Nositel dědictví - část 2. První krůčky

Kagome zůstala jako opařená, tohle tedy nečekala, že řekne. A přitom jí byl, tak sympatický…
„Tak počkejte chvíli, kohože to mám ohlásit?“ Kagome dělala, že se přeslechla, i když si moc dobře pamatovala jeho jméno.
„Ushira Seiya.“ Zopakoval teď již klidně.
„Fajn.“ Odkráčela s nepříjemným pocitem, cítila jak jí civí na záda, když odcházela. Na cestě potkala svoji sestřenku Kaname. Kupodivu si byly podobné, jejich matky byly dvojčata.
„Ahoj, mohla bys jít, prosím tě támhle k bráně? Musím něco vyřídit se strýčkem a pohlídala bys tam jednoho otrapu?“ Požádala Kagome.
„Ale jistě, není problém, zrovna jsem tě šla navštívit, vím jak nesnášíš nudu,“ řekla Kaname a vydala se vstříc tomu otrapovi a na poslední chvíli se zeptala: „Nějaký tvůj nápadník?“
„Nestraš! On? Ani náhodou, je mi nesympatický!“ odpověděla Kagome.
„No jen aby.“ Kaname tohle skoro šeptla.

Kancelář kazekageho

„Dále!“ Kagome mohla vstoupit.
„Strýčku, je tu nějaký Ushira Seiya a říká, že má s tebou nevyřízené účty.“ Sdělila Kagome.
„Kdo že?“ musel se přesvědčit, že to jméno je správné.
„Ushira Seiya.“
„Ale ne, myslel jsem, že jsou všichni mrtví, ale jak je vidno jeden zůstal.“ Brblal si pro sebe Gaara.
„Cos to říkal?“ zajímala se Kagome.
„Ale nic, můžeš tomu mladíkovi říct, že ho přijmu?“ Kagome jen kývla na souhlas a radši sebou hodila, aby Kaname toho otravu náhodou nezabila…

„Vy už jste zpátky?“ otočil se na příchozí.
„Ne, ale prý mám na vás dohlédnout.“ Řekla Kaname.
„Á, to je od Sunagakure no sató laskavé, že na mě dohlíží.“ Ironie z něj přímo prýštila.
„Nechte si to, nebo budete mít co dočinění s mým tátou!“ Kaname se nerada chlubila svým otcem, ale v tomto případě musela.
„Podle těch rudých vlasů a stejných očí, soudím, že budete jeho dcerunka.“ Odhadl to zcela správně, a i když Kagome a Kaname měly jiné vlasy a oči, ale po bližším poznáním si byly neskutečně podobné, že se z nich staly velice dobré kamarádky. Vyrůstali společně s Yashamarem a Sachiko Yukiko. Na Akademii byli nerozlučná čtyřka a těch rošťáren co nadělali.
Jejich rodiče to tolerovali, protože nikdy nevyvedli nic, tak závažného…
„Jsem kazekageho dcera, ale nevíte, čeho jsem schopná, tak neprovokujte!“ Kaname z těch čtyř měla nejprudší povahu.
„Ale můžeme si to prověřit.“ Provokoval Seiya.
„Klidně!“ Kaname toho byla schopná.
„Kaname!“ ozvala se Kagome. „Já věděla, že se necháš vyprovokovat! Jako bych tě neznala!“ ukončila zadýchaná Kagome.
„No jo pořád, ale víš co říkal Yashamaru?“ Kagome moc dobře věděla, co o ní říkal jejich kamarád. Jen kývla. „Tak vidíš!“ pak se obrátila na Seiyu a řekla: „Tak můžeme jít? Gaara tě přijme.“
„Díky Kaname a vyřiď Yashamarovi, že je moudrý a je jen škoda, že si ho nemůžu vzít!“ mrkla na Kaname.
„Fajn,“ také ji oplatila mrknutí a odešla.
„To je mi líto, že nemůžete být se svým milencem.“ Další ironie, samotného ho překvapilo, jak se mu příčí představa, že má jiného. Tento pocit rychle zahnal a soustředil se na vzled vesnice. Přesto, že se nacházela vesnice na poušti rostlo tu mnoho zeleně a obyvatelé pěstovali i ovocné stromy.
Udivilo ho, jak čistě a uspořádaně to tu působí.
Nekomentovala to, nechala to prostě vyšumět.
„Podivné, že?“ vytrhla ho ze zamyšlení.
„Ano je, když vezmeme v potaz, že…“ nedořekl, nějak nechtěl narušit tohle zvláštní kouzlo okamžiku poprvé měl pocit, že ho netíží minulost.
„Že co? Že je můj strýček vrah, ničema? Ale to se mýlíte, kdybyste ho znal, jako ho znám já, změnil byste názor.“ Obraňovala svého strýčka Kagome.
„To je od vás hezké, ale tohle je jen mezi ním a mnou.“ V Kagominých očí se zračil vzdor proti těmhle řečem. Nesnášela, když Gaaru odsuzovali z jeho dřívějšího chování. Teď byl jiný.
„Jak myslíte, ale jsme tady a můžete vstoupit.“ Otevřela mu dveře. Pak jen zaslechla útržek:
„Vy musíte být Ushira…“ nedořekl.
„Ano a vy jste Sabaku no Gaara. Pamatujete…“ dál to neslyšela, neslušelo se poslouchat za dveřmi. Navíc se vše dozví…

Odešla domů, protože všechny požadavky splnila. Doma byl její patnáctiletý bratr.
„Ahoj, ty už jsi doma. Uděláš mi jídlo? Od tebe mi víc chutná, prosím,“ její bratr byl podobný na otce, až moc. Jmenoval se Itachi.
„Tak jo, ale víš, že mamka chce, aby ses naučil vařit.“ Odpověděla Kagome a dala se do vaření nudlí.
„Ale jo, stejně víš, že mě to nejde. Kdy si najdeš toho pravého? Jak říká Kaname.“ Zase to tady bylo.
„Nevím, ale jsem ještě mladá a času je dost.“ Její typická odpověď.
„Je docela možné, že jsi ho již potkala a nevíš o tom. Vzpomeň si na mamku a taťku.“ Dál narážel na to, za jakých okolností se poznali.
„Jenže je to úplně jiná situace a je to holomek!“ zčervenala a tím se prozradila.
„Já to věděl!“ zaradoval se.
„Cos věděl?“ otázal se jejich otec, který se tam objevil náhle a bez varování.
„Že naše Kago-chan si našla přítele.“ Oznámil Itachi mladší.
„Tak to mě těší a kdo je to?“ zajímal se.
„Nikdo, neznám ho a není to můj přítel. Navíc si něco vyřizuje se strýčkem.“ Sdělila Kagome.
„A znám ho? Jak se jmenuje?“
„Ushira Seiya.“ Čím více to jeho jméno vyslovovala, tím více ji připadal záhadnější a více ji přitahoval.
„Neznám, ale určitě to bude mít co dočinění s Gaarovou minulostí. Když se teď změnil vraždy mu, už nic neříkají.“ Sasuke se také změnil a jeho názory byly moudřejší.
„Máš pravdu, ale on to neví, ani kdyby to bylo napsané na zdi.“ Souhlasila Kagome, dovařila nudle, podala i tátovi. Pak se omluvila, že mají s Kaname něco domluveného.
„To nebude nic hezkého.“ Utrousil Sasuke.
„Souhlas.“ Dál jedli mlčky, až na poznámku: „Vaří lépe než máma.“ Otec jen kývnul.

„Já vím, že jsi plný nenávisti, ale změnil jsem se a nejsem ten, který ti vyvraždil rodinu. Navíc ten starý Gaara již před několika lety zemřel.“ Gaara tušil, že jeho slova nezaberou, také nezabraly.
„To je mi líto, ale nemohu jen tak porušit slib, který jsem dal svému dědečkovi, že se pomstím.“ Seiya viděl, jak Gaara svěsil ramena a posmutněl. V tom se otevřely dveře a v nich jeho žena Mari.
„Miláčku, přišla jsem tě…“ na chvíli se odmlčela. „Vidím, že tady máš návštěvu nebudu rušit.“ Měla se k odchodu, ale Gaara ji zadržel.
„Ne, to je v pořádku, zlato. Akorát jsme to odložili na zítřek a mohla by si hosta někde ubytovat?“ Gaara se snažil o klidný tón, ale jeho manželka hned poznala, že se něco děje.
„Je vše v pořádku? Já tě znám, tak…“ pak jen kývla. Šla políbit svého manžela a podívala se na toho nového přírůstka.
Seiya se velice divil, jak se taková křehká a krásná žena mohla zamilovat do takového člověka. Jen ho překvapil Gaarův láskyplný pohled, který viděl u svého otce, když se díval na maminku…