Tajná zpověď

Mě rozmazlovali,
tebe stranili,
mě milovali,
tebe zraňovali.

Mě dali víc,
tobě prázdné nic.
V tom je pravda skrytá,
věkem a prachem pokrytá.

Můj čin nejde zastavit
ani oddálit.

Vždy tu budu pro tebe,
jako modré nebe.
Možná sníh tě mírně zebe,
věř sám v sebe.

Chtěl bych tě učit, vést,
ani květina bez péče nemůže kvést,
jsi můj světlý bod, moje naděje,
když zemřu, nic se neděje.

Žij život svůj,
jako já jsem nemohl ten můj,
pevně na zemi stůj,
nedovol, aby tě osud přemohl.
Jak rád bych ti pomohl,
leč není mi to dovoleno,
abych ti radou, či slůvkem vypomohl,
jako bratr jsem poleno.

Vím, že jsem selhal,
proto mě musíš zabít,
životem jsem se belhal,
jen tvůj život se nesmí kazit.

Bláhový jsem byl,
Madarovi uvěřil,
že mi pomůže splnit mou misi,
nic není jako kdysi.

Ztrácí se můj svět,
stejně tak tvoje dětství,
vše odkvétá jak sakuřin květ,
nezahoď své pěsti.

Pro svůj ohavný zločin,
nedojdu klidu,
odsuď tento počin,
měj v sebe víru.

Až uzraje čas,
uběhne to jako ďas,
pak mě můžeš zabít,
to si nechám líbit.

Rád zemřu rukou svého brášky,
nic mi nepomáhá, ani prášky.

I na konci se budu usmívat
a sebe proklínat,
že jsem tě tak zranil
rodné jméno pohanil.

Tady končí můj osud
žij jako doposud.
Poslední sbohem,
řiď se srdcem a rozumem.

Moje tajná zpověď.
Naposled...