Teď tu velím já! 01-Sasuke a Kuchyň

Tak jak bych měl začít, tento den je to už tak dva roky po tom, co jsem v dostal v tom nepohodlném sudu sem. Do té smradem natuchlé díry. Vážně nemám ve zvyku si nijak stěžovat, ale když tu nebyla okna a denně se tu procházela jedna senilní osoba, ten smrad byl zcela vysvětlitelný.
Tak pokračujeme, tento týden nemám na plánu nic, takže bych si pro jednou, mohl udělat čas pro sebe. Dát si koupel jednou se pořádně najíst, protože jsem začínal mít dojem, že to co jím zcela neodpovídá hygienickým předpisům. Když je velký hlad, nedá se nic dělat. Podle těch průjmů, co jsem měl v prvních dnech se nedalo vyloučit, že se jednalo o chemický odpad nejvyšší třídy. Jednou bych si rád dal nejmíň dvě kila rajčat, ne nemůžu o tom mluvit nebo se ještě zakousnu do vlastní ruku.
Tak dobře, dnešní den započnu pěkně vydatnou stravou. Prvním velice těžkým úkolem bylo najít něco k snědku, ale díky své rychlosti, jsem zdatně utekl zemědělcům se svou kořistí. To si nemůžu vzít pár rajčat, stejně by jim to shnilo. Mě budou alespoň k užitku. Takže první úkol můžu škrknout ze svého seznamu, který už tak dosahoval délky toaletního papíru. No jo za ty roky se toho docela dost nahromadilo.
Když ale očkem pohlédnu na své první nesplněné úkoly, rovnou je škrknu. Tu myš, co mi to hrabala už muselo něco sníst nebo se musela chytnou do jedné z mých pastí. Takže tu někde možná ještě smrdí!
Hledat ji nebudu, však bakterie z ní udělají rychlí proces, pak už jen najdu tu kostru. Ale zpět mému dosavadnímu úkolu. Obstarat si jídlo a to co nejdřív. Žaludek už ohlašoval bankrot.
Nacházím se v kuchyni, dosud nejsem rozhodnut, co vlastně budu dělat, ale na to časem přijdu. Podle mých dvou kilo rajčat, začínám uvažovat o salátu, ale nejsem přeci nějaký králík. V téhle době potřebuji nějakou vydatnou stravu. Jo dospívání je otrava. Sáhnu do jedné zásuvky pro nůž, ano kvalitní americká práce, to se pozná, tupí jsou jak ř*ť. Hodím ho raději zpátky do zásuvky.
Potřebuji něco ostřejšího. Kusanagi!
Rychlostí blesku se rozběhnu do svého pokoje, ale až pak jsem si uvědomím, že mám meč u sebe. Jo, já a stará známá skleróza!
Stoupnu si před to moje ubohé rajče s mou katanou v ruce. Tvářím se jako šílenec nebo spíš jako bůh pomsty a nenávisti, protože si zase začínám představovat, že to rajče je Itachiho hlava.
Napřáhnu se a přepůlím rajče jednou ranou, ovšem šťáva vystříkne do širého okolí dokonce i na mě. Takže moje nádherná bílá košilka je v háji. Nejen moje košile, ale i zdi to pěkně chytali. Dokonce i zem nezůstala suchá, to jsem ale zjistil teprve, když jsem na zemi uklouzl. Blbá gravitace! Celý zadek mě teď bolí, ale co nadělám, hlavně, že je první rajče na půl, teď zbývá ještě tak dalších čtyřicet?!
No tak se dáme do toho! Rozsekal jsem dalších dvacet rajčat a moje košile už dávno ztratila svou bílou barvu, ale Wanish to spraví. Nejsem si tím jistý, ale ta reklama mě dostala.
Až byla všechna rajčátka na půlku, chtěl jsem si dojít pro misku, ale ta zpropadená gravitace znovu zaútočila. Teď jsem mám i mokré kalhoty.
Silou bouchnu do linky, už mě to vážně přestává bavit, chtěl jsem si jen udělat pěkný den. Teď to přece vzdám. Za pomocí linky postavím a pohlédnu na své dílo. No nic moc, za rajčat nebyli plátky. Vzal jsem to moc zprudka, takže jsem měl spíš jen takovou břečku. Zatracenej Itachi, všechno mi kazil, kdyby se uráčil oběsit se, možná bych měl teď úhledné plátky. Jíst se to samozřejmě dalo, ale moc vydatná strava to nebude. Všechno nasypu do misky, ze které se nakonec vyklubal cedník. Trochu mi nateklo do bot, ale pro rajčátka vydržím všechno. Překlopím rajčata, do opravdové misky, předtím jsem to raději ještě zkontroloval, nic nevyteklo. Možná bude lepší, když si prohlédnu kuchařku. Rajčátka alias břečku v misce jsem si vezmu sebou.
Myší tady bylo, dost a rajčata je mohla přivábit.
Pyšně si to kráčím ke stolu misku nesu jako by v něm byl můj život, ale jelikož je celá kuchyň potopená v rajčatové šťávě, uklouznu. Miska z pokladem mi vyletí nahoru. Se slzami v očích sleduji jak se pomalu přibližuje k mé hlavě. Chvilku doufám v to, že mi spadne do rukou, ale realita je krutější. Překlopná miska mi spadne přímo na hlavu. Na pár minut jsem se ani nepohnul, můj vztek se nekonečně navýšil. Kdybych na hlavě neměl tu misku, ta mi je na hlavě je vidět naběhlá žilka vzteku. Pokusím se postavit, šlo to ztěžka, ale povedlo se. Rajčátka už jsou nepoužitelné.
Udělám jeden krok a znovu uklouznu a znovu jdu pozdravit zem. Tentokrát mi to nějak nevyjde a narazím hlavou do stolu. Co bylo dál, už si nepamatuji, protože jsem měl nádherný sen. Běhal jsem mezi spoustou rajčátek. A…to si nechám líbit. Ani tentokrát mu nebylo dopřáno štěstí, přede mnou se začala vyjasňoval místnost, která před chvíli byla kuchyní. Takže jako předtím, mi nezbývá nic jiného než být o hladu. Jak jsem ale zjistil, ty rajčata musela být asi plesnivá, protože krysy se mírně přiotrávili, mírně moc. Leželi nožičkami nahoru. Děkuji ti bože za to, že jsem takový nemehlo. Rajčat už se do smrti nedotknu, teda jen do dalšího dne.