Láska s překážkou 07

Láska s překážkou 07

Jiraya si musel celý text přečíst ještě jednou. To, že vypil dvě lahve rýžového vína, vůbec nevadilo – byl zvyklý pít mnohem víc, takové množství pro něj nebylo skoro nic. Mnohem horší bylo písmo, kterým byl text naškrábán – tak známé a charakteristické – nebylo pochyb, že lístek byl psán Narutem.
Po dalším přečtení tedy už dokonale porozuměl, že...
Když ručičky se k sobě přichýlí...to jistě znamenalo dvanáct hodin.
Již bílá koule své pevné místo má...bílá koule je měsíc – takže noc. Respektive půlnoc.
*Tvůj duch své stálé místo opustí,
Tvé tělo prý však pořád zůstává...další verš mu zprvu nedával smysl, tak si ho nechal na později...
Kde pomíjivá krása nám dostupná je...pomíjivá krása - mohlo to znamenat nějaký salon, kosmetický nebo kadeřnický...něco, co je krásné, ale ne nadlouho...květinářství. Jistě, nejspíš měl na mysli květinářství své kamarádky Ino, Yamanaka.
Ty, nepozorován, míříš pod...jasné jako facka – měl se dostavit do nějakého sklepa pod květinářstvím a nikdo ho přitom nesměl vidět
Konečně dojdou odhalení skryté taje...Naruto mu tam chtěl pravděpodobně něco říct.
*Tvůj duch své stálé místo opustí,
Tvé tělo prý však pořád zůstává...znělo to poměrně morbidně, jako by ho snad chtěl jeho blonďatý žák zabít či co, ale proč by tam tedy bylo to slovo ‚prý‘...a vzpomněl si na jeho slova, že ANBU na Sasukeho rozkaz hlídají ulice i v noci. Došlo mu, že se po něm chce, aby vytvořil svůj klon – ‚tělo‘, který by zůstal v posteli místo něj, aby se ten pravý Jiraya ‚i jeho duše - duch‘ mohl vydat tam, kam ho odkazovaly další verše.
Mně po přečtení zničení přijde vhod ...pořádně si zapamatoval místo i čas, jak to stálo na papírku, v ruce vytvořil malý rasengan a dopis zničil. Beze stopy.

Lehl si do postele, ale jeho zvědavost mu nedovolila usnout. Jen doufal, že to rozluštil správně, nechtěl ani pomyslet na to, co by se stalo, kdyby v něčem udělal chybu. Před půlnocí nenápadně vytvořil svůj klon, který nechal v posteli na místo sebe samotného a vydal se ke květinářství. Celou cestu se snažil být nenápadný a dávat si pozor, aby ho nikdo nesledoval, což pro něj, jako pro zkušeného poustevníka a ninju, nebyl žádný problém.
Jedenkrát opatrně obešel kolem celého domu, kde se nacházelo květinářství, aby našel vchod do sklepa, ale hlavně aby se ujistil, že vzduch kolem je čistý. Byl.
Potichu se přiblížil k menším dveřím na pravé straně domu, pootevřel je tak pomalu, aby zabránil jakémukoliv hluku, který by ho mohl prozradit a vklouznul dovnitř. Jakmile je za sebou stejně opatrně zabouchl, oddechl si.
Jak poznal, když byly dveře ještě pootevřené, dolů vedly schody a pod nimi byl kousek podlahy a dvoje dveře.
A právě z jedněch těch dveří vykouknul ten, který měl tohle všechno vlastně na svědomí. Naruto.
Nejdřív se ujistil, zda přišel skutečně ten, koho očekával. Potom si dal prst na pusu, aby svému senseiovi naznačil, že zatím nemá mluvit a hlavou pokynul, aby šel za ním.
Díky tlumenému světlu, které vycházelo z místnosti, jež nechal Naruto pootevřenou, viděl Jiraya na schody před sebou a bez újmy došel až dolů.
Obezřetně vstoupil do místnosti a uviděl klasický obrázek sklepa. Kolem stěn bylo naházené několikaleté harampádí, jak už to ve sklepech bývá, ale zaujalo ho něco úplně jiného.
Uprostřed stál hlouček povědomých lidí, stojících kolem stolu. Zraky všech se upíraly na Poustevníka. Ten v těch osobách poznal samozřejmě svého žáka Naruta, potom tam ještě stáli Nara Shikamaru, Rock Lee, Inuzuka Kiba (zcela výjimečně bez svého psa) – jeho spolužáci. Dále ještě Kotetsu, ninja, který kdysi pracoval na hranicích a Yamato, vlastník Mokutonu.
„Jsme rádi, že jste dorazil, Jirayo-sama,“ uvítal ho Yamato.
„Jo, já taky,“ uchechtl se mile. „Tos vymýšlel ty?“ obrátil se na svého učedníka.
„Ne,“ usmál se Naruto a podrbal se na hlavě.
„A proč jsem vlastně tady?“ logicky zajímalo bělovlasého.
„Tady se scházíme my, ninjové, kterým není lhostejný osud Konohy pod Sasukeho nadvládou. Snažíme se shromáždit co možná nejvíc informací, abychom potom mohli vytvořit co nejlepší plán,“ objasnil Shikamaru, sedící ledabyle na jednom rohu stolu.
„Myslíme, že Sasuke nehodlá jen tak nečinně sedět a vykonávat práci Hokageho. Jistě má něco za lubem,“ připojil se k vysvětlování energicky Kiba.
„Navíc, nemůžeme nechat smrt všech ninjů, kteří hájili Listovou, nepotrestanou,“ vložila se do hovoru Ino, která právě teď vešla. Jiraya si vzpomněl, že jedním z těch zabitých byl i její otec.
„Ano, přesně tak! Musím pomstít svého mistra, vždyť jsem si přísahal! Gai-sensei, nebojte se, pokud mě slyšíte, já se postarám o toho...“ popustil uzdu svým emocím Lee a s rukou zatnutou v pěst mluvil čím dál hlasitěji. Ke konci už byl tak hlasitý, že ho musel Kotetsu umírnit menší ránou pěstí, aby nevyzradil, co se ve sklepě pod květinářstvím skutečně děje.
„A proč jste sem pozvali mě?“ optal se jen tak pro jistotu Jiraya.
„Mysleli jsme, že by ses k nám přidal,“ upřesnil Naruto.
Jiraya chvilku přemýšlel.
„Jo, rád,“ odpověděl nakonec, „a to jsme tady všichni?“ Podíval se postupně na každého přítomného.
„Ne,“ jal se vysvětlovat Kiba, „ale není bezpečné se tu scházet v plném počtu, tak sem přicházíme rozděleně. Navíc dostáváme střídavě mise, takže se tu nikdy stejně nesejdeme všichni. Patří k nám i Kakashi, Shizune, Iruka, Izumo, Tenten, Chouji a několik desítek dalších. Mimochodem, klan Aburame má zatím neutrální postavení.“
„A ta růžová, co ji tadyhle Naruto...“ nakousl Jiraya, který si vzpomněl že od příchodu ještě neviděl Sakuru.
„Sakura je na Sasukeho straně,“ odvětil rychle blonďák, který nenechal svého senseie ani dokončit tu větu.
„Stejně tak i Sai, ale ten tajně spolupracuje s námi. Sasuke si ho pečlivě hlídá, ale kdykoliv může, nějaké informace nám přesto dodá,“ doplnila ho Ino.
„Rozumím...takže co všechno víte?“ zeptal se Jiraya.
„Zrovna jsem Vám to chtěl povědět,“ pousmál se Yamato, „tedy...jak nejspíš víte, Sasuke při zmocnění Konohy zabil více než desítku ninjů, včetně Tsunade, kteří se mu v tom snažili zabránit. Pokus zastavit ho byl neúspěšný, tudíž byl jmenován Hokagem. Nutno říct, že výrazně zlepšil své dovednosti, není to lehký soupeř.
Všechny své odpůrce nechal zabít, s výjimkou několika lidí, mezi kterými je i Kakashi. Ten byl rok ve vězení, nyní je na svobodě. Sasuke si ho pečlivě hlídá tím, že dostává mnoho dlouhých a těžkých misí, aby nemohl nic plánovat.“
„Pro tento případ si vymyslel ‚časové mise‘ – mise, pro jejíž splnění je zadán vyměřený čas. On argumentuje tím, že je tento způsob daleko efektivnější. My ovšem víme, že skutečným důvodem je to, aby mohl mít kontrolu nad svými nepřáteli. Například Kakashi dostává mise takové, že je ve vesnici skoro k nezastižení. Jeho úkoly mají vyměřenou dobu, jenž většinou stačí pouze k jejich splnění, takže nemá čas na ostatní věci, třeba jako na naše setkání. Byl tu pouze dvakrát,“ vykládal Shikamaru.
„Včera jsem byl v sídle klanu Hyuuga,“ přidal se i sám Naruto, ale nešlo si nevšimnout jeho sklíčeného hlasu, „byl tam i Sasuke, který přišel za Hinatou. Neji mi později vysvětlil, že Sasuke si ji chce vzít a se svatbou souhlasí i její klan. Proto musíme něco nutně udělat...“
„Ale zároveň také nesmíme nic uspěchat,“ skočil mu do řeči Kotetsu. Všichni dobře věděli, co je Naruto schopný udělat, když je naštvaný. „Je velice pravděpodobné, že chce mít dobré vztahy s tak mocným klanem, jako jsou Hyuugové.“
„A taky chtěl vždycky obnovit svůj vlastní klan,“ připomněla Ino.
„Navíc jeho činy jsou čím dál tím radikálnější...převzetí kontroly nad ANBU, časové mise, noční zákaz vycházení...brzy by se mohl chopit naprosto neomezené moci. A jsem si jistý, že potom už mu nebude stačit jenom Konoha,“ vypravoval mu prozatímní teorii Shikamaru.
„Blíží se čas, kdy zakročíme. Kdy konečně pozná, že obyvatelé Konohy nejsou jeho loutkami na hraní,“ pronesl radikálně Lee.
Zvrhlý poustevník si prsty žmoulal bradu – gesto, které u něj bylo k vidění vždy, když přemýšlel.
„Hmm,“ odfrkl si nakonec a souhlasně přikyvoval, „jste docela dobří, to se musí nechat. Rád vám pomůžu se vším, co bude třeba. Musíme zachránit Konohu!“
Na tvářích všech ostatních zazářil úsměv. Konečně po dlouhé době nová posila, která souhlasila s jejich plánem i cílem. Navíc sám jeden z legendárních sanninů...a jiskřička naděje se nepatrně zvětšila.