Ohnivá vůle se nevzdává! Klanové zkoušky, část 24.

Teprve teď si Hiashi všiml, že Hinata je malinko dotlučená, hlavně na rukách, ale kdyby věděl, že to má od svých technik, které postupem času vybrousila k dokonalosti. Taky když na to měla dvacet let a víc…
„Jsi připravená?“ zajímal se její otec.
„Jsem,“ řekla Hinata sebevědomě.
Všichni členové klanu pociťovali zvláštní energii, která vycházela z Hinaty. Hanabi použila svůj Byakugan, aby zjistila, od koho přesně to jde a byla v šoku, když přišla na to, že to je její sestra, kdo vyzařuje tolik energie. To ji musí stát ohromnou spoustu chakry, pomyslela si Hanabi. Ať to prohraje a já se mohu stát novou vůdkyní!
Ovšem v tomhle směru ji Hinata značně narušila plány, protože již od začátku bylo patrno, že to bude na dlouho.

Naruto se dál tvářil jako sama nevinnost.
„Cos to řekl?“ zajímal se Itachi.
„To by mě taky zajímalo,“ přidal se Sasuke.
„Nic jsem neřekl, jen jsem si chtěl sjednat pořádek,“ řekl Naruto, který se posadil na trávu.
Oba Uchihové ho napodobili, protože nasadil naštvaný pohled.
„Nebudu vás déle napínat a řeknu vám, proč jsem vás sem vytáhl. A prosil bych bez přerušování,“ požádal je. „Pro vás to bude znít šíleně, ale vše, co zde řeknu, se stalo v minulém životě. Vím o vašem klanu, obdivuji tebe, Itachi, že jsi to dokázal udělat, ale tenkrát neměls na vybranou a ty Sasuke…“ dál pokračoval, řekl úplně vše, co věděl nebo alespoň tušil. Uchihové se nestačili divit, kolik toho Naruto ví. Když skončil, tak se ho Itachi zeptal. „Odkud to všechno víš?“
„No jednu věc jsem vám zatajil, já totiž tohle všechno již prožil. Díky tomu, že jsem ty katany vrátil zpět, kam patří, tak se všechno vrátilo zpátky. Jako návrat mé matky.“ Osvětlil Naruto.
„To je od mého brášky pěkné, že po mě pojmenoval svého syna, ale nevysvětluje to, proč jsme tady,“ otázal se Itachi.
„Tak já si vzal Sakuru?“ nechápal Sasuke.
„Ano a tvoje dcera si měla brát syna TenTen a Nejiho.“ Upřesnil Naruto.

Boj trval deset minut a nebylo jasné, kdo vyhraje. Hinata totiž nepoužívala Byakugan, ale dokázala se všem útokům mistrně vyhýbat a ještě párkrát zasáhla svého otce. Dobře mířenými ranami.
Celý klan se divil, jak je možné bojovat, aniž by přitom nebyl využit Byakugan. Hlavně Hanabi s Nejim koukali na ten zápas jako u vytržení. Takovou Hinatu neznali. Kdysi ano, ale to je dlouhá doba a navíc si to ani jeden nepamatoval…
Odpověď byla jednoduchá. Hinata nepotřebovala vědět, kde má protivník Tenketsu. Celým tělem vyzařovala menší dávku chakry a podle potřeby ji na určitém místě více zhustila a jako u Narutovy techniky Rasenshuriken se vytvořily malé jehličky, které si našly cestu do protivníkova těla. Tím vlastně ničila soupeřovu schopnost používat chakru. Sice to byl na způsob používání Byakuganu, ale tady se spotřebovala chakra jen minimálně, kdež to u použití očí se musela vynaložit další dávka chakry.
Kdyby tohle věděl její otec, tak by si dával lepší pozor, aby se tolikrát nedostal moc blízko.

Kushina se podivila, že přišel právě on.
„Co zase chcete?“ vyjela po něm Kushina.
„Jen informace o Madarovi,“ řekl prostě Danzou.
„Ty jsem vám už před časem dala, tak mě nechte na pokoji!“ Kushina se upsala ďáblu a teď za to platila. Když se jednou upíšete chlapovi, jako je Danzou, těžko se dostáváte z jeho spárů.
„Ano, ale v těch informacích mi něco neustále nesedí jako byste mi něco zatajovala a sama se chtěla Madary zbavit. Tak to ne, protože on jediný mi pomůže k moci.“
„Je to vše pravda, co bych z toho měla, kdybych zabila Madaru, přece jsem jen žena a navíc když zemřel Minato, tak jsem se vzdala svého bojového umění.“ Bylo tomu skutečně tak. Nebavily ji ty věčné boje a krveprolití měla toho dost, tak přišel Danzou s nabídkou, jestli by nechtěla sledovat Madaru a jeho činnost. Souhlasila. Po celých devatenáct let nemohla dát o sobě vědět, jinak prý Naruto zemře. Až když Naruto dovrší dvaceti let, může se vrátit a přesvědčit svého syna, aby se přidal na jeho stranu. Což se nikdy nestane.
„To je dost možné, ale nevěřím ti jediné slovo! Okamžitě mi vyklop ten zbytek a já ušetřím to poslední, co ti po Minatovi zbylo!“ rozeřval se na Kushinu, na pamětnou ji dal pořádnou facku. Hlava ji odletěla, takovou brutalitu dlouho nezažila. Myslela si, že má zlomenou čelist, jak to bolelo.
„Není co říkat a teď, prosím, odejděte!“ a ukázala mu dveře držíc se místa, kde dopadla Danzouova ruka.
„Měl byste ji poslechnout,“ radil mu dobře Kakashi, který se tu nečekaně objevil.
„Fajn, ale já se vrátím, abychom dokončili tuhle záležitost.“ Řekl Danzou při odchodu.
„Co po vás chtěl? Je vám dobře?“ strachoval se Kakashi.
„Jsem v pořádku a to je mezi ním a mnou, ale o nic nejde.“ Kushina se pokoušela odvést téma jinam. Pohled na ni byl žalostný. Bílá jak stěna a na tváři se rýsovala Danzouova ruka.
„On vás uhodil? Ten neřád, až já ho potkám…“ rozčílil se Kakashi.
„Kakashi, uklidni se, to nic nebylo, jen jsme se nepohodli a vysvětli mi, co tady děláš?“ Kushina si na tvář dala studený obklad.
„Přišel jsem vás pozvat na oběd a jedna osoba by vás ráda viděla.“ Řekl Kakashi poměrně klidným hlasem, ale uvnitř ho ta nenávist vůči tomu chlapovi nepustila.
„Dobře, ale musím se jít převléct,“ pronesla Kushina.

„Teď vám vysvětlím, proč jsem vás svolal oba dva naráz, pokud mi řeknete, co po mě chcete vy!“ Naruto v tomhle vynikal.
„Ale ty víš všechno, tak jak mi máme říct něco, co víš.“ Ohradil se Sasuke.
„To je sice pravda, ale ono se klidně mohlo něco změnit a já mám mylné informace.“ Podotkl Naruto.
„Stejně nemohu pochopit, že jsi prožil jeden život a teď máš šanci tolik věcí napravit.“ Kroutil nechápavě hlavou Itachi.
„I tak se to dá nazvat, ale myslím si, že není dobré vědět, co nás čeká. Někdy si přeji, abych to zapomněl.“ To byla druhá strana mince.
Sasuke se zarazil, pocítil něčí přítomnost.
„To bude někdo z tvého týmu Hebi.“ Tipl si Naruto, měl pravdu, byla to Karin, která ho našla kvůli jeho chakře.
„Co chceš?“ šel na ni zostra.
„No… víš, máme menší problém,“ ukázala na Kisameho, který se náhle objevil vedle Karin.
„Á, tady se nám to pěkně sešlo. Itachi, vůdce se po tobě shání a mě nebaví říkat, že jsi na procházce nebo po nákupech.“ Sdělil Kisame.
„Yosh, budu muset jít, ale co mám teda udělat?“ ještě se zeptal.
„Já se s tebou včas spojím, stejně, tak se Sasukem a prosil bych vás, abyste se příští měsíc nesnažili pozabíjet,“ řekl na konec.
„Tak dobře,“ slíbil hlavně Sasuke, který měnil pomalu názor na svého bratra.
„Sasuke, můžeš jít, musím ještě něco vyřídit.“ Houkl na něho přes rameno.

Hinata vyhrála na celé čáře, protože Hiashi měl velké problémy s ovládáním Byakuganu.
Musel proto říct. „Já vůdce klanu Hyuuga Hiashi, potvrzuji svoji dceru Hyuugu Hinatu jako vůdkyni pro klan.“
„Já, Hyuuga Hinata, tento slib přijímám a budu se v budoucnu snažit, aby klan byl v dobrých rukách.“ Zněla odpověď.
„Tímto prohlašuji zkoušku za ukončenou.“ Hiashiho museli podpírat, protože byl totálně vyčerpán a navíc potřeboval do nemocnice, aby si vyléčil svůj chakrový oběh, který měl těžce poraněn.
Ostatní členové jen nechápavě zírali a nechápali, co se to před jejich zraky odehrálo. Nejvíc tím byli šokovaní Hanabi s Nejim.
„Viděl jsi to, niisan?“ zeptala se Hanabi.
„Ano a nechápu, jak mohla vyhrát, aniž by použila Byakugan,“ Neji vzpomínal na to, jaká byla při chuuninských zkouškách a teď, jako by to nebyla ona, ale někdo úplně jiný.
„Přesně, to se bude muset zjistit.“ Začali kout plán na odhalení Hinatiných schopností a použít je proti ní samotné.
Hinata se snažila rychle odejít, musela říci Narutovi, že to opět dokázala, při její euforii si nevšimla, že je Nejim sledována…

Naruto a Hinata se potkali u sveří jeho bytu. Zalezli tam a za půl hodiny vyšli, aby to šli oslavit.
V téhle chvíli byl nejvyšší čas začít s další zkouškou. Tentokrát lásky…

Kushina a Kakashi si šli sednout do Ichiraku, protože tento podnik měl Minato rád.
„Kushino, dlouho jsme se neviděli.“ Řekl již sedící host.
„Vy?“ podivila se Kushina.
„Ano jsem to já, a koho jsi čekala? Ducha?“ zavtipkoval Jiraiya.
„No vás rozhodně ne.“ Řekla Kushina, která se s ním objala.
„Ty ses vůbec nezměnila jsi stejná kráska, jako když sis brala Minata.“ Polichotil ji Ero-sennin.
„Mohu s vámi mluvit?“ zeptala se Kushina.
„To je náhodička, protože já s tebou také potřebuji mluvit.“ Jiraiya si objednal druhou misku.
„Tak já vás nechám o samotě, musím si něco vyřídit.“ Kakahi jakmile byl za rohem vytáhl knížku a četl.