Útěk

Vždy když jsem pohlédla do tvých očí,
Vždycky jsem na všechno zapomněla.
Všechno se nyní však kolem mě točí,
Hledat jsem chtěla jít anděla.
***
Běžela jsem, rychle a tiše,
Chtěla jsem utéci?
Ne, utíkala jsem zpátky spíše,
Cítím se jako v kleci.
***
„Pomoc!“ volám stále,
„Pomoc!“ volám zase.
Stojím na vysoké skále,
Bojím se v tomto krutém čase.
***
„Naruto-kun,“ šeptám právě,
z mých očí se kutálí slzy.
Padám na zem, vstříc měkké trávě,
Uvidíme se zase brzy?
***
Stále si v duši opakuji,
Jedno slovo, které mně děsí.
Mám stále říkat, jak se jmenuji,
I když je to plné těch směsí?!
***
„Zemřel.“ Ozývá se mi v hlavě,
„Zemřel.“ Opakuje se tam pořád.
Proč vidím všechno tak tmavě,
Být s ním napořád.
***
Chci odejít se smrtí,
„Pojď!“ volám.
Ty myšlenky mně drtí,
„Chci umřít!“ zvolám.
***
Do ruky beru jednu zbraň,
Přikládám k svému srdci.
Tohle je vážně krutá daň,
Ale tohle bych měla říkat smrtci.
***
Uzamkla jsem Tě do svého srdce,
Avšak ztratila jsem od něj klíč.
Vydávám se blíže k smrtce,
Probodávám srdce příč.
***
Vidím ji, volám na ni, přichází,
„Pojď za mnou, pojď za ním.“
Všechno mi teďka dochází,
Už to všechno vím.
***
„Naruto-kun, miluji Tě.“