Oheň a led 7

Ale co se tedy stalo?
***

Souboj bratrů

Hokage se otočil čelem ke chlapcům.
„Musíte ji najít, dřív než něco vyvede. Pošlu s vámi několik ANBU.“
„To nebude nutné,“ řekl Tenshi spěšně. „Víte, máme své vlastní způsoby a metody pro stopování,“ dodal, když si ho Hokage změřil podezíravým pohledem.
„Hmm, dobře, ale najděte ji co nejdřív. Riziko, že něco podpálí, je vysoké.“
Oba dva mladíci přikývli. Tenshi se vydal ke dveřím a jeho bratr se chystal za ním, ale najednou ho Teuchi chytil za paži a silně stiskl. Překvapeně se zastavil.
„Prosím, přiveďte mi mou holčičku zpátky, je to jediné, co ještě mám!“ zaúpěl zoufalým hlasem. Genshi se na něj povzbudivě usmál.
„Nebojte, my ji najdeme. Slibuju, že vám dceru vrátíme zpátky.“
Muž přikývl a pustil ho. Blonďák si ještě naposledy vyměnil pohled se Třetím, načež vyběhl ven.
Oba mladíci šli hlubokým lesem mlčky. Zatímco Tenshi vpředu se upřeně díval někam před sebe, Genshi si ho zezadu pobaveně prohlížel. Když vyšli ven z lesa a ocitli se na nějaké louce, oba se zastavili. Tenshi se postavil ke svému bratrovi čelem.
„Tak ještě jednou a nebudu to už víckrát opakovat. Co tady děláš?!“ zeptal se nepřátelským tónem. Blonďák se uchechtl.
„To ty přece víš, bratříčku. Konám klanovou povinnost, na kterou ses ty vykašlal.“
Rezavovlásek se zle zamračil.
„Celá ta legenda je blbost!“ zařval.
„To si myslíš ty.“ Jak Genshi zvýšil hlas, strom za ním se zachvěl. „Rivalita mezi Douketsu a Kirinketsu se dědí z generace na generaci. Když otec umíral, přenechal ti poslání zabít posledního z nich. A cos udělal? Hezky jsi to hodil za hlavu. Jako by pro tebe otcova smrt nic neznamenala!“ Blonďákův obličej se zkřivil do rozzuřené grimasy. Tenshi ho podmračeně pozoroval.
„Jeho smrt mi nebyla lhostejná,“ řekl již klidným hlasem. „Ale nehodlám zabít bezbrannou dívku jenom proto, že se to vykládá kdovíkde.“ Jeho hlas byl tvrdý, neústupný. Genshi se hystericky zasmál.
„Bezbrannou? Bezbrannou?! Viděl jsi vůbec, co provedla?! Vyhodila dům do vzduchu! A taky tě málem zabila! Tomuhle ty říkáš bezbranná?!“ ječel na něj, pohlcen vztekem. Rozzuřeně oddechoval. Tenshi ho nechal, aby se uklidnil. Po chvíli se blonďák zhluboka nadechl a pomalu vydechl. Po pár zopakováních to zabralo. Když promlouval, byl jeho hlas vyrovnanější.
„Ta legenda není blbost, bratře. Vždyť se podívej, všechno do sebe zapadá! Našla se poslední Kirinketsu, a my dva -“
„Jo, a přesně to je ten problém,“ skočil mu do řeči. Genshi se na něj nechápavě podíval.
„Co tím myslíš?“
„Myslím tím, že v té legendě je chyba.“
„Jaká chyba? O čem to mluvíš?“ Blonďák začal nabírat rudou barvu. Tenshi jen klidně stál, tvář bez emocí.
„Říká se, že zbyli poslední dva, jeden z každého klanu. A jestli umíš počítat, zjistíš, že nás je o jednoho navíc.“
Mladík se zarazil. Teprve teď mu to docházelo. Bolestně se zašklebil, když si uvědomil, co teď přijde.
„To znamená... že buď ty, nebo já,“ zamumlal těžce. Svěsil hlavu mezi ramena, což Tenshiho donutilo uvolnit svůj napjatý postoj a být v tuhle chvíli správným bratrem.
„Genshi, takhle to přece nemusí být. Nemusíme bojovat jeden proti druhému, protože to říká nějaká hloupá legenda. Copak vážně věříš tomu, že Kirinketsu ani Douketsu nemůžou žít vedle sebe?“ Doufal, že jeho mladší bráška konečně dostane rozum. Avšak někde hluboko v srdci věděl, že doufá marně. A měl pravdu.
„Ty to nechápeš,“ začal blonďák a zavrtěl hlavou. „Tady nejde o klan nebo o legendu.“
„A o co teda?“
Genshi se zhluboka nadechl.
„Tady jde o to, že to tak chtěl náš otec. Přál si, ne, žádal tě, abys Kirinketsu konečně vyvraždil. Bylo to to poslední, co vyšlo z jeho úst, a navíc jsi tam byl jenom ty. Jasně, bylo nám oboum sedm, tehdy jsi nemohl nic podniknout, ale vždyť teď jsi silný jako ještě nikdo z našich řad!
Tolik jsem si přál, aby o to poprosil mě, protože bych pro něj udělal naprosto cokoliv. Ale nějakou shodou náhod tam zase byl jeho milovaný Tenshi, oblíbenec klanu.
Víš, jak jsem trpěl? Jak mě to užíralo, když o tobě před ostatními mluvil jako o géniovi, a o mně se ani slovem nezmínil? Strašně jsem na tebe žárlil, ani nevíš, jak moc. Chtěl jsem se ti aspoň trochu rovnat, dokázat tak, že jsem pravý syn svého otce, ale ty ses nakonec stejně naučil nějakou novou úžasnou techniku a zase mě předběhl. Ani to, že jsem se stal medikem, mi nijak nepomohlo.
Máš vůbec ponětí, co je to pro mě za příležitost splnit otcovo poslední přání? Obzvlášť, když ses ho vzdal? Sice mě při tom neuvidí, a ani mě nebude moct pochválit, ale už jenom fakt, že jsem mohl pro něj udělat takovou věc, mě naplňuje štěstím.“ Chlapcovy oči se začaly pomalu zaplňovat slzami. Tenshi ho pozorně poslouchal, načež si povzdechl.
„Tys neměl ani páru o tom, co se dělo v klanu, co?“
Jak blonďák nechápavě zamrkal, jedna neposlušná slza mu stekla po tváři.
„Cože?“
„Drby,“ řekl rezavovlásek. „Téma týdne, všelijaké novinky... Tys nebyl téma týdne, tys byl téma roku.“
Genshi na něj nechápavě hleděl. Jeho bratr si povzdechl.
„Možná že mě měl plnou hlavu a plnou pusu, ale srdce... to patřilo jenom tobě. Už několikrát jsem ho zastihl, jak tě tajně pozoroval při tréninku. Jak se potěšeně usmíval, když jsi dokázal uzdravit své první zvíře. Nebo jak se už už hodlal k tobě vydat, když jsi upadl, zranil se.
To já jsem byl ten, který žárlil. Jseš o rok mladší než já, tudíž jsi byl mazánkem rodiny. Naše matka se starala jenom o tebe, mě už nadobro odkázala.
Víš, proč jsem vždycky měl v záloze nějaké to nové Jutsu? Abych zase strhl pozornost rodičů na sebe. Vím, že to zní sobecky, ale tak to prostě chodí, když má člověk mladšího sourozence.“
Blonďák ho nevěřícně poslouchal. Nemohl uvěřit svým uším. Jeho velký bratr Tenshi, že na něj žárlil? To mu přišlo jako naprostý nesmysl. Prudce zavrtěl hlavou.
„Ne, já nedovolím, abys nechal zaniknout můj klan!“ Rychle dopadl na všechny čtyři. Najednou se jeho tělo pokrylo bílou srstí a změnilo do podoby vlka. Hrozivě rozevřel tlamu, z které mu odkapávaly sliny. Pohlédl na Tenshiho jasně rudýma očima, z nichž sršela nenávist. Se zuřivým vrčením se na něj vrhl.
„Genshi!“ zařval mladík a rychle odskočil. Neznámo jak se změnil už ve vzduchu, na zem dopadl jako velký modrobílý vlk s bleděmodrýma očima. Oba bratři kolem sebe chvíli kroužili a cenili na sebe tesáky. Bílý vlk se zastavil jako první a zavrčel.
Já tě nenechám zničit Douketsu klan, budu za něj bojovat!
Vrčení modrého vlka nebylo ani zdaleka tak zuřivé.
Genshi, to je přece směšné!
Najednou bílý vlk pozvedl hlavu a hlasitě zavyl.
Kurogane Kokushitsu (Železné okovy)!
Najednou zpod země vystřelily čtyři železné řetězy a modrého vlka spoutaly. Ten překvapeně zavřeštěl. Střelil pohledem směrem k Bílému, který se hrůzně šklebil. Pak ale zavřel oči. Zničehonic se loukou prohnala hotová sněhová bouře. Obloha potemněla, tráva se pokryla studeným sněhem. Bílý překvapeně vyjekl. Modrý otevřel oči a zavrčel.
Nechci to udělat, ale nedáváš mi na výběr. Máš však poslední příležitost se vzdát.
Bílý dlouze zavyl.
To nikdy!
Vrčení Modrého už kvůli příšernému kvílení větru nebylo slyšet.
V tom případě nemám jinou možnost. Promiň mi to, bratříčku.
Náhle se sněhová závěj počala soustředit do jeho tlamy. Zeširoka rozevřel čelisti a s posledním táhlým zavytím vyslal Jutsu vpřed.
Fubuki no Jutsu (Technika Sněhové bouře)!
Bílého zavalil ohromný nával sněhu. Zcela ho pohltil, až už po něm nezbylo ani památky. Když bouře ustala, nebylo kolem dokola nic, jen bílý sníh. Modrý se rozhlédl, ale když se ani po pár minutách nic nepohlo, pozvedl hlavu, načež dlouze, teskně zavyl. Jeho bratr Genshi... byl mrtev.