Milenec lady Temari – Vyhrocení situace, část 9.

„Nevěř!“ Genma věděl, že Hidan útočí bez předchozího varovaní. Jenže ta myšlenka přišla pozdě. Zaútočil a podařilo se mu Genmu škrábnout!

Chiaki to nevydržela dala syna do sestřiné péče a zařvala: „Tohle ti nedovolím!“

Hidan čekal, že tady bude matka jeho dítěte, ale nečekal tohle. Viděl jak vyběhla jako šílená ze svého úkrytu a hnala se za Genmou.
Postavila se vedle něho a něžně mu setřela krev, která vytékala z rány.
„Promiň, nemělo se to stát.“ řekla vinně Chiaki.
„Ale vždyť je to malá ranka,“ uklidňoval ji Genma.
„Ne, není, kdybys znal jeho schopnosti mluvil bys jinak. On ze mě udělal stejnou zrůdu jako je on sám. Ani jsem o tom nevěděla. Došlo mi to až když jsem omylem bojovala a svého soupeře jsem škrábla. Nevím proč, ale lízla jsem si té krve a pak už si pamatuju, že mě bolelo celé tělo. Muž vedle mě ležel nehnutě. Byl mrtvý. Až o další týden jsem poznala pravdu. Pravdu, kterou jsem neviděla…“ nakonec mu popsala jeho schopnosti.
„Díky, za informace, ale i kdybych je nakrásně předal naší vesnici, tak by mi stejně nevěřili, že je tohle možné. Dnes zemřu tak jako tak.“ Genma se rychle smířil se s smrtí, ale s čím se nesmířil bylo, že neuvidí vyrůstat jejího syna nebo vlastní děti a nebude ho učit o Ohnivé vůli.
„Máš, ku*va pravdu, že dnes umřeš a ty hned po něm.“ Řekl Hidan. Kakuzu se do tohohle nehodlal zapojit.
„Raidou, rychle uteč a Miharu vezmi sebou.“ Houkl Genma přes rameno.
„Ale…!“ začal protestovat.
„Ne, žádné ale a udělej co ti říkám!“ dál trval na svém Genma.
„Poslechněte ho. Dokud máte čas utéct.“ Přidala se Chiaki.
„Tak dobře, ale až to tady dokončíte, tak nás dožeňte!“ Ovšem Raidou věděl, že svého přítele a kolegy vidí naposledy.
„Budeme bojovat společně!“ řekla rozhodně Chiaki. „Musíš mu sebrat kosu s tvojí krví.“ Zašeptala mu do ucha tak, aby to slyšel jen on.
Málem by se ten plán zdařil, kdyby se Hidan před chvíli nelízl jeho krve! Bylo pozdě. I když…

Temari se v pokoji nudila a tak šla ven. Poseděla na svém oblíbeném místě, kde bylo vidět na celé město.
„Kdo to pak je?“ ozvalo se za ní.
„Kdo to…?“
„To jsem já,“ a Temari se otočila.
„Já vím,“ řekla Temari.
„Musím ti něco říct. A nebude se ti to líbit.“ Maero byl jakoby vyměněný.
„Povídej.“ Pobídla ho.
„Neříká se mi to lehce, ale zabil jsem jistého člověka, který o tobě věděl první poslední. Byl to tvůj bývalý snoubenec. Shikamaru…“ nechal ji čas, aby si to uvědomila.
„Co…?“ nevěřila svým uším.
„Ano, ale to není všechno. Řekl mi o vás dvou všechno a prý ti mám vyřídit, že tě nepřestal milovat.“ Sdělil ji tuhle informaci.
Aniž by to Temari chtěla vyhrkly ji slzy a ona tomu nemohla zabránit.
Maero ji objal. Utěšoval ji.
„V misi jsme měli rozdílené cíle a dopadlo to jeho smrtí. Nechtěl jsem ti to říkat, ale něco mi říkalo, že ti to musím říct a nakonec jsem si to uvědomil. Láska je hnací síla všeho. Pochopil jsem to až bylo pro Shikamara pozdě. Nenáviď mě, ale miluji tě.“ Tohle všechno bylo vyplaceno velmi draze. Lidským životem…
„Tady nejde o to, že bych ho milovala. Jednu dobu mého života – ano – ale je to pryč. V této části mého života jsi ty. Miluji tě a to nezmění.“ Řekla Temari úplně vážně.
„Je to pravda?“ ujišťoval se Maero.
„Ano je a pokud mi chceš říct něco o své minulosti, tak nic neříkej a pojď se mnou do Suny… když tvoje sestry odešly do Konohy…“ řekla něco co neměla. K jejímu úžasu se Maero jen usmál a pronesl: „Jsou dospělé a díky tobě vím, že je hloupost jim cokoliv zakazovat, když si to udělají jak ony chtějí. A nevím jestli bych měl jí s tebou do tvé rodné vesnice. Gaara a Mari mě nenávidí, za to co jsem provedl…“
„Takhle nemluv. Po správném vysvětlení to pochopí. Znám jak svého bratra tak i ji.“ Klidnila Maera.
„I tak a co mizukage? Co on?“ to byla známka, že uvažuje o odchodu.
„On není podstatný. Řekneš mu, aby ti dal misi mimo vesnici a nahraješ svoji smrt. Já dostanu náhle žádost, že se musím neprodleně vrátit do Suny.“ Navrhla plán Temari.
„To zní dobře, ale vidím tam velké mezery.“ Musel tam najít chyby.

Zatímco Temari a Maero řešili plány na jeho odchod z vesnice se o hodný kus odehrával boj na život a na smrt. Genma byl na pokraji svých sil. Chakra mu docházela závratným tempem. Život z něj rychle vyprchával, ale nevzdával se. Naopak člověk na pokraji svých sil pocítí a uvolní pravou sílu.
„Jsi v pořádku?“ zeptala se Chiaki.
„Ano jsem, ale měla by jsi se starat o sebe. Já už jsem vyřízený a mimo.“ Genma se už prakticky vzdal.
„Tohle neříkej! Ještě ne!“ naříkala Chiaki. Byla také proměněná jako Hidan, který teď zasadil poslední ránu.
Genma se zatvářil překvapeně, ihned na to ho bolest donutila ke šklebu. Zhroutil se na zem.
„Ne!“ zařvala Chiaki.
„Ale ano! Tohle je úžasná bolest! Ku*va dobře mi posloužil, ale Jashin-sama z této oběti nebude mít radost.“ Utrousil Hidan.

„Ne, ty nesmíš umřít!“ naříkala Chiaki.
„Už nastal můj čas. Zachraň se, prosím.“ Genma se usmál a z pravého koutka mu vytekl pramínek karmínové krve.
„To odmítám. Už jsem taky mrtvá. Nechám se zabít.“ Políbila Genmu. Byl to jeho poslední polibek a vjem, který na tomto světě pocítil.
Hlava se mu zvrátila dozadu a celé tělo ochablo. Byl mrtvý. Mrtvější než smrt.

„Tak mě zabij!“ zvedla se namáhavě Chiaki. V očích měla odevzdání.
„Jak si milost paní přeje.“ Chechtal se Hidan.
V tom si Chiaki něco uvědomila, neodejde dokud se nepomstí. Podívala se mrtvě tělo Genmy. Vypadal tak klidně.
„Do toho!“ řvala Chiaki.
„Jak je ctěná libost, ty dě*ko!“ Hidan se nemohl dočkat až ji zabije. Do toho vstoupil Kakuzu: „A co tvoje dítě?“
Chiaki zkoprněla na místě.
„Vidíš to. Než tě zabiju, tak mi povíš, kde je můj syn!“
„Nic ti neřeknu!“ odmítla Chiaki.
„Tak neřekneš?“ zakroutila hlavou.
„To ještě uvidíme!“ bodl se do břicha a zhroutila se. Kvílela bolestí, kterou prožívala. Myslela si, že ji roztrhá na kusy.