Všichni si zaslouží druhou šanci - Odloučení, část 18.

Sendai klidně spala, dokud neucítila závan větru, který se sem dostal otevřeným oknem. Probrala se právě včas, aby zabránila únosu svého syna!
V ten moment se za záda útočníka dostal Itachi a podržel mu kunai pod krkem.
„Já věděl, že jsi to ty!“ opáčil Itachi.
„Já tě zabiju!“ běsnil Naruto.
„V klidu, Naruto, Madara nemůže používat skoro žádná jutsu a v mé blízkosti se nemůže teleportovat, že?“ sdělil Itachi.
„Tak to je ten, který ti…?“ nedořekla Sendai, která byla zesláblá po porodu a zrovna ji Hinata podávala syna.
„Ano, je to on! Slavný zakladatel Uchiha klanu. Madara!“
„Tak jsem byl odhalen, ale mě stejně zabít nemůžeš, to víš,“ řekl Madara jakoby se nechumelilo.
„Bohužel to vím,“ chtě nechtě musel souhlasit.
„To by jsi nám mohl říct část svého úchylného plánu, ne?“ zajímal se Naruto,
„Když si to přejete, ale varuju vás, co vám řeknu se vám nebude líbit.“ Začal Madara a všichni si divili, jak je možné, že chce Madara říct svůj plán.
„Spusť!“ rozkázala Hinata, která začínala tohoto Uchihy nenávidět.
„Začnu s Narutem, ty máš v sobě jak víme zapečetěného Kyuubiho. Tu sílu chci, už když jsem ho potkal za svého mládí, ta moc mě ohromila. Musela být moje! I když původně měl být Kyuubi zapečetěn do mě, ale bohužel se do toho zapletl ten „strašně obětavej spratek Čtvrtý“…,“ dál se nedostal, protože od Naruta schytal takovou ránu, že Itachi ztratil rovnováhu a Madara toho hned využil.
„Já říkal, že se vám to nebude líbit.“ utrousil.
Byl pryč.

Tsunade vyslala Nejiho, Kibu s Akamarem a Saie, chtěl jít taky. Měla jít i Sakura s Kakashim, ale nakonec je zabavila jiná mise, museli prověřit nalezené tělo, které odpovídalo někomu z Akatsuki.
Jiraiya šel také. Tušil, že ho bude potřeba. Měl pravdu.

Itachi se probudil s boulí na hlavě, to jednak a s tupou bolestí. Tepala mu o lebku.
„Kde to jsem?“ zajímal se Itachi.
„U Sendai doma,“ zazněl hlas.
„Kde jsou?“ to bylo známkou, že pamatuje i na svého syna.
„Neboj, jsou v pořádku,“ řekla Hinata, která se o Itachiho postarala.
„Tak to se mi ulevilo a Naruto?“ zajímal se.
„Zmizel.“ Hinata propadala zoufalství. Nikde ho neviděla. Prohledala neskutečnou plochu a nic. Pak již věděla jistě, že byl unesen. Madarou.
„Madara ho unesl, co?“ Itachimu to i přes bolest myslelo.
„Musíme ho najít dříve, než Madara vykoná svůj šílený plán.“ Sdělil Itachi.
Hinata se jen zmohla na kývnutí.

Díky Kibovi a Saiovi věděli kam jít.
„Myslíte, že tam budou?“ ujišťoval se Jiraiya.
„Ano, protože tam bydleli, jak nám řekli, i když moc o tom nechtěli mluvit.“ Řekl Kiba.
„To je fakt,“ souhlasil Sai.
„No, holt budeme muset zjistit co se to tady děje.“ to bylo všem jasné, ani to Jiraiya nemusel říkat.

Asi za tři dny se dostali do domu, který již neexistoval.
„Co to má být?“ divil se Jiraiya.
„Vypadá to tu jako po boji.“ Neji aktivoval svůj Byakugan a našel hned tři pomníky. „To snad ne…!“ rychle se přemístil k těm hrobům.
Přečetl si text. „Pojďte sem, něco jsem našel.“ Sdělil Neji.
Ostatní se k němu připojili.
„Kdo to byl?“ zajímal se Jiraiya.
„Tuším, že té holky rodina. Pokud si dobře pamatuji, tak ta holka byla těhotná,“ ozval se Kiba.

Sendai se druhý den rozhodla, že musí pryč než je tu někdo najde.
„Souhlasím, ale kam?“ v tom byl ten problém.
„O to se nebojte. Přemýšlela jsem o tom. Mám jednu kamarádku, která mi něco dluží a jelikož s vámi nemohu, tak se uchýlím k ní a vy zachráníte Naruta. Hin, slib mi, že mi ho přivedeš!“ obrátila se na Hinatu.
„Znáš ho, tohle jediné ti nemohu slíbit.“ Řekla popravdě Hinata.
„Tušila jsem to, ale jinak díky.“ Objala ji. Hinata objetí opětovala.
„Nechám vás o samotě.“ Pronesla a byla pryč.
„Co se to jen s námi stalo?“ Sendai vyhrkly slzy. Nebyla k utišení, ale Itachi ji objal, políbil ji do vlasů a tišil ji.
„Já tuším, že se mi nevrátíš.“ Sdělila tenhle svůj největší strach.
„Nevím jestli se vrátím, ale pokusím se.“ I pokus se cení.

Hinata pomohla Sendai se nějak sbalit a doprovodila společně s Itachim k té kamarádce.
„Ale jistě, ale to jsem nevěděla, že máš dítě.“
„No… to neví nikdo a byla bych ráda, kdyby to tak zůstalo. Itachi,“ otočila se na svého manžela. „Udělej to, ano?“ řekla a políbili se naposledy.
„Možná se potkáme v jiném životě.“ Nechtěl to říkat, ale musel. Sendai se rozplakala. „Neplakej, ano? Abys nebyla tak smutná, tak tady máš malý talisman. Je to přívěšek Uchihů, který náleží jen členům. Je tvůj a přeji si, aby se můj syn pokusil obnovit náš klan. Pokud by se něco stalo se Sasukem.“ S těmi slovy byli Hinata a Itachi pryč.

Udělali přesně to, co jim Sen řekla. Spálili dům, zametli stopy, aby nebylo poznat, že tu byli. Pak se již vydali směr Akatsuki ukrýt, o kterém vědělo jen pár členů.
„Víš jistě, že tam budou?“ Hinata byla celá rozrušená. Zadržovala slzy, když se Sendai a Itachi loučili. Myslela na Naruta. Nic jiného ji nezajímalo.
„Budou, aby nás Madara mohl královsky uvítat.“ Pronesl Itachi jistým hlasem. „Pokud vím, tak jistě bude mít pro nás překvapení.“
„Toho se právě bojím.“ Svěřila se.
Na noc se utábořili v jeskyni, aby nebudili pozornost. Byl tam chlad, tak se přitulili k sobě. A aniž by to někdo z nich chtěl nebo plánoval. Celá situace nebyla pro ně lehká. Oba dva byli zoufalí. Hinata se bála o Naruta, jestli je naživu nebo co se s ním vlastně stalo a proč ho Madara potřebuje. Itachi měl celoživotní trápení s vyvražděným klanem, našel si lásku, ale díky svému osudu ji musel zavrhnout.
Lítost, podobný osud, skoro stejné pocity, vzájemná blízkost. Způsobily své. Nikomu nikdy neřekli co se tu noc a další dvě odehrálo.
„Slib, že to nikdy neřekneš Narutovi?“ dožadoval se Itachi.
„Neboj neřeknu, ale bylo to krásné.“ Hinata se začervenala.
„Bylo, ale kdyby se to někdy dozvěděli, tak jsme oba mrtví!“ to měl pravdu.

Naruto se probudil na velmi temném místě. Hlava ho bolela jak střep. Ovšem něco bylo jinak.
„Kde to jsem?“ chtěl vědět.
„U mě přece!“ slyšel hlas.
„A to je kde?“ nedal se Naruto.
„U Akatsuki! Jsi můj vězeň!“ sdělil Madara.
„Akatsuki? To jste kdo?“ divil se Naruto.
On má amnésii, bude to lehčí než jsem myslel. Blesklo Madarovi. „Jsem tvůj přítel, ale tvůj nepřítel ti unesl dívku…“ začal vyprávět zcela vymyšlený příběh.