Přízrak je Stín? Loutkář – díl 5.

Sanado musel zatínat pěsti, protože měl nutkání vyběhnout z tohoto brlohu a vydat se svým kamarádům na pomoc, ale věděl, že je daleko platnější zde než v boji. Vždyť byl přece lékař, ne žádný voják či zabiják.
Slyšel celou konverzaci mezi týmy.
„Neko, Smolaři, jak to vypadá?“ ozval se Sanado.
„No, mám na starosti pár drahoušků, kteří se nechtějí vzdát mé společnosti.“ Řekla Neko.
„Tak to rychle vyřeš a co ty Smolaři?“ přešel k Leemu.
„Mám, protivníka! Prohraje! Moje síla je stejná jako Gaiova!“ Lee byl jaksi zase mimo.
„To je fajn.“
Neko přidělávali starosti posledních šest, kteří ne a ne umřít. Zbyly ti lepší, co se na základně zdržovali. Ovšem nemohli se měřit s Neko, která prošla mnohem tvrdším výcvikem než oni.
„Vzdej se!“ bylo slyšet zvolání.
„Nikdy!“ oplatila stejnou mincí. Munice ji skoro došla. Kunaii i shurikeny nechtěla plýtvat, ale měla ještě maghook. Tohle jediné vyžadoval Přízrak, aby ho jeho spolubojovníci měli neustále u sebe.
Při pohledu za nepřátelé si všimla generátoru. Kdybych se tam dostala, mohu tam položit lístek…, uvažovala Konan. Jenže myšlenky byly vtíravé a náhle si vzpomněla na Itachiho. Na ten jeho úsměv. Musela se napomenout. Není čas myslet na chlapy!
Vymrštila své štíhlé, vypracované tělo za další barikádu, kde měla lepší přístup ke generátoru. Vytáhla maghook a vystřelila hlavici nad hlavy nepřátel.
Netušili co má za lubem, ale mysleli si, že je šílená.
Použila poslední zásobník, který ji zbýval. Odmagnetizovala hlavici a přitahovala se k nepřátelům za ochranné palby. Munice ji došla právě v okamžiku, kdy se dostala na generátor. Ukryla se za barelem, který byl označen jako vysoce explozivní. Nepřátelé pochopili její záměr, až když bylo pro ně pozdě. Vytáhla amatalovou nálož. Zmáčkla zelené tlačítko, které značilo, že výbuch je naplánován za deset vteřin.
„Smolaři, měl by ses klidit, za chvíli to tu bouchne!“ upozornila svého kolegy.

Smolař jednoznačně vyhrával. King mu nebyl soupeřem, i když se zdálo, že King je zdatnější, moc nevydržel. Byl na pokraji sil.
„Uvidíme se pekle!“ řekl Lee, když mu chtěl zasadit poslední ránu své pěsti, Říkal ji Omote Renge. Při použití této pěsti se uvolní neskutečné množství jeho síly, dotek způsobí přenos do protivníkova těla a roztrhá životní orgány. Nevyjímaje srdce.
Než mohl úder provést, slyšel Konanino varování. „Bylo mi ctí, ale už je načase, abys šel do pekla, za svými přáteli.“ Oznámil Smolař. Zasadil mu poloviční ránu, aby cítil jak ho budou stravovat pekelné plameny.

Smolař se společně s Neko dostali včas ven. Aby viděli jak je část povrchu ničena. Bylo se rozhodně na co dívat. Nejdříve to vypadlo, jakoby se velký krtek dělal ty nerovnosti v půdě. Pak se rozmyslel a vše se vrátilo do normálu. Tedy až na menší kráter, ale ten časem zakryje příroda.
„Sanado, základna 10 byla právě zničena. Přesouváme se k tobě. Co ostatní?“ zajímala se Neko.
„No, to jsem rád a ostatní se drží, zatím žádné ztráty, i když je Havran mírně zraněn, ale dostane se z toho. Konec.“ Oznámil Sanado. Konan se při zmínce o tom, že Itachi je raněn, polil studený pot strachu. Rychle si oddychla.

Yamato a Havran se připravovali na útok. Jenže nečekali, že se jim ozve Sanado, tak při zvuku jeho hlasu nadskočili.
„Smolař a Neko zničili desítku, jak jste na tom vy?“
„Vyděsil jsi nás. Šikulky, doufám, že jim pěkně pocuchali nervy. My máme taky splněno, i když se mi zdá, že se tady motá nebezpečná zvěř.“ Černý havran myslel tím, že jsou okolo nepřátelé.
„Rozumím, mám vám vyslat posily?“ zeptal se Sanado.
„Nebude potřeba. Jsme u tebe asi za pět hodin. Jak to vypadá s ostatními a hlavně s Přízrakem? Nehlásí se.“ Yamato se musel optat.
„Jak jsem řekl, Smolaři a Neko, žádné ztráty. Vše probíhá podle plánu, což se mi nechce líbit.“ Sanado měl známé pochybnosti.
„No, uvidíme, ale jak ošetřím Černého havrana, přesouváme se k tobě. Konec.“ Yamato se musel usmát. Postřehl, že Itachi je mírně zamyšlen.
„Co se ti stalo?“
„Nic, ale měl bych se s tebou postarat o tu zvěř.“ Řekl Černý havran.
„Ty jsi na někoho myslel, že jo? Přede mnou to nemusíš skrývat. Vím toho dost. Je pěkná.“ Itachi se začervenal něco na tom bylo, i když se již nikdy nechtěl zamilovat.
„Tak myslel, ale není to nic vážného.“ Přiznal Itachi, ale na v ten moment si protivníci vybrali čas útoku. Yamato použil svoji hračičku. Lepivý granát. Yamato a Černý se přkrčili, aby se kryli. Nepřátelé se vzdálili, ale hned nastoupili se svými zbraněmi. Pušky jedenkrát vystřelily, pak se zasekly. Kunaie a shurikeny se proto mohly použít. Nepřátelé neměli i proti samotnému Yamatovi šanci. Byl na ně příliš rychlý a dobrý.
Ze pěti zůstávali na nohou jen dva.
„Tak to si musíme pěkně pohovořit. Tedy já se budu ptát a vy odpovídat, ano?“ Yamato se postaral, aby byli nehybní.
„Nic ti neřekneme!“ vyhrkl ze sebe, tmavovlasý.
„Já bych, Yamata, moc nedráždil, být vámi.“ Varoval je Itachi, ale oni vůbec nehodlali ustoupit.
„Na to vám se*u! Stejně nás zabijete!“ zkonstatoval druhý.
„Já vás varoval.“ Itachi jen pokrčil rameny.
„To je jasný, ale před tím by jste nám mohli pomoci, co vy na to?“ Yamato se s nimi bavil tónem, kterým se ptáte kolik je hodin.
„V žádném případě!“ Odmítli unissimo.
„Jak chcete!“ Yamato jednoho uvěznil ke stromu, vytáhl maghook a namířil mu s tím na hruď.
„Budeš mluvit?“ zakroucení hlavou. Jen pokrčil rameny, zmáčkl spoušť. Vzdálenost pět metrů maghook urazil za neuvěřitelnou dobu. Hlavice nastavená na kladný náboj narazila do těla jako ostří do plátku tenkého kovu. Zasáh by nebyl nejhorší, ale při otevření hlavice mu poškodila plíce a srdce, přetrhla aortu. Poté co Yamato udělal bylo dost kruté i na něj. Zmáčkl tlačítko na otáčení hlavice. Z jeho trupu se za chvíli stala krvavá kaše. Účinek to byl stejný jako kdyby jste dali rajče do listů rotorů vrtulníku.
Muž byl okamžitě mrtvý.
Jeho kolega zalapal po dechu. „Řeknu ti vše!“ a výslech začal.
O hodné dvě hodiny později. „… a tak jsem tady.“ Zakončil výslech.
„No vidíš, že to šlo a protože jsi byl na nás hodný, tak tě zabiju rychle, bereš?“ po celou dobu se vyslýchaný třásl. Jeho konec byl rychlý, přesně jak Yamato předpověděl.
„Páni, i na tebe to bylo moc.“ Poznamenal Itachi.
„Já vím, ale věř mi, že jsem neměl na vybranou.“ Oznámil zelený Yamato. Po kratší pauze se vydali směr Sanadova zásobovací základna.

Po seznámení se situací u Havrana a Yamata se Sanado spojil s našimi třemi, ale ještě štěstí, že jim skoro neviditelné sluchátka nevzali. Hlas mohl slyšet jen ten co je měl v uchu. Další Yamatova věcička.
„Zdravím, jaká je situace?“ ozvalo se všem náhle v uších.
Sanado jen slyšel dvě krátká zakašlání. Což bylo znamení, že jsou obklíčeni nepřáteli a za druhé, že se někdo objevil.
„Kdo se vám pokouší pomoci?“
Dlouhé zakašlání.
„Loutkář?“ zkusil to, protože Loutkář, vlastním jménem Akasuna no Sasori byl příležitostný spojenec, ale moc ho nekontaktovali. Byl na volné noze. Věnoval se jiným případům, ale čas od času se Loutkářovy a Přízrakovy cesty zkřížily.
Krátké zakašlaní, které hned následovalo dlouhým. Znamení, že již nemohou dál pokračovat.
„Držte se!“

Opravdu jejich věznitelům nebylo po chuti, že jeden neustále kašle.
„Jsi nemocen?“
„Ne, nejsem, ale bolí mě v krku.“ Na důkaz si znovu odkašlal.
„Fajn, fajn.“ Muž se hned odvrátil. Měl totiž hrůzu z toho, že zemře na jakýsi bacil.
Loutkář se přiblížil jednomu za záda. Bodl ho otráveným kunaiem. Muž byl během pár sekund mrtvý. Takto pokračoval až zlikvidoval celou stráž. Použil svoji oblíbenou zbraň. Speciálně upravené jehlice senbon, které po styku s kůži zabijí taktéž rychle, ale oběť asi minutu cítí jak se jeho orgány rozpadají. Následně se mozek rozpustí na kaši. To by možná znamenalo konec, ale člověk ještě asi další minutu je naživu. Pak konečně umírá na selhání srdce, které ten jed napadne jako poslední. Tenhle jed vymyslel Loutkář sám, když zkoumal jedy jedné exotické ryby…
Zbylo jich asi patnáct. Senbonů měl třicet, nechtěl je všechny použít. Snad jen dvanáct.
Ty také použil. Nepřátelé se hroutili jeden po druhém. Druhové nechápali co se jim děje, viděli jak kašlou černou hlenovitou tekutinu. Do dvou minut bylo konec. Z dvaceti jich zůstali tři.
„Nechte toho nebo je všechny zabiju!“ pohrozil jejich velitel. Překvapivě malým vzrůstem, ale velkým negativným pohledem na svět.
„Poslužte si!“ zněla odpověď. Hned jim dal pokyn, aby do toho místa byla soustředěna palba. To Sasori zamýšlel. V době střelby se nacházel za jejich zády.
„Překvapení! Jedno vám řeknu, umění je věčné a vy se jím stanete!“ vyvolal loutku, která se hned zmocnila nejbližšího člověka. Spolkla ho. Vstřebala jeho energii, umění boje. Byl to shodou okolností velitel. Měl za sebou speciální výcvik. Jeho znalosti teď patřily Loutkáři. Další dva se nehnuli a za deseti minut se taktéž stali uměním. Loutky pak všechno ostatní nepotřebné vyvrhly ven.
„Dal sis na teda čas, jen co je pravda.“ Utrousil Sagi, když si připínal zbraně.
„To je mi vděk. Tak já vás sem přijdu zachránit a dočkám se tohle toho!“ rozčiloval se Loutkář.
„Já to tak nemyslel. Sanado, máte na skladě ještě jednu vysílačku?“ zeptal se Sagi.
„Jak slyším jste v pořádku, to mě uklidňuje. Ano mám, pro Loutkáře?“ Sanado se pro tuhle práci hodil.
„Jo, žádné ztráty, jen nám pocuchali ega. Co ostatní?“
„No, tak také žádné ztráty, Smolař a Neko zaznamenali úspěch. Yamato se zraněným Černým havranem si připsali bodík. Vy jste předposlední. Zbývá nám ještě Přízrak. Ovšem nemohu se s ním spojit.“ Oznámil Sanado.
„Asi nemůže, možná, že je to tou hloubkou.“ Podotkl Tsuki.
„Možnost, ale uvidím, přišli Smolař a Neko. Konec.“
„Musíme se taky vydat na cestu doplnit zásoby. Kolik je vlastně hodin?“ zajímal se Sagi. Doktor se podíval. Bylo přesně 10:56 tedy čtyři minuty do předpokládaného splnění a ukončení akcí.

Sanado se opět bez úspěchu snažil kontaktovat Naruta.
„Čím to může být?“ optal se Smolař. Byl naprosto netechnický typ.
„Nevím, ale příčiny mohou být různé.“ Řekl Sanado.
„Ovšem moje vysílačky jsou spolehlivé a stoprocentní!“ bránil svoje věcičky Yamato při náhlem příchodu.
„Tak pardon,“ pronesl Sanado kysele.
Neko se ihned podívala na Itachiho zranění. Většina byla ošetřena. Na tváři mu zůstala menší rána. Tak ji Neko ošetřila.
„Díky, jsem ráda, že se ti nic nestalo.“ Řekl náhle Havran.
„Nemusíš děkovat a i já jsem ráda, že se ti nic nestalo.“ Začervenala se jako školačka. Na sebe moc času neměli.
„Měli by jste se přemístit na Shiovu základnu 2 a pomoci jak to jen půjde.“ Navrhl Sanado.
„Tak to máš pravdu, ale Černý potřebuje odpočívat.“ Yamato upozornil na tento fakt.
„Souhlasím,“ přidali se ostatní. Nahodili ten pohled, který říkal: „Opovaž se protestovat!“
„Tak dobře, ale buďte opatrní. Hodně štěstí.“ Popřál jim zklamaný Itachi.
„Díky a uzdrav se.“ Doplnili zásoby munice, kunaiů, shurikenů a dalšího materiálu. Neko dala ještě pro štěstí Havranovi pusu na tvář. Teď zase zčervenal Itachi. „Měj se šampióne.“ Mrkla na něj. S dalším tepem srdce byli pryč.

Přízrak se také snažil o spojení, ale to se mu nedařilo. Při svém pobytu na základně se musel Shi chlubit, že má v rukou slavného Přízraka.
„Nic nemáš!“ namítl zcela automaticky Naruto.
„Ty jsi důkaz a vím, že přijdou tvoji kamarádíčci na pomoc, ale ty budeš již mrtvý! Řeknu jim jak slavný Přízrak prosil o život, abych ho ukončil.“ Hřímal Shi, který se nacházel na pokraji šílenství.
„Nebudou tomu věřit a navíc mě nejde jen tak lehce zabít.“ Oponoval Naruto.
„To uvidíme i proti svěřencům? Padli jsi mi do pasti. Vítej v mém soukromém chovu.“ V tom se rozsvítily světla v místnosti, kde se Přízrak právě nacházel.
Ztuhl hrůzou. Svěřenci se podívali směrem, kde stál Přízrak. Ovšem jindy by hned útočili, ale dnes ne. Cítili z něho další pach, který jim byl velmi povědomý. Jakoby Naruto byl jedním z nich, což jistým způsobem byl.
Z kruhu se vztyčil alfa samec. Přišel k Přízraku, očichal ho. Sice cítil krev, ale zůstal netečný. Pak mu olízl ruku jako předtím Hoshi Neko a Sagimu.
Po celou dobu byl Naruto jako na trní. Pak mu to došlo. Hoshi pochází od Shia! Tak to ovšem nebylo.
Nevěděl jak, ale ona se musela nějak dostat ven, najít místo, kde by se ukryla. No… a pak ji našel Sanado.
Samec ho uznal neškodným, pak přišla na řadu samice. Udělala to stejné.
„Díky, ale musím si najít jiné místo.“ Jakoby to rapy věděly, tak mu dovolily se zde volně pohybovat. Náhodně našel jejich zásobárnu. Musel zadržovat dech, protože takový puch nikdy necítil.
Půjčil si jedno tělo. Nastražil to na svoji podobu. Shi viděl jak jedna šelma odvádí tělo zpátky na hromadu.
„Tak a konečně jsi mrtvý! Myslel jsem, že jim budeš déle odolávat.“ Řekl Shi. Jen neviděl další věc, že Přízrak se zmocnil jednoho jeho bojovníka, převlékl se za něj.
„Už jsi pro tebe jdu, jak se ti to líbí Shi? Nebo by jsem ti měl říkat bratře?“