Orochimarův spojenec 02

Část druhá - Cesta do Suny

Když Aya dorazila k bráně, nikdo tam nebyl. Kam se poděli?
„Koho hledáš?“ lekla se, když na ní Izumo promluvil.
„Kibu se Shinem a Hinatou. Nebyli tady?“ Aya se pořád ohlížela okolo sebe v naději, že se třeba objeví.
„Tak ty už dávno vyrazili.“ Předběhl Kotetsu Izuma v odpovědi. Aya se vydala na cestu. Po pár kilometrech se ale zastavila. Okolí jí připadalo jiné než je na cestě do Suny. Copak se ztratila? To není možné. Do Suny šla už tolikrát. Zná tu cestu nazpaměť. Genjutsu? Kdo? Proč? Orochimaru! Co po ní chce?
Aya udělala ruční znamení a zrušila techniku. Za sebou slyšela ironický smích.
„Přece jen nejsi tak neschopná jak jsem si myslel.“
„Arashi! To už mi nedělej. Víš, jak jsem se lekla?“
„A víš, že mě to nezajímá? Orochimaru-sama mě posílá. Má pro tebe novou misi.“
„Teď nemám na nějakou jeho misi čas. Spěchám do Suny.“
„No vida. Tvůj cíl je tam. Musíš zabít Kazekageho. Když bude mrtvý, vesnice poleví v obraně a my můžeme zaútočit.“
Aya zírala na Arashiho s otevřenou pusou. Už tolikrát jí překvapil nebezpečnými misemi ale tohle tu ještě nebylo. Co má ještě udělat aby dostala matku a bratra zpátky?

Jeden by řekl, že Orochimaru nedodrží slovo ale Aya věděla, že jsou na živu. Měla takovou zvláštní schopnost. Poznala když někdo lže. Orochimau nelhal. Zatím.
„Z..z..zabít Kazekageho??“ Aya tomu pořád nemohla uvěřit. Vždyť to byl její blízký přítel.
„Jestli to je pro tebe problém, tak můžeš říct rodince sbohem, Ayo.“
„Problém? Tse, pro mě není nic problém.“ Jó kdyby to tak byla pravda. Jak ráda by teď všeho nechala a šla zachránit matku s bratrem a utekla s nimi daleko od Orochimara a jeho poddaných. Chtěla ještě něco říct ale Arashi už byl pryč.
Pro rodinu by udělala všechno ale tohle už je moc. Snažila se na to nemyslet a pokračovat v cestě. Vyskočila z lesa na louku a rozhlížela se. Nikde nikdo, nikde nic. Pokračovala dál.
„To už jsou tak daleko? To jsou teda rychlíci.“ Řekla si pro sebe Aya.
Sotva to dořekla, prolítl vedle ní kunai. Jen tak tak stihla uhnout.
„Ayo, si to ty?“ Kiba zněl trošku (víc) překvapeně.
„Cos čekal?“
„Eh promiň. Akamaru se najednou zastavil a začal vrčet, tak jsem si myslel, že tam je nějaký nepřítel.“
„Kdybych bývala byla neuhla měla bych kunai v hlavě.“
„Býval bych byl věděl, že seš to ty, tak bys ho neměla nikde.“ Řekl Kiba a všichni se začali smát.
Dali si malou pauzičku a pak vyrazili zase na cestu. Aya pořád myslela na svou misi kterou dostala od Orochimara. O co mu jde? Čeho chce dosáhnout? Proč ji tak ničí? To vše se jí honilo hlavou.
Uběhlo pár hodin a začalo se stmívat. Utábořili se na noc a ráno zase vyrazili na cestu.
Když dorazlili do Suny, už tam na ně čekali Temari a Kankuro.