Špatné rozhodnutí? Kdo ví... 09

Ve chvíli, kdy doběhla do lesa ji obklopilo přízračné ticho, ze kterého se jí zježily chlupy na těle. Nezpívali ptáci, nebzučel žádný hmyz. Jen vítr ve větvích vál svou píseň.
Dívka věděla, co znamená to ticho. V lese se nachází predátor.
Zavřela oči a nadechla se. Její vlčí část jí řekla, co potřebovala vědět.
Z větší části pramení jejich strach z Rutameho a pomalu i ze mě. Nadechla se znovu a rty se jí stáhly do krvelačného šklebu. A také z tebe, Uchiho.
Na nic dalšího nečekala a rychle se rozběhla směrem, kde byl její cíl a mnohem dál Konoha.

Černovlasý mladík seděl pohodlně usazen na stromě. Ponejprv mu nebylo moc po chuti, že má zůstat vzadu a dostat každého, kdo by se pokusil utéct. Měl v plánu se blíže podívat na tu dívku z ANBU. Čím dál více si byl jistý, že je to Ona.
Lehkým plavným pohybem se zvedl a jeho uhlově černé oči pohlédly směrem, ze kterého se k němu blížila ta, na kterou tu čekal. A byl rád, že má příležitost odvést ji co nejdál od Orochimara; nikdy se neměl dozvědět, co má s dívkou v plánu.
Až na to, že jeho uskutečnění asi nebude tak jednoduché. pomyslel si, když seskakoval a mířil na druhou stranu lesa.
Neběžel dlouho, když se před ním z křoví se zavrčením a vyceněnými zuby vynořil velký bílý vlk. Sasuke zastavil a čekal, co bude dál.
Vlk měl sklopené uši a na hřbetě zježenou srst. Stále cenil zuby a varovně vrčel. Neútočil.
Šelma nikdy neútočí, pokud není vyhladovělá, není zahnaná do kouta nebo pokud nemá na blízku mláďata. Vždycky raděj uteče. napadlo Uchihu spontánně. Čekal a nehýbal se.
Bílý vlk zvedl hlavu a zavětřil. Vítr ale vál směrem k Sasukemu a tak nic necítil. Opět zavrčel a obezřele se plížil kolem mladíka, který ho pouze sledoval očima.
Rutame se konečně dostal do postavení, odkud vál vítr od Sasukeho směrem k němu. Byl připraven na ledacos, ale to co ucítil, ho téměř ochromilo.
Jeho čumák, citlivý na chakru, zaplavila děsuplná a hrůzostrašná síla Uchihy před ním. Zároveň ale úchvatná, sebejistá a cílevědomá. Také ale cítil to nejvýraznější: temnotu a neuvěřitelnou ledovost. Rutame se zachvěl, jak jeho útroby sevřel mrazivý strach.
Sasuke sledoval, jak vlk sklopil uši a celé jeho tělo zplihlo. Ocas stáhl mezi nohy a s vystrašeným zakňučením zmizel v houštinách.
Shika o pár desítek metrů dál se zastavila na místě a prudce oddechovala pod náporem Rutameho vjemů získaných z černovlasého mladíka. Musela si kleknout, protože slabostí se jí roztřásly nohy.
Roztřeseně se nadechla. Není možné, aby byl tak silný. Není to možné.

Uběhlo asi deset minut a Shika stále klečela na místě a snažila se získat pod kontrolu své myšlenky instinkty. Srdce v hrudi jí divoce bušilo až se jí zdálo, že vyskočí ven. Její cíl se ještě před chvílí vzdaloval, nyní se zastavil. Přerývaně se nadechla.
Jsi si tím jistý, Rutame? zeptala se vlka ležícího opodál.
Vidělas to a cítila mým prostřednictvím, ne? odpověděl dutě. Sám byl stále dost otřesený.
To ano, ale… Tak třeba si se spletl. namítla kunoichi. Třeba tě šálily…
Smysly? vpadl jí do řeči tiše vlk. Až doteď upíral zrak do prázdna, teď se ale jeho žluté oči upíraly na dívku a nebezpečně se přivřely.
Neváhal by mě kousnout. napadlo ji.
Chceš snad zpochybňovat moje smysly a instinkty? Z hlouby hrdla se mu vydralo temné zavrčení.
Dívka se mu chvilku dívala do těch nebezpečných štěrbin, pak odvrátila hlavu.
Ani Orochimarova chakra není taková.
Orochimarova chakra je především nechutná.
Dívka přemýšlela, co dál. Poté, co poznala Sasukeho sílu, její instinkty řvaly na poplach a radily se odsud co nejrychleji a co nejdál vzdálit a pokračovat do Konohy. Její hlava ale naproti tomu velela zůstat a zkopat toho Uchihovic kluka do kulatého čtverečku, na což se poslední roky připravovala.
Léta pro to žiju, léta pro to trénuju, léta čekám na tuhle chvíli a teď, když jsem tak blízko a mám svůj cíl na dosah, bych měla couvnout? A nebo se nechatzabít? A nesplnit rozkaz?
Nevědomky vzala do ruky klacíček válející se na zemi a začala se s ním rýpat v hlíně a jehličí.
Co teď?
Nad hlavou jim nesměle zapípal pták a po chvilce se mu odjinud ozvala odpověď. Les kolem začal pomalu zjišťovat, že oni hrozbou prozatím nejsou.
A proč prostě nedostojíš slovu? prolomil její myšlenky Rutame, který lhostejně sledoval ptáčka drze poskakujícího kousek od něj. Má štěstí, že jsem žral.
Zbláznil ses? podívala se na něj rozhořčeně.
Slíbilas mu to. A sliby se mají dodržovat.
Za prvé, co ty víš o slibech. Dívčin hlas mu v hlavě rozhořčeně rezonoval. Za druhé, slíbila jsem mu to, protože jsem musela. Bylo to pod tlakem. Pouhé řešení mé zoufalé situace. Jediné východisko. Slib daný v takovou chvíli neuznávám. Necítím žádnou povinnost jej dodržet.
Chvilku mlčel. Ptáček odlétl a v zobáčku nesl nějakého červa.
Hlavně, že se můžeš ospravedlnit. zahučel.
Dívka po něm loupla očima, nechala to však být. Ptáci nad jejich hlavami už vesele švitořili a přelétávali sem a tam. V lese bylo najednou příjemné teplo a Shika se tu cítila bezpečně.
Což je dost falešný pocit, vzhledem k tomu, že přede mnou je Uchiha a za mnou Orochimaru s Kabutem.
Odhodila klacíček a vstala. Rychlým pohybem si oprášila kolena a zkontrolovala výstroj. Vlk se zvedl také.
Vypadá to, že snaží nás dostat dál od Orochimara a ostatních. Vezmem to trochu stranou, oklikou a uvidíme, co se stane. domluvila a vyskočila na větve stromů. Vlk zůstal na zemi.
Ještě jsem se tě chtěl zeptat, promluvil, než vyběhli, proč ho vlastně chceš zabít? Nebo spíš, proč jsi ho chtěla zabít? pomyslel si pro sebe.
Dívka ztuhla. Cítil, jak sebou její vědomí trhlo a začalo zpracovávat položenou otázku. Stáhl se z její mysli a čekal, až z toho kolotoče sesmolí nějakou odpověď.
Protože pro mě hrozbou. odpověděla po chvíli.
Jakou hrozbou? Pokud vím, do té doby, dokud se nesetkáte, tak se nic nestane.
Stiskla rty.
Prostě, začala pomalu, mě ohrožoval, tenkrát, v té cele… Odmlčela se a na moment se ztratila ve vzpomínkách. Rutame si všiml, že dívce naskočila husí kůže. Je to příliš složité. řekla náhle. Půjdem.
S těmito slovy se rozběhla cestou, kterou bude moci Uchihu obejít.
Stejně nevím, co řešíš. zavrčel tiše. Narážel na její pocit, že se do Konohy nevrátí.
Shika chvíli mlčela. Chvilku si myslel, že je příliš vystrašená, po hlubším průzkumu ale zjistil, že její mysl je klidná a vyrovnaná.
Smířená, pomyslel si. Ale zadarmo se nedá.
„Stane se, co se má stát,“ odpověděla.

Orochimaru zuřil. Ta trojice ANBU jemu i Kabutovi dávala zabrat.
Vypadá to, že se snaží za každou cenu získat dost času pro toho člena, co mi utekl. pomyslel si a vyhnul se kunai, který mu mířil na hlavu. Nicméně je to zbytečné, protože tam to jistí Sasuke-kun.
Zle se ušklíbl a zabil shinobiho s kočičí masku, který mu už pořádně lezl krkem. Všiml si, že Kabuto také zabil svého protivníka. S krutým šklebem se otočil na velitele jednotky.
„A naposled ty.“

Znenadání se objevil před ní a ona jen díky rychlým reflexům a mrštnosti stihla uskočit a bezpečně dopadnout do pokleku. Jen stěží se ubránila tomu, aby šáhla po své primární zbrani.
Pomalu se zvedla a podívala se do očí, které ji tolik let děsily. Zaregistrovala, že les kolem nich je opět hrozivě tichý.
„Dřív, než jsem čekal,“ prolomil ticho tichý, ledový hlas.