní: „Honem! Nemůžeme tu přeci jen tak postávat. Musíme zachránit Kakashiho!“
Samým rozčilením měl obličej rozpálený doruda. Ale ještě dříve, než začal šplhat po žebříku, k němu jeden ninja přistoupil a zadržel ho. Položil mu svou ruku na rameno a jemně s ním zatřásl.
„Chlapče,“ začal, „nech ho jít.“ Naruto se při těch slovech rozpálil do běla a hlasem až příliš silným na tak malou vzdálenost vykřikl na strážného.
„Jak to myslíš, ‚nech ho jít‘? Copak si se úplně zbláznil? Vždyť ho ta liška zabije!“ Jeho vztek a opovážlivost toho ninjy z něj udělaly hotovou vybuchující bombu.
„Musíme mu přeci pomoci, nesmíme ho v tom nechat,“ naléhal stále stejně silným hlasem. Ale to už starý ninja kroutil hlavou a ostatní se zdráhavě přidávali. Jen Hanabi pořád koukala s vykulenýma očima a stála na stráži vedle těla své sestry. Vůbec nevěděla, co má říct ani jak se má chovat. Tahle situace ji zaskočila naprosto nepřipravenou a to nebylo jejím zvykem. Nakonec ji ale něco napadlo a osmělila se.
„Ale snad bychom mohly…“