Černý polibek
Řekni proč černé?
Tmavé a smutné,
podivně věrné.
Nemáš mou lásku.
Já nemám tvoji.
A i přesto
už dlouho jsme svoji.
Nemáme prsteny.
Nesvázali nás v kostele.
Máme to do krve,
do jedné postele.
Neptal ses mě.
Já neptala se tebe.
Polibkem černým
ztratili jsme nebe.
Zatraceni na věčnost,
bohem a okolím.
Ze dne na den
proplouvat soukolím.
Jednou určitě…
Až přijde čas.
Sbohem si řekneme.
Polibkem zas.
Dostala jsem akutní potřebu něco sepsat... původně to mělo být trochu méně optimistické (pokud to vůbec jde ) ale s výsledkem jsem spokojená. Ten text totiž říká mnohem víc takhle, než kdybych ho měla měnit podle toho, že se mi nelíbí tadyten přesah nebo támhleto slovo. Tohle jsem já. Alespoň teď. Pravda, ve výsledku to je jen pitomá básnička, ale já mám po dlouhé době pocit, že jsem to zase já. A to je dobře
moc se mi to líbí...( mno až na tu třetí sloku...ta je taková...mno zvláštní) a ta poslední sloka je opravdu nádherná. jen tak dál...hlavně nepřestávej psát...
Polední dobou hodnotíš konožskou poezii, díky bohu ne tu moji, takže jsem ti za to hrozně vděčná (málokdo je ochotný říct vlastní názor, zejména pak když je kritický). Nakonec mi to nedalo a musela jsem se podívat na tvé vlastní verše.
Má to nádhernou rytmiku. Možná sis toho nevšimla, ale mě přijde, že tím, jak jsi rozdělila do řádků verše, je to celé celistvější. Nedělám pak při čtení takové pomlky mezi řádky. A má to větší dynamiku.
K tomuhle mám ale nějakou tu výtku.
ve sloce:
Nesvázali nás v kostele.
Máme to do krve,
do jedné postele."
Mně tam ten druhý verš nějak nesedí, celé to rozhazuje melodii, kterou jsem si k tomu vytvořila na začátku. Takovéto, když se ti do básně promítnou tóny. Zrovna tady to na mě působí v konečném důsledku hořkosladce, protože jsem si tam, z nevím jakého důvodu, přimyslela veselou melodii.
Nakonec jsem trochu zaváhala ještě u jedné věci, ale to už je jen taková hloupost.
ztratili jsme nebe."
Přehazování slovosledu mi vždycky přišlo jako něco vznešeného. Ale tady sama říkáš, že je to jen pitomá básnička. Pro mě se to tam prostě nehodí. Jen bych ty dvě slova zase prohodila nazpět.
Ale co já vím...
Snad dopíšu - 17 237
Já jsem tak ráda, žes něco sepsala. Už jsem se bála, žes vážně definitivně skončila.
Jo, už by to nebylo ono.
A není to jenom pitomá básnička, mně se zatraceně líbí
Ahoj zase tady, Dyrim, chybělas mi tu
. • Seznam FF, Poslední FF: Šampioni těžké váhy | Na kočku a na myš | Rozkaz zněl jasně | Bohům padají z talířů drobky
. • V noci jsou všechny kočky černé.
. ♪ Some days, some nights...
Alespoň někomu
Jsem jen prach ve větru... Moje existence je bez významu... Zmizím na věčnost... A přesto... Možná si jednou někdo vzpomene... Doufám... Nevěřím... Zůstávám... Jsem jen prach... Prach ve větru... Vítr mi dal křídla... Nemám víc co si přát... Doufám... Nevěřím... Jsem jen člověk... I kdybych chtěla víc... Nesmířím se tím... Protože jsem jen člověk... A člověk je prach ve větru...
Jediné slova: Nádhera- co jiného dodat
Takže jsem zase klikla zpět, přečetla a musím spokojeně říct, že se mi ta básnička líbí
yop, tak to se mi fakt líbí... málokdy najdu poezii, která mě fakt zaujme... ale tady ji mám přímo před sebou ;)
JE TO TU! Aneb seznam mých FF.Hem, máš pravdu, přidat tam něco, asi by to fakt už nebylo ono
Prokletá padesátka, taky už na mě tendlě limit vybafl, ale mě se ten můj pár řádek stejně zdál nedokončený tak sem dopsala sloku a bylo to tip ťope, akoráte
to si jen rozmary přírody pohrají
s lidskými životy a jejich osudy.
Snad nahněvaly se mořské obludy.
Či hladové smrtce zachtělo se krve,
lačna čerstvého masa z lidu život serve?
-
V šedý háv zahalily se trosky domů.
Rozhněvaná bažina rve kmeny stromů.
Vpád živlu nečekán a nezván zjevil se,
před ním život neuprchl, neskryl se.
Zbídačená zem ztichle lidstvo k sobě pojí,
okovy soudržnosti svázáni vedle sebe stojí.
-
Země vycházejícího slunce neutěšeně pláče,
rudý kohout se škodolibou radostí po ní skáče.
Slunce nevyšlo, přes šedý plášť se neprodralo,
pohlazení útěchy zmořené pevnině nepodalo.
Lid posmutněle semknut v jeden národ,
s hrůzou očekává s čím ještě potká ho závod.
-
Planeta se mohutně otřásá v základech,
hrozivá budoucnost člověku bere dech.
Proto lid započal se ptát stále znovu a zas.
Chýlí se snad ke konci našeho světa čas?
Život na planetě Zemi táže se, jako jeden muž:
"Příjde opravdu dle kalendáře Májů skáza už?"
je to krásný... občas člověk potřebuje ze sebe něco vydat, ukázat kousek sebe, je jedno jak...
Básnička se povedla...
Ha, jsem hrdou členkou Spolku Žroutů knih! Naše závislost na knížkách a jejich rychlé čtení je přímo legendární. Přesto se nemusíte obávat, že jste o nás ještě neslyšeli... Spolek založen 12.3.2009 Kdo fandí knížkám, ať se přidá! Aktuální seznam členů a přihlášky u naší předsedkyně Akumakirei :)