...Déšť rudých mraků (Part 5)

„Tahle vesnice je docela pěkná.“ Vyhrkl Asogi a uznale pískl.
„Drž pysk a hledej černý plášť s rudými mraky.“ Napomenul ho Goro drsně. „Mieko. Už jsi konečně něco spatřila?“
„Nic.“ Zalhala dívka. Měla totiž jiný plán. „Mohla bych se jít na chvíli najíst, prosím?“
Goro přitlačil dívčinu tvrdě ke zdi. Následně jí vzal za krk a vyzdvihl do vzduchu.„Nemáme čas.“
„Ale… já musím… protože jinak…“
„JINAK CO?!“
„Jinak …ho… nedo…kážu…najít..“ Sípala.

Goro jí pustil na zem a okřikl Asogiho. „Jdeme! Potom nás doběhne.“
Mieko se zděšeně chytla za krk. Co to bylo? Jak může být vůbec někdo tak… tak krutý? Zvedla se z chladné země a došla až na konec dlouhé uličky se stánky. Všichni ti lidé byli tak šťastní. Spatřila dívenku držící svou maminku za ručičku.

„Jé mami! Koupíš mi tu panenku?“
„Vždyť máš doma už pět panenek!“
„Ale já chci!“ Vyhrkla holčička naštvaně. Kéž by věděla, jaké ona má štěstí. Ale jednoho dne to určitě zjistí. Uvidí před sebou svou hloupost.
.
.
.
„Itachi…“ Šeptala jeho jméno.
Jmenovaný muž se zastavil.
„Budeme spolu bojovat… jen ty a já. Zbav se Kisameho.“ Nechala vzduchem donést svou zprávu až k uším černovlasého mladíka. Ten se otočil. Mohla to být past, pomyslel si.

Dívka se pro sebe pousmála a doletěla až na střechu panelového domu. Vytrhala si ze svého pláště kus látky a převázala si ho okolo očí. Je připravená. Věděla, že ji Itachi najde. Cítil její přítomnost. Měla pravdu. Ani se nenadála, ucítila před sebou jeho pach.

„Buď zdráv, Itachi Uchiho.“
Itachi si pro sebe jen něco zabručel. „Co chceš?“ Ozvalo se nakonec.

Natáhla ruku jeho směrem a ukázala. „Tebe.“ Ušklíbla se pro sebe. V obou pulsovala bojechtivost.

Všechno nasvědčovalo jejímu vítězství. Vítr dnes byl obzvlášť silný a snadno ovladatelný. Navíc věděla, že je Itachi mistrem genjutsu. To mu bylo k ničemu, když má zavázané oči. Čekala, až si jí do spárů vtáhne druhá stránka její duše – krvelačnost. Věděla ale, že to musí skoncovat rychle, než Itachi zjistí, na jakém principu se její techniky vlastně staví.
Začala.

Mieko znásobila a nahrnula k sobě molekuly vzduchu, čímž vytvořila malé neviditelné chakrové krystalky a poslala je plnou rychlostí proti Itachimu. Minula. Otočila se a úspěšně se vyhnula jeho útoku zblízka.

„Taková… rychlost!“ Poznamenala si pro sebe. Pravou rukou mávla, čímž vytvořila prudký proud vzduchu. Itachiho to odválo na druhý konec plošiny. Ten vmžiku pomocí sharinganu poznal, že to dívce ubírá značné množství chakry. No jo – absolutní ovládnutí větru si žádá svou daň a užírá to i sebe sama. Mieko jako démon však nemá co ztratit. Poslala proti Itachimu znovu krystalky, využila jeho nepozornosti a vší rychlostí do něj vrazila ampulku s jedem.

„To snad… stínový klon?! Já si tu celou tu dobu hraju se stínovým klonem?!“ Vyjekla při pohledu na malý mizící oblak kouře. „N…ne!“ Sesunula se k zemi a chytila se za hlavu. Její se hlava trhala na cucky. To nebylo genjutsu.
Vzpomínky. Vzpomínky jedné z dívek, ze které byla stvořena jako démon. Ten oblak kouře pohlcoval a vnitřně jí drásal. Uvnitř plakala a ječela… navenek? Nic.

„Proč? Proč… teď…“ Snažila se vydržet bolest a stoupla si na nohy. Někdo ji však chytil za kapuci, přitáhl ke zdi a vytrhl kousek látky z očí.
„Co mají Zcaseobi v plánu?“ Zeptal se chladně Itachi.

Mieko okolo sebe shromáždila vzduch. Plášť zuřivě vlál ve větru. Natáhla proti němu ruku a snažila se ho opět vymrštit pryč. Místo toho otevřela ústa překvapením. Itachi okolo sebe udělal ohnivou vrstvu.

„Sakra!“ Zaklela.
„Všechny tvoje techniky se zakládají na vzduchu.“
„Jak… jak to víš?!“ Zeptala se s vytřeštěnýma očima. Je přeci plno jiných technik založených na manipulací s objekty. Pomocí větru je to však jen velice zřídka. Normální člověk na to ani nemá vlohy.
„Věděl jsem to úplně od začátku. Hned jak jsi proti mně poslala ty neviditelné krystalky. Lidským okem nezahlédnutelné, ale když jsou zaplněné chakrou, sharingan je snadno rozpozná. Od té doby jsem věděl, že jsi větrný mistr.“

Udělala se dramatická tichá chvíle. Mieko opět nahlas zaklela a ponořila se do červených očí. Připravovala se na genjutsu. Místo toho jí Itachi nechal klesnout na zem a poškrábal se na hlavě. Snažil se jí uvrtat do genjutsu, aby získal potřebné informace o Zcaseobi. Nedokáže se ale té holce vůbec dostat do hlavy. Souvisí s tím její oči?

„Co mají v plánu Zcaseobi?“
„Nic ti neřeknu.“ Začala křičet a mávat zmateně rukou ukazující na mladého černovlasého muže. Ten jí ke krku přiložil kunai.
„Tady jsi! Všude jsme tě hledali, Goro bude zuřit, až to zjistí!“ Itachi se chtěl ohlédnout, ale to už oba dva utekli.
„Tohle byla… rychlost.“ Poznamenal si pro sebe. Byl rád, že se o tohle už nemusí starat, tak seskočil ze střechy, našel Kisameho a společně se pomalým krokem přibližovali k sídlu.
.
.
.
„Jsi… pitomá malá náhražka života.“ Kopl Goro vší silou démonku do břicha. Ta se skácela k zemi a zakryla si ústa. Tryskala z nich totiž černá tekutina. Mieko neměla krev, ale podivnou tmavou hmotu.
„Nestojíš ani, za to, abych ti dal výprask.“ Zakřičel a dál dívku bil. Ta se jen opřela o zeď a nedávala nic najevo. Ani ponížení, ani smutek. Asogi to vše pobaveně sledoval.