Odpusť, můj bratře...
Vložil Joanne, So, 2009-12-19 23:24 | Ninja už: 5764 dní, Příspěvků: 815
Náš život je jedna dlouhá cesta,
s mnoha odbočkami - dobrými, či zlými,
a my jen panáci z řídkého těsta,
posláni zde se slabostmi svými.
s mnoha odbočkami - dobrými, či zlými,
a my jen panáci z řídkého těsta,
posláni zde se slabostmi svými.
Já si myslel, že slabost nemám,
až na jednu věc, jež mi zaslepila zrak,
já se kvůli ní vydal vstříc hrůzným stěnám,
prohnilým jako námořníkův vrak.
až na jednu věc, jež mi zaslepila zrak,
já se kvůli ní vydal vstříc hrůzným stěnám,
prohnilým jako námořníkův vrak.
Krev, bolest, strach a žal,
toť má stěna, moje jediná cesta,
odpor se mého života ujal,
já odešel z Konohy, mého města.
toť má stěna, moje jediná cesta,
odpor se mého života ujal,
já odešel z Konohy, mého města.
A co že je to ta vaše úžasná láska?
Ta, která ničí ledy až tají,
když mi srdce neobývá jediná dobrá hláska?!
Jen špatnosti si se mnou hrají!
Ta, která ničí ledy až tají,
když mi srdce neobývá jediná dobrá hláska?!
Jen špatnosti si se mnou hrají!
"Ale jdu dál, jeho čeká smrt!
Nezastavím krok, dokud bude dýchat!"
Toť má slova, naivní to hlt,
neboť teď už jen jediná slova budu slýchat.
Nezastavím krok, dokud bude dýchat!"
Toť má slova, naivní to hlt,
neboť teď už jen jediná slova budu slýchat.
Byl den po jeho smrti - mému činu,
a já ležel se slabým tělem v cizí místnosti.
Přišel muž, řekl: "Nic si nedávej za vinu,"
pověděl mi jeho příběh a bolest mi vjela až do kosti.
a já ležel se slabým tělem v cizí místnosti.
Přišel muž, řekl: "Nic si nedávej za vinu,"
pověděl mi jeho příběh a bolest mi vjela až do kosti.
"Miloval tě, vždy myslel jen na tebe."
A celý dosavadní svět se mi zatočil,
u srdce bolí, oči nevidí a na nohou zebe,
já toho dne z mé cesty odbočil.
A celý dosavadní svět se mi zatočil,
u srdce bolí, oči nevidí a na nohou zebe,
já toho dne z mé cesty odbočil.
K nikomu žádnou lásku, žádný cit
již na tomto prokletém světě necítím,
moje cesta získala nového cílu svit,
ne lepší, možná i víc se nyní lidí štítím.
již na tomto prokletém světě necítím,
moje cesta získala nového cílu svit,
ne lepší, možná i víc se nyní lidí štítím.
Každého, kdo mu škodil, musím zabít,
všichni si přede mnou pro něj poklečí,
i kdybych měl v horoucím pekle zhnít!
Miluji tě, můj bratře, můj Itachi.
všichni si přede mnou pro něj poklečí,
i kdybych měl v horoucím pekle zhnít!
Miluji tě, můj bratře, můj Itachi.
Poznámky:
Na smutné příběhy se píše pár rýmovaných řádků nejlépe (aspoň mně jo 
) a já dlouho nenapsala, neboť sem abnormálně nestíhala, díky Osudu sem sesbírala dneska trocha času... Tak něco vyšlo, co k tomu říct, Sasuke a Itachi. V Naruto světě by se to dal počítat jako jeden z nejvíc inspirativních příběhů. Stovkami, možná tisíci slovy by se nedalo vyjádřit to, co se povedlo jednomu muži pomocí mangy (aspoň mně by se to nepovedlo). To, co tu je, je základ, toť vše...Snad trochu smutný, snad trocu depresivní, snad takový, jaký by měl být...
Děkuji všem, kteří nad tímto výplodem mé fantazie stráví několik málo chvil...
(4 hlasů)
Moc pekná báseň -n_n- krásne napísaná... osobne mám radšej vtipné básne, paródie, ale toto sa mi strašne moc páči
síce je to smutné n_n ale čo už 
Děkuju
...Osobně obdivuju ty, kteří vtipné dokážu vymyslet, já to moc neumím, tak se přikláním ke smutným-ty mám i raději 
Hledat štěstí v maličkost dala jsem si za úkol - a jde mně to.