Hrdina, který chrání

Jakoby nestačilo, že Suna byla zničena, ale nemusel zemřít i její stavební kámen.
„Tohle se nemělo stát!“ štkala nad hrobem blonďatá dívka, ale co měla dělat, když jí zakázal se do toho boje plést.
„Asi to byl jeho osud zemřít při obraně milované vesnice a jejich obyvatel, ale cítím jeho přítomnost, jakoby byl stále s námi,“ utěšoval svou jedinou zbylou žijící příbuznou.
„Já tohle všechno vím, ale kdyby nebyl tak tvrdohlavý a neústupný…“ nedořekla, protože ji přemohl další záchvat pláče.
Ale na truchlení nebyl čas, ani místo. Museli ještě vybojovat své vlastní bitvy, v kterých zemřelo mnoho nadaných ninjů, ale i nevinní lidé.
Byl to strašný masakr a i Konoha se účastnila této války, kde se nemalou měrou zasloužila o vítězství, když už se zdálo, že to dopadne relativně dobře, tak se stala ta nešťastná událost vůdce celé vesnice padl do léčky. Byl zabit, i když se mu všichni snažili pomoct v boji a nasazovat své životy, jen aby on žil a vedl tak dál vesnici...
Bohužel se to nepodařilo a i přes své dovednosti a zkušenosti podlehl nepříteli, který mu před smrtí řekl:
„Ty, že jsi kazekage? Jsi nula a nulou zůstaneš!“
„Jsem kazekage a jsem užite…“ nedořekl, protože v ten okamžik zemřel.
Je to sotva dva dny, kdy válka utichla a Konoha se nabídla, že jim pomohou a zbylí občané a ninjové s vděkem souhlasili.
Trvalo dalších deset let než Suna se vzpamatovala z toho nejhoršího, ale stále jim kdosi scházel…
Během těch první let, kdy do Suny chodili řemeslnící, stavaři a ninjové z Konohy se jejich přátelství více utužilo.
Někteří obyvatelé Konohy vyslovili přání, že se chtějí nastěhovat do Suny a ti co zbyli z vesnické rady, tak souhlasili a byli těm lidem tak vděční, že je prohlásili rodilými obyvateli.
A první rok byl nejhorší všichni se ještě nevzpamatovali ze ztráty svých příbuzných, lásek, bratrů…
Ale musel se zvolit nový vůdce, který povede vesnici.
Jak noví, tak i staří obyvatelé Suny zvolili jednoznačně bratra mrtvého kazekageho.
Přijal tuto roli, i když nikdy by si nikdy nepřiznal, že před tím než vypukla válka měl sen, ve kterém byl kazekagem, ale nevěnoval tomu pozornost a to se teď stalo skutečností.
Po proneseném slibu řekl:
„Sice jsem kazekage, ale nikdy nenahradím mého bratra a proto jako mou první povinností je vám zajistit bezpečí a mír, proto vás prosím, jako váš vůdce, rozšiřte mezi všechen lid, že minulý kazekage nezemřel, že dál žije v písku, který ho ochraňoval. A že pokud se nás někdo pokusí napadnout, tak písek, který je kolem nás ho zabije neslýchaným způsobem a umírající spatří jeho tvář v každém zrnku písku.“

Také se stalo, že celou Sunu obepnul písek a každý kdo do Suny zavítal se tu cítil jako doma.
Asi to bylo tím, že duch hrdiny minulosti stále žil a usmíval se na své sourozence a obyvatele…
Nikdo nezapomněl na hrdinu, který svým způsobem změnil svět a lidi v něm…

„Tati, vyprávěj mi o hrdinovi naší vesnice.“
„Budu ti vyprávět příběh o tvém strýci…“ chlapec se při zmínce o tom, že ten hrdina je jeho strýc začervenal a obdivoval ho ještě víc.