Hledání ztracené rolničky aneb, když se něco může pokazit, pokazí se to.

Všechno to začalo nevinně, Naruto seděl jako obvykle u Ichiraku, Sai maloval cosi na svitky a Sakura pomáhala v nemocnici. Podívejme se blíže. Začneme u našeho známého pojídače rámenu čili Naruta.
„Mňam, mňam, tady je prostě rámen nejlepší! Další misku,“ liboval si.
„Jasný, jasný, už se to nese,“ odpověděla pohledná dívka za pultem a podala mu další mísu s nudlemi.
„Hmm, co budu dělat potom? Bábi mi dala týden volna a nedělám nic jiného než, že trénuji, anebo jsem na misích. Vidím to asi zase na trénink. Ikdyž bych mohl jít „šmírovat“ Sakuru…,“ při těch myšlenkách začal slintat „…ne nebudu jako Zvrhlý Poustevní.“
„Naruto-niichan!“ uslyšel „Naruto-niichan?! Hokage s tebou chce mluvit a máš přivést i Sakuru a Saie,“ byl to Konohamaru Narutův „žák“.
„Cože?! Mám snad mít týden volna tak proč to,“ začal hudrovat, ale skočil mu do řeči dívčí hlas „Naruto-niichan je to neodkladné. Prosím.“
„Moegi snad jsme si dali jasný pravidla, kdo bude mluvit ne?“ začal Konohamaru „A-ano, ale než mu to ty vysvětlíš,… je rychlejší ho tam prostě poslat.“
„Platím,“ ozvalo se „Dobře, díky za vyřízení. Tak a teď musím najít ty dva,“ a odešel.
U Saie.
„Hmm volno, to abych si zašel do horkých pramenů, nebo bych mohl…ne nemohl,“ zahodil tu myšlenku. Za chvíli uslyšel někoho, koho v tu chvíli nechtěl slyšet.
„Hej! Saii! Musíme jít pro Sakuru a pak k Hokage,“ uslyšel.
„Volno skončilo…,“ a začal balit svitky. Když je zabalil, šel dolu za Narutem a společně se vydali směrem k nemocnici.
Cesta jim trvala kupodivu déle, než čekali. Vešly dovnitř a Naruto začal volat: „Sakuro-chan! Kde jsi?“ pokřikoval takhle asi dvě minuty, když se zpoza rohu vynořila běsnící Sakura *na hlavě pulzující žíly a pohled vraha*. Rozeběhla se směrem k němu a dala mu ránu, že letěl deset metrů dozadu. Při dopadu byl slyšet zvuk, takový, co připomínal zlomenou kost.
„Baka! Kde si slyšel, že v nemocnici můžeš řvát, jak tě napadne!?“ v tu samou chvíli jím začala třást tak, že Naruto už nevěděl, kde je na hoře a kde je dole.
„Gomen Sakuro, ale Naruto to nemyslel špatně jen nevěděl, kde tě máme hledat,“ začal Sai hájit Naruta v naději, že bude schopný dojít k Hokage po svých.
„Grrr,“ zavrčela a pokračovala „Jste v nemocnici, nemůžete tu řvát jak v lese, to si uvědomte pánové. A proč mě hledáte?“
„No *kuck* my máme jít za Bábi a no, my *au*…“ chytil se za žebra, Sakura k němu přistoupila.
„Naruto bolí to hodně?“ zeptala se.
„Ne to je dobrý *kuck*,“ odpověděl a zvedl se. Sakura nebyla stále přesvědčená a řekla si:“ je to zbytečný on je tvrdohlavý jako mezek.“ Poté se všichni tři vydali směrem k Hokage.
U Hokage.
Někdo zaklepal na dveře.
„Vstupte!“ zařvala Tsunade.
„Bábi, jsme tu jak si nás chtěla, tak co potřebuješ?“ spustil Naruto a dostal dobrou ránu do jeho bolavých žeber od Sakury se slovy: „Neandrtálče místo pozdravu na ni začneš hulákat.“
„Naruto, Sakuro, Saii, mám pro vás úkol, ve kterém budete muset donést tuto rolničku jedné důležité osobě a ta žije na jihu Konohy.“
„COŽE? JENOM BLBÁ ROLNIČKA A NA TO POTŘEBUJEŠ *AU* co to?“ Sakura mu zase dala ránu do žeber.
„Naruto, není to jen tak ledajaká rolnička. Tato rolnička má v sobě moc dávat věci k sobě, a proto na ni musíte dát pozor, a jestli ji ztratíte…nepřejte si mě a radši mi sem ani nechoďte, jestli chcete být na živu o trochu déle,“ řekla jim s výhružným pohledem Tsunade *kapky potu na jejich hlavách*. Zbývalo jim jen kývnout a doufat, že se nic nepokazí. Vydali se teda na cestu, na jih Konohy.
„Chjooo! To není fér! Proč na doručení jedné stupidní rolničky musí bábi pověřit tři ninji, na to by stačil i obyčejný vesničan, tak proč my?“nadával Naruto. Sakura radši mlčela, jinak by ho musela zabít, ale také ji to přišlo divné, proč oni tři. Sice to nebyla obyčejná rolnička, ale i tak. Sai to ani nevnímal, jen se usmíval. Zbytek cesty na jih byl Naruto podezřele ticho a Sakura si oddechla. Když byli skoro tam, zeptala se Naruta na „osudovou otázku“.
„Naruto dej mi tu rolničku jsme skoro tam a jestli to bude žena, tak bude radši, když jí to dá někdo s osobností *falešný úsměv*.“ Naruto se zastaví a šáhne do kapsy, kam dal rolničku, nic, sáhne znova a znova, nic, zkusí druhou kapsu, to už mu zase vyrazil studený pot. Ne z toho, že ho Sakura bude bít dobrých 10 minut, ale z toho, že je Tsunade přizabije, nebo hůř zabije. V žádné kapse nic nebylo. Podíval se na Sakuru, té vyrazila pulzující žíla. Zkusil hledat jinde bez úspěchu, to už to nevydržela a pustila se do něj.
„Baka! Netvrď mi, že jsi tu rolničku ztratil.“ „Byl jsi takový hrr. Řekl jsi, že u tebe bude v bezpečí a kde je? Ztracená!“ poté dala Narutovi ránu až padl na zem.
„S-Sakuro-chan! To nebylo schválně,“ začal se hájit. „Asi mi musela vypadnout někde cestou nebo někde ještě u Tsunade.“
„Dobře uklidněme se. Co říkala Hokage, že se nám stane, jestliže ji ztratíme?“ otázala se.
„Říkala: Jestli ji ztratíte radši sem ani nechoďte, jestli chcete žít o něco déle.“
*všichni mají představu co by se stalo, kdyby to Tsunade zjistila*
„Fajn! Nikam nepůjdem a nic se nám nestane,“ prohlásil bezmyšlenkovitě Naruto.
„Naruto ty si fakt beznadějný případ „blbosti“. A co asi řekneme až ta osoba dorazí a bude se vyptávat, kde je jeho rolnička? Řekneme jéé promiňte, asi dostala nožičky a utekla.“ Odpověděla Sakura na Narutův nesmysl.
„To mě nenapadlo.“
„Tebe nenapadá většinou nic,“ odvětila suše.
„Ehm nerad vás ruším v konverzaci, ale jestli ji nenajdem do večera jsme opravdu v háji,“ přerušil jejich debatu Sai. „Navrhuji, abychom se rozdělili, ty Naruto se půjdeš podívat k Hokage, ty zakuto, ty se podíváš po cestě po které jsme šly a já to obhlédnu zhora.“
„Jsem zvědavý, jestli něco z té výšky uvidíš,“ zarejpal si Naruto. Poté se každý vydal jiným směrem.
„Tak se podívám, jestli to nebude támhle,“ řekla si Sakura „Nic, tak co třeba támhle?“ Takhle to pokračovalo celou cestu zpátky.
U Saie taky řádná změna, nic co by vypadalo jako rolnička. Proto se rozhodl zkusit to někde jinde. Mezitím Naruto narazil na Hinatu a ta mu omdlela před očima, tak ji musel vzít do nemocnice. Než ji tam odnesl, přišla k vědomí, ale když zjistila, že ji Naruto nese v náručí, omdlela po druhé.
„Prosím postarejte se o ni, dvakrát mi omdlela a mám o ni strach,“ poprosil Naruto.
„Nebojte bude to nejspíš jen změnou tlaku, podíváme se na ni, ale nemyslím si, že to bude něco vážného,“ odpověděl zdravotník a odešel s Hinatou na lehátku.
„Yosh, to znamená, že můžu jít hledat tu zvonící cosi.“
Když došel k budově Hokage, rozhlížel se, nikde nic, tak pokračoval dál. Vevnitř také nic. Šel opravdu pomalu, aby nic nepřehlédl. Byl už v druhém patře, když si na něco vzpomněl.
„Naruto ty jsi takový blbec,“ pomyslel si a vydal se přímo směrem k Hokage. U dveří váhal jestli má zaklepat, ale to ani dělat nemusel, protože z nich vycházela Shizune.
„Oh, Naruto, Lady Tsunade už na tebe čeká,“ vzkázala a odešla.
Naruto vešel a začal se rozhlížet, jestli tady někde není rolnička.
„A hele, tak támhle jsi ji zapomněl ty blbče,“ pomyslel si.
„Konečně si se vrátil pro tu rolničku,“ začala celkem klidně a to ho vyvedlo z míry „Tak jak dlouho vám to trvalo?“ zeptala se.
„Noo, já ehm teda noo…,“ začal něco blekotat, Tsunade ho přerušila.
„NARUTO UVĚDOMUJEŠ SI, KDYBYSTE TO ZTRATILI, MĚLI BYSTE PROBLÉM TAKOVÉHO KALIBRU, ŽE BY KONAHA BYLA MALÁ NA TO ABYSTE SE SCHOVALI!“
*Naruto má kapky potu na čele a třesoucí se kolena*
„No nevadí, vem tu rolničku a upaluj ji dát tomu komu máš.“
„A jak ho/ji poznám?“
„Ona si tě najde a už běž.“
Naruto teda odešel, po cestě potkal Sakuru se Saiem. Nyní už měly rolničku a mohly se vydat směrem k paní „záhadné“.
„Naruto, jak jsi to tam mohl nechat?“ otázala se Sakura.
„Noo já ani nevím, vylítli jsem tak narychlo, že jsem to ani nestihl vzít.“ *rozpačitý úsměv*
„Fajn doufám, že si ji tam nezapomněl podruhé,“ ujišťovala se.
„Ne jinak by jsi mě už zabila.“
„Chytrej kluk“ pomyslela si.
Došly na místo doručení. Nikde nikdo až na jednu velice pohlednou slečnu. Přišla k nim se slovy.
„Vy jste ti co mi mají donést moji rolničku?“
„Ano, tady je,“ odpověděla pohotově Sakura.
„Dotaz, *všichni se podívali na Naruta a čekali co z něj vypadne*, co je na té rolničce tak zvláštního?“
„Nic,“ odpověděla „Je to jen můj talisman, který jsem si u Tsunade zapomněla nic víc.“
„Tak proč s tím tolik nadělala?“ nechápal.
„No tak to nevím asi chtěla, aby se to ke mně dostalo a neztratilo se to, protože ví, že to pro mne tolik znamená.“
Dívka si vzala svoji rolničku a odešla. Trojice ninjů nevěřilo svým uším, celý den se nalítali kvůli obyčejné rolničce. Kdyby ji ztratili a koupili novou, nepoznala by to.