Ohnivá vůle se nevzdává! Spěch, část 31.

„Kolikrát ti mám říkat, Naruto, že nejsem Hinata, ale Yatsu!“ Hinata se fakt snažila, aby se neprozradila. Ještě bylo moc brzy, aby se prozradila, navíc si chtěla být naprosto jistá, že on svůj slib nikdy neporuší! K tomu byla potěšena, že ji poznal.
„Ale já ti nevěřím, a víš proč?“ Yatsu/Hinata zavrtěla hlavou. „Protože to poznám podle toho, jak líbáš a tvoje oči volají po mě.“ Řekl Naruto a naklonil se nad ní k polibku, který přišel a tehdy si tím faktem byl jistý, jako ničím jiným v životě.
Yatsu se zpočátku bránila, ale vzápětí na to podlehla jeho technice, která ji opět dokázala, že on je jediný, který je jí souzen.
„Vidíš, tebe poznám vždy a všude, tak, prosím, přestaň s tou komedií nebo tou hrou, kterou ani nevím, cos chtěla dokázat!“ Naruto byl už pěkně dopálen.
Jenže s tím nemohla přestat, i když byla Hyuuga Hinata, nějak si oblíbila být prostě Yatsu a užívat si života… proto byla donucena lhát. „Já fakt nejsem Hinata, jak říkáš! Jak ti to jinak mám říct!“ Hinatu bolelo u srdce, ale musela vytrvat!
„Já to s tebou myslel po dobrém, vidím, že jsem se spletl a hodně, myslel jsem jak dobře znám Hinatu, když jsme oba prožili skoro dva životy… asi ji tak skvěle neznám. Je mi smutno.“ Pak se otočil a odešel. Yatsu se nedokázala pohnout, jak byla zklamaná. Nadávala si, už s tím bohužel nešlo nic dělat. co se stalo, stalo se. Znala Naruta, tak dokonale, věděla o tom, že i když vypadá na povrchu klidně, v duchu zuří a trápí se.

Do toho se ukázal posel, který měl doručit zprávu, že na Konohu zaútočil Pein.
„Cože? Tak brzy?“ divil se Naruto.
„Prosím, říkal jste něco Uzumaki-san?“ zajímal se poslíček.
„Ne, nic. Děkuji za upozornění a vyřiďte svému nadřízenému, nebo komukoliv od jouninů výš, že jsem na cestě.“ Naruto si rychle sbalil věci a šel se rychle rozloučit s Tazunou, Inarim a Tsunami.
„Je mi velice líto, ale musím vás opustit. Konohu napadl Pein a já tam musím. Chtěl bych, abyste tohle neříkali Yatsu, nechci jí zaplést do nebezpečné situace. Zdržte ji tady, co nejdéle. Tohle je jediné o co vás žádám.“
„Je ti to předem splněno, protože si pro nás již tolik udělal…“ Tazuna opět vytáhl ten případ s Hakem a Zabuzou.
„Nemusíte mi pořád děkovat. Je čas jít.“ Pak jim zamával a zmizel…

Asi za dvě hodiny se vrátila Yatsu, která chtěla říct Narutovi pravdu. Nikde ho ovšem nenašla.
„Kdepak je Naruto?“ zajímala se.
„No, právě šel na trénink, neminuli jste se?“ Tsunami to činilo potíže předstírat, že je zde Naruto.
„Ne, nepotkala jsem ho, to musí pořád něco vyvádět.“ Takhle ho znala ona.
„Přesně, Naruto je hrdina.“ Přidal se Inari.
„Máš pravdu, je něco pro mě na práci?“ Yatsu potřebovala něco dělat.
„Ale jistě, práce je vždycky.“ Ujistil ji Tazuna.
„Tak pokud mě omluvíte, jdu si lehnout.“ Po úkloně odešla.
Když si byli jistí, že je neslyší se začali bavit…
„Je správné jí o tom neříct?“ Tsunami se tím pořád trápila.
„Nevím, ale když nás o to Naruto požádal, nemám na výběr, než mu splnit přání. Pořád mu dlužím, že mi zachránil život.“
„Možná máš, dědo, pravdu, ale povinnost hrdiny je splnit svoji roli!“ Inari si to trošku zidealizoval.
„Souhlasím, ale vím, že Naruto ví, co dělá!“ pak všichni tři přikývli.

Naruto spěchal jako by mu za patami hořelo. Mohl použít jutsu, které by ho přemístilo blíže Konohy, ale nechtěl na sebe zbytečně upozorňovat. To věděl z předchozího života. Přesto všechno ho trápilo jedno. Nestávalo se mu, že by se pletl. Hinatu přece poznám! Utěšoval se Naruto, nebylo to jednoduché.
Asi se z toho zblázním! Je nemožné, abych nepoznal svou lásku, i kdyby byla proměněna na já nevím co. Začínal z toho šílet…
Přidal do kroku a zvýšil své, již tak, dost rychlé tempo běhu. Spěchal co mu síly stačily, modlil se, aby to stihl včas.

Yatsu si zatím ničeho nevšimla, ale měla podezření, že se něco děje, už skoro den ho neviděla.
„Copak je s Narutem?“ ptala se u večeře.
„Je v pořádku, přespí, tam kde pracuje.“ Další vhodná lež.
„Tak to jo.“ Yatsu byla zklamaná, chtěla mu to povědět dnes večer, nevyšlo to. Možná zítra.
Nedočkala se ani zítřka, proto se rozhodla, že vejde do Narutova pokoje a podívá se na to jak je na tom jeho oblečení.
Zděsila se, nebylo tam…

Už z dálky cítil nebezpečnou chakru, která musela patřit nepříteli. Nejdříve se přiblížil, až kam jen mohl. Použil sage mod pro zjištění, kdo a kde bojuje.
Byl překvapen přítomností chakry dvou Uchihů těsně vedle sebe.
„To si ten boj nemohli vybrat později?“ rozčiloval se Naruto.
Konec konců do boje zasáhnout musel. Rozhodl se připojit k Uchihům, aby je zastavil a následně přiměl ke spolupráci. Tušil, že přesvědčování nebude nic lehkého. Také ho zasáhl strach o Hinatu, náhle si vzpomněl na to, jak mu říkala o návštěvě své kamarádky. To mu přišlo divné, ona žádnou kamarádku kdesi daleko neměla… na takové myšlenky nebyl čas. Byl čas bojovat.