Skrytá identita 02 Zvědavost

Seděla na policejní stanici. Seděla tam a koukala se z okna na padající kapky, které hlasitě narážely do okenních tabulí. Nepřirozeně žluté světlo v kanceláři seržanta Marka osvětlovalo malou prázdnou místnost. Najednou ho něco nebo někdo zastínil. Alice se lekla, neslyšela nikoho přicházet.
„Proč jsi mu neřekla pravdu?“ zeptal se nově příchozí, ještě než se Alice stihla otočit. A když to udělala, nemohla uvěřit vlastním očím. Myslela si, že tohle se jí všechno jenom zdálo. Že zase zapojila svou bujnou fantazii, jako to dělávala často. Myslela si, že ti chlápci prostě utekli se zvuky houkajících policejních aut. A to také řekla policistům.
„Myslíš, že by mi věřili, kdybych jim řekla, že mi život zachránila seriálová postavička?“ zeptala se se sarkasmem v hlase.
„Hm,“ pronesl trochu dotčeně Sasuke a stejně tak rychle a nepozorovaně, jako do místnosti přišel, z ní i odešel a zanechal tam Alici o samotě.
Po chvíli Alice uslyšela hlasy. „…vyprávění znělo tak nějak divně!“ slyšela seržantův hlas. „Teď se to všechno vysvětluje. Ale ani se jí nedivím, že to neřekla.“
„Dejte mi už všichni pokoj s těma seriálovýma postavičkama,“ pronesl skrze zuby Sasuke. To už je Alice viděla vcházet do místnosti k ní. Sasuke po ní bleskl očima, pak se rozeběhl a vyskočil z okna.
Alice byla trošku u vytržení. Přeci jenom se vám moc často nenaskytne pohled na někoho, kdo opouští místnost skokem z okna. A to nehledě na to, že se nacházeli ve čtvrtém patře.
„Tak už víme všechno, co jsme potřebovali. Můžete jít domů,“ řekl seržant a vypadalo to, že jeho Sasukeho čin vůbec nepřekvapil.
„Ehm, jasně,“ zvedla se Alice.

Následující týden se Alice utápěla v myšlenkách. Jak je vůbec možné, aby někdo skákal ze střechy na střechu? Tedy pokud zrovna nejsme v nějakém fantastickém filmu. Chtěla se o něm dozvědět něco víc. Věděla o způsobu, jak by se s ním mohla ještě jednou setkat, ale měla z toho příliš velký strach. Jednou jí bohatě stačilo dostat se do spárů těch odporných lidí. A navíc, co když není žádný Spiderman? Co když šel jenom kolem a rozhodl se zachránit bezmocnou dívku? To spíš by bylo pravděpodobnější.
Ale zvědavost jí přemohla. Musela se o něm dozvědět víc. Přesně si to naplánovala. V obchodě si koupila pepřový sprej, z domova si vzala ten největší kuchyňský nůž a baseballovou pálku, kterou z těch všech věcí asi dokázala nejlépe využívat.
Vybrala si jeden okrsek. Věděla, že tam obchodují s drogami, ale když se kolem mihne nějaká bezmocná dívka, nenechají si tuto možnost jen tak ujít. Jednou výhodou bylo, že tam nikdy těch grázlů nebylo moc, takže měla větší šanci, že se jim ubrání.
Když se tam blížila, přepadla ji nervozita. S každým dalším krokem byl ten pocit o něco silnější. Ale už se rozhodla. Náhle se zastavila a nenápadně nahlédla do ulice. Opřený o zeď tam seděl nějaký muž. Sotva dýchal. Nad ním se skláněli další dva muži, něco na něj křičeli a svá slova doprovázeli kopanci do břicha.
Najednou se ozval docela hlasitý zvuk. Alice si nevšimla postavené lahve u baráku a omylem do ní kopla, takže se roztříštila na mnoho střepů. Muži se podívali jejím směrem. Alice začala couvat. Ale oni ji následovali. Jen ten třetí zůstal ležet na chodníku.
Najednou Alice do něčeho narazila. S hrůzou zjistila, že za ní je další dům. Vystrašeně se podívala na blížící se muže. Šmátrala v kapse po noži, ale když ho konečně našla, upustila ho na zem, jak se jí třásla ruka.
Muži měli zlý výraz ve tváři. Zrovna byli vyrušeni při důležité práci. Jeden z nich ji vzal pod krkem a přirazil ji ke zdi domu. Alice zalapala po dechu. Vypadalo to, že dnes nebude mít takové štěstí a bude se muset z této šlamastiky dostat sama. Začínala litovat, že byla tak hloupá a že ji přemohla zvědavost. Ale teď se rozhodla jednat. Kopla ho do rozkroku, a jakmile ji pustil, pokusila se je oběhnout, aby nebyla ve slepé uličce. Cestu jí však zatarasil druhý z mužů. Avšak Alice byla pohotová. Měla připravenou baseballovou pálku a pořádně ho praštila do hlavy. Ale ten třetí se nějak zmátožil, vytáhl z kapsy kudlu a namířil ji Alici na krk. Najednou strašlivě vykřikl. Odněkud totiž přilétl kunai a zabodl se mu do ruky. Kunai? nevěřila vlastním očím Alice. Podívala se směrem, odkud přilétl. Uviděla tam dívku přibližně ve stejném věku, jako byla ona sama, s dlouhými blonďatými vlasy a pronikavě modrýma očima.
„Ino?“ vydechla. Avšak muž využil její nepozornosti, vytrhl si kunai z boku a zabodl ho Alici do ramene. Dívka vyjekla. Ino se několika ladnými skoky přiblížila k Alici. Odkopla muže napřahujícího se k dalšímu bodnutí, vzala Alici do náruče a odnesla ji pryč.